Jak to vidí Jiřina Šiklová - 12.10.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
U naší pravidelné půlhodiny pořadu Jak to vidí vás vítá Zuzana Burešová. Na naše otázky dnes bude odpovídat socioložka Jiřina Šiklová. Vítám vás tady, paní doktorko, pěkný den přeji.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Také přeji pěkný den.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Včera, když jsem vám telefonovala, tak jsem vás zastihla ve vlaku. Jela jste od Turnova, takže jsme spolu moc ani nemluvili. Vy jste byla na jednom zajímavém místě, kde jste leccos viděla, zažila a také byste to chtěla našim posluchačům říct. Tak co to bylo?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, to víte, že bych to chtěla říct, protože si myslím, že připomínat dobré věci je výborná věc. Já jsem byla v Úpici, Úpice-Lány se to jmenuje,takže tam mají takovou značku ÚL, a proto tam mají plno úlů, děti tam dělají. Je to základní škola, skvěle vedená, vynikající nápady, mají tam také ekoprogram. Lidé se na tom podílejí, od třídění papíru a teda odpadků až po udržování všeho možného, zahrádek a tak. No a pak jsem tam byla na gymnáziu ve stejné oblasti, také v té Úpici. Byli tam zajímavé lidé, nebylo jich tak zase mnoho, tak jedna třída,ale bylo vidět, že je tam nikdo nenahnal, že mají zájem, diskutovalo se, a dokonce parta tam se mnou zůstala ještě asi půldruhé hodiny po tom, co to oficiálně skončilo. Takže, jsem měla radost. A pak jsem šla někam, myslím, že to bylo do městské knihovny nebo kde přesně, bylo to v takové nádherné staré vile. Tam se spíš sešla starší generace, z těch mladých tam zase mnoho nebylo,ale to už byl přece jenom večer.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
No a pak jste jela tím vláčkem už domů do Prahy. Ale ještě tam v té Úpici-Lánech zůstaňme. Vy jste diskutovala s mladými gymnazisty. O čem s vámi chtěli hlavně mluvit?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak za prvé je zajímaly mezigenerační problémy, vztahy teda k rodičům, ale ne osobní, tak jako obecně. Tak já jsem jim vykládala, že tedy jejich život bude trošku jinačí prostě proto, protože se změní struktura obyvatelstva věková a že ta všechna opatření,která tady se říkají, ano, musíme pomoci nebo zase naopak starým lidem, tak ta se netýkají mojí generace ani generace, která je dneska kolem té šedesátky nebo pětapadesátky, ale týká se jich a že jim to vlastně nikdo pořádně nevysvětlil. Myslím, že byli pro to velice chápaví a že takovou tu myšlenku,že oni se musí postarat sami o svoje stáří, úplně přijali za svou.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jezdíte diskutovat a besedovat se studenty v Praze, v těch velkých městech a potom odjíždíte do těch menších měst, na venkov, je znát názorová odlišnost těchto studentů?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Je. víte, je to proto, že v Praze je těch akcí tolik. Ti studenti a nejenom studenti i posluchači jsou někdy přeplněni, oni mají velký výběr. V těchto menších městech, myslím, že tam přichází na podobné diskuse jejich elita, tedy myslím ve smyslu lidé, kteří mají opravdu zájem a kteří budou o těchto věcech mluvit dál. Já jsem to třeba skončila tím těm mladým lidem, ale i těm starším, že jsem jim říkala, prosím vás, ať už budete volit kohokoliv, tak jděte k volbám, anebo když k nim nepůjdete, tak ani nemáte právo nadávat, pak to za vás vlastně rozhodnou ti druzí a neříkejte, že nic se nedá udělat. Vždycky se dá udělat alespoň něco.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě byl čas s těmi studenty mluvit o tom, co včera začalo. Nanečisto byly spuštěny státní maturity. Dotkli jste se i tohoto tématu?