Jak to vidí Jan Macháček - 24.11.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný dobrý den, nebo pokud jste si nás právě v tuto chvíli vyladili v repríze po 23. hodině, tak popřeji klidný večer. Každopádně dobrý poslech i náladu přeje Zita Senková. Začíná Host do domu, dopolední blok informací a jeho první půlhodinka patří zamyšlení nad některými událostmi kolem nás, které nás trápí, zajímají, těší, nebo na ně máme různé názory. Dnes bude některé z těch událostí glosovat publicista Jan Macháček z týdeníku Respekt. Dobrý den.

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My máme dnes celodenní téma, věnujeme se, budeme se věnovat železniční dopravě. Vy jste přijel metrem, vlakem?

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
Ne, já jsem přijel na kole, ale když se věnujete železniční dopravě, tak vlakem jezdím samozřejmě často a rád, i když je to tak, že to člověka někdy, některý věci, který se na dráze dějou, dovádějí k rozčilení nebo k velké zuřivosti, ale přesto si myslím, že vlakem budu jezdit i nadále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I nadále. My se ptáme dnes posluchačů, jak vidí úroveň vlakové dopravy u nás, co vy na to? Jak to vidí Jan Macháček?

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
Tak samozřejmě, že jakmile se dostanete do Německa nebo Rakouska a jezdíte regionální třeba dopravou, tak je to skutečně nesrovnatelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste teď objel, právě jste mi říkal, několik evropských zemí Německo, Irsko.

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
No, tak v Irsku, tam zrovna železnice moc rozšířená není. Je tam třeba trať podél pobřeží blízko Dublinu. Ne, tak to je různý samozřejmě. Některý, znáte dobře Berlín, tak to je jedno velký nádraží, jak to tam všechno skrz to město sviští, to je úplně ..., nedá se všechno srovnávat, ale jde o to, že ty, že skutečně já považuju opravdu za alarmující stav především těch regionálních prostě místních některých vlaků a spojů to, jak vlastně nelákavě ty vagóny a ta železnice, jak to vypadá vlastně, to, jak ta dráha vlastně pořád vytváří nějaké zpoždění v tom systému, což se zase jinde na světě neděje, ale oni říkají - my děláme rekonstrukci, ale rekonstrukce se přece dělají pořád všude, ono je to skoro tak, že když doděláte jeden koridor, abyste na druhém konci začala opravovat, takže ty rekonstrukce nepřestanou nikdy, to znamená, vymlouvat se na to, že v tom systému jsou zpoždění kvůli rekonstrukcím, je asi, je asi nesmysl. A to jsou asi ty věci, kde bude potřeba, aby se ty dráhy naučily více přistupovat k těm lidem jako k zákazníkům, to znamená, oni řeknou teda - my nebudeme dělat ty zpoždění, ale zase prostě budou vlaky odjíždět a nebudou na sebe čekat, že jo, jak teďko vlastně spousta lidí, spoustu lidí to samozřejmě trápí, tak třeba se to časem změní a nebude to jedna z těch věcí, o kterých se říká, že po pádu totality budou trvat 60 let, než se dají do pořádku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je s vámi Český rozhlas 2 Praha, je s vámi Jak to vidí, pořad, který dnes hostí publicistu z týdeníku Respekt Jana Macháčka. My budeme pokračovat dalším tématem, které bychom mohli nadepsat možná i osobní vzpomíná vaše, jak už naši posluchači vědí ze zpráv, o víkendu v sobotu zemřel ve věku 71 let bývalý ústavní soudce a jeden z autorů předlohy Ústavy České republiky, pan Vojtěch Cepl. Připomenu, že působil jako soudce Ústavního soudu v letech 1993 až 2003. Pan Cepl věřil, že většina pravidel lidského chování vznikla proto, aby lidé spolu mohli lépe žít a spolupracovat a podobně přistupoval i k právu. Vy jste se, pane Macháčku, s panem Ceplem osobně znal mnoho let. V čem vás a na kolik ovlivnil?

