Jak to vidí Jan Keller - 24. dubna

Ptali jsme se sociologa Jana Kellera. Profesor Ostravské univerzity mluvil také o dekonverzi, dělení práce a zdanění práce strojů. Řeč byla i o české levné pracovní síle a sociálním bydlení.

Prof. Jan Keller
Jako stipendista francouzské vlády absolvoval postupně šestiměsíční studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux (1985), v Aix-en Provence (1988) a v Paříži na Sorbonně (1992). V roce 1992 obhájil na univerzitě v Brně habilitační práci o byrokratizaci státní správy v předrevoluční Francii.
V roce 1999 byl jmenován profesorem pro obor sociologie na Masarykově univerzitě v Brně.
Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Ostravské Univerzitě.
Přednáší obecnou sociologii, dějiny sociologie, sociologii organizace a byrokracie, dále se věnuje problematice sociální struktury, sociálního státu a společenským souvislostem ekologických problémů. Přednáší pravidelně na univerzitě v Lille, v rámci učitelské mobility přednášel na univerzitách v Poitiers, Trentu, Lodzi a Barceloně.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem sociolog Jan Keller. Profesor Ostravské Univerzity. Dobrý den.

Jan KELLER, sociolog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nezaměstnanost v březnu podle nové metodiky klesla na 8 %. Meziměsíčně jde o nepatrný posun. Bez práce bylo na konci března celkem 587 768 lidí. Podle analytiků je ale pokles březnové nezaměstnanosti jen zdánlivě pozitivním údajem. A na trhu práce budou přetrvávat negativní trendy. Co vy jako sociolog, pane profesore, říkáte té situaci na našem trhu práce?

Jan KELLER, sociolog
--------------------
Sociologie označuje tuto situaci termínem dekonverze. Ten termín vymyslel už skoro před 20 let francouzský sociolog Robert Castel a v podstatě říká: K dekonvrzi dojde vždy v situaci, kdy ve společnosti proběhnou výrazné změny a v důsledku těch výrazných a prudkých změn pochybí pozic, se kterými je spojována sociální užitečnost a veřejné uznání. V podstatě pochybí pozic pro dobře placenou práci. Tady se vede spor, protože někteří lidé říkají: Práce je všude dost, lidé jsou líní, kdyby na tu práci nastoupili, mohli by dělat třeba v lese a podobně, všichni by se zaměstnali. Tu je jeden velký problém, ono nechybí práce obecně, ale chybí práce, za kterou je ochoten a schopen někdo zaplatit. To znamená, když je někdo tak chytrý a říká, práce je dost, ať jdou všichni makat, tak pokud to myslí upřímně, tak by zároveň měl nabídnout 10, 20, několik míst, které by byl schopen za tu práci z nějakých zdrojů zaplatit tak, aby lidé, kteří tu práci dělají, mohli prožít důstojný život. Protože já osobně se domnívám, že pokud za práci dostane člověk základní mzdu, která je dneska 8 tisíc korun, tak při cenách nájmu a všeho ostatního za to dost dobře důstojně žít nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze ale opravdu tvrdit, pane profesore, že je práce dost pro všechny? Když se vrátím k té statistice, tak na jedno volné pracovní místo nyní připadá průměrně 15 uchazečů. Jsou ale okresy, jako například Bruntál, Karviná nebo Most, kde je to téměř 70 nebo 40 lidí na jednu pozici.

