Jak to vidí Ivo Barteček - 29. prosince

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí, je dnes historik, profesor Ivo Barteček. Dobrý den.
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Přeji dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V Argentině zadrželi 51letého Čecha, který měl v kufru skoro 250 živých zvířat, včetně jedovatých hadů. Měl prý pracovat pro gang pašeráků. Vy máte vztah k Jižní Americe, máte informace o tom, jak velkou publicitu tento případ má v Argentině?
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Tento případ je publikován jak v Argentině, nebo Latinskoamerickém prostředí, teď se hovoří o Argentině, tak v prostředí českém. V tom prostředí českém rezonuje daleko víc. Argentina je země, která je otevřená a na otevřenosti taky staví svou tvář zahraniční, takže tento případ není ojedinělým a není zdaleka ojedinělým v celé Latinské Americe, nebo v zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky. To, že existoval, existuje a bude existovat tento podloudný obchod, je realita. Čili nutno nalézt nástroje, jak mu zabránit a ony oběti, to je duše, to jsou oni.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak tomu dotyčnému našinci hrozí až 10 let vězení. Máte představu, co by ho tam čekalo?
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Pokud jsem vyčetl z těch zpravodajských serverů, byla složena kauce, to je ta nejlepší cesta, jak se vyhnout, ale současně být k dispozici dalšímu řízení, ve finále i stíhání. Jakýkoliv pobyt ve vězení a včetně Latinské Ameriky není příjemnou záležitostí. Spíše jsme informováni o tom a nakonec ta praxe je doložena, co se děje v asijských věznicích a afrických věznicích. Latinská Amerika může být v něčem vstřícnější i mírnější, ale pořád je to jiné, ne civilizační, ale jiné kulturní klima, byť jsme se na něm zásadně podepsali naší evropskou přítomností. Takže lépe, lépe se tomu v každém případě vyhnout. Ta kauce nabídla řešení a byla přijata.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvíme o Argentině, odtud přišla zpráva, že prezidentka Cristina Fernándezová má rakovinu štítné žlázy a že 4. ledna se podrobí operaci. Prognóza je velmi příznivá. Přesto, co by to znamenalo pro zemi, kdyby musela odstoupit z funkce? My už jsme tady nedávno mluvili, že právě teď nastoupila své druhé funkční období.
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Ano, paní prezidentce Cristině Fernándezové Kirchnerové jsme hovořili vícekrát. Nakonec sdělím, že i jeden z posluchačů vyjádřil podiv, s jakým obdivem o paní Cristině hovořím. 53 let znamená to, že ten organismus, který byl zasažen tímto onkologickým onemocněním, toto zvládne. V tomto směru jsem optimista. Protože jsem tušil, že se může stát, že padnou otázky vztahující se k Latinské Americe a vždy to nějakým způsobem proběhnu, tak jsem se nechal i ve stručnosti poučit, jakže ty 4 z možných stupňů onkologického onemocnění jsou. Takže tady jsme v oné fázi jedna, bylo to podchyceno v samotném počátku při jedné z těch povinných, nechci říci eruktivních, kontrol, znamená to, že paní Cristina má všechny předpoklady a když tuto dámu známe a známe ji, takže bude mít i veškerou podporu, která je k dispozici, že toto zvládne. Takže bylo podchyceno na prvopočátku, štítná žláza bezesporu vážné onemocnění, protože to vše by poté muselo být řešeno jinak. Takže přejme v tomto období mezivánočním a novoročním, ať vše dobře dopadne. Nakonec není to jediná z těchto chorob, které se týkají, kdybychom byli v Latinské Americe, nakonec Hugo Chávez v tomto dlouhodobě zápasí za pomoci kubánských lékařů a tuším, respektive zaznamenal jsem, že i bývalý prezident brazilský Lula de Silva zápasil, či zápasí s touto neblahou chorobou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se vrátíme k osobnosti Fernándezové, tak ona byla v roce 2008 časopisem Forbes asi na 13. místo žebříčku nejmocnějších žen světa postavena. V roce 2010 ji časopis Times zařadil dokonce na místo druhé. Čím si vysloužila tak vysoké hodnocení?
