Jak to vidí Jiří Hlaváč - 25. července

Prof. Jiří Hlaváč
absolovoval od 1975 cca 3000 koncertů v 50 zemích pěti kontinentů (např. Pražské Jaro, mezinárodní hudební festivaly v Bostnu, Berlíně, Budapešti, Paříži, Helsinkách, Miláně, Bratislavě, Bukurešti, Havaně atd.), v sólistické rovině a v součinnosti s Barock Jazz Quintetem, Českým dechovým triem, Stamicovým kvartetem.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes profesor Jiří Hlaváč, hudební pedagog a publicista, skladatel, klarinetista a saxofonista, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet. Dobrý den.

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Blížíme se prostředku prázdnin. K nim patří nejrůznější nejenom hudební festivaly. Jaká je podle vás jejich úroveň ve srovnání se zahraničím?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Já si myslím, že vysoká. Teď doufám, že to nebude jen jaksi má fandovská přízeň, ale mám srovnání a troufám si tvrdit, že jednak dramaturgie u nás už počítá s tím, že musí zaujmout, to není jenom otázka nějaké finanční podpory, takže využijme toho, když máme peníze, ale je to nápadité. Myslím si, že každý hledá navíc i své specifikum a charakteristiku, která je typická pro ten region, pro určitou typologii posluchačstvo a tak dál. No a pak je tam další moment, já bych řekl, že je tam velká společenská přízeň. Nejen, že lidé chodí, ale ti lidé se zajímají a mohu říci sám, protože jsem před týdnem jeden takový festival Třeboňská Nocturna skončil. Po těch koncertech jsem měl desítky dotazů, co bude v dalších ročnících, co bychom případně mohli zařadit, co by posluchače zajímalo a ta pospolitost to je velká záruka i pro budoucnost. Takže ano. A zahraničí je to trošku, to, co známe Rakousko, Německo, Švýcarsko, je to buďto zavedená norma, takže tam se samozřejmě chodí, to jsou osvědčené hodnoty, ale pak je tam i nějaká míra zvyklostní a zvědavostní a neřekl bych, že právě ta stránka dramaturgické vynalézavosti, že je tam dominantní. U nás ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak znáte třeba hudební festival Znojmo? Ten tento víkend vrcholí. Mimochodem Český rozhlas je jeho mediálním partnerem.

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Já ten festival znám, řekněme okrajově, ale velmi mu fandím a musím říci i to, že jsem před časem sám vyjádřil kladné stanovisko jako člen Rady fondu pro kulturu. Kladné stanovisko ve smyslu podpoření i pro další ročník, potažmo ročníky. Mně se tam líbí mimochodem je to to, o čem jsem mluvil, ten festival má velmi široké dramaturgické spektrum, žánrové spektrum, počítá s tím, že využije různé místa, nebo různá místa nejen Znojma, ale i okolí, která jsou atraktivní pro návštěvníky. Pak je tam další moment, je tam generační provázanost, takže, jak řekněme starší, střední generace, tak i ta mladá nastupující, to všechno je velmi cenné a velmi přínosné. No a nepletu-li se, tak v letošním ročníku je ústřední postavou, osobností Jean Baptiste Lully. Což znamená, že festival chce nějakým způsobem mapovat řekněme osobnosti barokní hudby. No a ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl Francouz vlastně italského původu, barokní skladatel. Čím on se vlastně zapsal do hudební historie?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Když vám to řeknu, tak se budete smát. Ale on samozřejmě napsal desítky skladeb příležitostných. Kdybych jej měl zařadit řekněme významově ve smyslu, jak je dnes je hudba hrána, tak určitě to není Bach, není to Händel, není to ani Vivaldi, či /nesrozumitelné/ ale možná v té kategorii Koreliho, Toreliho potažmo i třeba Thelmanna. Tam si myslím, že on dosahuje rovněž četnosti uvedení stejné, jako mají tito pánové. Ale on se hlavně zapsal tím, že pracovní úraz způsobil nakonec jeho úmrtí. On ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pracovní úraz skladatele?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