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Samozřejmě. Zrovna v jednom tom gymnáziu tam probíhaly. Mně to připadalo, že to je trošku až přehnaný na to dávaný důraz. Taky nechápu, proč to tolik stojí peněz a proč to tolik peněz stálo, protože vlastně ty státní maturity se v době mého dospívání anebo potom ještě později vlastně dělaly vždycky jako státní maturity, vyhlásila se témata. Takže, já mám pocit, že se tomu možná brání, ať se jich teda nedotknu, trošku i ty jednotlivé školy. Podívejte se, dětí je málo. Teďka ještě to jde, ale bude jich málo. A jestliže se projeví, že nějaká střední škola není dost úspěšná, tak je samozřejmě, že ty děti nebo rodiče budou hlásit svoje děti na ty školy, kde teda budou jejich absolventi úspěšní a budou dosahovat tyto body. Navíc mladí lidé vůbec nechápou, jaká je to výhoda, že totiž máte body z té státní maturity a je to opravdu celostátně srovnatelné, tak se můžete přihlásit na jakoukoliv školu, která toto uznává. Každá škola si zvolí, s kolika body bere svoje posluchače budoucí. Já jsem to viděla v Americe, tam toto jako státní maturity už existuje, já nevím kolik, desítky let. A tam prostě vypíšou vysoké školy, že absolventy berou v tolika a tolika bodech. Ty nejlepší školy, univerzity samozřejmě, těm, kterým se říká ta vřečťanové, tak ty samozřejmě berou až kolem těch 95 bodů třeba. Ale ty méně náročné školy berou třeba taky 40, 60, takže vy přesně víte, kam se můžete dostat a máte to stanovené asi, jako když existuje třeba TEFL, třeba ta mezinárodně srovnatelná zkouška ze znalostí angličtiny. Je fakt, že jednou vás tam učí, jak se píší nepravidelná slovesa a podruhé, jak se vytváří budoucí čas nebo perfektum, ale vlastně podstatě je stejná. A manažer si podle toho vybírá lidi. Já si myslím, kdyby se to takhle lidem vysvětlilo a já to takhle vysvětlila už před rokem svým vlastním vnoučatům, takže by to pochopili a ne, že by měli z toho strach. A taky by to nemuselo stát tolik peněz.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Stálo to opravdu už stamiliony a trvalo to velice dlouho, než se to vůbec rozhodlo. Ještě poslední otázka k tomuto tématu. Když už jste včera s těmi studenty mluvila, někteří už státní maturitu měli za sebou. Co o ní říkali? Byla podle jejich názoru těžká?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak oni to dělali právě včera, tak samozřejmě říkali,že to bylo těžké a tak dále. Ale taky jsem tam viděla úplně veselé obličeje.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme jenom posluchačům říct,že na několika zpravodajských serverech jsou státní maturity, může se každý z nás otestovat a zjistit, jak je na tom třeba právě z českého jazyka. O víkendu začala konference Forum 2000, jejím tématem je tentokrát Svět, ve kterém chceme žít. Paní doktorko, jaký je ten váš svět?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak já samozřejmě jako každý si vytvářím svět nebo teda jsem vytvářena světem a to je právě jedna z otázek, která tam také vyvstávala a kterou tam, myslím, vznesl exprezident Václav Havel, že totiž svět tvoří taky nás, my se mu přizpůsobujeme. Říkal tam tu velkou myšlenku, kterou teda opakoval už pokolikáté, jak naše města jsou zastavena takovými těmi skladišti a není to ani město ani vesnice ani náves ani tedy něco, kde by se dalo bydlet. Jsou to vlastně zničené oblasti. Pak se samozřejmě divíme, že tady je plno nekvalitního levného zboží, ale my ho chceme. Místo, abychom si jednou za čas koupili něco pěkného, tak radši si koupíme osmkrát levné hadry a pak se tomu divíme, že tímto včetně odpadů je tato naše země vlastně zašpiněná. No a myslím si, že o tom můžeme rozhodovat. O tam taky budou ty lokální volby. Jestliže mi někdo řekne, že musí za každou cenu být támhle u Hradce Králové být postavený nový, já nevím, třeba obchodní dům, když už jsou tam čtyři a když si člověk uvědomí, že ti lidé tam nemají zase tak ideální podmínky, tak, prosím vás, proč ti lidé budou potřebovat další obchodní dům, když nebudou mít ani kam jít na procházku. Když to přeženu, tak kam ti nezaměstnaní se budou chodit rekreovat, aby nemuseli dojíždět? To budou chodit do těch obchodních domů dívat se na to zboží, které si nebudou moct koupit? Tak si uvědomme, jestli teda budeme mluvit o krizi nebo naopak budeme zacpávat lidem mozek dalšími hadry, zbožím, které nepotřebujeme.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To byl jeden tedy projev, to byl příspěvek exprezidenta Václava Havla. Na tom světovém fóru vystoupila řada dalších osobností, je jich tam více než stovka. Jednou z těch osobností je například slavný komentátor Zakaria, který prohlásil, že v Česku je nedostatečně rozvinutá občanská společnost, to byla jedna věc. A potom, že opravdu Češi velmi ztrácejí zájem o politiku jako takovou.