Jak to vidí Ivo Barteček - 5.5.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech dopoledního vysílání vám přeje Zuzana Burešová. Ve studiu už vítám profesora Ivo Bartečka, který působí na katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Pěkný den.

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Přeji dobrý den.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes budete mít hodně nabitý den, protože máte docela důležité jednání. Sejde se valná hromada Československého ústavu zahraničního. Tento ústav má dlouholetou tradici, byl založen už v roce 1928. Povězte nám, jaké bylo jeho původní poslání.

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Poslání Československého ústavu zahraničního jak v roce 28, tak v roce prosím 2010 je v zásadě identické. Jeho posláním bylo a je péče, ta péče znamená přednostně kulturní péče, péče o Čechy v cizině a Slováky, proto Československý. My uchováváme dodnes onu tradici československou. A tato péče, prosím, v tom roce 28 vlastně nabyla konkrétní podoby na ustavení ústavu a poté ve třicátých letech taky na setkáních Čechů a Slováků v Československu. Ten současný Československý ústav zahraniční svou náplň definoval nově po roce 89, 90, 91, ale ten kulturní rozměr zůstává, prosím, přednostně. Já hovořím nebo občas zdůrazňuji, že Češi v zahraničí či Češi a Slováci v zahraničí jsou naším kulturním dědictvím. A jako s kulturním dědictvím, prosím, bychom jim taky měli věnovat mimořádnou pozornost. Není lepších vyslanců než z těch Čechů a Slováků v zahraničí. Dnešní valná hromada je tradiční. Ty valné hromady jsou v intervalu dvou let, ale svým způsobem je rovněž bilancující, protože bilancuje ono dvacetiletí od roku 89, 90, 91, čeho bylo dosaženo, čeho bude moci být dosaženo a já jen budu věřit, že ta programová prohlášení, která byla přijata, jsou naplňována. Péče o kulturní dědictví, školská politika. Rozumí se, chceme-li do budoucna oslovovat další z generací Čechů v zahraničí, musíme se starat a postarat o tu nejmladší. To znamená, vzdělávání v českém jazyce, vzdělávání v českém jazyce té nejmladší generace znamená, že budeme moci za 15, 20 let sdělit máme s kým komunikovat. Takže Československý ústav zahraniční v současné podobě přednostně směřuje pozornost právě do školství, vybavování škol, tělocvičen, knihoven, spolků kulturních, hudebních. To je, domnívám se, to nejlepší, co můžeme činit.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, vy dnes na valné hromadě vystoupíte právě se zprávou o činnosti za období let 2008 až 2009. Už jste naznačil, o co se tento ústav konkrétně stará. Můžete zmínit ale některé vyloženě projekty, na kterých jste se podílel, které vás zaujaly a oslovily naše krajany?

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže tam bych jednoznačně to sdělil v množném čísle. Rozumí se podíleli, protože Československý ústav zahraniční je dobrovolným sdružením. Těch členů v současnosti je kolem 250, historicky snad tisíc, ne více. Jednu z těch čestných legitimací měl a formálně má pan Jan Masaryk. Takže Československý ústav zahraniční je současně společenstvím těch, kteří přednostně vedle svých profesí se věnují popularizaci toho odkazu československého, českého ve vnějším světě. Zcela konkrétně ta aktivita posledních let a neposledních dvou, prosím, těch posledních skutečně desetiletí směřovala, řeknu, do chorvatského Daruvaru, v chorvatském Daruvaru je výrazná komunita Čechů, směřuje tradičně do podpory gymnázia Komenského ve Vídni, kde je prestižní gymnázium s vyučovacím jazykem českým, směřuje k podpoře letních škol českého jazyka, ať už přímo organizovaných právě Československým ústavem zahraničním a v tom máme bohatou tradici. Scházejí se tam zájemci o češtinu a současně krajané té nejmladší generace od Spojených států amerických, Kanadu na jedné straně až po Venezuelu na straně druhé. Samozřejmě to jedno z těžišť hlavní je taky ve směru k Evropě. Možná, že upomínáme na sebe i tím, že Československý ústav zahraniční v odkazu těch výrazných osobností kultury, života, společenského dětí československého a českého buduje památníky, buduje pomníky. Takže s těmi památníky, pomníky Tomáše Garrigua Masaryka se můžete setkat v Mexiku a může se setkat s nimi taky případně v Košicích, protože se snažíme toto ozřejmit i prostřednictvím těchto odkazů osobností.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Každá takováto aktivita stojí poměrně hodně peněz. Můžete mi říci, z čeho třeba je financován váš ústav?