Jan KELLER, sociolog
--------------------
Ano, tady jsou dvě různé věci. Jednak jsou tradiční regiony, kde byla vždycky vysoká nezaměstnanost, ty okresy, které jste vyjmenovala, tak tam byla vysoká až 30% nezaměstnanost dokonce i za první republiky, kdy v těch okresech převažovali sudetští Němci a málokdo by se odvážil tvrdit o Němcích, že jsou líní a vyhýbají se práci. To znamená, tam je to dáno tou lokalitou. Druhá věc je, že skutečně placená práce chybí. Z řady důvodů. Jednak proto, protože došlo k obrovskému technologickému pokroku, takže technologie a stroje nahradily spoustu živé práce, jednak proto, že v procesu globalizace celé sektory trhu práce odcházejí do zemí s lacinější pracovní silou. Pokud by platily čistě teorie trhu, no tak by se lidé měli stěhovat za těmito pracovními příležitostmi, to znamená Češi by měli emigrovat ve velkém do Číny. My spíše vidíme opačný proces. Na jedné straně od nás odchází do Asie spousta pracovních míst, od nás ještě ne, u nás se zdržují, ale ze západní Evropy, my jsme taková průchozí stanice pro ně, a na druhé straně k nám přicházejí lidé z jiných zemí. Takže ten problém je v tom, zase sociologové o tom mluví 20, 30 let, je třeba se začít o práci dělit, ale to, když bychom se o nedostatkovou práci začali dělit, tak by to vedlo k řadě potíží. Existuje shodou okolností Andrej Gortz, francouzský sociolog a ekonom spočítal, že Francouzi by klidně mohli dělat jenom polovinu hodin ročně, oproti tomu, kolik dělají dnes a dostávali by stejné peníze jako dneska. Je jasné, že žádná soukromá firma nemůže někoho platit stejně za to, když u ní pracuje polovinu hodin, takže Andrej Gortz říká: Musely by se vytvořit fondy, které by vznikly zdaněním práce strojů, protože zdaněná je obrovsky lidská práce, ale práce strojů zdaněná prakticky není nebo nepatrně, takže on navrhuje, aby se zdanila práce strojů a z těchto fondů se doplácelo lidem za to, že budou pracovat pouze polovinu pracovní doby, aniž by je za tu neodpracovanou polovinu musela platit jejich firma. Určitě by to bylo spíše téma pro ekonomy a v té polemice zazněla spousta kritiky. To, že ten plán je poněkud utopický vidíme z toho, že se o něm diskutuje 30 let a nic takového se zatím nechystá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Obermaiera, který nám poslal e-mail, by zajímal váš názor na myšlenku Alberta Einsteina, který radil řešit krize nadvýroby zkracováním pracovní doby, pochopitelně ale bez snižování mezd, protože by to snižovalo agregátní poptávku. A otázka zní, cituji dál z e-mailu: "Stalo by se něco hrozného, kdyby pracovní doba byla krácena například o 10 %? Bylo by pak možno zaměstnat více lidí v oborech, kde je to třeba."

Jan KELLER, sociolog
--------------------
No, zaměstnání lidí v oborech, kde je to třeba, nezávisí jenom na pracovní době, ale také na tom, jestli je dostatek kvalifikace na ta místa. Takže to je komplexnější otázka. Mě u takového zkracování pracovní doby vrtá hlavou několik věcí. O těch 10 % to by asi prošlo, ale ti, kteří navrhují, že by bylo docela schůdné pracovat třeba jenom polovinu doby, tak říkají: Pracovali bychom třeba jeden rok ze dvou, nebo bychom si to rozvrhli tak, že bysme pracovali co druhý týden nebo co druhý měsíc. Každý člověk by musel do odchodu do penze odpracovat několik pevně stanovených desítek tisíc hodin a bylo by na jeho vůli, jak si to rozvrhne. Tři roky by cestoval a potom by pracoval ve dne v noci, prostě, aby se mu to hodilo. To je pěkné z hlediska těch uchazečů o práci, ale já si nedovedu představit, jak by fungovaly ty firmy, které potřebují mít pořád lidi v práci, které potřebují mít nepřetržitý provoz a teď někdo by řekl, že on zrovna v té době bude cestovat. Takže myslím si, že tam by se často do konfliktu dostávaly preference jednotlivců s nutnostmi zajistit chod firem a národní ekonomiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se k dekonverzi a knize francouzského badatele Roberta Castela. Už tady zaznělo, že se množí počty lidí, kteří marně hledají uplatnění, ale když se podíváme na ty dějiny Evropy, tak to není bohužel žádná novinka.

