Jak to vidí Jiří Hlaváč - 13. března

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí, je dnes hudební skladatel, pedagog, organizátor a muzikant, profesor Jiří Hlaváč. Dobrý den.
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak vám zní 13. březen? Hlavně po ránu už je ve vzduchu cítit příslib jara. Vyvolává to, nebo probouzí to ve vás nějaké hudební asociace?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Tak samozřejmě, vzhledem k tomu, že se blíží Mezinárodní hudební festival Pražské jaro a já jsem do něj zapojen aktivně, a to jak to té festivalové složky, tak do složky hudební soutěže, tak samozřejmě ano, mám lehké mrazení v zádech, ale na stranu druhou já musím říci, že jsem se vrátil z Maďarska, tam to bylo malinko posunuto i v tom, i v té rovině času a přírody a já jsem si uvědomil, že tam už to jaro opravdu běželo. A když jsem přijížděl, tak jsem pozoroval, jak to vypadá s naší přírodou - jaro je tady, je to dobré.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste mi trošičku utekl, možná záměrně, my se samozřejmě o Pražském jaru budeme bavit taky, ale já jsem to myslel spíš po té muzikantské stránce, protože jsem si všiml, že rychle reagujete na veškeré hudební podněty, třeba na znělku, měl jsem ten pocit teď, když jsme začínali pořad. Tak jsem spíš myslel, jestli vám zní nějaká melodie v hlavě díky tomu jaru.
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Víte, ono je to tak, hudebník, to je myslím si velmi složitý organismus, protože já se snažím říkat i svým žákům, inspirace je všude, stačí se jen dobře dívat a stačí se samozřejmě soustředit i na určité zvuky, souzvuky, něco ve vás může okamžitě vyvolat. Jinak já nejsem ten typ člověka, který je tvořivý za každou cenu. Já to neumím, já potřebuji na to mít svůj vnitřní přetlak a teprve potom to může fungovat. Mohu říci, že samozřejmě na stranu druhou obdivuji ty dělné geniální lidi, jako byl Antonín Dvořák, který měl denní porci 60 taktů a tu splnil, ať se dělo cokoliv. Ať bylo jaro, nebo zima, ať svítilo sluníčko, ať se doma rozhostila buďto skvělá nálada nebo i jakási rovina meditativního ticha. To je svým způsobem právě znakem geniality. Nejsem geniální, pracuji v tomto směru jen příležitostně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A propos, meditativní ticho, myslím, že ticho, tak to je luxus naší moderní doby. Umíte si ho užít? Ticho.
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Umím, umím. A myslím si, že dokonce jsem ten, který to i doma dost vyžaduje. Protože jsme jenom s manželkou, tak si myslím, že nejsem autoritativní. Ale na stranu druhou vždycky říkám, Ježíši poslechni si, není to nádherné. A ona říká, nic tady není. No právě, je tady ticho. A to je skvělý moment. Mimochodem to ticho je vždycky startérem něčeho. Všiml jste si toho? Takže to předchází buďto nějaké akci, nebo něčemu, co nám to ticho naruší, ale já to vždycky vnímám jako přípravnou fázi a potom, protože jsem založením i sportovec, vzpomeňte si na to úžasné ticho, které předchází například startu sprinterů na 100 metrů, kdy 80 tisíc diváků totálně ztichne, protože ta chvíle napětí, která kumuluje svaly, energii, je úžasná. No a jako muzikant, já mám taky jednu takovou hru, a musím říci ticho, které vznikne po posledním tónu, když hraju na pódiu, před tím, než přijde potlesk. Možná tomu budete, možná nebudete věřit, ale mentalita, temperament posluchače tady hraje strašnou roli. Délka ticha v Japonsku je jiná, než je jiná délka ticha ve Španělsku, nebo v Itálii. Je to úplně jiné a přitom bych neřekl, že je to ticho, které je v něčem výraznější, důležitější, méně důležité, určitě ne. Je to ten moment, kdy v těch lidech něco doznívá. A já podle toho, jak to v nich doznívá, rozpoznám, s kým mám tu čest.