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Československý ústav zahraniční je přednostně záležitostí donátorů. Samozřejmě že spolupracuje s příslušnými ministerstvy. Určitě tam bude poděkování na tom našem sezení. Ministerstvu školství, bude poděkování ministerstvu kultury, ministerstvu zahraničních věcí, protože ta spolupráce je intenzivní, ale prosím, to kouzlo spočívá taky v tom dokázat oslovit, získat donátory, získat donátory pro dobrou věc. A pokud argumentujeme právě školstvím a vzděláváním a péčí o nejmladší generaci, prosím, daří se to. A v tom je zase ten organizační um současného vedení, současného pana předsedy, současných členů Československého ústavu zahraničního.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste opravdu závislí skutečně na podpoře těch donátorů. Jaké projekty plánujete do budoucna? Na jaké projekty budete mít? Samozřejmě jde samozřejmě nejvíc o ty peníze.

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže valná hromada se bude věnovat mimo jiné i definování těch konkrétních cílů. Školství rovnou pravím zůstane, jo, to je ona základní investice. Vedle toho jsou podporovány ona hudební tělesa, hudební spolky a rovněž určitě bude těžiště směřovat do vybavování knihoven. Protože kniha a kulturní dědictví, kniha, která přenáší, prosím, znalost teď od historie až po jazyk, to je ten základní vklad.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Povězte mi ještě, než uzavřeme toto téma, které se týká právě Československého ústavu zahraničního, je opravdu zájem té nejmladší generace, která pochází vlastně, dá se říct, opravdu z naší republiky, ti její předci odtud pocházejí, zájem tedy o ten jazyk a samozřejmě poznat i ty kořeny, odkud třeba ten, ta babička s tím dědou, odkud pocházeli, je zájem?

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Jednoznačná odpověď je kladná. Já si pomohu příkladem chorvatského Daruvaru. Tam směřoval ústav svou podporu, takže v chorvatském Daruvaru nejenže je podporována základní škola a kulturní dění, ale mimořádně je podporována i ta předškolní výchova. Rovnou pravím školka a školská v Daruvaru, školka v Daruvaru, která je vlastně podporována českou stranou, je zřejmě v Daruvaru tou nejlepší a ne že by všichni do této školky chtěli chodit, ale tím velmi dobře reprezentujeme Českou republiku a ten zájem od těch dětí předškolních, poté školních a poté v těch gymnaziálních letech, prosím, to je ta radost, která Československému ústavu zahraničnímu z toho plyne. To gymnázium, ještě jednou zmíním Gymnázium Komenského ve Vídni, to je rovněž naše výkladní skříň a možná těží i z toho, že Vídeň je nám blízká historicky samozřejmě a Vídeň je nám blízká časově. Do té Vídně není problém, jakož i do chorvatského Daruvaru dojet. Horší je to, řekněme, časově. Horší s našimi krajany, kteří jsou mimo Evropu. Ať je to Latinská Amerika, Spojené státy americké, ale shodou okolností ony Spojené státy americké mají jinou z prestižních organizací a to je Československá společnost pro vědy a umění, která zahrnuj nejen Čechoameričany, ale taky Evropany a nakonec v tuto chvíli už i Latinoameričany, kteří mají české kořeny. Takže to je druhá z těch organizací, která pečuje o dědictví české v cizině v tom generálním rozměru. Jen shodou okolností letos oni mají padesáté výročí od své první valné hromady. Ta byla v roce 1960 a myslím si, že jsme už se minule zmínili o tom, že letošní pětadvacátý kongres této Československé společnosti pro vědy a umění bude v jihočeském Táboře. Takže tyto aktivity se vzájemně doplňují, tyto aktivity do jisté míry se někdy i prolínají, protože členové SVU, což je Československá společnost pro vědy a umění a Československého ústavu zahraničního zde jsou někdy tytéž osoby. Já bych připomenul možná současného pana předsedu SVU, Společnosti pro vědy a umění, je to pan profesor Karel Raška, Čechoameričan, a ten je současně i členem ČÚZ, takže ta informovanost a kooperace je v tomto směru velmi dobrá.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha náš dnešní host, historik, profesor Ivo Barteček.
Chystá se velká událost. V Praze už brzy začne šestnáctý mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Hlavní témata letos jsou Rosteme s knihou, tedy bude prezentována literatura pro děti a mládež, a potom další téma Literatura a sbližování kultur. Pane profesore, jaká je ta vaše knížka, která vás provází životem? Máte nějakou takovou osudovou, když to tak řeknu?