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
Tak on mě ovlivnil skutečně v mnoha směrech, protože on byl určitě osobnost taky, řekl bych, mnohovrstevnatá s velmi širokým spektrem zájmů. My jsme se potkali poprvé, myslím, už v roce 90 nebo 91, já jsem dělal tehdy článek o bytech. To jeho, v té době minimálně, ale myslím, že celý život zabýval, zajímal stejně vášnivě jako ústava. Tehdy už se mluvilo třeba o té ekonomické reformě trochu, ale o tom, že by se mělo nějak reformovat bydlení a ty regulované nájmy a ten systém těch téměř jako dědičných nájmů a tak to ..., o tom vlastně se vůbec nemluvilo a to téma tady otevřel jako první profesor Cepl, ale nechtěl bych těmi byty vysloveně začínat a končit, spíš celkově mě na něm asi okouzlilo především to, že neměl takový ten čechostředný pohled na to, co se tady děje, nebo bude dít, ale prostě on se zajímal vždycky o svět, vždycky si hodně četl, znal dobře Ameriku, znal dobře Anglii, věděl leccos o jiných evropských zemích a zabýval se srovnáváním těch ústav a právních řádů, takže skutečně v tom byl ten jeho pohled osvěžující samozřejmě, a pak tedy díky té určité izolovanosti nebo té úplně izolovanosti intelektuálního prostředí tady za komunismu, tak, co sem pronikalo, samozřejmě byly jakési ozvěny možná francouzského, německého intelektuálního prostředí myslím poválečného, ale skutečně bylo tady velmi málo lidí, kteří by se zajímali o americké myšlení ať už v právu nebo v sociologii a v tom byly znalosti profesora Cepla skutečně velmi přínosné a osvěžující. A já teda taky mám rád Ameriku, takže v tomhle jsme si taky vždycky rozuměli, oba jsme měli takový liberální pohled na svět, takže jsme si docela padli do noty. A v čem on byl úžasný, tak já jsem o tom napsal celou takovou abecedu vlastně na svém blogu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak. Doporučila bych posluchačům, protože je to, dovolím si použít i v této souvislosti i termín originální nekrolog, který jste napsal na vašem blogu na stránkách Respektu. Tam je právě u ..., vy jste zvolil abecedu od A po Z, pokud se nepletu, ano, přesně tak, a právě u třeba hesla A je ten amerikanofil. Dovolím si zacitovat: "Vojtěch Cepl byl největší český amerikanofil, kterého jsem osobně měl čest poznat. Dokázal využít jistého odstupu a výhody člověka, který přichází z transformující se země, aby dokázal pojmenovat, co je na Americe podstatné a co v záplavě pomíjivých politických bojů a všedních starostí přihlížejí možná sami Američané. Právní stát, nezávislé soudnictví, federalismus, ústava a podobně." Mě zaujalo, pane Macháčku, také mimo jiné písmenko R, protože tak, nejdříve citace: "Rozhlas si pan profesor jako médium velice oblíbil. Český rozhlas 6 a později Praha nejprve dlouhé roky vysílal rozhovory s ním, později on sám rozhovory s jinými lidmi. "Potřebuji to ale zařídit, abych mluvil hlavně já," říkával, když jsem mu," tedy vy "pomáhal shánět hosty." Já bych jenom připomenula, že pan profesor Vojtěch Cepl byl také naším pravidelným hostem právě v tomto pořadu, ve kterém se dnes setkáváme, to znamená, Jak to vidí, a to v letech 2004 až 2006 do jara a jeho poslední návštěva tady v tomto studiu za tímto mikrofonem byla loni v únoru.

