Jak to vidí Jiří Hlaváč - 12. října

Prof. Jiří Hlaváč
absolovoval od 1975 cca 3000 koncertů v 50 zemích pěti kontinentů (např. Pražské Jaro, mezinárodní hudební festivaly v Bostnu, Berlíně, Budapešti, Paříži, Helsinkách, Miláně, Bratislavě, Bukurešti, Havaně atd.), v sólistické rovině a v součinnosti s Barock Jazz Quintetem, Českým dechovým triem, Stamicovým kvartetem.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, skladatel a vysokoškolský pedagog. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obvodní soud pro Prahu 4 ve středu rozhodl, že Marek Dalík, bývalý poradce expremiéra Mirka Topolánka, do vazby nemusí. Přesto, že ji pro Dalíka státní zástupce Jan Kořán požadoval, musí policie lobbistu vyšetřovat na svobodě. Dalík byl obviněn kvůli údajnému podvodu při nákupu obrněných transportérů Pandur pro českou armádu. Co na to říkáte?

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
No, já bych řekl, že po ránu je to velice dobré téma na probuzení, myslím, že i řady posluchačů. Co na to mohu říci? Je tam domněnka, může to být spekulace, nicméně taxa 480 milionů, z toho mi to bere dech musím říci, ale já malinké zamyšlení, nebo malou reminiscenci. Když jsem byl v někdejším Gottwaldově na Základní devítileté škole a byli jsme v nějaké 7., 8. třídě, tak se tam stal případ, kdy jeden spolužák sebral své kamarádce, spolužačce peníze, které měla na nákup stravenek. Musel být z naší třídy. Ono se to nevyšetřilo. Ten dotyčný, či dotyčná tam docházeli bez mrknutí oka dál a jen se dívali na to, jak spolužačka nejde na oběd, protože rodiče další peníze nedali, neměli. Co mi z toho vychází? Je to jenom cynismus nebo je tam už určitá míra, já tomu dám nový termín, já tomu říkám, že to je až jakýsi sociální rovina možná vendety nebo jakési zvláštní, jakéhosi stavu, kdy já budu něco jiného, než jsou ti ostatní kolem mě. To prostě nejde. Možná je to sociální kanibalismus, protože já už začínám likvidovat kolem sebe ty, z jejichž práce žiji. To je šílená myšlenka, protože tady létají deseti či sta milionové defraudace, průkazné, ta částka tomu odpovídá. Dál, když měla moje vnučka, tuším první narozeniny, tak se tehdy mluvilo o tom, že každý z nás dluží zhruba 80 tisíc korun. Včera jsem slyšel, že už je to 150 tisíc korun. Každý z nás. My tak nehospodaříme. Já si myslím, že my jsme naučeni hospodařit jinak. To, co předvedl ten někdejší zloděj na své spolužačce, je nám předváděno z pozice bohužel to řeknu řízení tohoto státu. V mých očích je neomluvitelné to, že vůbec může vzniknout okolnost a vzniknout podmínky k tomu, aby někdo požadoval 480 milionů jako provizi za svoji protislužbu. Z jakých to jde prostředků? No z našich, to zaplatíme my. To je ten nárůst na konec toho státního dluhu. Co na to mohu říci? Je mi z toho velmi zle, a to jak po těle, tak po duchu. A myslím si, že je záhodno, aby se stal nějaký průlomový moment, kdy se to usvědčí, kdy se to prokáže a budou nesmírně tvrdé represivní tresty. Obávám se, že jinak se z místa nepohneme. To chlácholení o tom, jak jsme obezřetní v protikorupční atmosféře, to zatím vůbec nic nepřineslo. To jsou naprosto dílčí výsledky. Nikoliv buďme spravedliví, ale my jsme si ono padni komu padni proměnili na ber kde ber. Vraťme to. Padni komu padni. Ten, kdo se chová totálně nemorálně a nemravně, a já to nepersonifikuji na pana Dalíka, na kohokoliv včetně mě, tak prosím pěkně tady ty zásady musí začít platit. Jinak mohu vás ujistit za dalších 8 let už nebudeme dlužit každý jen 150 tisíc, může to být 250 tisíc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná by se někdo zeptal, zda pomůže chytat i lobbisty, jinými slovy zprostředkovatele?