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže máte na mysli Knihu mého srdce, protože pořad jsme zjevně sledovali všichni v televizi a patří to k těm mimořádným počinům, hovořit o literatuře, hovořit o autorech, to je vynikající, vynikající vklad. Pokud bych měl jmenovat knihu mého srdce, a tím jste mě zaskočila, asi to bude Josef Lada Vzpomínky z dětství, Josef Lada, Vzpomínky z dětství, kterou jsem dostal já od maminky a už znal i písma a četl. A když jsem se začetl do Vzpomínek z dětství Josefa Lady a on mě uváděl do nějakého svého dětství, samozřejmě o desetiletí a desetiletí dřív, velice rád jsem se ponořil do těch dětských životních příběhů Ladových a i jeho přátel, protože tak jak jej známe z kresebného odkazu, tak jak jej známe jako malíře Ladu a sdělovatele vlastně o kulturním dění své doby velmi vstřícně pro děti, tak, prosím, já jsem prožíval ty jeho příběhy, které se odehrávaly zase u něj v domácnosti, rozumí se u domácnosti jeho rodičů, ale především u jeho babičky a velice rád jsem se do toho i jako dítě ponořil. Takže pokud bych hledal knihu mého srdce, byl by to Josef Lada, Vzpomínky z dětství.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste byl malý kluk, tak jste vůbec netušil, že i vy sám budete psát knihy, které budou vycházet, že se budete věnovat si této oblasti, a dokonce právě na tomto mezinárodním knižním veletrhu bude mít Univerzita Palackého v Olomouci i svůj stánek, kde bude prezentovat své knihy. O jaké konkrétně půjde?