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, abychom se nebavili jenom o tichu, i když je to moc zajímavé. Tak vy jste předsedou Kolegia cen Thalie. Letos se budou ocenění předávat 24. března v Národním divadle. Takže myslím si, že s přípravami už musíte být hotovi, už vlastně všechno je to na spadnutí. Ale vyzvídat, kdo dostane ty skleněné Thalie z Lindavské sklárny u Nového Boru, to asi nemá smysl, protože ty hlasy jednotlivých členů kolegia pro udělování cen Thalie, ty rozpečetí notář v den vyhlášení. Je to tak?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Je to dokonce ve velmi krátkém úseku. My ty hlasy odevzdáváme zhruba 3 hodiny před tím slavnostním ceremoniálem a tady chci říci i možná malinkou osvětu z hlediska prováděcího procesu té ceny, já jsem před časem zaznamenal takový hlas lidu, že vždycky ty ceny dostávají ti nejslavnější. Prosím pěkně, není to pravda, my sami nevíme, jakým způsobem se sečtou ty nominační hlasy. Protože i když spolu objíždíme, tedy členové kolegia, všechna ta představení, samozřejmě v různých termínech ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říkáte všechna. Tedy nominovaná?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
... všechna nominovaná, a protože si v autě diskutujeme o tom, jak to na nás působilo, nicméně, já jsem nikdy nezaznamenal na tom finálním sezení našeho kolegia moment, kdy by někdo řekl, já budu hlasovat takto, či onak. Je to skutečně tajné hlasování. A v okamžiku, když se odevzdají hlasy, tedy nominace těch jednotlivých členů kolegia, no, tak paní notářka jen aritmeticky sečte, vzejde pořadí a já jsem přizván, coby předseda kolegia, k tomu, abych podepsal ten výsledný protokol. Vždycky dostanu otázku: "Pane předsedo, chcete vidět výsledkovou listinu?" A já odpovídám: "Nechci. Chci být jedním z těch, kteří usednou do Národního divadla a dozví se to stejně jako kdokoliv jiný."
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Počkejte tedy, ale v případě rovnosti hlasů, rozhoduje právě předseda kolegia ...
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... takže jak často toto se stává?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Já mám informaci, že za, teď bude 19. ročník, za 18 předchozích ročníků, že to bylo dvakrát a jednou údajně rozhodoval tedy můj předsednický hlas, ale přiznám se, já vůbec nevím, ve kterém to bylo případě. Pouze mi bylo řečeno: "Ano, rozhodoval hlas předsedy." Já to skutečně nechci vědět, protože mám být arbitrem maximální míry korektnosti, mám být arbitrem maximální míry nestrannosti a nevidím důvod, proč bych měl mít jiné informace, než mají ti ostatní. Takže z toho vyplývá, že předseda toho kolegia jest člověkem, který tomu má dávat určitou společenskou garanci a další moment, samozřejmě vedu ta jednání. Mám být zárukou klidného, vstřícného, kolegiálního, přátelského jednání, toť vše.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já se přiznám, že teprve teď mi došlo, myslel jsem si, že když se rozhoduje, tedy při rovném počtu hlasů, mezi Pepou a Frantou třeba, tak, že vy řeknete: Dobře bude to Franta. Ale je to tak, že ten, kdo měl váš hlas, tak bude ...