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
To nejmocnější vnímáme jako osobnostní záležitost, není to podloženo kapitálem, byť ten kapitál tam samozřejmě i po manželových zesnulém je k dispozici, takže osobností se nerodíme, osobností se můžeme stát a teď buď svými trvalými a pevnými postoji a osobností se staneme taky v tu chvíli, když dokážeme vyjádřit tužby, touhy, představy v tom pozitivním slova smyslu, země, národa. Takže jsme-li v Argentině, Cristina /nesrozumitelné/ ty dva volební úspěchy o tom vypovídají, dokázala, nejenže stmelit své voliče, ale taky i za jiné a rozumí se, že od těch nejchudších, nejníže položených vrstev společnosti až po onu mocenskou kapitálovou elitu nějakým způsobem ty za ně vyslovovat. Takže jednak je to od dennodenního zajištění živobytí až na straně druhé znovu upevnění a místa Argentiny na latinskoamerické a vůbec na světové scéně. A zdá se, že Cristina Fernándezová, teď zjednodušme, to činí dobře.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ona občas bývá i možná pro svůj politický styl srovnávána s Evou Peronovou. Nacházíte i vy tady nějaké paralely?
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Hovořili jsme o tom už dříve, ty paralely tady nacházíme, jsme v Latinské Americe a ta role ženy tam je historicky odlišně vnímána než v evropském prostoru. Hovořil jsem kdysi o Mariánských bratrstvech, které mají velký význam, o Pačamamě, láme se nám rok, to nemá ten význam pro ty původní kulty, kultury jako u nás, ale ta tradice tam je. Nezapomeňme ovšem, že Evita Peronová byla vedle svého chotě, zatímco v tuto chvíli Cristina Fernándezová již musí vše stavět na své zralosti a na svém politickém umu. Zdá se, že to zvládá.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme se teď zaměřit na jinou prezidentku. I když sousední země, když se teď obrátíme do Brazílie, tak Dilma Rusefová by v těchto dnech měla, nebo stojí před takovým docela závažným rozhodnutím. Hodně se diskutuje a nevím, do jaké míry to přišlo až k nám, o úsporném zákoně o pralese v Brazílii a teď se jedná o novele. Můžete jenom přiblížit vlastně, v čem je princip toho sporu?
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Přiblížím a rád. V obou dvou případech, teď jsme hovořili o Argentině a o paní Cristině, teď budeme v Brazílii a budeme u Dilmy Rusefové. V obou případech jde o zdraví. V případě paní Cristiny Fernándezové, je to zdraví osobní a lze si přát, aby vše bylo v pořádku. V případě Brazílie a oné možné novely zákona o pralese, jde o zdraví přírody obecně, jde o zdraví Latinské Ameriky a vezmeme-li v úvahu rozlohu amazonského pralesa, jde o zdraví Zeměkoule. Takže i toto je mimořádně významné. Jsem rád, že to nezaniklo, že rovněž v českém prostředí jsme o tom informováni. Zákon o pralese, on tak skutečně zní, byl v Brazílii přijat v 60. letech a proč je o něm diskutováno? Ta jedna strana praví, že po těch více než 50 letech, po půlstoletí zákony je zastaralý. Ovšem ten zákon z těch 60. let byl mimořádně vstřícný a stále je alespoň po té stránce formálně právní mimořádně vstřícný k uchovávání přírodního bohatství a to je brazilského amazonského pralesa. V mezičase, za těch posledních 50 let amazonský prales a Amazonie jsou stále více zalidňovány, zabydlovány, hovoří se v zásadě o desítce milionů nových kolonistů a ti potřebují půdu. Znamená to, že jakkoliv ten zákon byl přísný, byl překračován. Součástí vlastně té novely je amnestie za to, co v těch 70., 80., 90. letech se dělo, kdy ten prales byl a je drancován. Jeden jediný příklad, Brazílie má 8 milionů kilometrů čtverečních, více než 8, onen prales je 5 milionů, kdysi až 90 % Brazílie byl prales, nyní je to něco 50-60 a ona nám mizí velmi rychle a nenávratně. Znamená to, že bude-li podepsaná na to novela, trend se nezmění, byť předchozí prezident Lula da Silva vlastně přijal ta rozhodnutí, že to drancování, to ničení vlastně bude sníženo, dokonce se to povedlo, že nakonec Brazílie taky dostojí těm svým závazkům, které jsou někde definovány v Keltském protokolu, že nepůjde cestou Spojených států amerických, největší znečišťovatel, cestou Číny, druhý největší znečišťovatel. Ale bohužel v tuto chvíli ta skupina se nazývá ruralisté, tito ruralisté vlastně to potřebují pro své podnikatelské zájmy. A nakonec víme, že Brazílie se dostala mezi těch několik málo vyvolených zemí, které budou a ovládají ekonomiku Zeměkoule. Takže tohoto rozvoje je zapotřebí, ale je tak možno ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
/nesrozumitelné, souzvuk hlasů/
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
... možno učinit za cenu drancování pralesa, jde o zdraví planety.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono, pro toho, kdo si třeba teď říká, že Brazílie je daleko a proč by se nás to mělo týkat, tak bychom měli připomenout, že vlastně více než polovinu těch zbývajících tropických deštných lesů na světě tvoří právě amazonský prales. Takže se nás to samozřejmě týká velmi.