... pracovní úraz dirigenta. To slovo je přehnané. Dirigenti. V té době to ještě nebylo umění, které známe dnes. Oni vlastně velkou holí, kterou neustále bouchali do země, udržovali takzvaně jednotný takt pro všechny členy orchestru. No a jednou se mu podařilo to, že se udeřil do nohy,no a následky, někdo říkal podalgra, někdo infekce, způsobily, že on na tento úder po několika měsících umírá. Takže myslím si, že tato historka je spjata jaksi i v historii jeho osobnosti. Nicméně byl to myslím si zajímavý skladatel a určitě udělal velmi mnoho pro propagaci hudby, nejen ve své době, ale i následně. On to uměl i s mocnými pány, takže ti jej podporovali a všude, kde se hrál Lully, tak byla příležitost i k tomu, aby se hráli i jiní další skladatelé.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dovolte mi, abych teď ocitoval jeden e-mail. "Vážený pane profesore, rád poslouchám vaše komentáře v pořadu Jak to vidí. Před časem jste hovořil o programu letošního Pražského jara. V něm mě zaujalo především sdělení, že jeho částí bude pocta i Josefu Sukovi, Karlu Krautgartnerovi a Františku Kmochovi. Byl jsem zklamán, když ČT neuznala za vhodné tyto části programu uvést na televizních obrazovkách. Přeji vám pevné zdraví a mnoho úspěchů. Milan Adamík, Plzeň." Tak byl jste tedy zklamán?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Děkuju. Byl jsem zklamán, protože ty osobnosti, které festival připamatovával, rozhodně stojí za to, aby byly prezentovány i těm, kteří se třeba na ty koncerty nemohli dostat. Faktem je, že všechny ty koncerty, ty tři zmíněné tedy měly velkou návštěvnost a myslím si, že měli i výbornou odezvu. A vzdali hold osobnostem, ke kterým bychom se měli vracet častěji. Ne jen v okamžiku, když si připomínáme nějaká výročí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jedno z těch výročí bohužel smutné, 7. července uplynul právě rok od skonu houslisty Josefa Suka. A před 8 lety, 13. července zemřel při potápění na Korsice zpěvák Karel Zich. Já to spojuju proto, že vím, že to byli vaši přátelé. A chtěl jsem se zeptat, jak na ně vzpomínáte? Měli něco společného, kromě toho, že tedy byli muzikanti a vaši kamarádi?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Já bych řekl, že měli dokonce několik společných momentů. Ad1, byli svrchovaně zaujati svoji činností, dělali ji nejpoctivěji a nejlépe, jak byli schopni, oba dosáhli určitého renomé a postavení nejen u nás, ale v případě Josefa Suka i vskutku v tom celosvětovém kontextu ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, máte pocit, že už jsme jeho osobnost a možná odkaz docenili? Nebyl ceněnější právě v zahraničí?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