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
Otázka zní, co to je zprostředkovatel? Je to ten, který naváže kontakt? Je to ten, který vlastně tu transakci nějakým způsobem skrytě řídí? Já to nemám definováno. Pokud je to někdo, který takzvaně na kafe přivede kamaráda a řekne s tímto člověkem by se dalo uzavřít něco zajímavého, tak si myslím, že to je ten případ, kdy nebudou ve vzduchu stamiliony korun, to tak není. To bude rovina, kdy je to skutečně řízená obchodní transakce se všemi konsekvencemi, které to má mít. Tam musí být někdo, kdo to garantuje na jedné i na druhé straně a tam musí být také někdo, kdo to proplatí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zatčení Marka Dalíka si všimla i zahraniční média. A nevěnují se jen kauze Pandur. Dalíkovu údajnou žádost o miliardový úplatek staví do kontextu vyšetřování ostatních kauz v Česku. Například slovenský deník SME mimo jiné připomněl, že se v Česku za poslední dobu utrhla lavina, čímž míří na vyšetřování celé řady korupčních kauz. Nicméně Dalík, Šiška, Barták, Parkanová či Rath zatím nejsou odsouzeni a jak dodává komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk, příběh o božích mlýnech nakonec nemusí být tak jednoznačný a očistný. Jak nyní vypadá?

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
Já si myslím, že to je přesně v intencích toho, co jsem tady řekl, protože to, že zinscenujeme vyšetřování, že, já dokonce chci věřit, že tam budou poctivé úmysly a že lidé, kteří povedou to vyšetřování, budou skutečně svrchovaně zásadoví a čestní a korektní, ale oni sami ten trest, či ten postih oni nestanoví. To půjde tím běžným režimem. Víte, až budeme sedět za pár týdnů, měsíců, let a zazní tady, ano, už víme, že byly velmi tvrdé postihy za tuto defraudaci, za tento druh lobbismu, tak já řeknu, fajn, už se to stalo, ale zatím se v mých očích stalo poskrovnu, skoro nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže myslíte si, pane profesore Hlaváči, že ten dosavadní přístup stát, teď mám na mysli boj s korupcí, může varovat každého, kdo by se chtěl v budoucnu korupce dopustit?

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
Věřme tomu. Já opravdu chci si myslet, že žiju v prostředí, které se chce vyrovnat s tímto nešvarem, že je to zásadový přístup. Znovu opakuji, určitě tam bude řada čestných lidí jak na zastupitelstvech, tak na soudech, na policii a tak dál. Ale ono to všechno musí být v jakémsi souladu. To musí fungovat jako systém. A jako systém to nefunguje. To všechno, co teď pozoruji, jsou momenty, je to ta snaha na sytič nastartovat studený motor, možná už dvakrát blafnul, ale zatím rozhodně nejede v provozní teplotě a tudíž nevím, kam mě takovýto motor doveze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Joachim Gauck je první německý prezident, který navštívil Lidice, které před 70 lety vyhladili nacisté. Poprvé měla taková návštěva náboj emočního gesta. Takové tady ještě v česko-německých vztazích dosud nebylo, viďte že, pane profesore Hlaváči?