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Možná ještě jedna poznámka. Prales, který mizí, řekněme, je rozlohy Spolkové republiky Německo a Rakouska a Itálie v jednom. Takže to srovnání, které my máme v Evropě, má jinou dimenzi v Latinské Americe a má jinou dimenzi v rámci planety. V tom je to nebezpečí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mě tak napadlo, pane profesore, že 1. ledna startuje Rallye Dakar, tuším, že jsme o tom mluvili už i loni, že už to s Dakarem nemá vůbec nic společného, Afriky se vůbec netkne, natož, aby se startovalo v Paříži. Tentokrát je start v Argentině a cíl až v peruánské Limě. Máte představu, jak na to hledí Jihoameričané? Asi vítají takový v uvozovkách cirkus, který připoutá pozornost světových médií.
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Tak nejsem Latinoameričan, ale vítám, že se Argentina a Latinská Amerika dostane opět, ale je tam přítomná, já si nestěžuju, opět do našich médií a bude o nich hovořeno. Je to sportovní podnik, ale je to záležitost i o reklamě a komerčně zajímavá. Propojí do jisté míry tu část jihoamerickou mezi Argentinou, Bolívií, Chile a Peru. Takže jednoznačně vítám jako místo pro hovoření o Latinské Americe. Druhá otázka je, zda Argentinci, kteří jsou pro to ustrojeni a ta argentinsko-brazilsko-chilská část je jiná. Latinská Amerika než Bolívie a Peru, zda takto vítáni jsou, případně v Peru, zda takto vítáni budou v Limě, ale je to jedna z těch příležitostí, jak doložit, že nás může Rallye Dakar sice v Latinské Americe propojovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Bilancujeme-li rok 2011 a současné datum tomu vybízí, kdybychom se zaměřili na svět, tak jak to vidí profesor Ivo Barteček, co ten rok přinesl?
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Takže konec roku praví se, že má být v poklidu a v rozjímání. To, že by byl v poklidu už asi dávno není pravda, ale to rozjímání máme, každý nás prostor, takže zjednoduším, když usínáme a přehráváme si minulý rok a minulý měsíc a minulé dny. Je to náš vnitřní svět a ten vnitřní svět je nutně hodnotový. Takže pokud jsem si přehrával onen uplynulý a ještě stále běží rok 2011, asi to nejzásadnější pro nás a pro planetu, to je tragédie, která se odehrála v Japonsku a to je Fukušima. Nehovoříme o ní do té míry, ne, že by si to zasloužilo, ale chci jen sdělit, že toto nebezpečí je tady stále přítomno a přitom já jsem ten, který si je vědom a respektive jsem toho názoru, že to nejšetrnější získávání energie je právě atomová energie, ale je to bohužel vyvázáno tou přítomností onoho možného nebezpečí. Takže Fukušimu jsem kladl a kladu na prvé místo. Neznamená to, že odstoupíme od energetického programu jádra, ale je třeba si toho být vědomi. Na tom druhém pomyslném, a jsou to zápory, omlouvám se posluchačům, to je norská tragédie. Norská tragédie, která se odehrála v letních měsících, v letních měsících, které by měly být opět těmi měsíci nějakého toho odpočinku, pohody. To, že se to stalo v Evropě, to, že se to stalo v Norsku a ještě jedno nebezpečí vidím v tom, že tento dle mého soudu připravený čin nějakým způsobem se dostával nebo dostává v rámci posuzování teď do roviny osoby jednající v podobě nesvéprávnosti. To je to, s čím já nemohu smířit, respektive těžko, těžko to přijímám. A to třetí se týká nás všech a týká se to české země, týká se to Evropy a světa, kdy jsme vstoupili opět do světových dějin. Bohužel skrze odchod osobnosti Václava Havla, ale v tuto chvíli opět Česká republika na sebe upozornila v tom tragickém kontextu, ale v pozitivním slova smyslu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono nás to může přivést na myšlenku, kterou jsme tady také probírali. Jakou roli hraje v dějinách jedinec? Ono můžeme to i spojit s těmi předchozími tématy, ale Václav Havel teď je už jakýmsi symbolem vlastně těch změn, které přišly v roce 89, hodně se o tom diskutuje, má-li být symbolem.