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže ten stánek je stánkem vysokoškolských vydavatelských domů a Univerzita Palackého je v tom společném stánku, abychom přiznali místo i těm dalším z vysokoškolských vydavatelů. Na Světu knihy se, prosím, představují tituly mimořádné, tituly prestižní a tituly, o nichž stojí zato hovořit. Univerzita Palackého nabízí výbor z díla Josefa Ludvíka Fischera, který byl prvým rektorem obnovené univerzity po roce 1946, ale taky Josef Ludvík Fischer, výrazná osobnost nebe sociologického, nebe dobového politického myšlení, takže teď bychom řekli i politologie, a kulturní činovník a organizátor, který je poté v tom roce 46 vynesen do postu rektora univerzity. Prvý svazek jsme nabídli před několika lety zájemcům. Svazek druhý vlastně navazuje, pokračujeme ve vydávání díla J. L. Fischera. Ten druhý, prosím, je zajímavý tím, že přináší vedle těch filozofických studie sociologické a mnohé z nich jsou poprvé za A v souhrnné podobě, v sumarizované podobě nabídnuty, ale poprvé taky budou možná i čteny případnými zájemci. Chystáme samozřejmě třetí svazek, na němž se zatím pracuje teoreticky. Za tím vším je třeba hledat paní doktorku Sylvu Fischerovou, dceru a pořadatelku vlastně svazku a pozůstalosti v téhle té podobě. Takže Josef Ludvík Fischer, kdybych uvedl pro srovnání posluchačům jiné jméno, tak bych řekl Patočka. Josef Ludvík Fischer si zaslouží téže pozornosti jako odkaz právě, právě Patočkův. A v tom je to naše potěšení, že J. L. Fischera uvádíme opětovně, opětovně ve známost. Kromě J. L. Fischera samozřejmě univerzita a vydavatelský dům Univerzity Palackého nabídnou další z počinů, které v uplynulých měsících byly vydány. Já bych možná zdůraznil Dějiny Olomouce dvousvazkové, ale z těch Dějin Olomouce bych připomenul, že to je počin, který poprvé uvádí i některá témata zase v komplexní podobě, takže je-li tam zájemce mezi případnými posluchači o dějiny německé literatury na Moravě, popřípadě o dějiny německé a německy psané literatury o literatuře v Olomouci, sděluji, že to je poprvé uchopené, komplexní a nabídnuto čtenáři téma a v tom jsou tyto dějiny zajímavé a mimořádné. Dějiny architektury, dějiny výtvarného umění, dějiny právě toho literárního odkazu německy psaného. To se uvádí poprvé a v ucelené podobě.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se Univerzitě Palackého v Olomouci daří právě na poli badatelském v oblasti literatury? Třeba zrovna té německé?

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Téma německé literatury na Moravě je právě oním, řekněme, lightmotivem vědeckého bádání v literární vědě na Univerzitě Palackého. Máme pracoviště Arbeitsstelle für deutschmährische Literatur, pracoviště pro dějiny moravské, německy psané literatury a je to téma, které samozřejmě bylo mezi badateli známo, prosím, vždy. Ale soustředěná péče se věnuje posledním patnáctiletí a v desetiletí posledním dosahujeme a toto Arbeitsstelle zastoupené paní profesorkou Ingeborg Fialovou těch vynikajících výsledků, takže chceme-li něco se dozvědět o německy psané literatuře v českých zemích, doporučuji právě toto pracoviště. A navíc toto pracoviště má už výrazné renomé právě i v německém prostoru, takže pokud jsou kolegové zváni na konferenci do Olomouce o německé literatuře, vědí, kam jedou, ale hlavně vědí, že je čeká vysoká kvalita. A to portfólio té německy psané literatury na Moravě je mimořádně bohaté a obohacuje tak i poznání vlastně těch zemí historických. Rozumí se německého jazyka, toho prostoru pro nás klasického. Německy psaná literatura na Moravě je velké téma s výrazným úspěchem i oceněným.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte dopolední vysílání Českého rozhlasu 2 Praha.
No, a další velmi zajímavou akcí, velmi zajímavou výstavou bude od třináctého do šestnáctého května veletrh starožitností Antique. Jde už o pětadvacátý ročník. Hlavním tématem je letos proměna šperků. Když už jsme před chvílí mluvili o té knize vašeho srdce, tak vy ve vztahu k těm starožitnostem máte zase hrdinu svého života, když to tak řeknu. Nezlobíte se na ten ...