My jsme to rozhodně nedocenili. Já musím říci, že kdykoliv vyjedu do zahraničí a přijde řeč na houslisty 20.století, jméno Suk tam vždycky zazní a nikoliv okrajově. Ono to není tak, že řeknou, no tak byl tady Oistrakh, a byl tady Schöering a byl tady Schnedierhann a vy jste měli toho Suka, že jo? Naopak, on je skutečně řazen do té nejvyšší světové kategorie a skoro, abych to přiblížil i příznivcům sportu, on je tím Jaromírem Jágrem klasické hudby, ať se to komukoliv líbí nebo nelíbí. On skutečně vykonal pro reprezentaci této země srovnatelný moment. Jeho interpretační mistrovství je považováno za vzorové, je považováno za kongeniální a musím říci, že je velkou škodou, že mě nikdy nevyslyšel v tom, když jsem po něm chtěl, aby jednak vyučoval na akademii múzických umění, pak jsem mu říkal, protože jsme si tykali a byli kamarádi, tak jsem ho směl oslovovat Pepuno, tak jsem říkal, Pepuno, prosím pěkně, napiš aspoň metodiku houslové hry. To mi slíbil, že se do toho pustí, ale na to už čas nedošel. Je to škoda, protože byl to opravdu vynikající člověk, vynikající kumštýř a měl v sobě ten dar od pána boha, že uměl zaujmout, uměl strhnout a já už to dneska z hlediska svého věku posuzuji i tím, on uměl taky dojímat, on měl v sobě tu velkou míru citlivosti, která uměla oslovit posluchače všude na světě. Karel Zich byl osobností zdánlivě jinou. Možná společným pojítkem byla určitá plachost. Oni ve společnosti nepotřebovali na sebe strhávat pozornost, ale Karel měl zase obrovskou míru takové vynalézavosti a šířky svého záběru. Vedle sólové činnosti, tak tady byl Spirituál Kvintet a byly tady jiné projekty, ve kterých on nejen byl schopen se uplatnit, ale on v nich svým způsobem dominoval. A to je zase strašně cenná záležitost a já mám Karla navíc spojeného i s tím, že zcela nezištně chodil roky do Rady nadace život umělce s jedinou ambicí, pomáhat potřebným. A to je pro mě docela klíčový moment, protože mohl se spokojit s tím, že by si budoval svoji kariéru, dělají to mnozí jiní, mluví jenom o sobě a tehdá Karel Zich byl jiného rangu a musím říci, že v tomto směru byli s Josefem Sukem hodně podobní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jaké to je, když slyšíte jejich nahrávky třeba z rádia, u hlasu je to možná ještě osobnější, než u tónu houslí, mimochodem Karel Zich měl nezaměnitelný hlas, a uvědomíte si, že už tu nejsou, že už nežijí?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
To by mě tolik nevadilo. Mně spíš vadí jiná věc. V případě Karla, já jsem mu zůstal leccos dlužen ve smyslu, že vlastně, když potřeboval někdy pomoct a možná někdy i poradit, byl jsem přece jenom o ten chloupek starší, tak on se vlastně nikdy neobrátil a mě to nenapadlo, upřímně řečeno. A u Josefa Suka je mi líto i jiná věc, když zemřel můj tatínek, tak jsem si tehdy řekl, už se mi nestane, abych se kohokoliv z blízkých nezeptal na cokoliv, co souviselo s jejich životem. Bohužel se mi to v uvozovkách podařilo i s Josefem Sukem. Na určité věci jsem se nezeptal. Naštěstí je tady paní Marie Suková a s níž máme rovněž krásný přátelský vztah a já jsem přesvědčen, že řadu těch momentů, které mi vytvoří tu celkovou mozaiku, jména Josef Suk a osobnosti Josef Suk, že se mi podaří doplnit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dlouho jsem si myslel, že sledování repríz debatních pořadů je zvláštním způsobem sebetrýznivé. Vy jste mě ale vyvedl z omylu. V čem má podle vás smysl dívat se na debaty politiků staré 20 let?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Víte, teď v okamžiku, když se připamatovávalo výročí rozluky Čechů a Slováků, tak jsem zcela náhodně zapnul jednou večer televizi a pak jsem to dělal cíleně. Mě tam ohromil dvojí moment. Tehdejší debaty měly úplně jinou kulturu, než mají ty současné. I když tam byly silné osobnosti, skoro bych řekl sportovní terminologií ti, kteří byli zvyklí knokautovat své soupeře, byl tam Miroslav Macek, byl tam pan Sládek, byl tam pan Krejčer, to všechno ale bylo neuvěřitelné v tom, že si asi neskákali do řeči, uměli se vzájemně vyslechnout a druhý