Jak to vidí Jiří Hlaváč - 28. prosince

Hudební publicista Jiří Hlaváč se v posledním pořadu roku 2012 věnoval mj. avizovanému konci světa a paniky, která kolem něj vznikla. Dotkl se ale samozřejmě dalších událostí pomalu minulého roku.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, skladatel a vysokoškolský pedagog. Dobrý den.
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vítám vás u nás. Přežili jsme údajný konec světa, i když 21. prosinec nebyl ničím jiným než koncem jednoho cyklu mayského kalendáře a začátkem dalšího. Co si, pane Hlaváči, myslíte o podobných předpovědích?
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Tak já myslím, že už byly mnohokrát avizovány i před tímto datem, nepochybně budou avizovány a už jsem si někde četl, že další konec světa je plánován na rok 2039, takže to je ovšem taková ta rovina, řekněme, hypotetických úvah. Ale pak je otázka, jestli nás nezaskočí něco úplně jiného. Buďto nějaká pandemie, anebo jestli ta rovina uvažování řady lidí, že lidský život je na jednu stranu vidí úžasné filmy s těmi Ramby a dalšími hrdiny, že je vlastně nedotknutelný, takže se nic stát nemůže. A na stranu druhou víme, jak velká křehkost v organismu každého z nás je ukryta, takže pokud to bude pokračovat způsobem, že bude nárůst cynismu a bude nárůst úvah, že lidský život v podstatě je od toho, aby se užil, nikoli aby byl zakončen poznáním a pochopením smyslu mé cesty a předání zkušeností, tak ten konec světa může přijít mnohem rychleji. Myslím si, že varovné signály, náhlý nárůst různých druhů cukrovky, různých druhů onemocnění, to všechno avizuje, že nepřistupujeme k lidskému životu zrovna s velkou měrou obezřetnosti a svým způsobem i pozornosti. Takže konec světa nemusí být vyvolán tím, že bude střed Země s jinou planetou, ale může být vyvolán tím, že my sami s tím životem budeme nakládat tak, jak nakládáme doposud. A jednoho dne se to prostě nezastaví.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže když jaksi zaklepe na naši planetu, tak to poznáme.
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Když zaklepe na naši planetu, tak to poznáme, jenže víte, zase zpátky ohlédnutí, mnohokrát už se stalo, že se tady klepalo a odezva byla taková, že se to zrovna netýká mě, takže to nebude tak důležité. A já se dostanu třeba k určitým úvahám. Klepalo se opakovaně v posledních staletích ve smyslu rovnosti, svornosti, bratrství. Ty ideály se tady stále připamatovávají, ale když se podíváte na současný svět, tak zjistíte, že bratrství, rovnost a svornost v něm zrovna nepanují. Takže my děláme stále dílčí kroky k tomu, abychom ten konec nějakým způsobem urychlovali, a to je velká škoda. Já myslím, že lidský život je něčím úžasným, po 64 letech životní pouti to tvrdím s velkým přesvědčením a s velkou radostí, ale samozřejmě potkávám řadu lidí, kteří jsou znechuceni, kteří mají takzvaně blbou náladu, jak říkal pan prezident Havel, takže to všechno může vést k tomu, že my s tím životem nenakládáme zrovna nejlépe. No, a už jsem v kódě. Já si myslím, že rovina duchovního poznání sebe i toho světa kolem by měla být zárukou toho, že ten konec nepřijde alespoň z nás, z našeho centra, z lidských bytostí, že opravdu může přijít k neplánovanému nebo neodvratitelnému střetu s jinou planetou. Dobře, to je otázka kosmických zákonů, ale buďme, prosím, zodpovědni alespoň za zákony, které jsou na této Zemi a buďme zodpovědni za život, který tady už je. Není záruka, že se může objevit znovu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z toho 21. prosince se každopádně stal dobrý byznys, protože společnosti a firmy vydělávaly na tom šílenství, který vyvolal strach z katastrofy. Napadá mě, že umíme už vydělat v podstatě na čemkoli.
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Vzpomeňte na dobu, kdy se objevily poprvé v televizních společnostech přímé přenosy z války. Já jsem z toho byl tehdy úplně konsternovaný a říkal jsem si - to je taková míra bezohlednosti vůči lidskému neštěstí, protože koho může zajímat to, že si zapnu televizi a budu se dívat na přenos, kde někdo útočí proti někomu jinému. Já jsem z toho opravdu byl naprosto mimo. No, ale pak jsem zjistil, že se to vlastně stává zase jakousi normou, protože, a teď to slovo mě až děsí, ono to zvýšilo sledovanost.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je to zaklínadlo často.