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Ano, přesně tak, přesně tak to funguje. No, já věřím, že 24. března bude veřejnost seznámena s novými držiteli Thalií, určitě se může stát, že i s některými stanovými, protože v nominacích jsou i ti, kteří jsou už držiteli ceny Thalie. Ale ta podstata je v něčem jiném. Já se domnívám, chybí mi ještě tři představení, které musím do 21. března vidět. Dneska jedu do Ústí, pak jedu do Ústí ještě jednou, 17. jdu na Fidlovačku. Ale ta podstata je v něčem úplně jiném. Já chci říci, že to, co jsem doposud viděl, já jsem zaznamenal dva představitele, dvě představení, dva výkony, které mě zasáhly tak, jako před léty například paní Medřická v Örkényho Kočičí hře. To už jsem zařadil do té kategorie nezapomenutelných. A chci věřit myšlence, že se stejným zásahem to bylo i v případě dalších členů kolegia, protože bych byl věru rád, kdyby právě tito představitelé těchto rolí záhy tedy získali i onu vysněnou Thalii.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A když už naznačujete, můžete být konkrétnější?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Nemohu, protože uvědomme si, je to moment, kdy se to bude vyhodnocovat, já bych porušil to, co jsem sám řekl. To je určitá míra mé autonomie.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu, není už těch nejrůznějších cen příliš? Já se ptám jen proto, že právě vím, že cena Thalie má už relativně dlouhou tradici, vlastně říkal jste 19. ročník je to letos, ale neztrácejí ty jednotlivé ceny váhu právě kvůli té inflaci různých anket a hodnocení?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Mohlo by se říci, že je to samozřejmě jedno z možných vysvětlení. Na stranu druhou víte v jakých podmínkách většina kumštýřů na divadlech, a to ať pražských tak těch regionálních, v jakých podmínkách pracují. A cena pro ně znamená obrovskou míru i určité satisfakce. To není, prosím pěkně, profese, která se vykonává ráno od 7 do čtvrt na tři. Tam jsou soboty, neděle, pátky, svátky, ti lidé tím žijí, tam se pracuje opravdu 15, 16 hodin denně s maximálním ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale to je možná to důležitější, že tím žijí, že je to radost.
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Tak. A to je ten moment, kdy je tam vlastně satisfakce, on si někdo mé práce povšimnul. A další věc, já mohu říci sám za sebe, dostal-li jsem kdykoliv cenu, která mi byla přiznána právě lidmi z mého rangu, tak já jsem si jí považoval dvojnásobně, protože ti lidé vědí, o čem to je a ti lidé vědí velmi dobře, proč tu cenu dávají a komu ji dávají. Pro mě to byla vždycky opravdu velká vnitřní satisfakce a pocit, že asi to dělám dobře.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jste dlouholetý pedagog na Hudební akademii Múzických umění. Jak hledíte na spor akademické obce s ministerstvem školství o podobě školské reformy?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
My jsme měli před zhruba 10 dny na naší fakultě takové protestní setkání. A já jsem řekl našim studentům, že když jsem byl v jejich věku a nastoupil jsem na hudební fakultu, tak začínal normalizační proces. I tehdy jsme byli ujišťováni, že je to svým způsobem jen nezbytná kosmetická úprava a s odstupem víme, jak to všechno dopadlo a jak to vypadalo. Já jsem je upozornil, aby byli velmi obezřetní, aby byli velmi všímaví a aby byli neústupní, protože druhá strana bude neústupná rovněž. A jak já cítím dneska ten jakoby spor? Domnívám se, že kdyby byli v čele resortu osobnosti, jakými byl třeba pan profesor Sokol, tak by k takové situaci vůbec nedošlo. Všechno je to vždycky o diskusi. A diskuse je postavená na tom, že umím