moment, byl tam i pan Kalvoda. Pan Kalvoda lhostejno, jestli je to právník, ale pan Kalvoda formuloval své závěry a své myšlenky tak jasně, tak srozumitelně pro diváky, posluchače, že se mi potom zastesklo a tak jsem to začal sledovat dál. Samozřejmě řada těch osobností té doby už je ve ztracenu. Nicméně byl bych rád, kdyby současní politici se tu a tam podívali, poslechli si a vzali si z toho určité memento. Protože člověk, který má jiný názor, není mým nepřítelem. On mi dokonce může to mé spektrum velmi rozšířit. Ovšem podmínkou je, že mi při sdělení svého názoru nenapadá, neuráží, neobviňuje z nekalých praktik a tak dál. To je vždycky moment, kdy mě zamrazí, mám-li si uvědomit, kam jsme se dostali. To je moment, kdy si řeknu, prokrista pána, finanční prostředky chybí úplně na všechno, na co si vzpomeneme, chybí základní míra slušnosti, chybí základní míra tolerance a ohleduplnosti a jestli to všechno mají určovat jenom doktríny určitých politických partají, tak mi z toho jde mráz po zádech, protože bohužel pak z toho nevidím východisko.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Před 20 lety, jak jste to připomenul, se rozhodlo o rozdělení Československa. Říká se, že kdo zažil vstup člověka na Měsíc, pamatuje si, co v té chvíli dělal, ostatně i tento malý krok pro člověka jsme si nedávno připomínali. Pamatujete si na chvíli, kdy jsme se jako Češi a Slováci v uvozovkách osamostatnili?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Nejen, že si na to pamatuji, ale bylo mi to velmi líto, je mi to upřímně řečeno líto do dneška. Já jsem jezdil před 3, 4 roky vypomáhat na VŠM ÚMU do Bratislavy, takže jsem si tam znovu uvědomil, jaké je klima nejen v tom městě a v té společnosti, ale jaký je potenciál těch lidí a my máme k sobě určitou blízkost. Kdyby to tak nebylo, tak se ostatně po tom rozvodu nesnášíme tak, jak se snášíme teď. Ale je tam spíš jiná věc. Já vidím, že vztahy, které byly budovány od roku 18 a měly svoji pevnost a měly svoji logiku, tak dneska jsou víceméně vyvolávány okolnostmi ekonomickými a je mi to líto. Před několika lety jsem měl společné vystoupení s Marianem Labudou a pak jsme spolu jeli do Prahy a vyprávěli jsme si řadu momentů, vzpomínali jsme na ty, které jsme zažili oba, na pana Krönere, Jána Bohdana Varchala a pan Labuda potom říkal, no, těm by se to nelíbilo ani jednomu, ani druhému. Logicky. Nelíbilo. A já na to vzpomínám s lítostí. Před časem jsem slyšel, či někde četl, že vlastně to všechno mělo to požehnání ve smyslu, kdy vítězové, nebo tehdejší představitelé vítězných stran na obou stranách, tedy pan Mečiar a pan náš prezident Klaus, tak, že vlastně to všechno mělo posvětit v prvé řadě cestu těchto stran a jejich ambicí, nevím, zda osobních, nebo stranických. Ale mně osobně je o opravdu líto a myslím si, že stejně k tomu někdy dospějeme. A vy jste vzpomínal na vstup člověka na Měsíc, když pan Armstrong udělal první kroky. No, já vzpomínám na televizní pondělky, kde byly inscenace ze Slovenského národního divadla, vzpomínám na to se stejnou nostalgií a jsem šťastný, že jsem to mohl zažít.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvil jste o úpadku kulturnosti nejen politiků. Myslíte, že politici jsou naše zrcadlo, že oni se chovají tak, jak hrubne naše společnost, nebo naopak populace se přizpůsobuje tomu, nevím jestli říci nihilismu politických a společenských elit?