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to máte pravdu, vedle toho tam říkal a vyšla mu krásná knížka, jmenuje se to Postamerický svět. Je také typické, myslím, že tedy tyto základní myšlenky tam vznáší Ind, který tedy vystudoval na Yale, na univerzitě v USA a tam tedy je politolog a vede různé časopisy. Tedy, dalo by se říct, je to migrant už tedy hodně dlouho a také tam mimo jiné uváděl, že teda dneska neprodukuje nejvíce filmů Hollywood, ale tedy Bollywood, tedy uděláno od slova Bombaj, že jo, jak se tomu říkalo, tomuto městu. A zdůvodňoval, že to je tedy obrat, ke kterému dochází. Uvědomme si,že svět už nebude vypadat tak, jako vypadal posledních 150, 200 let, že by centrum byla ta Evropa a že by to byla asi Severní Amerika. S tím se musíme smířit. Jak vzhledem k demografickým faktorům, tak vzhledem k tomu, že ještě v Asii, Indii, částečně i Africe, ale tam to ještě bude dlouho trvat, jsou sníženy náklady na pracovní sílu. Evropané nebudou chtít pracovat za těch mizerných podmínek a bez sociálního zajištění tak, jako to jsou ochotní dělat tedy lidé v Asii. A pochopitelně tam se bude přenášet výroba. My budeme konzumovat. Ale musíme si uvědomit, že tedy musíme už po čase konkurovat té Asii, té Číně, tedy té Indii, asi konkurovat kvalitou a taky tím, že budeme dávat a zdůrazňovat specifické svoje hodnoty, evropské. Na to se zapomíná.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla byste pro větší ochranářský trh, tedy ochranu vlastně našich trhů, aby sem opravdu nepřicházely ty levné výrobky z Asie právě s tím, že se dobře ví, za jakou cenu se vyrábějí?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, víte, já nejsem ekonomka, ale připadá mi,když tady se prodávají kalhoty třeba za 150 korun a já vím, protože jsem kdysi měla hodně, jak se říká, vysoko do žlabu, takže jsem šila na děti i na sebe, co jenom dá práce přišití kapsy a zipu k jedněm texaskám. Já bych nebyla pro nějaké extraochranářství, ale možná,že takovou tu osvětu,aby si to lidé uvědomili. Maminka moje vždycky říkala, když jdeš někam, tak máš na sobě jenom jednu věc a to, co máš v šatníku, nikdo nevidí.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha náš dnešní host, socioložka Jiřina Šiklová. Vy jste vůbec hodně cestovala. Nejenom, že jste byla v tom Turnově, ale také jste měla čas na to jít na divadelní představení, zúčastnit se různých besed, diskusí a také jste se vypravila do Divadla Archa. Tam bylo představení, které vás velmi zaujalo.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano. To nebylo jenom představení jedno, to byl celý festival, trvalo to 3 dny. Dělala to Jana Svobodová, pan Hrab, ale nejenom oni, že jo, celý soubor lidí. A je to vlastně postoj, který tady hrajou tam imigranti naši, kteří zde jsou již adaptovaní. Mě tam zaujalo, já se musím pochlubit, byla jsem jmenována jako tedy patronkou tohohle představení, ale nic jsem tam nedělala, jen tak jsem jako řekla, že ocenit jinakost druhého je velkou hodnotou pro toho, kdo to je schopen tu odlišnost a jinakost přijmout. A tak, jako se snažíme zachovat ekologicky jinakost v přírodě, různé stromy a květenu,takže bychom to měli zkusit zachovat i v té kultuře. Ale mě tam zaujalo třeba jedno představení, kdy bylo v jednom prostoru, v té Arše, na čtyřech místech se konala paralelně 4 tedy představení, prostě jeden herec, který hrál situaci. Třeba Jana Svobodová zrovna hrála, jak člověk vzpomíná, který chce, aby k němu byly dovoleno přijít lidé z Burmy, jeho rodina. Další tam třeba vykládá, s jakými potížemi se setkával po cestě sem a konečně jsem v České republice. Je to velice hezky hrané. Ale taky tam byla třeba žena, která teda vyřizuje tyto potíže nebo tyto otázky. A když je vyřizuje, tak samozřejmě se setkává s arogancí těch imigrantů, s arogancí úřadů a mezitím samozřejmě chce zavolat i svoje soukromé věci. Čili, bylo tu pochopení pro všechny strany. Myslím si,že to mělo úspěch. Bylo to letos poprvé, doufám, že to budou opakovat.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Opravdu i ten scénář píše život, tedy samotní imigranti se podílí na vytváření těch scénářů?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, přesně tak. Dokonce tam mají takovým způsobem zajímavým udělanou jakousi svoji hudbu nebo hymnu a také hudbu samozřejmě, kde tedy něco takového, jakoby není to parodie, kde domov můj, jakousi hymnu, kterou bychom takto mohli vzít, tak tito lidé se také ptají, kde domov můj, v jiné variantě.