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
A to je to zaklínadlo. Já si myslím, že toto všechno by mělo být postaveno mimo rámec lidské pozornosti. Naopak může z toho být memento - prosím pěkně, takhle ne, takto ne. Ale použít i válku jako marketingový tah na zvýšení sledovanosti, to je děsivé. Tak mě nepřekvapuje, že marketingovým tahem byl i konec světa.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A konec světa nemusí být nutně tou poslední stránkou knihy lidstva. Mnozí naopak věří, že začne nová kapitola, lepší kapitola. Patříte mezi ně, mezi ty optimisty?
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Já jsem chronickým optimistou a myslím si, že v člověku je pořád tolik dobrého a tolik laskavého, že se to musí objevit. Víte, já mám štěstí na setkání s řadou úžasných lidí. Dneska jste mě ráno zmínila setkání se Zdeňkem Mahlerem. My jsme takřka sousedé a potkáváme se na Břevnově příležitostně. To je jeden z lidí, který mě opakovaně přesvědčuje o tom, že ten optimismus, ten optimistický náhled na život je strašně důležitý. Zdeněk prožil to, co prožil. Na poznání jeho života je fascinující to, že já mám pocit, že on vždycky ty špatné stránky z toho mozku vytěsnil a že je tam pořád ta míra pozitivního. Totéž mohu říci o Zuzaně Růžičkové, o Marii Sukové, o řadě dalších lidí, kteří ve věku, jehož dosáhli, mají obrovské životní zkušenosti, ale je v nich stále obrovská míra optimismu a naděje, že to všechno zase se dostane do daleko lepších vazeb, lepších souvislostí a zase že se vrátí ta rovnost a svornost a bratrství.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká kapitola se s končícím rokem 2012 uzavírá?
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Jaká kapitola se uzavírá? Toť jest otázkou. Budeme-li se na to dívat očima politiků, bude to jiné, než budeme-li se dívat očima hudebníka ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás, promiňte, potěšilo a naopak?
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Co mě potěšilo? No tak tam je toho hodně. Já bych řekl, že tento rok byl nesmírně přínosný a nesmírně bohatý. Co mě potěšilo? To, jakým způsobem jsme se prezentovali na Letních olympijských hrách. A nejen proto, že jsme získali, tuším, 9 medailí, ale mě fascinovalo to, že žádný z těch našich úspěchů nebyl úspěchem náhodným. Všichni ti sportovci měli za sebou nejen důkladnou přípravu, ale oni zvládli tlak okolí, oni zvládli míru zodpovědnosti, prostě dosáhli úžasných výsledků, ale oni je dosáhli úžasnými prostředky. Ne proto, že jejich trenéři se dohodli s jinými trenéry, ne proto, že sportovní bafuňáři už dopředu stanovili pořadí, ne proto, že někdo vyjednával v zájmu kohosi, protože by se teď slušelo, aby někdo z této země získal medaili. Prostě tito lidé se postavili na startovní čáru, která byla stejná se všemi ostatními a v cíli byli prvními. To je úžasné. Stejný moment Fed Cup nebo Davis Cup. Když si uvědomím počet obyvatelstva a velikost této země a v jednom roce dosáhnou tenisté a tenistky vrcholového úspěchu, já nevím, kterým zemím se to podařilo, aby v jednom roce získali nejvyšší primát v ženském i mužském tenisu. To je, to je úžasný moment. Já jsem velmi šťasten, že se vrátil Jiří Bělohlávek k České filharmonii. To je další pro mě úžasná zpráva a věřím, že tam dojde zase k tomu, že se naváže na tu někdejší, dnes už legendární práci Václava Talicha, Karla Ančerla, krátká práce, ale důležitá, Rafaela Kubelíka, a také činnost Václava Neumanna, že to všechno zase bude postaveno na myšlence, že máme vskutku světový ansámbl a že je to těleso, které nám dělá ve světě, ale i doma svým přístupem, svým způsobem uvažování, že nám dělá obrovskou radost a že je pro řadu dalších příkladem a vzorem. Stejně jako ti avizovaní sportovci na olympiádách.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není tomu někdy tak, že tu pozitivní realitu příliš moc nevnímáme, že převažují ty negativní zprávy, které nás ovlivňují?