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ne, ne, ne, ne, nezlobím se, protože chceme-li o něčem důvěrněji hovořit, musíme mít k tomu taky důvěrný vztah. Když hovoříme o veletrhu starožitností, kam posluchače zvu a odehraje se to v Novoměstské radnici na Karlově náměstí. Možná posluchači vědí, většinou se doposud veletrhy odehrávávály v Mánesu, tentokrát byl zvolen nový prostor a výstava taky, prosím, a prodejní je nově koncipovaná. Ta má cesta k tématu, prosím, jedním z těch hrdinů je Vojtěch Preissig. Na jedné z konferencí, která se věnovala hrdinství, jsem definoval, že budu já li hledat svého hrdinu, a teď skutečně bude to typograf, umělec, výtvarník a občan Vojtěch Preissig, ten, který se zasloužil o mimo jiné ustavení Československa, spolupráci v rámci česko-americké komunity a Tomášem Garriguem Masarykem a poté muž, který obětoval svou kariéru a obětoval svůj život v roce 44 vlastně tomu stále pro něj svobodnému Československu, umírá v koncentračním táboře. Takže i Vojtěch Preissig. A přes Vojtěcha Preissiga jsem se nějakým způsobem jako sběratel, chcete-li, nebo jako zájemce o jeho dílo dostal ke komunitě starožitníků a Asociace starožitníků, kterou opět doporučuji s tím, že péče o minulý odkaz, to nejsou jen archivy a nejsou to jen muzea. Půvab těchto veletrhů je, že tuto minulost můžete uchopit do rukou, můžete o ní diskutovat, jsou tam taky poradenské služby, takže to se domnívám, je rovněž cenné. Takže zvu na onen veletrh starožitností do nových prostor Novoměstské radnice a současně je jako při návštěvě každého stánku zapotřebí se na to nějakým způsobem, způsobem připravit. Takže je-li zájem, je cesta otevřená.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To letošní hlavní téma zní promna šperků. A myslím, že v tomto směru, co se týče té historie, i Češi mají co nabídnout.

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Proměna šperků byla zvolena jako lightmotiv. Ta nabídka z 60 vystavovatelů bude samozřejmě bohatší. Pokud hovoříme o českých zemích, pak jednoznačně řeknu granát. Granát je téma, které resonuje mimo české země, je tak přítomen v Latinské Americe jako například v Japonsku. Ta éra granátů, ta éra, jako ta vrcholná, končí někdy s koncem devatenáctého století, kdy právě toto odvětví bylo postiženo krizí, ale granát jako fenomén a český granát si udržel své renomé do dnešních dnů.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Setkal jste se s tímto fenoménem právě při svých cestách po Latinské Americe?

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Setkal jsem se s tím, samozřejmě v Latinské Americe, protože ... Ale jiní kolegové zřejmě na jiných kontinentech a v jiných zemích, protože když hovoříme o českých zemích a hovoříme-li přednostně v tom o Čechách, tak je to české sklo, pak je to český granát a když dovolíte, je to české pivo. Jo, takže to jsou tři značky, které resonují, zní a budou znít. Ta proměna šperků bude přítomna na veletrhu s tím, že tam zdůrazňuji onu poradenskou službu, protože ta může být pro mnohé zajímavá. Pokud já navštívím veletrh, a samozřejmě že ano, chci si udělat i jistou podobu o současně nabízeném spektru, protože starožitnictví mají také své dějiny. Kdybychom šli v těch dějinách hlouběji, bude se tam hovořit o mecenátu, bude se tam hovořit o sběratelství, mohli bychom klesnout až do doby Rudolfa II. a k jeho sbírkám, ale asi posluchači většinou znají sběratele a mecenát devatenáctého dvacátého století, Valdés, Preiss, Kramář, továrník Lana. Ti všichni se spolupodíleli na sběratelství mecenátu a uchovali tak mimo jiné, což můžeme vidět přes tyto veletrhy, tenhle ten skladebný odkaz té nejkvalitnější minulosti ve výtvarnu.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Je s vámi stále dopolední vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Posloucháte rubriku Jak to vidí. Na naše otázky odpovídá profesor, historik Ivo Barteček.
Ještě jsme dnes, pane profesore, vůbec neprobrali politiku. A tak na závěr ještě jedno téma. Vy určitě víte, že tady existuje projekt studentské volby neboli volby nanečisto. Přihlásilo se do něj 208 škol, řada z nich se ale po hrozbách krajů nakonec neúčastnila. Volby se konaly ve 134 středoškolských zařízeních. Chápal jste určité obavy, proč by se ty volby neměly konat na studentské půdě, nebo co si o nich vůbec myslíte