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty reakce toho publika byly jaké po skončení toho představení?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, víte ty reakce byly pozitivní, jedině pozitivní. Ale trošku je to dané samovýběrem, protože ti lidé, kteří tam přijdou, mají pro toto pochopení. Kdyby tam možná přišli ti lidé,kteří tedy jsou proti tomu, tak by to asi vypadalo jinak. Ale to se nedá jinak dělat, to se musí začít od těch skupin a ty skupiny budou ovlivňovat dál. Já se domnívám, že zase všechny pořady nemohou být populární.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Souhlasím.
existuje spousta cen, které jsou předávány, ale jsou takové, o kterých se moc nemluví. Jednu předává Rafael Institut, získala ji letos Věra Lukášová. Představte, prosím, nejenom paní Lukášovou, ale i samotnou tu cenu.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak ta cena se dává jednou za rok, pokud na ni budou příštím rokem ještě peníze, právě těm lidem, kteří se nějakým způsobem zasloužili o občanskou společnost, o zesílení občanské společnosti, to, co nám vytýkal pan Zakaria, že zde máme nedostatečně rozvinutou občanskou společnost. A ta konkrétně Věra Lukášová ji dostala za to, je to bývalá diakonka, sbor na Jarově, za to, co organizovala anebo dala dohromady,tedy ten fair trade, tedy ten férový obchod,kdybychom to takhle řekli, aby ty země, odkud se dováží čaje, káva a tak dále, nebyly vykořisťovány několika překupníky, kteří si vlastně na tom vždycky zvýší svoji marži. Takže, tyto fairtradeové obhody jsou tady a ona teda byla jedna z těch, které je podporují. Čili, vlastně je to pomoc těm chudým, ale úplně konkrétním způsobem. A taky za to, že organizovala už, já nevím, ekumenické setkání s biblí a uměním a za spoustu věcí, které udělala. A to jsou, myslím, velice dobré věci. Lidi by si měli uvědomit, když už si jdou něco koupit, koho tím vlastně podporují a že je možná lepší jít do toho fairtradeového obchůdků a tam si koupit třeba čaj v pytlíku, který je tedy udělaný z takové hmoty, která se dá zlikvidovat a dá za to třeba o 4 koruny víc, než si to prostě koupit v obchoďáku se slevou sice, ale když si potom spočítají, co potom jednou a už dneska stojí likvidace těchto věcí, kolik lidí na tom vydělá, tak ty 4 koruny možná jsou rentabilní pro nás, ale hlavně pro naše děti.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Je pravda, že člověk je tolik zahlcen zbožím, informacemi, že jde do obchodu a na tyto věci nemá vůbec čas, o těchto souvislostech přemýšlet.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To máte pravdu.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A právě proto jsme se tady sešli, abychom i tohle téma připomněli. Pomoc nepotřebují, jak už to zaznělo v našem rozhovoru, jen imigranti, nejenom právě ti lidé,kteří z těch rozvojových zemí k nám dovážejí zboží,ale potřebují to určitě i naši zdravotně postižení spoluobčané. Vy jste navštívila Říčany, kde je léčebna a tam jste se setkala se zajímavým projektem. Tam je nadace Olivova a té se docela dobře daří. Čím to je?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Myslím, že té se docela dobře daří a tato nadace napsala projekt, jmenuje se to Toulavý autobus a společně s takovou organizací občanskou Chabrech, Dolní Chabrech a ještě další, sebrala lidi, kteří se zajímají o tento neziskový sektor, pomoc lidem handicapovaným, integraci třeba handicapovaných dětí, no a tedy Olivova nadace a tedy Věra Doušová se za tu organizaci Sedm paprsků dali dohromady jeden autobus a jeli jsme do Norska. Samozřejmě, že jsme si to platili, relativně to bylo levné, protože jinak by to teda asi člověk těžko zaplatil a bydleli jsme někde v chatičkách, najeli jsme tisíce kilometrů, zastavovali jsme se v různých institucích, které tam jsou pro sociální péči, v Oslu. Také to dělal, prosím vás, magistrát v Bergenu, nám na to pomohl, ty jednotlivé školy naše, velvyslanectví České republiky v Oslu. Tam byla třeba integrovaná školka v Oslu, jak se to dělá. Děti cizinců, které mají jazykový handicap. Nebo někde v