Jak to vidí Ivan Kraus - 21. června

První povídkové knihy Ivana Krause vyšly v exilovém nakladatelství Konfrontace v Curichu a povídky z nich ve Westermann's Monatshoefte", kde dostal cenu za nejlepší povídku roku 1976. Po návratu vycházejí v Praze. Zde také obnovil svou spolupráci s medii.
V poslednií době píše pravidelně i pro časopis Rozhlas, internetového vulgo.net, do Pozitivních novin a má svůj blog.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)
Pořadu je také věnována samostatná webová stránka, která obsahuje i další zajímavé informace jako např. životopisy hostů, fotogalerie a samozřejmě i archivy textových přepisů. Najdete ji např. klikem na tento odkaz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je se mnou ve studiu spisovatel Ivan Kraus. Dobrý den.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Britská královna Alžběta oslavila 86. narozeniny, pár dní před tím 60. výročí nástupu na trůn. S jakými pocity a možná i otázkami sledoval ty velkolepé ceremonie, tu nádhernou flotilu Ivan Kraus?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, já jsem zahlédl jenom myslím na čtyřiadvacítce části reportáží, a pak mi přátelé řekli: To je škoda, tos měl vidět celý, jak jedou po té Temži a tak dále. No, s jakými pocity. S lehkou závisí. Já mám slabost pro Anglii, Velkou Británii, všechno, co tam je či není, ba i co není, to negativní a myslím si, že to je významný moment, když vidíme těch 60 let na trůně a člověk si jenom klade otázku, co vlastně oslavujete, když to zahlédne. Oslavujete to, že nadřadila osobní život službě státu, lze říci, protože po královně Viktorii je to druhá žena, která tak dlouho je na tom britském trůně. Oslavujete tradice, oslavujete zmizelé britské impérium, ale které kromě negativa mělo řadu pozitiv, přineslo světu až po Austrálii a Kanadu, anebo ... A pak člověka napadne oslavujete možná loajalitu, vzájemnost. To znamená oslavujete nebo zamýšlíte se nad tím, že ti, co byli před váma a vy a ti, co přijdou, že jsou v jistém oprávněném zástupu. Něco, co ... Víte, já mám pocit, to jsem zažil i ve Francii, Anglii leckdo závidí. Byla léta, to jsem si vzpomínal, a pak jsem si to ověřoval a dočetl, šedesátá, kdy přišlo mládí a říkalo - královna, to ne, to nepotřebujeme a my tady demokracie. Pak se to, spustila se média, a pak přišli karikaturisté s dost ošklivými kresbami královny a všechno pominulo. Protože zas ten čas to setřel a opět to zmizelo i ta politická korektnost. Mladí zestárli, povili děcka a děcka se také učej God Save the Queen. A já si myslím, že ta Anglie je velmi, velmi zajímavá země a mám s ní nejkrásnější zkušenosti, na to bysme potřebovali hodinový pořad, protože když jsme byli v zahraničí a čerstvě po odchodu odsaď, tak jsme se tam ocitli ve velkých těžkostech jako divadelní parta a lidi, které jsem nikdy neznal a nepotkal, nám pomáhali, cožpak pomáhali řekněte, ale takovým způsobem, že jsme z toho neměli nejmenší komplex, s takovou samozřejmostí. Lékařka, já nevím kdo, prostě úředník. To chování ... A my už to měli s čím srovnat. My už jsme před tím byli jaksi ve Francii. Anglie, tam se nám stal malér, byla nám zrušena právoplatná smlouva, takže jsme se octli opravdu na suchu, bylo nás sedm a děti a mimo jiné, a já dodnes nevím, jak se to stalo, 15 britských lordů podepsalo petici kvůli týhle malý divadelní partě, jaká ostuda je to Albionu, že si dovolí, že se může v té zemi stát taková nesprávnost, taková nečestnost vůči lidem, kteří byli nuceni opustit svou vlast. To byla ta podubčekovská doba. No, tak moje vyznání, víte, když jsme tam tedy tak "ztroskotali", tak já říkám, když ztroskotat na ostrově, tak v Anglii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to, pane Krausi, právě ta kontinuita, která Brity fascinuje, a nejenom Brity?