poslouchat názory druhých a umím a chci najít určité konsensuální řešení, které je optimem toho daného stavu. Já jsem shodou okolností někdy přes Concertino Praga, někdy přes udílení cen studentům toho akademického roku poznal řadu našich ministrů školství. A když jsem zmínil pana profesora Sokola, musím zmínit má setkání s paní ministryní Buzkovou a později s paní ministryní Kopicovou. Jsem přesvědčen, že ani tyto dvě dámy by nedopustily tento stav, protože uměly naslouchat, uměly vnímat potřeby a požadavky té druhé strany. Ještě je tam jeden moment, který mě velmi mrzí. 9, či 10 let mluvím neustále při různých příležitostech o tom, že, pokud se uvažuje o zavedení plateb za studium, prosím pěkně, diferencované, jsou vynikající studenti, kteří studují skutečně v těch optimálních časech, nerozkládají, neopakují ročníky a dosahují skvělých výsledků, které se objeví v jak tom vědecko-vzdělávacím procesu, nebo výzkumném procesu, v případě uměleckých škol v tom, že už se staly osobnostmi žádanými pro naše i zahraniční pódia. Já vzpomínám na dobu, když Martin Kasík vyhrál Pražské jaro, soutěž, byl ve druhém ročníku, a tak dál. Těch lidí je spousta a my bychom si měli uvědomit, že kvalita je to, co má být určující i pro tu formu odměny. Studenti, kteří dosahují studijního průměru do určitého, do určité taxy, prosím pěkně, bezplatně. Budu první, který bude říkat, ano, nechť platí ti, kteří se domnívají, že zkusí dvě, tři vysoké školy, ani jednu z nich nedokončí. To je, prosím pěkně, to vyhazování veřejných prostředků, které je velmi špatné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A potřebuje vůbec české vysoké školství nějakou zásadní reformu?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Já se domnívám, že ano, protože jednak ta provázanost s mezinárodním školstvím je důležitá, podléhá řadě momentů, jestliže jsme řadu let usilovali o možnosti udílení diploma supplement, aby tedy naše vzdělání bylo plnohodnotné i pro v dalších zemích, tak samozřejmě ano. Ale já se domnívám, že to všechno se dá dělat v naprostém klidu, v přátelské atmosféře, bez vyhrocení do stavu, kdy ministr školství de facto není ochoten brát v potaz vyjádření tu Konference rektorů vysokých škol, tu Akreditační komise. To je prostě moment, kdy to je za tu čáru ponoru a tam by to opravdu jít nemělo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jste teď narazil na další téma, o kterém bych se s vámi rád bavil. Od roku 73 jste 10 let působil na plzeňské konzervatoři, tedy ač narozen ve Zlíně, tak předpokládám, že máte jistě k tomuto městu osobní vztah. Jak hodnotíte tedy postup Josefa Dobeše? Vy už jste to naznačil. Jenom připomenu, že navzdory rozhodnutí Akreditační komise prodloužil problematické Právnické fakultě Západočeské univerzity akreditaci pro magisterské studium až do roku 2016. Je to správný postup?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Podívejte se, já se domnívám, že, a já už jsem to řekl, Akreditační komise by měla být i z hlediska své důvěryhodnosti a důležitosti, že by měla být kryta mimo jiné i určitým puvoárem, který nesmí brát nikdo, notabene ne ministr školství. To je špatně, to je špatně. Pokud by mělo jít o řešení toho stavu, který tam vzniknul a pokud by pan ministr sám za sebe rozhodl, že studenti, kteří už byli na tu školu přijati, by měli dostudovat, prosím pěkně, v rámci bakalářského studia by to byly dva roky navíc, protože absolvovali první ročník. Ale otevírat Pandořinu skříňku s tím, že budu vypisovat nové přijímací řízení, jinými slovy, do toho jdu s filosofií, uhraje se to na 4 roky a kdoví, co se za 4 roky všechno může přihodit. To dobré není. Já jsem se s panem