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Takže hovoříme o k tématu role osobnosti a pro mě v dějinách je to téma pro sociology, politology, historiky, takže role osobnosti v dějinách mimořádná. Jsem rád, že se jménem Václav Havel je opět připomínána, respektive, já to tak vnímám, docenění role osobnosti v dějinách. Budeme-li v našem českém prostředí, jen opakuji slova jinde vyřčená, při 10 milionech nejsme tak bohatým národem, abychom se mohli vzdávat svých elit, kulturních, ekonomických, jakýchkoliv a pokud bychom se jich vzdávali a dělo se tak, vzdáváme se podstatné části naší minulosti. Pomohu si raným novověkem. Osobnost Komenského uvedena po staletí a čekal staletí na to, aby se stal součástí kanonu světového, nejméně evropského, ale světového, připomenu Tomáše Garrigue Masaryka, zapomínali jsme na něj programově. A nakonec ani v posledních 20 letech není jméno Tomáše Garrigue přítomno a zaslouží si to. František Palacký 19. století, on je otec národa, zdá se, že měl větší štěstí, protože formoval za jiné, jako všichni ti ostatní, program, který nakonec je spolurealizován. A v tuto chvíli já kladu, omlouvám se těm všem, kteří zde nejsou a jejichž jména nezmiňuji, je to osobnost Václava Havla. Takže ta pozornost mu věnovaná je pro mě informací, že i česká společnost se vrací k doceňování role osobnosti v dějinách a pokud tyto dějiny vlastně nebudeme propojovat s těmito osobnostmi, dějiny nejsou neosobní, takže v tom vnímám ten jeho odkaz budoucnosti a měl by být připomínán.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jste rekapituloval události roku 2011, byly to spíš právě ty negativní. Nacházíte něco, co vás potěšilo, na co budete rád vzpomínat, když máme tedy na mysli ten rok 2011?
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Tak těch kladných je samozřejmě taky dostatek. Takže budeme-li u těch kladných, já bych se přenesl třeba do knižní kultury, nebo ke kultuře obecně. Každý rok jsou vyhlašovány ty nejlepší z knih, které na českém trhu se objevily, to je vlastně tradice. Já bych připomněl kolegům, posluchačům, alespoň ty výsledky poslední a zastavil Umberto Eco a jeho Pražský hřbitov byl oceněn jako nejzajímavější titul, respektive nejprestižnější pro čtenáře. Já bych v tuto chvíli zmínil vydavatelský dům Torst a na jednom z těch prvých třech míst, na místě třetím se objevila bilance vydavatelského domu Torst za poslední dvacetiletí. Torst vzniká vlastně s rokem 1990, má mimořádné postavení na českém trhu, ale v oné kultuře knižní české a jsem rád, že takováto publikace, která vypráví o dějinách, je to svým způsobem mimořádně dobrodružný příběh, protože všichni ti, kteří stáli za edicí, za vydáním kterékoliv knihy vědí, jaké to je dobrodružství od rozhodnutí vydat dílo přes komunikaci s autorem, ale hlavně ji musíme dostat ke čtenáři. Takže Torst, 20 let existence vydavatelství Torst je pro mě čtením, který je balzámem na duši.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem je profesor Ivo Barteček. Tak my jsme probrali velmi letmo rok 2011. Ale za pár dní začne rok 2012. Hledíte na něj s optimismem?
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Určitě. Nakonec ta 12 pro mě zní velmi optimisticky, byť Mayský kalendář hovoří o něčem jiném, ale 2012 vnímám optimisticky ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Prý už ale Mayové sestavují nový kalendář, ale nevím, jestli je to pravda.