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
Víte, že česko-německé vztahy byly složité a jsou složité a vždycky za tím byl určitý moment nadřazenosti nebo povýšenosti. Jenže tady dochází k něčemu úplně odlišnému. Oba víme, že zázemí pana prezidenta Gaucka je nejen pro mě je to logické a filosofické, ale je v rovině myslím vlka lidskosti. On se na to nedívá optikou politika, diplomata, on se na to dívá optikou člověka, který sám nepochybně prožil řadu složitostí ve svém životě, má pochopení, má míru důvěry, má míru sympatií, má v sobě, a to je to základní slůvko, má v sobě onu lidskost, kdy je schopen pochopit, co všechno umí jakákoliv mašinérie s životem obyčejného člověka provést. Můžeme si položit otázku proč až po tolika letech, těch, který se to přímo týkalo, těch už není ani 10, ale je tam to velké gesto, nebo ten symbol. Já jsem shodou okolností příslušníkem státu, který toto vyvolal, který toto způsobil, udělal vám křivdu, ale já k vám přicházím jako člověk vašeho smýšlení, vašeho cítění, vašich životních trampot a bolestí, protože se stále víc považuji za duchovního nebo pastora, člověka, který chce být nápomocen lidem dobré vůle, než to, že bych vykonával vysokou státní politickou funkci. Já myslím, že takto to vyznělo, takto to mělo vyznít a ta symbolika toho, že dobří lidé byli a jsou na obou stranách vždycky, to víme oba dva. Tak, jako jsou lidé, kteří s tou dobrotou se moc nezaobírají. To je ten light motiv, který jsme zmínili vlastně i v tom prvním zamyšlení. Takže ano, lidé dobré vůle, ať si podávají ruku, ať si vyměňují své názory, ať si vyměňují své omluvy a potažmo své sympatie a jsou si nápomocni, jsou si oporou, jsou si jistotou, jsou si vírou, jsou si určitou mírou povzbuzení, protože tento svět taky není jednoduchý. I tento svět má své velké problémy a mimochodem ani v tomto světě nejsme bez diktátorů, kteří se rozhodli, že to budou řídit jaksi po svém. Já v tomto považuji příjezd a přístup pana Gaucka jako zcela zásadní. Jistě historická pravda to pojmenuje, za pár let či desetiletí se možná jenom zmíní o tom, že prezident Gauck se omluvil v Lidicích, ale pro mě je to jedna z jistot, že tento svět nezmalomyslněl, že nad sebou přemýšlí a že chce nacházet východiska nejen z krizí ekonomických, ale v prvé řadě z krizí mravních a morálních. To je pro mě ten zásadní light motiv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zřejmě nejvíce se proslavilo gesto kancléře Williho Brandta, který v roce 1970 při návštěvě Polska před podpisem zásadní smlouvy poklekl před Památníkem povstání ve varšavském ghetu. Ukázal i nyní bývalý pastor, rodák z NDR Joachim Gauck, mimochodem první nestraník na postu spolkového prezidenta, že i taková emoční gesta patří do politiky?

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
Samozřejmě, berme to tak, politika je buďto velká hra a vyžaduje rekvizity a vyžaduje scénář a vyžaduje hlavní vedlejší postavy, ale pak může být politika i v rovině filosofie, to byl ostatně pan prezident Masaryk, to, když se projel na koni a zdravil své spoluobčany seshora, tak v tom nebyl žádný náznak nadřazenosti, ale to, že jsem založením člověk, který byl zvyklí ve svém dětství na koni jezdit, já jsem zemědělského původu, já jsem člověk, který cítí sounáležitost s půdou a s prací těch ostatních. Toto je samozřejmě moment, který jeho účast tím spíš postaví do té roviny odpuštění, protože to je moment, který zná taky každý z nás, nebo z nás, kteří věří tomu, že je nad námi něco, co je zákonem a co je smyslem tohoto bytí. Ano, jestliže pokleknu, tak tím vyjadřuji svoji míru pokory. Ale jak říká básník Jan Skácel, snes jenom tyto tři údery, ani jeden navíc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Návštěvou Lidic chtěl pan Gauck vyjádřit respekt vůči obětem. Jiná historická témata ale německý prezident otevírat nechtěl. Když se Němci přihlásili i odpovědnosti za minulost, neunikneme ani tomu, abychom použili stejný princip a nepřehlíželi i vlastní historické přešlapy, jak na to ostatně poukazuje i publicista Luděk Navara mimo jiné?