Jan KELLER, sociolog
--------------------
Castel je zároveň i historik a upozorňuje na to, že prvá známá vlna dekonverze proběhla Evropou v polovině 14. století. Všichni vědí, že 1348 byl velký mor, podle historiky tehdy zemřela třetina až polovina všech Evropanů a přesto ve druhé polovině 14. století se potulovaly Evropou tlupy lidí, kteří vůbec nikam nepatřily. On to vysvětluje proměnami feudalismu, vznikem měst, které ještě nebyly schopny tyto lidi pojmout a podobně, ale co je na tom podstatné, najednou začalo přebývat v Evropě lidí, i když počet obyvatel se snížil o polovinu, to znamená, že ten přebytek lidí je dán strukturou, kolik lidí může zaměstnat ta existující ekonomika. Co je na tom hodně špatné, tehdy se to vyřešilo tím, že panovníci francouzští a angličtí začali vydávat zákony, podle kterých bylo beztrestné ty přebytečné lidi chytat, věšet, zabíjet. A do konce toho 14. století se tato vlna dekonverze vyřešila vybitím přebytečných lidí. Po této drastické zkušenosti byla Evropa na dlouhou dobu ušetřena mimo jiné proto, že se našla Amerika a další kontinenty, takže ti lidé, kteří se cítili v Evropě přebyteční, tak odcházeli mimo Evropu pryč, což Evropě přineslo několik století klidu také v oblasti ekologická, protože ekologická zátěž nebyla tak velká, začala se devastovat Amerika, takže Evropa se nedevastovala už tak prudce. Ta velká druhá vlna dekonverze přišla na počátku moderní doby, bráno zase sociologicky, to znamená někdy na přelomu 18., 19. století, kdy pro spoustu lidí už nebylo místo na venkově, ale ještě je nebyly schopny zaměstnat továrny. Takže ti lidé masově přicházeli do měst a tam živořili. Celé 19. století řešilo otázku sociální, náš prezident Masaryk píše knihu o otázce sociální, nakonec byla ta otázka vyřešena pomocí dvou inovací. Jednak vznikly velké organizace, soukromé firmy a organizace veřejného sektoru, které absorbovaly tu vlnu pracovní síly a na to zaměstnanecké postavení se nabalily různé pojistné systémy a jednak ti, kdo z různých důvodů pracovat nemohli, tak to bylo ještě zastřešeno sociálním státem. A teď ta pointa z Castelovy knihy. On říká, dneska procházíme třetí vlnou dekonverze, zase pochybí práce, už chybí a rozrůstají se počty v uvozovkách "přebytečných lidí", protože to slovo "přebytečný" člověk to je nechutné slovo, vždycky se to píše s uvozovkami samozřejmě, a teď je otázka, jakým způsobem se to bude řešit. Jistě se to nebude řešit tak, jako ve 14. století, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaplať pánbůh už jsme v tom 21.

Jan KELLER, sociolog
--------------------
... i když by si to možná někdo přál, ale takhle barbarští už snad nejsme, ale nemůže se to řešit ani tak, jako se to vyřešilo na přelomu 19. a 20. století, protože ty dvě pojistky, které tehdy vznikly, společnost zaměstnání a sociální stát, jsou dneska v troskách. Takže my žijeme, procházíme velkou vlnou dekonverze a znefunkčnili jsme jediné dva nápady, které pomohly Evropě překonat předchozí vlnu dekonverze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je opět jaksi zfunkčnit?

Jan KELLER, sociolog
--------------------
To je přesně to, co vůbec nikdo neví. Jestliže budeme zeštíhlovat a rozbijeme sociální stát a jestliže převedeme klasický zaměstnanecký poměr na různé formy schwarzsystému, tak tady budeme mít vlnu dekonverze jako z 19. století se vším, co to tehdy přineslo. Bídu, epidemie, sociální nepokoje. Navíc na tom budeme hůř v tom, že za těch posledních 150 let se spotřebovává spousta zdrojů, které tehdy umožnily extenzivní rozvoj výroby a jakým způsobem nyní integrovat lidi do společnosti, zároveň při úspoře zdrojů a při úspoře peněz, tak, aby na tom nikdo neprodělával a nespadl do té kategorie pracujících chudých, to je problém, jehož řešení by zasluhovalo Nobelovu cenu za záchranu evropské civilizace minimálně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zajímalo by mě, pane profesore, jaké skupiny lidí jsou nejvíce ohroženy dekonverzí a naopak, nejlépe chráněni?