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
No, ono je to taky postaveno na tom, vemte si procento negativních informací, které denně dostanete v porovnání s těmi pozitivními, takže v okamžiku, když si ráno přečtu noviny, tak vás ujišťuji, že 80 % je postaveno na senzacechtivosti a na tom, kde je velké procento rizika, kde je velké procento dobrodružství a něčeho neočekávaného, ale to, že někdo dokončil operu nebo vydal knížku, pokud tam vůbec je uvedeno, tak je to někde pod čarou, obdobně jako v těch pochybných smlouvách jsou taková ta ustanovení, jaká práva má uživatel. Tak něco podobným způsobem se dnes bohužel takto sortuje i příděl pozitivního a onoho negativního.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mi před pořadem vyprávěl, strávil jste svátky v Německu u dvou dcer, které žijí v Bonnu a v Kolíně nad Rýnem, a říkal jste, že i lidé tam prožívali tu atmosféru předvánoční podstatně klidněji než u nás.
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Já se přiznám, že jsem z toho byl až ohromený a asi jsem se z toho nevzpamatoval až doteďka, protože tam naprosto není ta míra toho úprku nakupujících, kteří mají pocit, že Vánoce jsou o tom, že se najednou musí obdarovávat lidé, kteří asi si během roku moc hezkých chvil mnohdy ani nepřipraví, že najednou je to o tom množství, že najednou je to o těch třech nulách na konci účtu. To je úplný nesmysl. A v Německu ti lidé si udělají čas na to, aby se pozdravili s přáteli, nemají ten zvláštní lesk v očích, který je dán zvýšenou teplotou a úprkem za stále něčím. Ti lidé mají v sobě stále určitou míru galantnosti, určitou míru laskavosti. To je při setkání v lékárně, v obchodě, v tramvaji, kdekoli, takže tam je pro mě taky důležitý moment. Já už to zná z Rakouska, ze Švýcarska. Já si myslím, že my se musíme naučit i to, abychom s jakoukoli hodnotou uměli zacházet, abychom jí uměli taky užívat. Nejenom vygenerovat, vyprodukovat a nastřádat, ale smysluplně užít a mít v té smysluplnosti i radost, že je to najednou něco, kdy mohu někoho obdarovat jenom úsměvem, tím, že pustím někoho do dveří, tím, že někomu poděkuji, tím, že někomu řeknu - to mně velmi chutnalo, to bylo skutečně skvělé. To jsou možná maličkosti, ale věřte mi, že tvoří vlastně základ toho vnitřního života. A já jsem teď vyjmenoval to všechno, co je základem mého optimistického názoru na tento svět.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás zklamalo v tom odcházejícím roce?
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Co mě zklamalo? No, ten light motiv je samozřejmě stejný. Já se trošku pozastavuji nad tím, jaké půtky se vedou v rámci našeho politického života. Já jsem měl třeba krásné setkání s Milanem Štěchem na jednom koncertu u nás na hudební fakultě a popovídali jsme si nikoli jako předseda Senátu a jako vedoucí jedné dechové katedry, popovídali jsme si jako dva mužští, kteří mají na řadu věci obdobný názor, a já si myslím, že v těch lidech je řada skvělých vlastností. Je potřeba, aby asi takových osobností bylo i v těch inkriminovaných orgánech stále více a více, aby byli lidé, kteří vnímají normální život, kteří se s ním umí vyrovnat, kteří jej umí pochopit, a kteří umí dát i určité poselství. Takže zklamalo mě pouze to, že se na naši politické scéně nezmenšil stav rivality, stav nevraživosti a stav neúcty jednoho ke druhému.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Loňské Vánoce poznamenal odchod exprezidenta Václava Havla. Jaké vzpomínky to ve vás vyvolává? Jednak jeho osobnost a jednak to, jak se národ neuvěřitelně stmelil.