Lertau zase mladí afghánští chlapci, kteří čekají na azyl a mezitím se musí naučit samozřejmě norsky a tak dále. Už byli schopni vykládat svoje příběhy, sice mizernou norštinou,ale to já nemohla poznat, protože nám to stejně museli dvakrát překládat. Čili, myslím si, že toto je výborná věc. V Bergenu zase například je nemocnice, kde jsou mladí lidé ze znevýhodněného prostředí, jejichž rodiče byli třeba narkomani nebo něco podobného a kteří tam mají teda dobré podmínky léčebné. To Norsko je bohaté. Ale víte, ty myšlenky, ty základní takhle to dělat, ty se tady už dělají taky. Čili, nebyla jsem tím tak překvapená, jako když před 20 lety jsem něco podobného viděla třeba v Upsale nebo teda v Holandsku, protože to byl pro mě opravdu šok, že toto my nemáme. Teďka v tom Norsku mají to pěkné, mají to, dejme tomu, hezky upravené, ale zase není to už nic tak nového. A ta země je nádherná.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To se dobře poslouchá. A když tam máte ty diskuse v Norsku, to je země, která je opravdu v lecčems daleko dál než my, co z těch našich projektů, jak my se staráme o zdravotně postižené, jim můžete nabídnout? Čím je zase naše republika může inspirovat?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak určitě my máme třeba více takových těch opravdu organizací, které jsou na té základní úrovni. To oni možná ne, oni to mají všechno víc na úrovni komunální. Tam mají daleko větší význam než celostátní volby, mají jak to bude vypadat v té obci. A je zajímavé, že ti lidé v těch obcích, tam mají taky teďka někdy před volbama, takže se zajímají o ty lidi a nerozlišují, z jaké jsou politické strany. Jde jim o ty lidi. Já bych řekla, že i ty hory, ty Fjordy, ta uzavřenost takže vytváří větší odpovědnost těch lidí a spoléhání jeden na druhého. A co se děje v tom Oslu, to není podstatné.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším hlavním vysílacím tématem, které hlavně probereme v tom diskusním pořadu Káva o čtvrté, jsou stromy, jak se o ně staráme, jestli jich máme hodně, jestli se k nim umíme vůbec chovat, vážit si toho, že prostě ty stromy ještě u nás jsou. V této souvislosti se vás chci zeptat, máte vy svůj oblíbený strom, kde ráda usedáte? Ne, že byste ho přímo objímala, to ne, ale alespoň usedáte?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak ten strom, co máme na zahradě, je to nádherný dub možná, já nevím, jak je starý,ale má cedulku a je státem chráněný, tak ten bych neobjala, to by vůbec nebylo možné. Ale já ho mám ráda. A věřte, má to hezkou věc, že když po ránu v létě tak vlastně ten strom hučí těmi všemi možnými, hmyzem, včeličkami,co na něm jsou a v zimě, když opadají větve a já vyjdu ven a teďka vidím teda vlastně skrz jeho větve hvězdy, přes ten strom a tak mám pocit,že mi mezitím pánbůh dal vlastně na ten strom, udělal mi z něho jakýsi vánoční stromeček. Tak tohle to mám velice ráda. A takových stromů je spousta. A všimněte si, určitě jste si toho taky všimla,že v přírodě ty staré stromy jsou možná krásnější, zajímavější nežli ty stromy, které jsou tedy mladé, ty jsou všechny jenom zelené a pak teprve tím stářím, když jsou ty stromy staré, dostávají tu individuální barvu. Navíc mně se teda velice líbí, možná, že tady budu nepřímo propagovat Tomáše Halíka, ta jeho knížka, kterou on napsal, že Stromu zbývá naděje, kde on tam píše Krize jako šance. Je to knížka, kterou jsem dostala už před rokem od svého syna a tak jsem jí ale pořádně začala číst teprve teď, když se o té krizi mluví. A ta má teda tu myšlenku, že stromu zbývá naděje a že i když bude podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou, byť odumřel jeho kořen v zemi. A, pravda, to je tedy k knihy Job ze Starého zákona, a proto si myslím, že bychom si i toto měli připomínat. A já jsem třeba ocenila, že v té Úpici je na jedné stráni 32 druhů různých stromů. Já to nepoznám, ale bylo mi to řečeno a ta stráň vypadala krásně.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To je opravdu velice příjemná, působivá tečka za naším rozhovorem. Jsem ráda, že jste přišla, budu se těšit příště. Naším hostem byla socioložka, doktorka Jiřina Šiklová. Krásné dny nejenom vám. Na slyšenou.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Na slyšenou.