Jan KELLER, sociolog
--------------------
No, tak ono se to zase vrací zhruba do toho počátku 19. století. Tehdy byli nejlépe chráněni nebo nejimunnější vůči dekonverzi mladí bohatí muži. Ani tehdy nemuseli být vzdělaní, stačilo, když byli bohatí, když byli mladí a museli mít bílou barvu pleti. Všechny ostatní kategorie byly více nebo méně znevýhodněni. Chudí byli znevýhodněni, ženy byly znevýhodněny, jiné asi než bělošské byly také znevýhodněni a trvalo to 100 let, než se jak takž tyto kategorie dobraly svých určitých práv. Dneska, když se mluví o takzvanejch nových sociálních problémech, tak se zjišťuje, že nejvíce jsou ohroženi lidé méně majetní, ženy, lidé starší a etnické minority. To znamená imunní je už zase bohatý muž, pokud možno bez závazku. U těch prakticky neexistuje riziko dlouhodobé nezaměstnanosti, takže jediná rada, kterou je schopna věda dneska dát, snažte se být mladí muži a nežeňte se a nemějte děti a budete obrovsky konkurenceschopní na trhu práce. Bohužel, pokud by si dost velký počet lidí vzal tuto radu k srdci, tak už brzo vymřeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Evropě od začátku nynější krize přibylo přes 10 milionů nezaměstnaných. Zvyšuje ta zhoršující se situace na trhu práce nebezpečí sociálních nepokojů?

Jan KELLER, sociolog
--------------------
To zase závisí na fungování sociální sítě, protože pokud nebude práce a pokud sociální stát nebude schopen kompenzovat lidem tolik, aby byli schopni jak takž přežít, tak v situaci, kdy navíc už nemůžeme spoléhat na tu prapůvodní pojistku, to znamená na funkční vztahy rodinné a příbuzenské, tak ti lidé, kteří se dostanou do problémů, nemají na koho se obrátit. Zase historicky to bylo tak, že nejdříve fungovala jenom ta primární sociabilita. Když měl člověk problémy, tak mu pomohla rodina, příbuzní, mohl se obrátit na farnost. Nic jiného nebylo. Ještě v 19. století nebyly žádné penze. Kolem 1.světové války francouzští ekonomové varují před zaváděním penzijního systému, protože říkají, že když lidé nebudou pracovat až do smrti, tak zleniví ke stáru. To všechno jsou věci, na které my jsme zvyklí, ale které tady před 100 lety nebyly. Jestliže dneska víme, že, abych se vrátil k tomu tématu, že rodina je čím dál křehčí, to vidíme na údajích o rozvodovosti, o vzestupu počtu singlových domácností, jestliže víme, že rodina je čím dál křehčí, jestliže víme, že trh práce není aktuálně schopen dodat tolik pracovních příležitostí, jak velká je poptávka, a jestliže víme, že sociální stát je čím dál méně ufinancovatelný, tak bysme měli těm lidem poradit, co mají dělat, když žádná z těch tří tradičních opor už nefunguje tak, jak by měla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z údajů Evropského statistického úřadu vyplynulo, že Češi jsou i nadále relativně levnou pracovní silou společně s obyvateli ostatních postkomunistických zemí. Náklady na práci jsou v tomto regionu totiž podstatně nižší než je průměr Evropské unie. O čem to svědčí? Co z toho lze, pane profesore, vyčíst?

Jan KELLER, sociolog
--------------------
No, tak jednak se z toho dá vyčíst velice zhruba rozdíl v mzdech nebo v platech v jednotlivých zemích, ale především tady nejde u toho čísla o to, kolik člověk vydělá za hodinu, ale o takzvané celkové náklady na práci. Takže v Bulharsku třeba činí celkové náklady na práci v současné době za hodinu práce 3,5 eura. Zatímco ve Švédsku téměř 40 eur. Česká republika je blíže Bulharsku než Švédsku. U nás to dělá 10,5 eur, zhruba. Takže to je, ne ta částka, kterou si člověk odnese na výplatní pásce, ale je to všechno, včetně daní a včetně pojistného. To je to, že práce stojí hodně, lidská práce a proto je podporován trend, to je jeden z důvodů, proč je trend nahrazování lidské práce prací strojovou. Takže v podstatě to odráží fakt, že Švédové odevzdají na daních a pojistném a odnesou si taky na výplatu čtyřikrát tolik než průměrný Bulhar. To znamená, oni mají výrazně vyvinutější sociální stát, na který jdou ty daně a to pojistné. Česko stojí blíže Bulharům než Švédům. Zajímavé na tom je jedna věc, Bulhaři mají nízký dluh, ale prakticky nedávají nic na sociální stát. Být chudý v Bulharsku, to je skutečně za trest. A Češi stojí blíže Bulharům než Švédům a přesto náš státní dluh je tak vysoký, jako státní dluh sociálně rozmařilého Švédska. Švédové dají na sociální výdaje přes 30 % hrubého domácího produktu, my dáváme jenom nějakých 16, 17 a přesto jsme se stihli zadlužit tak, jako Švédové a je tady ještě jedna nepříjemná tendence, oproti polovině 90. let dluh Švédska, státní dluh Švédska neustále klesá, zatímco český státní dluh v posledních řekněme 6, 10 letech neustále roste, takže se to shrnout tím, že my máme Bulharský sociální systém a skandinávské dluhy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kdy se přiblížíme švédskému sociálnímu státu?