ministrem Dobešem zatím nesetkal, takže nemám osobní zkušenost. Znám se s paní profesorkou Dvořákovou, znám jiné členy Akreditační komise a vím, že svoji práci dělají velmi zodpovědně a s onou prozíravostí a vizí, jak by to vysoké školství mělo vypadat. Třeba i v následující dekádě. Tady ta rozmíška a takové to přetahování o to, kdo má pravdu. Já si myslím, že ta pravda je nastolena, existuje zákon a existují určité normy, které musím respektovat. A teď jsem se dostal něčemu možná nejcitlivějšímu. Já jsem před několika lety slyšel nádhernou myšlenku pana profesora Cepla, tedy pana profesora Cepla staršího, abych byl přesný. A on řekl: "Víte, ve slušné společnosti platí tyto zásady. Ta první je zákonná norma, to je taxativně vymahatelné po komkoliv, kdo prohřešil. Druhá měkčí forma je, to se nedělá, to je ta stavovská čest a to je ten moment, kdy si řekneme, ano, to je pod kontrolou těch dalších a my máme jít příkladem. A třetí nejměkčí forma je, to se nesluší." A teď si to vraťme do této kauzy. Co je tam prohřeškem proti zákonu, co se nedělá, a co se nesluší.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem je profesor Jiří Hlaváč. Vy už jste 17 let prezidentem stálé komise mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, 5 let, pokud vím, jste tedy členem správní rady Mezinárodního hudebního festivalu. Je něco, s čím ještě může Pražské jaro tedy přijít jako s novinkou?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Já si myslím, že ano, a notabene dle mého soudu i přichází. Ale ta podstata je trošku jiná. Abych to překlenul takovým hezkým mostem. Já se malinko odrazím od té předchozí myšlenky. Uvědomme si, že 67 let ročníku jednoho festivalu a 65 let ročníku soutěže by mohlo opakovaně zavdat spekulace, jak se tam hospodaří, jak se tam pracuje s veřejným renomé, jaká je to reprezentace České republiky, před tím Československa? Žádný tunel se tam nikdy neobjevil, já jsem poznal oba dva porevoluční ředitele Pražského jara, Olega Podgorného, který zemřel velmi mladý a samozřejmě znám se velmi dobře se stávajícím ředitelem Romanem Bělorem, oba dva byli důkladně obeznámeni s hudebním prostředím, oba měli i patřičnou míru vědomostních průsaků do hudebního světa jako takového, oba dva měli to, čemu sportovní terminologie říká "tah na branku", byli to přímočaří lidé a oba dva měli svoji vizi, kterou uměli nějakým způsobem realizovat. S Olegem jsem se mockrát bavil na téma Praha nebude Salcburkem a nebude Edinburgem. A není to otázku jen financí, ale je tam i ta rovina, kdy Praha má svoji určitou vnitřní intimitu, v tom je jedinečná, v tom je nádherná. Vize byla, aby Pražskojarní festival měl trošku tu Kafkovskou duši, aby tam byla ta jemnost, oduševnělost, a tak dál. To je, myslím si, strašně důležitý moment. No a teď ta vynalézavost. V každém ročníku se hledají určitá lákadla, daří se to. Letos přijede Vídeňská filharmonie s Danielem Barenboimem, to bude nepochybně unikátní koncert. Vrací se sopranistka Edita Gruberová, přijede Magdaléna Kožená. Budou tam Peterburgští filharmonici. V tom výčtu bych mohl pokračovat, ale já mám největší radost z trojí pocty. Vznikla dost náhodně, ale je usazena do dramaturgie. První pocta je věnována Františku Kmochovi. To tedy otevírá jiný žánrový prostor a já jsem moc rád, protože Kmoch byl tím, kdo svoji profesionalitou ve svém žánru dosáhl té úrovně Oskarů Nedbalů a tak dál, v rovině třeba operetní hudby. A pak je tam, u této pocty ještě zdůrazním, účastní se jí jak aktér Hudba Hradní stráže s dirigentem Václavem Blahůnkem. Pak je tam pocta Josefu Sukovi. Víme, že nás 7. 