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Já si myslím, že to druhé, že je tam spíš moment, samozřejmě jsou výkladní skříní, je na ně vidět podstatně více a všechno, co projde jím, se stává určitou pobídkou a svým způsobem i normou pro další, že by to mělo být tolerováno rovněž a já jsem si někde přečetl, že Tomáš Garrigue Masaryk se rozloučil a alkoholem poté, když zjistil, že umí být agresivní. A uvědomil, si i tu skutečnost, že se nesmí dostávat do situací, v nichž by agresivita mohla určovat jeho způsob konání. A nebylo to jenom o tom, že byl prezidentem, on s tím skončil dávno před tím. V okamžiku, když se věnoval veřejné činnosti a to je politikum, tak samozřejmě si uvědomil, že musí být pro veřejnost v určitých momentech také příkladem a tím příkladem je například i určitá míra sebekontroly a určitá míra sebezapření. To musím zvládat. No, tady mám pocit, že sebekontrola vzala za své a sebezapření je považováno za totální slabost, protože čím je kdo agresivnější, hlasitější a bohužel v mnohém slova smyslu i hrubější, tak tím je považován za jaksi větší, výraznější osobnost. Bohužel.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Četl jsem v Respektu, že zhruba před 20 lety rapidně narostl v našem slovníku počet vulgarit, ale od té doby, že se nemění. Měl byste pro to nějaké vysvětlení?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Neměl. Připusťme jeden základní moment, může to být, že je to generační obměna a tak, jako se převzaly vulgarity z různých jazyků, do té doby ne tak frekventovaných, mohlo se to rozšířit, mohla být i potřeba se takto začít vyjadřovat, takovým způsobem se prosazovat, ale každopádně je to moment, který myslím si, do běžného slovníku patří zcela ojediněle. Jenže zase je tam jeden důležitý moment. Víte, že to, co mohl říct Josef Švejk, nemůže říct Jiří Hlaváč. Tak to je.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes je naším hostem profesor Jiří Hlaváč. V pátek vtrhl na premiéru amerického filmu o Batmanovi v Denveru šílený střelec a zabil 12 lidí. Myslím, že jsme o tom slyšeli už víc, než bychom rádi. Je předčasné soudit, co ho k tomu vedlo. Ale leccos naznačuje, že se ztotožnil s jednou se záporných postav toho komiksového příběhu. Co myslíte, je to fascinace zlem, touha vyniknout i za cenu hromadné vraždy?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Já myslím, že je to všechno dohromady, ale je tam ještě jeden moment, který je pro mě řekl bych možná ještě víc zarážející. My jsme rok po šíleném činu pana Breivika nepokročili nikam dál. Zase do toho vstoupila ta soudní mašinérie a momenty, kdy právníci se začnou přetahovat mezi sebou o tom, zda to bylo vyšinutí, nebylo to vyšinutí, já bych v tomto případě, v tom Denveru dvojnásobně, jim připamatoval ono někdejší oko za oko, zub za zub. Jestliže jsou zabíjeni nevinní lidé a jsou zabíjeni člověkem, který buď neví, co činí, nebo naopak ví velmi dobře, tak mně se nelíbí ten princip, že to může být vůbec tolerováno. Tam je zarážející moment, protože všechno, co prošlo, se stává zase určitou normou a návodem, jak z toho vysekat další. Uvědomme si další moment. Zastavilo se to na počtu 12, dalších 50 poraněných, vážně poraněných, ale v uvozovkách i díky tomu, že mu selhala zbraň, ten počet mrtvých mohl být mnohonásobně větší. Mně je z toho vždycky velmi, velmi zle. Kam může dojít člověk, který, a je úplně jedno, jestli chce vynikat, pseudovynikat, jestli má jiné touhy a jiné představy, jestli se stal jakýmsi zloduchem, na kterého se před tím díval při různých filmových představeních. To je mi úplně jedno. Tady jde o jeden moment, ten člověk vystudoval neurologii a byl tady proto, aby pomáhal. A ten člověk v sobě zapře to základní lidské pomáhat