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Já jsem se s panem prezidentem Havlem setkal, tuším, třikrát v životě. Jednou to setkání bylo až dost osobního rázu, když se u nás na hudební fakultě, a já jsem v té době děkanoval, udílel čestný doktorát Jiřímu Kyliánovi, tak pan prezident přišel tehdy do pracovny s tím, že si tam odloží kabát a že bude mít i možnost se trošku připravit, a rozhlídnul se v té kanceláři a říkal - ale to je úžasné, vy máte krásnější kancelář, než mám já na Hradě. A já jsem trošku zavtipkoval a řekl jsem mu - pane prezidente, ale tady se také řeší ušlechtilejší věci, než se řeší na Hradě. A on se smál a říkal mi - já vám dávám za pravdu. No, já mám samozřejmě tímto setkáním podbarven i ten moment, jak na to na všechno pak vzpomínám. Myslím si, že v něm byla velká míra právě té lidskosti a té schopnosti vyrovnat se se situací, vyrovnat se i s lidmi, s nimiž se musel potkávat, nejen s těmi, se kterými chtěl potkávat. A ten rozměr takové bystrosti a smyslu pro humor, ten je, myslím si, velmi důležitý. A byl bych rád, kdybychom si z jeho úvah a z jeho přístupu ke světa, vzali vedle té lidskosti i tu míru toho nadhledu, umět se trošku zasmát sami sobě. On opakovaně přiznal, že udělal řadu chyb, řadu omylů, někdy ze spěchu, někdy proto, že neměl přesné informace. To se přece stává, to je normální. K tomu se ostatně přiznával i pan prezident Masaryk. Tak to prostě v životě. Ale ta míra toho chlapského úsměvu v tom, že no tak jedeme dál, co se stalo, prokristapána, úmysl byl dobrý, pouze se to nepovedlo, to je moment, který by tady měl zůstat vždycky. V tom, si myslím, já spatřuji aspoň i symboliku jeho prezidenství a jeho poselství, které nám tady nechal. Mějme svoji sebeúctu, mějme svoji sebedůvěru, važme si vzájemně jeden druhého, ale na stranu druhou buďme nároční, ale umějme se zasmát i tomu, že jsou na světě malichernosti, není potřeba se jimi tak zaobírat. Já jej pořád vnímá, a to ve mně zůstalo a to je i ta rovina té vzpomínky, jako člověka, který znal život, pochopil život, neměl život lehký, byl velmi často vystavován situacím, které odpovídají zaměření absurdních dramat, ale prostě Václav Havel byl osobností, která se s tím vším uměla vyrovnat a nechala nám tady po sobě i určitý duchovní dar.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Skupina koaličních poslanců navrhla rozšířit počet významných dnů o Den památky Jana Palacha. Připadal by každoročně na 16. ledna. V tento den se v roce 1969 tehdejší student filozofické fakulty upálil na protest proti nastupující normalizaci po okupaci Československa vojsky Varšavskými, Varšavské smlouvy. Umíme uctít hrdiny? Co si vůbec myslíte o tomto návrhu? Byl by to vhodný projev úcty?
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Víte, Jan Palach byl o 2 měsíce starší než já, takže jednak jsem mohl tehdy v těch 20 letech vnímat jeho krok a musím říci, že to bylo velké poselství. Někde jsem si potom četl, že vlastně byla jakási symbolika tibetských mnichů, kteří se rovněž upálili v rámci svého přesvědčení, že pravda musí být nějakým způsobem obhájena. Pro mě Jan Palach dneska pohledem 64letého člověka je osobností, která, já už jsem to jednou řekl, přinesla nejvyšší oběť. Těch Janů jsme v našem, v naší historii zas tolik neměli, kteří by přinesli takovou to míru oběti. A já bych byl rád, kdy se ten termín, kdyby se to datum stanovilo jako datum, které je pro nás jakýmsi mementem. Vraťme se k tomu, jak jsme prožívali příkoří, jak jsme prožívali zklamání a oslavme ten den jako třeba ono vykročení do něčeho nového, do něčeho, co přináší stále onu míru pozitivního vnímání života kolem nás. Pro mě je Jan Palach osobností, která, myslím si, je stále nedoceněna ve smyslu jeho vkladu. Bylo by to záslužné, bylo by to hodné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pohledněme společně ještě, pane profesore Hlaváči, do roku 2013. Jaké vyhlídky se nám rýsují podle vás?