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
No, tak on profesor Cepl velmi nerad psal, on se nám novinářům často, protože on je velmi známo ostrý jazyk a samozřejmě, pokud někým pohrdal, tak to dával najevo, ale i vůči lidem, kterými nepohrdal, je často různě popichoval, takže on nám, my, kteří se živíme psaním, tak nám říkal grafomani, ale on samozřejmě měl velmi silný pocit, že, a v tomto to není tak, že by měl nedostatek sebevědomí, ale skutečně měl pocit, že něco zásadního může této společnosti sdělit, takže on velmi rád nějakým způsobem dostával to, co chce říci a sdělit ven, to znamená, samozřejmě scházel se s novináři, nebyl jsem jediný novinář, který se s ním dobře znal, ale velmi rád vlastně používal rozhlas k tomu, aby nějaké to svoje kázání dostal mezi lidi, ať už ..., ale v posledních letech bylo zajímavé, že právě třeba na tom rádiu 6 on se pokoušel naopak ptát a zvát si lidi úplně z různých oborů, expertů na nejrůznější věci od ekologie po třeba různé vůdce skautského hnutí a podobně, rozmlouval s nejrůznějšími lidmi, takže trošku tam byla i proměna taková ceplovská, že se dostal ke slovu i někdo jiný, ale samozřejmě, protože pan Cepl byl také osobnost rozporuplná, tak často to bylo tak, že možná někdy mluvil on víc, než ti hosti, ale přesto se pokoušel dělat vlastně opak, než celý život říkal. Ale zároveň bylo zajímavé, že to nebyl žádný dogmatický /nesrozumitelné/ nějaké myšlenky, ale on pořád přicházel s novými věcmi, reagoval na ty věci, které se aktuálně dějí, protože samozřejmě kdyby se do těch médií jakoby protlačoval jenom proto, že on sám chce, tak by mu na to asi novináři neskočili, takže jako vždycky to bylo zajímavé. Já se těším, že tyhle ty archivy toho, co všechno pan profesor do rádií namluvil, že to někdo zpracuje a nějak to vyjde a třeba to jednou bude ještě prospěšné i našim dětem, že si to budou moci poslouchat, obzvlášť v souvislosti s tím, jak vlastně zakrnělá je tady taková ta občanská nauka, kterou jsme všichni nesnášeli za komunismu, ale ona v demokratických otevřených podmínkách je to předmět, který by měl být určitě učen na daleko lepší úrovni a ty podstatné věci by měly být vysvětlovány. Potíž je v tom, že to, co je podstatné, samozřejmě chápe pořád, si myslím, málokdo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v povídání s publicistou z týdeníku Respekt Janem Macháčkem, kterým je hostem dnešního Jak to vidí. Připomínám, že tento pořad můžete poslouchat vždy od pondělí do pátku v době od půl deváté v premiéře, a po třiadvacáté hodině jeho reprízu. Přepis pořadu i zvukovou podobu najdete na webu Českého rozhlasu 2 Praha na adrese rozhlas.cz/praha. My se nyní s Janem Macháčkem vrátíme k 20. výročí sametové revoluce, téma, ke kterému se bezesporu budeme neustále průběžně vracet, hodnotit z různých úhlů, rozebírat. Dovolte opět zacitovat z vašeho blogu, předesílá to vlastně otázku nebo to naše povídání o možná neschopnosti nebo schopnosti předvídat některé události. Vy jste napsal: "17. listopadu jsem šel ráno normálně do kotelny a odpoledne ještě přiložit. Studentská demonstrace mě nezajímala. Myslel jsem, že jde o nějakou svazáckou kašírku. Povolenou demonstrací jsem pohrdal. Užíval jsem si těch nepovolených předtím, a ono to přece a najednou vypuklo." Také jste, pana Macháčku, nevěřil, že by se to něco takového mohlo stát?

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
Ne, vůbec ne. Ono to z dnešního pohledu vypadá paradoxní, zvlášť když třeba jako víme, že v Polsku už půl roku podle dohod u kulatého stolu vlastně začal fungovat de facto pseudonormální demokratický stát, že Němci utíkali přes Prahu 2 měsíce předtím, tak z tohoto pohledu asi má člověk tendenci si ťukat na čelo, že někdo nevěřil tomu, že by něco přišlo k nám a já bych asi v této souvislosti ..., samozřejmě mohli jsme být natvrdlí, to je jasný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Taky možnost.