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já myslím, že ano. Já myslím, že je to ... Já mám vždycky takový pocit, že oni se všemi problémy, každá země má své problémy, má své přistěhovalce, musí měnit svůj přístup k lidem, že jo, přicházejí lidi z bývalých kolonií, co si budeme vyprávět. Víte, ale pak zahlédnete takové velké detaily já tomu říkám. Ta kontinuita, oni jsou kontinuální, ale vyvíjejí se. Například v jistých čtvrtích, kde najdete, řekněme, já nevím, přistěhovalce z Indie, tak jsem zjistil, že tam vousatí Indové jsou příslušníci britské police, aby mezi svými přišedšími a jejich následníky jaksi došlo k lepšímu kontaktu a urovnání věcí a problémů. To jsem nenašel nikde, tuto tzv. maličkost, že jo. A oni se vyvíjí. To není tak, že by vše zůstalo zkostnatělé, jak to kdysi ta mládež se zlobila a tak dále. No, tak ta mládež na to má právo. Ne, já si myslím, ano, je tam cosi, co trvá. Oni taky se dovedou postavit problému, ať už je pan Cameron doleva, doprava, on řekne: Ano, jsme v Evropě, ale my si, prosím, ponecháme libru, když dovolíte, my nepůjdeme přímo do té měny. A potom dochází k té schůzce, kde ze všech stran, i u nás média kritizovaly pana Camerona. Už se o tom nemluví. Krize Evropy, už si netroufáme říct: Hej, vy Britové, vy jste něco narušili. Kdo ví, jestli jste neměli pravdu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o premiéru Cameronovi, tak ten vzdal panovnici hold slovy: Královna poskytla zemi neuvěřitelnou službu. Nikdy neudělala chybný krok. Je tady a ve světě velmi populární a respektovaná. Je to příležitost, aby jí lidé poděkovali. Myslím si, že tak učinili, že?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To je krásný. Těch 1066 lodí plujících po Temži a symbolizujících založení Great Britain, Velké Británie, a Commonwealthu, myslím to ukázalo docela hezky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je monarchie a sama královna Alžběta II. i příkladem morálky, etikety právě pro politiky, nejenom pro ně?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já myslím, že ano. Ona, podívejme se zpátky, co musela překonat v tý rodiny. Byly pěkný problémy jako u nás na Žižkově nebo kdekoliv, na Vinohradech. Tam se to rozvádělo, tam se odcházelo z manželství, že jo. Ty děti a potomci. Pak tam došlo k tý velice nešťastný záležitosti s tou Dianou, že jo. A to všechno, já nevím, já bych ji chtěl vidět, jak spala v tý době večer, jestli usnula, nebo si musela vzít prášek. To se nikdy nedozvím. Ale já z ní mám takovej pocit, až na ty kloboučky, těm se usmívám, ty jsou velice komický, ale i to je britský. Chtějí mít barevný kloboučky, proč by je neměli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Má to styl.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, má to styl. Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak ona sama o sobě říká, že být královnou je jen otázkou praxe. Také zajímavá definice královny.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, ta definice královny, že to je, vlastně ona se stýká s panem premiér ministrem každý týden, ano, a radí trošku, co by bylo možná dobře, ale klade jen otázky. Ona nemůže mít přímý vliv, ale má právo. A pak se učej Britové malí ve škole, že role monarchie dobře uvážená nečinnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je krásné, že.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To si musí chvilku člověk dopřeložit. To je krásný, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak myslím, že hodně se naopak činí nový francouzský prezident Francois Hollande.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hodlá prudce zvýšit daně lidí s nejvyššími příjmy a také daně velkých společností. Jak hodnotíte tento jeho záměr?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
On přišel se sympatickým gestem, nesporně. Přišel, dorazil, ještě nezvítězil, to bude trvat a pravil, že se zbavuje anonymity. No, tak mě jako Čecha, vás jistě také, to zaujalo. To u nás zaujalo. My se, naši politici mají s tím velký problém. A potom snížil plat ministrů o 30 procent, aby tedy občan viděl, jak to tedy myslí. Na straně druhé, ale já to jenom konstatuju, řekl, že nemá rád tedy bohaté, no prosím, osobní preference, a že lidi, já nevím, nad určitou sumu nebo milion euro budou platit 75 procent daní. Výsledek je ten, že Velká Británie kvete. Francouzi okamžitě tito přesouvají své finanční prostředky do Londýna, do Anglie, nakupují nemovitosti. Nevím, jestli to bylo od něho moudré s tímhle přijít, za prvé. Za druhé si myslím, že ta procentáž, teď budu konzervativní, je příliš vysoká, protože, víte, já si myslím, že to je velmi složitý ve společnosti, a že když je to 40 procent, 50 pro velmi bohaté, dobře, ale z těch 40, 50, je-li stát fungující, funguje-li, se přece financují chudí, nezabezpečení. No, ve chvíli, kdy ty peníze odejdou, tak nebude nic, protože ti střední, ta střední vrstva, kterou považuju za nejdůležitější vrstvu společnosti, má-li šance od politiků, to bych u nás taky neřekl, že funguje, tak ty to neutáhnou, abych to řekl česky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cameron, britský premiér, už prohlásil, že právě pro ty francouzské bohaté rozvine červený koberec. Přesně tak.