Jak to vidí Jaroslav Maxmilián Kašparů - 5. června

Doc. MUDr. ThDr. Mgr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D. se narodil 14.5.1950 v Žirovnici. Vystudoval postupně stomatologii na KU v Praze, všeobecné lékařství na UK v Bratislavě, pedagogiku a etiku na JU v Českých Budějovicích a teologii na KU v Ružomberku.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem psychiatr, teolog a spisovatel Max Kašparů, dobrý den.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Přeju dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsem moc ráda, že vás mohu pozdravit osobně ve studiu, nikoli prostřednictvím radiomostu do Jihlavy, jak se slýcháváme. Dnešek, 5. červen, je Světovým dnem životního prostředí. Ekologii skloňujeme ve všech pádech. Ale podle vás převažuje pohled na ekologii jenom kolem nás. Vy byste si přál o něco víc?

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano. My máme pojem ekologie spojený s tím, co je kolem nás. Chceme čistou vodu, čisté lesy, čistá pole, prostě všechno, co je kolem, chceme čisté. Ovšem ono to souvisí s čistotou, která je v nás. Otázka čistého svědomí, čistého srdce, čistých úmyslů, prostě čistého toho, co je uvnitř lidského srdce, v lidské duši, ale také v lidských hlavách. A jestliže toto nebude čisté, tak potom to, co je kolem nás, také nebude čisté. Ono totiž to vnitřní souvisí s tím vnějším, nikoliv naopak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, a vy jako expert mě klidně opravte, už ve Starém zákoně v židovské části bible je psáno, že čeho je srdce plné, tím ústa přetékají.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, je tomu tak. Čili to odpovídá tomu, co jsem říkal, protože jestliže my uvnitř sebe máme pohodu, tak vytváříme pohodu navenek. A jestliže máme čisté srdce, pak z toho vychází i čisté vztahy. Ona totiž čeština má taková dvě slova, stavy a vztahy. A toto spolu souvisí. Ano, mám-li pod svou hrudní kostí klid a mír, tak potom klid a mír také produkuji navenek. A jestliže jsem sám se sebou uvnitř pod hrudní kostí v konfliktu, ve při, v napětí, tak potom ty konflikty a napětí také ze mě vycházejí. Vždycky to lidské jednání, které je navenek, odpovídá tomu, jak je ten člověk na tom uvnitř. A to vlastně odpovídá i tomu ekologickému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak zařídit nebo nastavit tu ekologičnost naší duše, našeho srdce? Často jsme sami se sebou v nějakém rozporu nebo konfliktu.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, ale na tohle to neexistuje univerzální, jednoznačná odpověď, která by platila pro každého člověka. Protože jak já říkám, že bůh tvoří originály, a každý strom a každý člověk jsou originální. Dva stromy na světě a dva lidé na světě nejsou stejní. Proto pro každého člověka je potřebná jeho individuální cesta k tomu, aby žil sám se sebou v pohodě. Znovu, vy jste tady zmínila Starý zákon, já zmíním zase Nový zákon, kde se hovoří o tom, abychom k tomu druhému přistupovali stejným způsobem, jakým přistupujeme k sobě. To je takovéto zlaté pravidlo. Nedělej tomu druhému to, co tobě samotnému by vadilo, to, co ty nemáš rád. Vždycky člověk skutečně má začínat od sebe. I s posuzováním, i s odsuzováním toho druhého. A má si být těhle těch věcí, toho filtru, přes který ten pohled na toho druhého neseme, tak má být čistý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže to bychom mohli nazvat jako určitý zákon nebo pravidlo nastavení té ekologie duše?

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, to je to zlaté pravidlo, jak se tomu také v literatuře říkává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Součástí školního vzdělávacího systému je už delší dobu ekologická enviromentální výchova, děti se učí například o recyklaci odpadu. Jaký předmět vy byste v souvislosti právě s tou ekologií duše a srdce ještě zařadil nebo přidal do těch osnov?

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, ono to s tím souvisí, protože tak jako je cosi špinavého kolem nás a my bysme se s tím měli nějak vypořádat, to je ta ekologie vnější, tak člověk by se měl vypořádat s vinou. Vina, to je ten odpad vnitřní. Čili ty plasty, které jsou venku, tak je musíme někam odvést, nějakým způsobem je musíme zlikvidovat. A teď si položím otázku, jak likvidujeme svoji vinu. Co děláme s lidskou vinou? A u řady lidí se jejich srdce stává skutečně žumpou, do které ta jejich provinění, ty jejich prohřešky nedokonalosti, kterých se dopouští vůči ostatním, tak to tam prostě padá. A člověk si to nese v sobě. Jakousi popelnici máme v sobě. Čili...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak musíme teda roztřídit nebo vytřídit ten odpad vnitřní?