Jan KELLER, sociolog
--------------------
Nesměly odtékat peníze na korupci, ale musely by jít do pokladny sociálního státu. Jestliže se odhaduje, že ročně zmizí, ty odhady jsou samozřejmě nepřesné, ale pohybují se až kolem 100 miliard ročně, tak to je přesně těch 100 miliard, které chybí našemu sociálnímu státu, abychom se hodně přiblížili švédské úrovni. To znamená, Švédové nemají vysoké daně, Švédové mají nízkou korupci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nedostatek míst k důstojnému životu se netýká jen pracovních příležitostí, o kterých jsme už hovořili, stále více se vztahuje také na bydlení. Jak u nás stát řeší bytovou otázku? Jaká je naše bytová politika?

Jan KELLER, sociolog
--------------------
To je, a to do budoucna bude, velký problém. Já dokonce bych si troufal říct, že ta dekonverze na trhu práce, to znamená, že nebude dostatek plnohodnotných pracovních příležitostí, bude možná už brzy přehlušena dekonverzí v otázce bydlení a bytové politiky, protože nebude dostatek bytů. Víme, že města prakticky všechny své byty až na malé výjimky prodala, zprivatizovala, víme, že zhruba 10 let si přehazují různé vlády zákon o sociálním bydlení, ten zákon je daleko od toho, aby byl přijat, i když jednou už málem přijat byl, ale prostě takový zákon nemáme ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, že vám do toho vstupuji, proč vlastně tolik kolem tohoto zákona, který absentuje, přešlapujeme mnoho let?

Jan KELLER, sociolog
--------------------
Sociální bydlení je všude problém. K nám se jenom přenesly ty problémy, které zase jinde byly známy už dříve, někdo to musí financovat, výstavbu sociálních bytů. Ti, kteří tam mají bydlet, to financovat dost dobře nemohou a jestliže v některé zemi nejsou peníze vůbec na nic, tak je jasné, že tam nebudou peníze ani na sociální byty a ještě se to zhoršilo právě tím, že se zrušil ten fond městských bytů. Takže nemáme v podstatě nic. V situaci, kdy prudce narůstají počty domácností, které jsou předlužené, prudce narůstají počty domácností v exekuci, populace stárne, takže přibývá seniorů, kteří nemohou platit ty velké byty, ale zároveň není dost velká nabídka pro ně na byty, které by finančně utáhli, takže my nemáme nedostatek bytů, tuším, že v České republice je teď, nerad bych se spletl, ale někde jsem četl, půl milionu prázdných bytů, ale zároveň máme statisíce lidí, kteří na bydlení nemají a kteří nemají ani možnost nastěhovat se do sociálního bytu, ta nabídka a poptávka je vyloženě v nerovnováze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké kroky by tedy měli nezbytně následovat?

Jan KELLER, sociolog
--------------------
Tak ideální by bylo přijmout zákon o sociálním bydlení a nějak tu tíhu financování rozložit mezi stát, kraje a obce, protože obce samy, ale obávám se, že už ani kraje, to prostě utáhnout nemohou. Ale zase se trochu bojím, že se přijala jiná cesta. V poslední době, zdá se, sílí tlak na to, aby místo sociálních bytů se dala zelená stavbám ubytoven. A to by byl velice nešťastný krok, protože každý, kdo aspoň trošku ví, jak to na ubytovnách vypadá ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V tom je totiž právě rozdíl.