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
To je velice složitá otázka. Já jsem měl v životě to štěstí, že jsem hovořil s lidmi, kterých se odsun týkal na jedné i na druhé straně. Na jednu stranu poznal jsem v Německu rodiny, které byly odsunuty někde z té oblasti Liberecka a velkou křivdu cítili v tom, že nesměli ani na hrob svých příbuzných. Když vám někdo řekne, že vám systém zakáže přístup k hrobu tatínka nebo maminky, tak se ve vás vzbudí něco, co si řeknete, to je neodpustitelné, logicky. Ale na stranu druhou znám i případy našich lidí, kteří byli vystaveni obrovským persekucím a obrovským represím jenom proto, že holt tu druhou stranu někdo dokázal svojí fašizující doktrínou totálně zbláznit. A z těch letitých sousedů, letitých přátel se stali nepřátelé na život a na smrt. Takže to je složité, to je velmi složité, my jsme v tom prostředí nežili, my jsme tam neprožili ani tyto události. Já si myslím, že zase, je to o tom momentu, který bych tady rád zdůrazňoval. Jestliže se lidé chtějí domluvit, je to postaveno na tom, že zapomenou i na mnoho křivd, které si mohly jejich rodiny vzájemně uspořádat. Nechci tady přímo se odvolávat na pana Shakespeara, ale to, co je ten svár Montéků a Kapuletů, to je tady neustále, to je tady neustále. A dvě čisté bytosti to vlastně zaplatily tou daní nejvyšší. Takže to ne, to není zapotřebí, to není zapotřebí, je to o domluvě. Je to znovu o té lidskosti, je to o pochopení a je to o tom, že budeme respektovat i své vlastní slabosti. Máme je všichni. Takže ano, zkusme se domluvit, jsme lidé a tu lidskost dejme do popředí. To je to, co nás z této slepé uličky může vyvést. Já jsem o tom přesvědčen. Víra, víra v dobro, je tady míra i té lidskosti, uznávejme to, buďme na sebe vzájemně laskaví a tolerantní. No a ten třetí moment, buďme si vzájemně nápomocni. To není pořád jen o těch penězích, které budeme přepočítávat. Ono je to o vztazích v prvé řadě o vztazích. Mě tolik lidí v zahraničí otevřelo oči, protože mi v pravou chvíli řekli to, co bych doma nikdy neslyšel a mně to strašně pomohlo. Já na to věřím. To je zase ten motor, který tady běží neustále. Záleží jenom na nás, co si z toho vezmeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání Jak to vidí je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, skladatel a vysokoškolský pedagog. Státní fond kultury začal po 5 letech nečinnosti znovu pracovat. Vy jste novým členem jeho rady, kterou zvolila Poslanecká sněmovna. Jaký máte z fungování státního fondu pocit? A proč vlastně, asi bych měla ještě předeslat tu otázku, co bylo vůbec příčinou té nečinnosti?