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, oni jsou tři možnosti. Přirovnávám to často k slupce od banánů. Pokud mám v místnosti slupku od banánů, tak buď ji překračuju a říkám, že tam není. To znamená, já tu vinu popřu. Ona je, ale já se k ní nehlásím. Druhá možnost je, že tu slupku od banánu kopnu někam pod otoman. Ona sice zmizí z očí, ale nezmizí z té místnosti. Čili já jsem to jakoby ukryl, kamsi jsem to potlačil. A třetí možnost je, že ji vezmu a vyhodím ji do popelnice mezi ten plast. Čili zbavím se jí tím, že ji vyhodím ze sebe ven. A na toto jsou dvě cesty. Je to omluva a odpuštění. Z jedné strany by měl člověk svoji vinu uznat, měl by se omluvit, tím to vlastně vyhodí ze sebe ven, a ten druhý by mu měl odpustit, čili měl by zlikvidovat to, co bylo vyhozeno. A tohle to se bohužel dneska nenosí. Lidé se neumí omlouvat a neumí si odpouštět. A v tom já vidím tu vnitřní ekologii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Věra na naši e-mailovou adresu prostřednictvím formuláře na webu Dvojky a tohoto pořadu píše. "Pan Rath místo toho, aby se přiznal, nechá za svou lež bojovat právníky. Přiznání se dnes už nenosí, že?"

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Tak je to otázka přiznání, ale je to také otázka odpuštění. Ale požádání o to odpuštění ta omluva, to se dneska nenosí, to už jsem řekl, že to jsou prostě dvě věci ze strany jednoho, který se neumí omluvit, a ze strany druhého, který i když se ten první omluví, tak ten druhý mu neumí odpustit. Tak jako je vina a trest, tak je i omluva a odpuštění. A toto spolu souvisí. Jedno bez druhého nemůže bejt. Těžko můžeme odpouštět někomu, kdo zase není schopen uznat svou vinu a omluvit se nám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního Jak to vidí je pan Max Kašparů. My si stěžujeme na nevalnou disciplinu ve školách, absenci víry, rodičovské autority. V čem vy vidíte příčiny, možná bychom mohli říct příčinu těchto špatností.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ztráta autority je všeobecná. Ztráta autority, zase, uvnitř a venku. Autoritou venku je politik, ale který politik má dneska autoritu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Který?

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, právě. To já si kladu tuto otázku také, který, který politik není dneska zesměšňován, který, na kterého politika se dneska něco neví, s kterým politikem je většina národa spokojena. Čili autorita ze strany vrcholných orgánů je problém. Dále to jde níž, to jde do škol. Dneska bohužel dělat povolání učitele je jedna velmi otrocká práce. Ono vlastně už ve starém Řecku se říkávalo, že koho chtěli olympští bohové potrestat, z toho udělali učitele. Takže my bychom mohli říct, že se nám to po určité době vlastně toto přísloví vrací i do dneška. Není to jednoduché, protože dochází už k šikanování učitelů ze strany žáků. A tento nešvar se rozrůstá. Potom rodiče šikanují učitele a ředitelé šikanují učitele. Čili ta šikana je tady ze třech stran. Čili ten učitel nemá autoritu. Potom další, kdo by měl mít autoritu, je policie nebo soud. Ale já mám často dojem, že i policie je tak sešněrovaná různými předpisy a zákazy, že se dokonce bojí pachatele. To je paradox. No, a potom pojďme domů. Otec - matka, ono je to problém už v tom, protože nám mizí rodiny. Nám mizí muž - žena - dítě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takovéto klasické rozdělení.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Takovéto klasické, co bylo, kde prostě se ta autorita vytvářela. Jestliže se u toho dítěte stále střídají partneři jeho maminky nebo partnerky jeho otce, čili to dítě nemá autoritu, nemá ji mít ke komu, a na druhé straně pokud je tady střídavá péče, a to dítě má dva domovy a má třeba dvě školy a má dva otce a dvě matky, tak tam se těžko autorita vytváří. Čili ono je ta otázka nastavení společenského klimatu. My jsme ztratili a myslím, že se dokonce dobrovolně zříkáme určitých norem společenských, mravních, etických, politických, které by vedly k tomu, aby se mohla znovu autorita vrátit. Autorita není strach, autorita je úcta. Strach máme, protože strachem se lidé manipulují. Ale úctu jsme ztratili. A jestliže si pleteme úctu a strach, tak jsme ve zmatku. A tento zmatek se dá také využít a využívají, spíše zneužívají ho ti lidé, kteří chtějí manipulovat davem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou tedy předpoklady vzniku i úspěšného fungování té autority? Vy už jste to částečně naznačil.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Autorita musí být vzor. Čili ne slovo, ale skutek. Čili já vždycky říkávám, že to, co říkají Japonci, jo, je lepší jednou vidět než stokrát slyšet. A jestliže otec stále kárá dítě, ale přitom dělá to samé, za co to dítě peskuje, no, tak to potom nemůže být autorita. Autorita je tam, kde člověk skrze svůj zrak, a to je ten nejdůležitější orgán pro tvorbu autority ani ne sluch, to můžeme stokrát říkat a tisíckrát říkat a opakovat, ale to, co vidím. Jestliže občané této země nevidí své politiky jako čestné, charakterní, noblesní gentlemany, kteří jsou si vědomi své odpovědnosti, naopak své nezodpovědnosti, no, tak jestliže toto vidí občané, nemůže mít politik autoritu. Stejně tak je tomu i ve škole. Jestliže ten učitel jednu věc říká a druhou věc dělá, ztrácí autoritu. A stejným způsobem je to i v rodinách. No, a potom člověk by měl mít také autoritu sám v sobě a jeho autoritou, kterou si nese 24 hodin, by mělo být svědomí. A bohužel svědomí se nevychovává. My vychováme, vychováváme k ekologii a vychováváme k ochraně protipožární a k zdravotní výchově, že jo, my máme samé výchovy, ale my nemáme tvorbu svědomí, které vlastně je autoritou pro samotného nositele.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výchovu k vlastnímu svědomí, vy jste to nazval...