7. loňského roku houslista Josef Suk opustil, byl to dlouhodobý prezident Mezinárodního hudebního festivalu a legenda, nejen našeho, ale světového houslového interpretačního umění. Je myslím si úžasné, že hned v tom prvním ročníku, se tomuto muži pocta vzdává. No a je tam i pocta, na které jsem nejen participoval z hlediska dramaturgie, ale budu participovat i coby ten hlavní aktér, a to je pocta Karlu Krautgartnerovi. Řada z nás si ani neuvědomila, že v tomto roce je to 90 let od jeho narození a 30 let od jeho úmrtí. A musím sám za sebe říci, byla to stejně klíčová osobnost, jako byl František Kmoch, či Josef Suk v rovině českého interpretačního umění.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, já vím, že vy máte ke Karlu Krautgartnerovi osobní vtah, ale věřím, že bude příležitost se k tomu ještě vrátit, stejně jako právě k Pražskému jaru, protože to začíná 12. května, takže do té doby se ještě potkáme. Doufám tedy, že nám bude přáno v pořadu Jak to vidí. Vy jste mě ale přivedl také na myšlenku, že vlastně svět hudby a sportu, jste se několikrát zmínil, může mít něco společného třeba v prezentaci. Kde vy vidíte ty pojítka, případně prostor pro inspiraci?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
No, jednoduše řečeno, mohu říci tak, jako sportovci, tak i hudebníci se dlouhodobě připravují na den "D", hodinu "H", a to je to rozhodující. Nikoho nezajímá, jak dlouho cvičíte, zajímá, jakým způsobem na pódiu v tom daném okamžiku předvedete ten onen svrchovaný výkon. To je ten nejlehčí pohled, jaký bych mohl zmínit. Ale, je tam ještě něco jiného. Já shodou okolností teď sedím a píši metodiku klarinetové hry. A protože jsem založením sportovního ducha, tak samozřejmě hledám i určité srovnání a já jsem před několika lety dostal osobním dárkem metodiku ledního hokeje od doktora Luďka Bukače. A já na něj nejen strašně rád a často vzpomínám, protože každá debata s ním pro mě byla velmi inspirující, i pro moji profesi, ale musím říci, že řada momentů z hlediska rozvoje motorických dovedností, z hlediska řekněme i určité psychosomatiky, z hlediska psychické a psychologické průpravy, to je úplně stejné, takže ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To je ideální kombinace hokejista a klarinetista?
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Já jsem hrával hokej kdysi, já jsem kdysi hokej hrával. Ale spíš bych řekl, ne klarinetista mající umělecký cit, ale sportovního ducha v tom, že umí unést tu stresovou zátěž, že je si vědom toho, že součástí jeho přípravy není jenom hra na nástroj, ale určitá rovina rekondičního cvičení, určitá rovina rehabilitačního cvičení, že člověk, která má odpovídající fyzickou kondici, je schopen zvládat i nároky hry na nástroj v jiném měřítku. Tady musím říci, vzhledem k tomu, že se mnou o tomto nikdy nikdo nemluvil, já jsem přišel z naprosto nemúzické rodiny, kde hudbu nikdo neprovozoval a za celou dobu studií na konzervatořích mi nikdo neřekl, ta fáze přípravy by měla vypadat takto, to je zátěžová, tohle je už ta ladící a tohle je ta finální. No, tak já se snažím, abych mým nástupcům toto usnadnil. Abych jim tam pojmenoval všechny ty aspekty. Kóda té úvahy - ano, touhou, jak sportovců, tak umělců je dosáhnout ty vrcholové mety a ne jednou. Dostat se na ně a setrvat na nich. To je nejtěžší.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl pro dnešek profesor Jiří Hlaváč. Hrozně rychle to uteklo, děkuju. Na shledanou.
Jiří HLAVÁČ, profesor, hudební skladatel, organizátor, muzikant
--------------------
Děkuju pěkně, na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude naším hostem rektor Vysoké školy ekonomické v Praze profesor Richard Hindls. Vladimír Kroc děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.