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
Já už jsem se s tím setkal v médiích, že bylo konstatováno, že fond, který 5 let nefungoval, v podstatě fungovat nemusí. Jenže nevím, jestli víte, nebo jestli to vědí posluchači, on nefungoval proto, že Poslanecká sněmovna nezvolila ty zbylé kandidáty na místa, která byla uvolněna. Ten fond byl nefunkční z tohoto důvodu. Takže v tom byl ten problém. No, teď se to uskutečnilo a já musím říci, že z toho mám velice dobrý pocit, protože se tam scházejí lidé, kteří jednak jsou erudovaní v těch jednotlivých oblastech, které se mají podporovat, literatura, divadlo, film, fotografie, hudba a tak dále a druhá věc, ti lidé tam nechodí s pocitem povýšenosti své disciplíny nad ty ostatní. Já bych řekl, že setkání je to pro mě vždycky povzbuzující. Ti lidé jsou schopni velmi přesné analýzy jednotlivých žádostí, dá se k tomu komentář, součástí těch zasedání jsou i slyšení, prezentace. Tam ti žadatelé mohou přijít a mohou sami jaksi prezentovat, co všechno je předmětem té žádosti. Já z toho mám zatím velmi dobrý pocit. My se scházíme jednou do měsíce, jsme schopni odbavit vždycky zhruba 50 žádostí, čili je tam i patřičná míra efektivity té práce. Nikdy se tam nestalo, že bych vycítil nějakou míru spekulantství, že toto zrovna by bylo záhodno. Ne, ti lidé jsou velmi otevření, jsou korektní, mám z nich radost a doufám, že já sám jejich pocity nekazím mojí přítomností. Málokdy při zasedání takovýchto komisí nebo subjektů mohu říci to, co tady řeknu s klidnou hlavou, je to smysluplné a já věřím, že tato rada tohoto fondu během roku výsledky své činnosti, své podpory velmi rychle prokáže to, že je to záhodno, aby to existovalo. A mimochodem, tím to uzavřu, jsem v kódě, tam nešlo při tom nejmenování, dle mého soudu, o nic jiného než o to, aby vlastně tyto prostředky byly převedeny do jiné rozpočtové kapitoly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v sobotu 13. října se koná 122. ročník Velké pardubické steeplechase. Na startu bude opět Josef Váňa, jemuž bude 20. října 60 let. Může vyhrát podeváté a jeho kůň Tiumen počtvrté a vyrovnat tak rekord 4 vítězství Železníka, co myslíte, pane profesore? Vy jste velkým fanouškem pana Váni.

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
Já bych mu to samozřejmě přál, protože je toho hoden. Vidíte, neřekl jsem zaslouží si to, je toho hoden. On totiž ustál všechny možné situace. Velké výhry, velká zranění a samozřejmě i prohry, tak to v životě chodí. Ale vždycky do toho šel s tou mírou své strategie a nutno říci, říkáte správně 8krát vyhrál, ale i v těch ročnících, ve kterých nevyhrál, on sehrál vždycky klíčovou roli, on byl ten, který ten závod zásadním způsobem ovlivnil, poznamenal, nebo ozvláštnil. To je zase svědectví velké osobnosti. Takže moc bych mu to přál, ale to není jenom otázka štěstí, ten závod není nahodilý v tom, že se přihlásí, kdo chce, tam jsou kvalifikační závody, čili selekce, jsou vybráni opravdu ti nejdisponovanější v tom daném okamžiku, ti nejlepší. Je to těžké, je to nepochybně těžké, ale já chci věřit tomu, že vynalézavost, důvtip, rovina toho obrovského strategického myšlení dané i zkušenostmi a samozřejmě i ta jednota s Tiumenem, že se to zase nějak spojí a nejenže přeskočí Taxis a že přejedou zahrádky a všechno ostatní, já tomu chci věřit a budu samozřejmě zítra to sledovat s velkým zaujetím, že se to povede i podeváté.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už jsem říkala, že panu Váňovi bude 60 let. Jaromír Jágr, vynikající hokejista, ten hraje na vrcholné úrovni hokej i po své 40. Artur Rubernstein ten natáčel ještě v 80 letech Chopina, určitě bychom našli celou řadu dalších příkladů. Jak se díváte na profesní dlouhověkost?