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, výchova k vlastnímu svědomí. To je ten pojem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
"Kde ji brát tu morální autoritu?" Ptá se paní Lenka.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Tak morální autority my už prakticky nemáme. Morální autority nám vymřely. A pokud my dneska něco produkujeme, tak je to vždycky umělé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže musíme si vychovat ty autority.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No jo, vychovat. Ale ta výchova tu musí někdo dělat. To je strana jedna. A za druhou, my máme dneska tendenci mít všechno instantní, všechno rychle. Čili my si nějakou autoritu tady postavíme a autoritou jsou nám dneska různí herci a zpěváci, to jsou jakési vzory, že jo, to jsou, už se jim dneska neříká osobnosti, ale říká se jim celebrity, a protože už ani to celebrita nám nevyhovuje, tak jim říkáme ikony, že jo. A to jsou vzory, to jsou autority. Ona takhle žije ta zpěvačka, proč bych já taky tak nemoh žít. Takhle jedná támhle ten sportovec, proč já bych nemoh taky tak jednat. Čili my už vlastně nemáme kam obrátit svůj zrak. Politikové selhávají a ty celebrity umělecké a sportovní, ono to taky není to ono.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to trošičku, zní mi to jako začarovaný kruh, pane Kašpare.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, je to tak. Je to tak začarovaný kruh, že ať se podívám, kam se podívám, já jsem tedy optimista, ale toto je jediné místo, kde začínám být silně pesimistický, že se s tím dá něco dělat cestou vývojovou. Možná to bude chtít jakýsi skok. Ale nedovedu ho více a přesněji popsat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohu se zeptat. Kdo pro vás, když už teda tuším odpověď, je případně morální autoritou?