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Já se domnívám, že budou skvělé, že si všichni uvědomíme, co se od nás očekává v životě, že každý den uděláme jeden dobrý skutek, že každý den budeme na lidi kolem sebe pozorní, citliví, empatičtí, že budeme profesionály ve své činnosti, že budeme stále méně a méně předstírat to, co umíme, protože to opravdu umět budeme, že budeme lidmi, kteří mají své nároky, budou mít svoji hrdost, budou mít svoji sebeúctu. Očekávám i to, že zase budou slavná vítězství a teď bych je chtěl rozšířit i na to politické spektrum, nikoli na olympiády a na výsledky sportovců a umělců a vědců, no, a chci věřit i tomu, že budeme optimističtí, zdraví, že se budeme setkávat nad smysluplnými diskusemi a zamyšleními a že si vzájemně budeme ukazovat cestu a východisko ze složitých situací a že se třeba v roce 2013 zbavíme i té blbé nálady.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To zní jako ale nicméně předsevzetí takové krásné.
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Je to předsevzetí, ale já si to stavím takto před sebe už po léta. Teď jsem to vyslovil jako přání všem mým spoluobčanům a lidem, které mám rád. Zkuste to, já myslím, že je to velice dobrá cesta a že budeme-li po ní šlapat svorně a v bratrství a pokoře, takže holt k tomu cíli se dostaneme a zjistíme, že tím cílem nebude ten úprk v nákupních centrech, ale že to bude to zastavení, že to bude ta míra, když si řekneme - ježíš, tenhle člověk mi řekl něco ohromně zajímavého, proč mě to nikdy nenapadlo? Mohu říci i to, že já jsem v životě mockrát četl Dona Quijota. Možná i proto, že se vnitřně tak trochu Quijotem cítím taky. Já kráčím za jakýmsi vysněným ostrovem. Dneska už vím, že k němu nikdy nedoplavu nebo nedojdu. Já se na té cestě potkávám s lidmi, kteří to možná glosují trošku s velkou mírou úsměvu, či úsměšku. Mně to vůbec nevadí, protože já jsem si někdy před lety přečetl nádhernou myšlenku. My všichni v životě děláme za živit tisícovky úplně bezděčných úkonů. Půjdu po louce a vezmu si stvol trávy. Nevím proč. A dělá mi to dobře. Podívám se nad sebe na oblaka, zaujme mě to a zase nevím proč. Ale zaujalo mě to. Podívám se na vodní hladinu lhostejnosti, moře, řeka, rybník a ta voda mě nečím fascinuje. Já nevím proč, ale fascinuje mě to. Takže děláme bezděčné úkony, ale dělejme je dál. Já si myslím, že i bezděčnými úkony se dostáváme k nějaké míře poznání a hlavně nikdy nebudeme ty bezděčné úkony považovat za zbytečné, protože nám přinášejí něco, něco tajemného. I ve společnosti, která má dokonalé informační systémy, zůstává stále něco tajemného. A já bych byl rád, kdyby to tak zůstalo i v tom roce 13, aby ta míra tajemství, které uchováváme možná pro další generace, aby tady byla zachována.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když jste se zmínil o Donu Quijotovi, tak pan Mahler, se kterým jsem předtáčela rozhovor na Nový rok, říkal, že ve Švejkovi, v této knize je naprosto všechno.
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Já s tím souhlasím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže vaše přání ...
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Je tam moje krédo. Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže optimismus ...
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Optimismus nepochybně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... to je na tom, s tím vstupujete do nového roku 2013.
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Optimismus, ale myslím si i ta víra v lidské dobro. V lidech je opravdu řada skvělých momentů, jenom si jich nebojme a dejme je tím dárkem těm dalším. Na to není jenom 24. prosinec. Obdarovávat se můžeme každý den. Můžeme začít už v tomto okamžiku.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výborně. Říká a radí profesor Jiří Hlaváč, vysokoškolský pedagog, skladatel a klarinetista, který byl hostem dnešního a vlastně v tomto roce posledním vydání pořadu Jak to vidí. My se přihlásíme opět na Nový rok 1. ledna 2013, kdy přivítáme spisovatele Zdeňka Mahlera. To jméno tady už několikrát zaznělo. Pane profesore Hlaváči, děkuji moc za vaši účast, na rozhovor za vaše názory a přeji vám a samozřejmě všem našim posluchačům krásný závěr tohoto roku a dobrý vstup do roku nového, ať je plný zdraví a štěstí a toho optimismu.
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Sluší se poděkovat a neřeknu jen děkuji, řeknu já totéž přeji vám, přeji posluchačům, aby se mohli potkávat na Dvojce s lidmi zajímavými, chytrými, noblesními, lidmi citlivými, nechť to má svůj další čas.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.
prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, vysokoškolský pedagog
--------------------
Na shledanou.