Jan KELLER, sociolog
--------------------
... ty ubytovny jsou zařízení, kde jsou nastěhovávány rodiny i s dětmi na dlouhodobý pobyt do budov, která mají oprávnění poskytovat pouze krátkodobé pobyty. To znamená do budov, kde se dá žít pár dnů nebo týden, jsou na celé roky nastěhovávány rodiny s dětmi, které potom bydlí jedna rodina, dospělí, děti, všechno pohromadě v jedné místnosti, na patře mají jeden záchod a několik umyvadel. Zatím se cyničtější část populace uklidňovala tím, že tento osud potkal většinou Romy, ale ti cynici už teď mohou posmutnět, protože stále více lidí z neromské populace je tlačeno právě tím předlužením, exekucemi a podobně na ty ubytovny a v poslední době to začalo vypadat, že ubytovnám se dá zelená, což by bylo hodně špatné minimálně ze dvou důvodů. Jsou studie o ubytovnách, ze kterých se šíří nakažlivé choroby do okolí, protože ty podmínky tam jsou po hygienické stránce na některých skutečně hrozné, člověk nemůže generalizovat, mohou být ubytovny relativně solidní a ubytovny naprosto zoufalé. zejména ty ubytovny, které provozují soukromníci, fungují tak, že se tam nastěhuje obrovské množství lidí a majitel ubytovny si za byty, které jsou někdy cenově rozumné, někdy předražené dvojnásobně, někdy trojnásobně, stahuje v zásadě všechny sociální dávky od těch lidí, kteří tam jsou ubytováni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na závěr jsme si nechali jednu perličku. Souboj mezi poslanci se, zdá se, už nebudou odehrávat jen v jednacím sále, ale i na trávníku. Zákonodárci totiž zakládají fotbalový tým a v květnu se chystají na turnaje do Ruského Soči. Ze státní kasy požádali na cestu 650 tisíc korun. Ministerstvo financí jim ale příspěvek nakonec odmítlo dát. Jak to glosuje Jan Keller?

Jan KELLER, sociolog
--------------------
No, myslím si, že ministerstvo financí se zachovalo velice moudře v tomto případě. I když celý ten projekt měl řadu sympatických rysů. Například, pokud by tam naši poslanci zahráli dobrý fotbal, tak bysme poprvé měli informaci, že oni skutečně dovedou kvalitně reprezentovat své voliče. Taková informace zatím bohužel mnohdy chybí. Potom je tady další dobrá zpráva, tam měli nastoupit poslanci ze všech stran, komunisté s ODS, socdemáci s TOP 09. To je dobré, že si pravice a levice tak perfektně rozumí, protože teď přijdou volby, ty strany budou proti sobě štvát populaci, budou se házet možná vajíčka a podobně. Takže je dobré vědět, že ti, kteří takhle před volbami získávají přízeň určitých částí obyvatel, takže se zároveň dokáží dobře pobavit v příjemném kolektivu lidí, kteří mají úplně jiné názory, ale v podstatě, když jde o peníze a o sport, tak si myslí úplně to samé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To konečně utuží vztahy napříč politickým spektrem.

Jan KELLER, sociolog
--------------------
No, myslím si, že ano. Tam bylo nepříjemné jenom to, že ten turnaj se měl odehrávat v době, kdy ve sněmovně má proběhnout důležité hlasování. Tak myslím si, že aby to bylo úplně po té formální stránce v pořádku, tak bylo by dobré poprosit třeba členy reprezentačního fotbalového týmu, aby za ty poslanec zatím zaskočili ve sněmovně. Já si nejsem jistý, jestli poslanci budou hrát tak dobře profesionální fotbalisté, ale myslím si, že profesionální fotbalisté to odhlasují tak dobře, jakoby to hlasovali poslanci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Jan Keller, sociolog, profesor Ostravské univerzity, dnešní host pořadu Jak to vidí. Já vám děkuji a přeji příjemný den. Mějte se hezky.

Jan KELLER, sociolog
--------------------
Děkuji. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve čtvrtek přivítám po půl deváté teologa a spisovatele profesora Tomáše Halíka. Hezký den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.