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Tak pro mě morální autoritou jsou ti, kteří již zemřeli. Byl to třeba můj dědeček, to byla velká morální autorita v mém životě. Byli to někteří lidé, učitelé, kteří, s kterými jsem se setkal, a kdykoliv pracuji, tak si vždycky říkám, jak by asi postupoval tento můj učitel, který již nežije. No, a potom jako pro křesťana je pro mě morální autoritou samotný Ježíš.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání Jak to vidí je spisovatel, psychiatr a teolog Max Kašparů. Už nyní balancuje nemalá část domácností důchodců těsně nad hranicí bídy. Jaký vývoj očekáváte? Teď trošičku narážím na to, že letos máme Evropský rok aktivního stárnutí a mezigeneračního dialogu. Asi není náhodou, že si Evropa vybrala toto téma.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Já nevím, zda je to náhoda. Ale já se domnívám, že to je opět další společenské klišé, že je to Potěmkiniáda, jakési aktivní stáří a kvalitní stáří a přidejme život našim dnům a ne dnu našemu životu. Prostě to jsou různé fráze, které se ženou do éteru ze všech stran. Ale když toto opustíme a podíváme se na život těch lidí, tak tam jim asi nepomůže nikdo. Protože ti lidé skutečně nemají dostatek. Já často vidím, jak ty lidé váhají mezi tím, zda se léčit budu, nebo nebudu, protože na to nemám. Váhají, zda jednat tak nebo onak, protože na to nemám. A co jim potom pomůže nějaká aktivita a vyhlašování nějakých do roků a nějakých soutěží. Já si myslím, že to vskutku jenom zahaluje ten problém, který tady je. Ti současní staří lidé nejsou šťastní, nejsou spokojení a není to jenom z důvodů finančních, že mají třeba malé důchody, že jsou drahé léky, drahé potraviny, drahý nájem, drahé cestovné. To není jenom toto. Ale bohužel oni nežijí v dobrých vztazích se svými rodinnými příslušníky. A to si myslím, že je daleko bolestnější, prázdné vztahy jsou daleko bolestnější než prázdná peněženka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vaše slova potvrzují i průzkumy, respektive konkrétní statistika, častými tyrany rodičů jsou jejich děti, zejména zkrachovalí synové. Dostáváme se právě k případům množících se případů domácího násilí. Ten letošek je podle statistiky rekordní co do počtu oznámených a vykázaných domácích tyranů. Od začátku letošního roku do konce dubna česká policie z bytů vyvedla 507 osob. A právě častým terčem toho domácího násilí jsou staří lidé.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, ale já si myslím, že to je vrcholek ledovce. Ona totiž agresivita v celé společnosti narůstá. Je agresivita rodičů vůči dětem. Narůstá počet týraných dětí. Je agrese dětí vůči rodičům a starým rodičům. To je teď, co jste teď vypočítala. Ale ona je i agresivita pacientů vůči lékařům. Já se s tím setkávám. A kolik známe případů, kdy pacient napadne lékaře takovým způsobem, že ho zmrzačí. Narůstá agresivita lidí vůči úřadům. Prostě je to jakoby všeobecná agresivita. Já si myslím, že budeme-li hodnotit první polovinu 21. století v budoucnosti, tak to bude století agrese a plastů. A ta agrese nám bohužel narůstá. Zase, všechno souvisí se vším. Víte, ona totiž společnost je taková pavučina, kde všechno souvisí se vším. Každá ta nitka té pavučiny souvisí nějakým způsobem s tou druhou. A zase jsme u té ekologie ducha, ekologie duše, ekologie srdce, ekologie vztahů. Zase jsme u hodnotového žebříčku, který my tady ve společnosti vůbec nemáme nastavený. Já to vidím u manželů, když mi přijdou do ordinace s nějakým problémem, tak první, co udělám, tak jim nechám, aby mi napsali 10 hodnot, které vyznávají, od té nejdůležitější až po tu desátou, nepodstatnou. A pak to vezmu a dám to vedle sebe a vidím, jak se to rozchází.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co nejčastějc, jestli můžete prozradit, se objevuje na tom seznamu? Třeba v té první pětce.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Pětce. Takže u žen je to rodina, je to láska, je to potřeba jistoty od toho svého muže, čili takto bych to viděl u žen. U muže je to koníček, je to buď fotbal, motocykly, je to peníze, je to parta, je to prostě něco mimo dům. Ta žena chce něco, co je pro tu rodinu a ten muž se tam vlastně chce dostat jako další dítě své manželky, aby měl jakési domácí zajištění, domácí servis, ale jinak si mohl žít po svým. Takže to by bylo na těch prvních třech místech. Čili najednou tady vidíme, že spolu pod jednou střechou žijí dva lidé, kteří mají naprosto rozdílný žebříček hodnot. A pak se nemůžeme divit, že je tady krize.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak dlouho trvá, pane Kašparů, než se ty žebříčky trochu přiblíží, kolik práce to dá pracovat třeba právě s manžely?

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, tak s některými to jde velice dobře, protože jim stačí, aby o tom byli informováni a aby si to uvědomili. Ono to někdy lidem nedochází. Stačí jim to říct. Někdy jim to nestačí ani napsat, někdy jim to nestačí ani vytesat do kamene. A jsou i takové případy, kde ti lidé nejsou vůbec schopni alespoň přizpůsobit se a přiblížit se tomu druhému. Ale to je případ od případu jiné. Tady se to také zase nedá přesně načasovat a říct, v kolika procentech to jde a kdy to nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy, mimochodem, také často připravujete znalecké posudky. Kdybychom se vrátili zpět k případům domácího násilí. Tam, předpokládám, je velmi těžké jaksi ukázat konkrétně, co se týče toho psychického násilí. Tam ty důkazy se velmi těžce...