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
A to nepopírám. Ale na druhou stranu právě, kdybysme si vzali ten příklad toho Polska, tak tam bylo zjevné, Poláci trošku se stali obětí toho, že začli, že byli první a že začli brzo, to znamená, oni měli nějaké dohody u kulatého stolu a neměli ty plně svobodné volby a my jsme si říkali, že vlastně když po takovém dlouhém prostě boji a velmi intenzivním společenském vzepětí, když vlastně oni se dostali jakoby jenom na půl cesty, tak kam se asi dostaneme my, když vlastně tady žádné společenské vzepětí nebylo? My jsme tedy neměli žádné informace o tom, že by se radikalizovali masově studenti, nebo kdyby mi někdo říkal, že herci povedou revoluci ještě 16. listopadu, tak bych mu poradil, že se má nechat zavřít na psychiatrii, takže já jsem si dovedl představit, ještě navíc kvůli tomu, že tato země byla velmi a pořád je velmi industriální, velmi založená na průmyslu, je zjevné, že pokud ten režim nebude nějaké masové hnutí i ze strany dělníků, tak se nic nepohne a že by dělníci nějak podporovali ty změny, nebo měli zájem na nějakých změnách, to také vlastně nic takového vidět vůbec nebylo, takže jsme si říkali, že pokud se tady něco změní, že to budou asi velmi postupné změny, protože žádné jaksi strhující změny si ta společnost nežádá. Takže z tohoto ..., navíc ten režim vysílal velmi smíšené signály. Na jednu stranu třeba i spoustu disidentů mohlo v roce 89 vycestovat na Západ, bylo to najednou daleko snazší, vracely se lidem nejenom řidičáky, ale i pasy, ale na druhou stranu třeba ještě v červenci roku 89 dostal František Stárek 3,5 roků natvrdo do vězení za vydávání Okna a i některé další rozsudky byly poměrně odstrašující, takže ono vůbec nebylo skutečně z tohoto pohledu zřejmé, kam to směřuje. Z dnešního pohledu takového jakoby luxusu toho, že to vlastně všechno vidíme v souvislostech a s časovým odstupem, tak se to zdá být úplně nepochopitelné, jak to, že jsme nepředvídali, že i tady se něco změní, ale skutečně bez masové účasti lidí v ulicích jsem přesvědčen, žádný režim neustoupí ani o píď. Takže tady se podle mého soudu změnily věci v pondělí, v úterý kolem toho 20., 21., kdy se zaplnilo Václavské náměstí, a tam už prostě to bylo jasné. Kdo si dokázal představit 17. listopadu, že se, že bude 250 tisíc lidí na Václavském náměstí, když na všech těch demonstracích předtím tam bylo 5, 6 tisíc, 10 tisíc lidí třeba maximálně a zpravidla to byli ti samí lidé, kteří vlastně od srpna 88, kdy ty demonstrace začli, vlastně chodili na všechny, a to byly vždycky, včetně mě teda, to byl vždycky 21. srpen, 28. říjen, 1. máj, 10. prosinec Den lidských práv a takhle se to vlastně pořád jako točilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Klademe si také otázky vlastně, proč se ten komunistický režim hroutil. Určitě není náhodou, že oba jsme vlastně byli na těch oslavách dvacátého výročí pádu Berlínské zdi v Berlíně. Právě do toho symbolického domina strčil, svrhl jej právě Lech Walesa, bývalý polský prezident.

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
No, to já si myslím, že od Němců to bylo vymyšleno velmi, řekl bych, nejenom spravedlivě, ale prostě dobře, i když to leckdo kritizoval, že málo vyzdvihovali Ronalda Reagana a Margaret Thatcherovou, což mimochodem teda není pravda, o nich se tam mluvilo, ale myslím si, že tohle to taky se mi zdá, že pro nás v české perspektivě ta polská úloha je trochu podceňováno. Samozřejmě, kdyby byl naživu ještě Jan Pavel II., tak já bych si troufal tvrdit, že on by tam třeba s Lechem Walesou měl stát a to první domino, ale to asi nejde, od duchovního čekat, že by ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale určitě by byl v nějaké roli prezentován?

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
Já jsem pevně přesvědčenej, že bez polské Solidarity a bez toho velmi intenzivního vlastně boje, který tamější společnost vedla proti tomu režimu a byla to možná většina společnosti, dokonce se dá říct, i když samozřejmě měla nějakou, nějaký předvoj, řekněme, tak by k těm změnám došlo o několik, řádově o několik let později, takže si myslím, že úloha těch Poláků skutečně byla velmi významná a to, že vlastně Polsko nešlo udržet, bylo vlastně zjevné, že to ten sovětský blok nedokáže zařídit tak, aby tamější ekonomika vůbec fungovala, mohla lidi k jejich spokojenosti nasytit taky, tak to byl prostě podstatný důvod, proč, jeden z podstatných důvodů, proč to ty, ten sovětský režim jakoby vzdal. Na druhou stranu nic není tak jednoduché a černobílé, zase jenom ty podmínky k distribuci a výrobě potravin a tak dále, nebo celková taková chudoba to nemusí být zase sám o sobě důvod pro pár režimu, protože víme, že existuje třeba Severní Korea, kde lidé umírají hlady, pořád je tu Kuba, kde je nepředstavitelná chudoba, a ten režim se tam drží, takže zase znova, říkám, bez masových protestů v ulicích se nemůže nic změnit asi nikde bez toho, co se děje v okolí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme nyní, pane Macháčku, do současnosti. Evropa dostala před pár dny, nebo se učíme všichni skloňovat 2 nová jména evropského prezidenta a ministryně zahraničí, předsedou Evropské rady, takzvaným evropským prezidentem bude na příští 2,5 roků belgický premiér Herman Van Rompuy a novou ministryní zahraničí Evropské unie se stala dosavadní eurokomisařka pro obchod, kandidátka britských vládních labouristů Catherine Ashtonová. Obě funkce zavedla právě ona Lisabonská smlouva. Ty reakce jsou smíšené, rozporuplné, možná v tom tisku evropském převažuje kritika. Rakouský deník Wiener Zeitung napsal například: "Evropa hledala všechno, jen ne žádnou superstar." Koho našla, pane Macháčku, v těchto 2 politicích? Co lze od nich čekat?