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, tak uvidíme ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cameron.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Jo Cameron. No ano. Je tam nárůst, to vám ještě zpátky k Anglii, 40 procent nákupu nemovitostí, investic a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neřeší Francoise Hollande ale také krizi vztahovou? Teď narážím na tu válku růží.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, podrbejme si ... Je to nesmírně zajímavé, posluchač to ocení. Mě fascinuje to, že on byl teda s paní Royal, že jo, která kdysi kandidovala před ním za stejnou politickou partaj, stranu a mají spolu vícero dětí, teď nevím kolik.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čtyři.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Čtyři, podívejme. Dobře a potkal partnerku a s tou není teprve měsíc nebo ..., delší čas a teď se některá ta dáma, mám dojem, že ta nová, takzvaně rozžárlila. Je to takový, no, není to dobrý, že jo. Protože ty skutečnosti musela znát, že byl s jinou paní, že s ní měl děcka a má děti, no a já nevím, jestli to je vhodná doba, protože ... Samozřejmě je to vhodný pro bulvár, že jo, bulvár se těší. Každá zpráva něco znamená.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta současná přítelkyně nebo partnerka prezidenta podpořila soupeře té expřítelkyně v boji, v parlamentním boji o křesla a veřejně to ventilovala vlastně na Twitteru. Tím ta celá aféra vznikla. A paní Royalová v reakci právě na to citovala i spisovatele Victora Huga. Řekla: Zrádci budou za svou zradu nakonec vždy potrestáni. Na kolik jsou, pane Krausi, citliví Francouzi na zradu v životě?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Na zradu ... Kdybyste řekla nevěru, tak umím odpovědět. To vůbec nebolí. Jestli chcete mít, muž, který má být společensky přijatelný, často i žena, má tzv. přítele nebo přítelkyni na pátou hodinu, to jest po pracovní době, těsně před příchodem k rodinnému stolu. Milenky, to není problém. Zrada? Těžko bych na to asi odpovídal. Těžko.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí spisovatel Ivan Kraus. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout už za hodinu v audioarchivu na našich webových stránkách. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete už zítra také na našich internetových stránkách na adrese 2.rozhlas.cz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Mexiku skončil summit skupiny G20. Mezi stěžejní témata patřila především dluhová krize v eurozóně, která vyvolává obavy na světových finančních trzích. José Barroso podrážděně odmítl kritiku těch mimoevropských členů této skupiny ohledně postupu Evropské unie vůči krizi a zahřměl, že Unie se nenechá poučovat. Měla by?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To je velice, tucty odborníků, ekonomů, analyzátorů, analytiků, pardon, se tím zabývají, co by se mělo, co by se nemělo. Mě na tom trošku fascinuje jeden aspekt. Lehce mě dráždí. Zažili jsme americkou krizi, 2008, 2009, kdy se ukázalo Lehman Brothers, výjimečné firmy, které jste mohla vidět v nádherných oblecích a pestrých kravatách v televizi, se léta vychloubaly, jak vydělávají. Pak investovaly tak riskantně, že prodělaly, ba se zhroutily a co udělaly? Poprosily tatíčka stát o pomoc, což jsem považoval za velmi nemorální. Přece nemůže stát mě, soukromou firmu, podporovat za to, že neumím hospodařit s finančními prostředky. A to se dostáváme k tomu tématu, o kterým se lze i dočíst, mluvili jsme o tom, hazard morálního hazardu. My máme novej aspekt. Nedovolil bych si tvrdit, že to je jediný důvod krize, to