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Odpovím jednoduše. V posledních 20 letech jsme usilovali a usilujeme o výchově k občanství, o výchově k zodpovědnému občanstvím. Na to jsou příslušné hodiny občanské nauky, na to jsou, prosím, taky granty, které docházely do České republiky, nebo jsou v tomto směru vypisovány tyto granty, byly a jsou čerpány. A teď stojíme před prověřením toho, zda to funguje. A domnívám se, že volby nanečisto jsou vlastně tím ideálním prostorem pro vyjádření teď praxe, co to znamená ona výchova k občanství a zodpovědnému občanství, takže ty volby nanečisto mají své místo, protože jsou vlastně výrazem oné svobody občanské společnosti. Nebylo-li by tomu tak, pak není něco v pořádku.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam byl takový záměr přesvědčit tu mladou generaci, že i ona svým hlasem může něco změnit. Máte pocit, že v tomto směru třeba ti mladí lidé jsou opravdu pasivní, že mají pocit, že nemá smysl vůbec k těm volebním urnám jít?

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Na to by měla odpovědět jiná skupina než skupina padesátníků, do níž patřím já. Já to mohu komentovat jako vysokoškolský učitel a jako dění ve skupině mých mladších kolegů, to znamená studentů, ale už vysokoškolských. Domnívám se, že mládež je a bude aktivní. Nespoléhal bych na pasivitu. Pokud někdo na to spoléhá, naopak, já budu spoléhat na aktivitu, protože právě tato mladá generace ..., a vrátím se na prvopočátek, investujeme do té češtiny v cizině, do onoho občanství, jediná varianta je být aktivní, hlásit se o slovo, ale o ono zodpovědné slovo.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Zodpovědné slovo, už jsme to tady několikrát probírali, ten střed té mladé generace a její názory na starší generaci ohledně tedy těch výzev volte tu stranu či onu stranu, myslíte si, že tady opravdu dochází k tomu napadání z té starší generace?

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ne, tak bych to, prosím, nevnímal. Už by se to rovněž samozřejmě týkalo i mé osoby. Určitě vlastně tahle ta variabilita názorů provázaná s věkem. Pokud tady v minulosti byla, je a bude tady v budoucnosti, tím bych v žádném případě si netroufl zodpovědně operovat, ne. Že v určitých údobích nebo v určitých chvílích dojde k zvýraznění hlasu, je to v naprostém pořádku, protože pro tu starší generaci to může být právě informace, že něco, prosím, není v pořádku a ta starší za to nese větší zodpovědnost.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Zkrátka nikdo vás neurazil, jak jste řekl.

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
V žádném případě, naopak.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, naše povídání už se chýlí k samotnému závěru. Dnešní téma zní úrazové pojištění. Vy jste člověk, který velmi cestuje do zahraničí, věřím, že k tomu můžete říct jenom ano, jsem pojištěn, nebo ne.

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, ano, kromě oné základní pojistky a pojištění určitě máme i nějaká životní. To se domnívám, mám rovněž i já. A cestujete-li, pak je zapotřebí skutečně vzít s sebou to nejlepší, co tato země nabízí. Vyplatí se to.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to byla rada našeho dnešního hosta. U nás ve studiu byl pan profesor Ivo Barteček, který působí na katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Děkuji za příjemný čas, který jsme spolu mohli strávit. Věřím, že i příjemný byl pro posluchače a budu se těšit příště. Pěkný den, na slyšenou.

Ivo BARTEČEK, profesor, katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Na shledanou.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Reprízu pořadu si můžete poslechnout dnes večer krátce po třiadvacáté hodině.