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
To je krásná otázka. Já se přiznám, že kdykoliv se potkám s někým, o kom vím, že v té profesi uměl fungovat na špici po desetiletí, že se snažím přijít na to, co je za tím. Buď to je míra mimořádných schopností, a to je často až na hranici geniality. Nebo je tam neuvěřitelná míra soustředěnosti a pracovitosti. Ti lidé nepracovali 8,25 hodiny denně, ti lidé pracovali 15, 16 někdy 20 hodin, protože posedlost jim nedovolila, aby od toho odešli. A nebo tam může být další moment, a to je to, že přišli v pravou chvíli s tím pravým nápadem a tím pravým podnětem. I to hraje velkou roli. Do toho výčtu bych přiřadil Josefa Suka, Ivana Moravce, hrajících až do 80 na opravdu vysoké interpretační úrovni. Já jsem byl svědkem toho, když přijel do Prahy Leopold Stokovski, už nechodil, tak ho přivezli ve Dvořákově síni na kolečkové židli a on se potom přemístil na sedačku, kde oddirigoval celý koncert, ale oddirigoval jej s obrovskou bravurou, s ohromným fyzickým i psychickým nasazením. A byl to skutečně svrchovaný kumšt. Vzpomeňme na Františka Kováříka, na Marii Rosůlkovou a řadu dalších, které jsem na vlastní oči viděl v době, kdy měli opravdu už těch 8 křížků na svém krku. Co je za tím? Já si myslím, že je tam ještě jeden moment, který skoro bych řekl navíc. Víte, spousta lidí si myslí, že tito kumštýři žijí tak, že milují společenství kolem sebe. Já vás ujišťuju, že většina jejich životů probíhá v osamění. Mozart dožíval sám, Beethoven prožil samotu prakticky po celý život. Proč? Protože byli tak oddáni té své myšlence, tomu svému kumštu, kterému chtěli dát všechno, co v nich bylo. Já jsem měl před několika dny dlouhý rozhovor s Marií Sukovou a ona mi třeba říkala, Pepula ty housle vlastně nedal z rukou, neustále. Měl koncert, o přestávce přišli nějací lidé do šatny, kteří mu gratulovali a on měl v ruce housle a stále přebíhal po hmatníku. Až říkala Mařenka, já už jsem mu říkala, prosím tě, to je tak jako ale nespolečenské, že jo. Ne, naopak. Nespolečenské je to, že v okamžiku, když vím, že ten člověk je v plném soustředění, tam půjdu, abych mu oznámil, že jsem vyměnil okapy na chatě. Ta osamělost duchovní osamělost je dána, a teď buďto tou svrchovaně ušlechtilou myšlenkou, sloužit hudbě a nebo je zatím něco, kdy ten člověk může zastírat třeba i trému, může zastírat únavu, velmi často nemoc. Takže berme to tak, kytice, frenetické potlesky, to je jedna stránka mince a tu druhou stránku mince tvoří osamění. A ti, kteří to vydrží až do onoho zmíněného věku, včetně pana Jágra, klobouk dolů, protože jsou navyklí na maximální odříkání všech radostí a slastí tohohle života. Jsou pokorní, jsou ohromně odevzdaní něčemu, o čem jsou přesvědčeni, že zase ten svět mohou nějakým způsobem ozvláštnit a dám tam podsunutou myšlenku, umí ho polidštit. I hokejista formátu Jaromíra Jágra může tento svět polidštit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A když hovoříme o profesní dlouhověkosti, tak dovolte popřát mi k vašim dnešním narozeninám všechno nejlepší, pevné zdraví, vnímavé publikum a mnoho krásných koncertů, pane profesore Hlaváči.

Jiří HLAVÁČ, profesor, vysokoškolský pedagog, klarinetista, skladatel
--------------------
Já moc děkuju. Jenom dodám. Uteklo to strašně rychle. A nejen ta půlhodina tady, ale i těch 64 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ještě jednou, všechno nejlepší, pane profesore Jiří Hlaváči. Budu se těšit na náš další rozhovor v Jak to vidí. Ten dnešní je právě u konce. V pondělí přivítáme komentátora Deníku a spolupracovníka Českého rozhlasu Ivana Hoffmana. Všem přeje Zita Senková příjemný den. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.