druhým a začne je zabíjet. To je pro mě neomluvitelný moment, neomluvitelný moment a znovu tady možná je to tvrdé, zopakuji ono oko za oko, zub za zub a nechci být zlomyslným, ale jednou bych přál, aby ti obhájci, kteří z toho vysekávají Holmese a Braiviky, aby tam mezi těmi pozůstalými, nebo těmi postiženými byli i blízcí. Možná teprve by dospěli k závěru, kolik uhodilo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na závěr našeho povídání, co nevidět vypukne v Londýně olympiáda. Bude střežena dokonce i raketami, jak jsme četli. Jak se nám lidem třetího tisíciletí podle vás daří uchovávat myšlenku olympismu? Není to už jen další marketinkový svátek a továrna na peníze?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Samozřejmě je. A já jsem si znovu připamatoval to Coubertinovské: Rychleji, výš, silněji. Modifikace. No a rychleji v odměně marketinkových tváří, výš ve smyslu vyšplhání prodejních práv, televizních, rozhlasových a tak dál a silnější tlak na okolí ve smyslu prodejnosti sportovního zboží. Já jsem před x, x lety šel do Stromovky s mým tehdy asi 3, 4letý synem a zastavil mě pán, který zavolal: Ježíši, vy máte hezkého chlapečka. A jak běhá! A já jsem mu poděkoval a podíval jsem se a on to byl Emil Zátopek. Tak jsme si povídali možná čtvrt hodinu a já jsem se ho tehdy zeptal, ptal se rok 79, 80, pane Zátopku, co říkáte současnému sportu? A on řekl: Peníze všechno pokazily. To byl rok 79, 80, co by říkal dneska, nevím. Na obdobné téma jsem si před několika roky povídal s hokejovým trenérem Luďkem Bukačem, mimochodem dal mi potom i svoji metodiku výuky, nebo výchovy hráče ledního hokeje, je skvělá a já z toho vycházím i ve své profesi, ale znovu tam zazněl ten moment. Peníze tady ničí to základní, co v člověku je. Takže já bych byl šťastný, kdyby londýnská olympiáda připamatovala to, že to má být v prvé řadě fair-play, ať prosím pěkně vyhrávají pouze vítězové, kteří nepotřebují podpůrné látky, ať vyhrávají lidé, kteří mohou být opravdovými symboly skromnosti, čestnosti, pokory pro ty ostatní. Nikoliv hvězdy s manýrami hollywoodských hvězd, které mají pocit, že bez nich se ten svět zastaví.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je fakt ale, že na té většině těch sportovních výkonů se pořád tají dech. Mimochodem, je jako pro klarinetista tedy, tak na jak dlouho vy umíte zatajit dech a je to vůbec pro tu hru nějak důležité?

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Já bych řekl, že není. Existuje technika, které se říká věčný dech, takže princip okamžiku, když zbytkový dech používám, který mám stlačený ve tvářích, tak se nosem umím nadechnout, to není vůbec podstatné. To, co je stále stejné, a to je paralela i s tím sportem. Je to osobnost, je to vytrvalost, je to píle, je to samozřejmě u nás muzikalita, zajímavost, jedinečnost, ale je tam poctivost úmyslu. Já tady sousloví stále používám a to je pro mě úplně principiální. Je-li poctivý úmysl, je i poctivá cesta k cíli.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byla poslední slova pro dnešek profesora Jiřího Hlaváče. Já vám přeji krásné, i když vím, že pracovní léto. Mějte se hezky na shledanou.

Vladimír HLAVÁČ, hudební pedagog, publicista, skladatel, umělecký vedoucí souboru Barock Jazz Quintet
--------------------
Děkuju pěkně, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude v pořadu Jak to vidí hostem Zity Senkové Daniel Herman. Vladimír Kroc vám děkuje za pozornost a přeje příjemný poslech dalších pořadů. Mějte se dobře. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.