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Ano, je dostatek kamene, takže se bude tesat dál. Takže 12 a jestli bychom zůstali u těch kladných, protože jednoznačně si to přeji a přejme si vlastně jen ta pozitiva pro 12, zase bych opět začal u kultury, u kultury knižní, u kultury výtvarné, takže pokud se na něco v tuto chvíli těším, zdá se, že už se nedá zvládnout výstava vídeňská Balthusova, což je ve výtvarném projevu jeden z Kolumbijců, který předvádí magický realismus, ale v příštím roce se ve Vídni dají ještě zvládnout, protože bude uvedena výstava impresionistů, chcete-li, nebo moderny a práce na papíře, práce těch mužů a žen, kteří tvořili mezi koncem 19. století a v prvých třech dekádách 20. století a zapsali se jednoznačně a nesmazatelně do dějin výtvarné moderny a ty práce na papíře jsou drobnosti, drobnosti, které zůstávají někde uloženy v depozitářích, ale bez nich by nemohly vznikat oleje, bez nich by nemohla vznikat velká plátna. Takže podívat se na práce na papíře znamená, se podívat do oné dílny výtvarníků, to je jako když píšeme o dějinách knihy. Takže tahle ta moderna vídeňská, na tu se těším a bude to na jaře, takže posluchači budou-li možnost navštívit Vídeň, ať tak učiní. Kdybychom byli u dalších výtvarných počinů, z Vídně je kousek do Brna, takže v brněnském prostoru bude výstava taky na jaře, Umění a fotografie, ona pro mě fotografie samozřejmě umění, ale tam jsou, budou ukázaný ony vazby. Brno kolegové znají jako taky metropoli grafického designu, takže letos bude zase ono bienále grafického designu. Jsme v tuto chvíli v pražském studiu, takže se těším na výstavu švýcarského autora, který je jedním z těch protagonistů insitního umění art brut a ta bude v pražském prostředí taky na jaře. Takže já bych ten příští rok jednoznačně propojoval s těmi požitky kulturními, byť víme, že to bude velmi rychlé a převrstveno jinými událostmi, chystají se nám volby krajské, chystají se nám pravidelně se doplňující jednotřetinové volby do Senátu a vše ve finále zastíní, zdá se, srpnová olympiáda v Londýně, která je současně i jubilejní, třicátá.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, když tedy bude ten nový rok a někdy i pošetile si dáváme předsevzetí. Je něco, co byste si třeba rád splnil v roce 2012?
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Nemusí to být vázáno k roku 2012, těch přání raději je nevyslovovat, jo, ale pokud bych jedno vyslovil, tak nechci říct, velmi praktické, je to přání nepraktické, několikrát jsem byl v Bolívii, věřím, že se do Bolívie ještě dostanu, dostaneme a ani jednou se mi nepodařilo v dobrém pokořit, dostat se na do oné solničky, což je Salar de Uyuni, místo, které zůstalo po tom praoceánu právě v andských výškách něco kolem 3600 metrů. Dvakrát jsme se tam vypravili a dvakrát jsme skutečně utonuli, jo, jednou jsme utonuli v dešti a nebylo možno postupovat dál a to bylo v roce 98, podruhé jsme se vypravili na Salar de Uyuni do Bolívie v roce 2006 a opět jsme utonuli. Abych vysvětlil to utonutí, to je prostor, kde voda vizuálně dávno zmizela a všude vás obklopuje asi 10 metrová vrstva soli, ale pod tou vrstvou soli je zhruba 200 metrů pořád ještě vody, tam je ten oceán schován. Takže, když jedete na Salar de Uyuni musíte překonat ještě to území před tímto a jedete-li autem, pak, když se pohybujete, tak se pohybujete po povrchu, zůstanete-li stát, vidíte, jak auto se vám pomalu jako propadává, takže musíte pokračovat dál. To byl výsledek té druhé cesty. Ta druhá cesta skutečně, byť jsme měli doprovod, měli jsme doprovod peruánský, byl tam před náma jeden z našich peruánských, bolívijských přátel, ten jel na motorce, ten se dokázal dostat bez obtíží mnohem dál až my, než my s automobilem. Takže podruhé jsme to vzdali. Jednou bych si přál, třeba napotřetí, vstoupit na Salar de Uyuni. Je to mimořádná přírodní památka.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Není divu, že hovor s vámi se obvykle opět stočí k Jižní Americe, takže já vám popřeju, aby se vám to co nejdříve splnilo to přání, abyste se napotřetí úspěšně do těch míst dostal. To byl tedy profesor Ivo Barteček z Katedry historie Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Já vám děkuji za váš čas a přeju vše dobré a hlavně hodně zdraví do nového roku. Mějte se dobře. Na shledanou.
Ivo BARTEČEK, profesor, historik
--------------------
Děkuji a dobrý rok posluchačům.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí profesor Cyril Höschl. Vladimír Kroc přeje dobrý poslech dalších pořadů.