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, pokud je to fyzické násilí, tak tam se to dá lépe prokázat, protože je tady třeba zlomenina, je tady nějaká ta modřina, že jo, nějaký ten výron krevní, zlomené žebro, vyražené zuby. Ale zase ten pachatel tvrdí, že on za to nemůže, že dotyčný spadl odněkud a tak dále. Čili i ty důkazy jsou tady těžko dokazatelné, ale přece jen. V případě toho psychického násilí, tak tam se to dokazuje hůř, tam se to dokazuje někdy až nemožně, a přestože mohu mít jako soudní znalec někdy podezření, tak nemůžu často dojít k absolutní jistotě. Takže i toto mě trápí. Ale u těch znaleckých posudků se spíše posuzuje, zda pachatel mohl rozpoznat své jednání a mohl své jednání ovládat, zda byl pod vlivem drog nebo zda byl pod vlivem alkoholu. A tady už musím vycházet z toho, co mi dodá policie, protože ten posudek se dělá někdy až za několik dnů nebo týdnů po tom trestném činu a musím vlastně vycházet ze zpráv svědků a policejního vyšetřování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Další reakce z našich webových stránek. Paní Andrea píše. "Souhlasím s panem Kašparů, když dříve rodiny bydlely ve vícegeneračním domě, všichni se museli naučit respektů, vzájemné úctě hlavně k těm starším v rodině a vzájemné pomoci. Dnes každý sám za sebe, bohužel."

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Je to tak. My už dneska nemáme rodiny, my už dneska nemáme tu nukleární rodiny, jaké bývaly dříve. Ono už vlastně dneska rodina je všecko. Já jsem se tuhle začetl do nějakého zákona o rodině a chtěl jsem znát její definici. A po pravdě řečeno, já jsem tam tu definici konkrétní nenašel, protože rodina může být i více lidí žijících pohromadě v jedné domácnosti, rodina může být charakterizovaná i jako matka s jedním dítětem a se svoji matkou. To je prostě, to je prostě různé. Ale ta klasická rodina, ta nám tady chybí a bohužel charaktery se netvoří ve školách, charaktery se netvoří u televize ani u počítačů, ale charaktery se tvoří v otcovské a mateřské náruči. A prakticky ty charaktery už se pijí s mateřským mlékem. A to je to, co bohužel moderní společnost stále ještě nechce respektovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sociologové i psychologové také často hovoří o proměně těch rolí muže a ženy a také úpadku rodiny jako tradiční instituce. Jak tady vidíte třeba tu budoucnost?

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Tak, ta společnost k tomu nějakým způsobem musí dojít, až bude na dně. Jako pokud je ještě místo, kam se potopit, pokud je ještě místo, kam klesnout, tak v takovém případě se dále bude klesat, bude se experimentovat. Já už současně vidím ve společnosti, že se začínají hledat cesty. Naštěstí, jo. Před léty letoucími, před takovými 20 - 30 lety se jako nebyly obavy z toho, jak to dopadne. A dneska už si i sociologové a psychologové kladou otázku jak dál s tou rodinou, jak dál s tou společností, jak dál s těma problémama. V tom už vidím určitou šanci. Ale my budeme hledat nové modely. A já se domnívám, protože všechno chceme mít rychle, takže to musí být umělé, že zase najdeme nějaký plastový model, umělý model nějaké rodiny, která zase nám nebude sedět po určité době, a my se budeme muset vrátit k tomu, co je přirozené. Já jsem totiž velkým zastáncem slovo přirozený život. A to je to, co se také už dneska nezná. Co je vlastně dneska přirozené, co je dneska normální? To každý může přirozenost si považovat sám za svou, normalitu si může každý sám za sebe určovat. A je to otázka chování. Kdybychom byli v nějaké teokratické společnosti, tak normy chování by určovala duchovní osoba. Kdybychom žili ještě v socialistické společnosti, tak normy chování by nám určoval nějaký okresní tajemník. Ale my žijeme v občanské společnosti a každý občan si normu svého chování vlastně může určovat sám. A to vlastně dochází k takovému zmatku. Já nejsem ani pro tu teokratickou, ani pro tu socialistickou. Já jsem pro humánně-kreativní, hluboce lidskou normální společnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí psychiatr, teolog a spisovatel Max Kašparů, který by hostem dnešního vydání. Budu se těšit na další setkání ať už osobně ve studiu, nebo prostřednictvím radiomostu. Mějte se pěkně.

Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Já děkuju a přeju všechno normální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zita Senková přeje příjemný poslech, na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.