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
No, to já nevím, protože ono se skutečně dá říct, že na těch, kdybysme jsme si vzali Wikipedii třeba, tak ta hesla, která jsou v angličtině, o těchto 2 osobnostech se vlastně začla zaplňovat teprve po jejich zvolení, to znamená, že teprve se vlastně začli novináři evropští a světoví zajímat o, vlastně všechny stránky těchto osobností a co třeba lze se o nich zajímavého dozvědět, tak třeba ten obraz už dneska je o něco plastičtější, než byl v těch prvních hodinách. O bývalém belgickém premiérovi je třeba, je třeba říct, že napsal 8 nějakých sociologických, politologických knih, ale protože jsou jenom v holandštině, tak je nikdo ve světě nezná. Tak je patrně ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A básně také.

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
No, a básně /nesrozumitelné/. Já si dovedu představit, že už asi někdo pracuje na překladech těchto holandských sociologických knih a možná se o tom člověku dozvíme něco více, ale říkám to proto, že já nepovažuju úplně teda za normální, aby Evropská unie, která je kupříkladu největší ekonomikou světa, asi by prostě byla ráda považována i do budoucna za, řekněme, i mocenský a kulturní blok srovnatelný s Amerikou nebo východní Asií co do vlivu a také udržitelnosti toho vlastně významu i do budoucna, že si zvolí do čela osobnosti, o kterých se už v té chvíli něco na té evropské úrovni ví a ty osobnosti samozřejmě mohou vyzrát, může se ukázat, že skutečně mají, což má být jedna z úloh prezidenta taková schopnost vlastně usměrňovat ty diskuse, nacházet konsensus, vést dlouhá jednání, která, která mohou ten ..., z nichž se ten konsensus může zrodit. Může se ukázat, že to, že k tomu mají talent, že dokážou uzrát, ale přesto já teda osobně jako příznivec evropské integrace, a dokonce se také považuju podobně jako profesor Cepl, kterého jsme zmínili, na kterého jsme vzpomněli na začátku za eurofederalistu, tak já bych teda viděl v čele těchto nových unijních institucí nějaké výrazné osobnosti a kdybych si vzal třeba český zájem, tak si myslím, že českým zájmem skutečně je dokázat, aby Unie třeba ve vztahu k Rusku a ve vztahu k energetické bezpečnosti mluvila, dokázala mluvit jasným hlasem a myslím si, že z tohoto pohledu byl, býval Tony Blair pro zájmy české ..., strategické zájmy České republiky lepší premiér, skoro to vypadá, kdyby se Unie jaksi zalekla těch, těch institucí, které v té Lisabonské smlouvě vytvořila a že vlastně instituce je jedna věc, ale jde o to, jaká se jí dá náplň a od toho se vlastně bude vyvíjet i v nějaké tradici to, jak to bude pokračovat do budoucna, takže trošku to vypadá, jako kdyby se Unie nebo ty státy členské zalekly a vybraly teda ten nejnižší společný jmenovatel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, že nyní se vyřešil ten problém, že Bílý dům bude vědět, jaké číslo vytočit, jestli teda Paříž, Berlín, Londýn nebo Brusel?

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
To se právě, to se právě nepodařilo určitě, vlastně většina komentátorů tvrdí, že nadále, když bude někdo z Asie nebo z Ameriky potřebovat něco důležitého z Číny teda především nebo z USA něco důležitého dohodnout s Evropskou unií, tak bude volat do Londýna, do Paříže, do Berlína minimálně a možná ještě bude muset volat někam jinam. Tak z tohoto pohledu samozřejmě ano. Evropa i jaksi omezuje, sama dobrovolně omezuje svůj význam a svoji akceschopnost v rámci světové politiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě zajímavé téma pro příští Jak to vidí. Hostem toho dnešního byl publicista z týdeníku Respekt Jan Macháček. Děkuji.

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A budu se těšit na slyšenou.

Jan MACHÁČEK, publicista, týdeník Respekt
--------------------
Na shledanou.