rozhodně ne, ale kladu si otázku. Slyším ráno v televizi, čtyřiadvacítka - španělské banky nemají peníze, takže se jim musí pomoct. A já se ptám, co je mi do toho? Jak to? Vždyť je měly od občanů. Kde jsou? Kdopak prošustroval ty peníze? Je to tedy tak, a máte to ve Francii, Société Générale, BNP, velké banky v Evropě, oni všichni investovali do Řecka třeba, protože si říkaly - to bude výděleček. A on najednou byl proděleček. A co teď a odkaď ty peníze přijdou? No zase ze společnosti, od občanů. Čili je tam, tvrdí se v těch knížkách jedna taková věc, když člověk ví, že má záštitu, dokonce na banálních příkladech, mladý kluk má policejní problém, lehce se napil, má nějaké to promile, má problémy s policií a tatínek nebo maminka to nějak vyřešej, tak se tvrdí, že on příště, až pojede z té diskotéky, si stejně zase tu skleničku dá, protože jaksi vzadu v hlavince ví, že někdo zaskočí. Čili tohle se mi, mně osobně teda nelíbí. Já jsem si vždycky myslel, že banka je odpovědnej ústav, dům, kde půjdeme tam spolu, něco naspoříme, pak si jeden z nás malinko půjčí, že to takhle funguje. A z toho přece žijou. Chápu, že investujou, ale dostali jsme se, myslím, do situace, kdy trošku hrajou, ne trošku, hodně loterii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to trend podle vás, když se podíváme na ty události, vlastně na ten vývoj. Vy jste si také vzpomněl, když jsme se ještě před pořadem bavili o tom, jak to bylo před dvěma lety s půjčkou Řecku a nyní právě tomu Španělsku. Je to precedens, požádejte si o peníze, dostanete je?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já si pořád představuju, nazvěte to velmi selskou úvahou bez odborných výrazů, který mně ani nepříslušej. Představme si, že máme rodinu o třech členech - táta, máma, synek - a že ta rodina si řekne my víme co, my máme tenhle cíl, třeba uděláme si na domečku střechu. Pracujeme všichni tři, řekněme, za těchto předpokladů, budeme dávat do prasátka, jo. Vynechám kredity, hypotéky. Jo, uděláme to tak. A potom běží několik let a, řekněme, tatínek přispívá, maminka přispívá a kluk říká já až někdy, teď se mi to nepovedlo. No, tak tam něco začíná, máme na to takové nehezké české slovo, haprovat, kolísat. Protože to je to, a vy to znáte dobře jako korespondentka někdejší z Německa, proč ta paní Merkelová to má tak těžký. Mně je jí trochu líto teď. Přece jaké globální bychom udělali obligace Evropy, když by tíhu splatitelnosti opět táhli Němci? Já nevím. Tak se mi to jeví. Jak budou ti slabší, kteří nemají, řekněme Řecko, bohužel, ani na splátky nebo ani na úroky už dneska. Jak oni to budou dělat? To si budou půjčovat na to, že budou ve společný, mít společné obligace, česky dluhopisy? To přece nefunguje. Já nevím. Já se někdy dost divím. Vy se nedivíte?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Divím se.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já vstanu a hned se divím. Jen si pustím zprávy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě Německo nepočítalo s tím, že bude mít společnou měnu, společný evropský dům, ale i společné dluhy.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, ona paní Merkelová, trošku bych, kdybych měl s ní dvě minuty mluvit tady po opuštění rozhlasu, tak bych řekl: Prosím vás, madam, ale nenapadlo vás dřív, že se to musí všechno kontrolovat?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč nejsou vlastně nebo nejsou nastavena ta pravidla, s čím by měla spojena ta externí pomoc, se striktními nějakými podmínkami právě.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No ona to, teď jsem si četl ve Spiegelu, vyžaduje. Teď říká: Prosím, pomůžeme, ale musí se plnit ty dohody a podmínky, že jo. Já jsem ve své naivitě se domníval, že to tak je nastaveno od počátku, jo, že ta země, která něco potřebuje, dostane z toho hrníčku, z toho prasátka, ale má ty závazky. Teď se dočítám, že Řecko, a víme, že to je úplně jedno, jestli je to ta strana levicová, já je neumím ani nazpaměť, pravicová, oni stejně, a uvidíme to, budou žádat o snížení úroku těch dluhů od toho monetárního fondu a od té EU a o prodloužení těch splátek a zlí jazyci říkají, takoví ti, jak tomu říkáte, Facebook: No, tak oni ještě to trošku odsajou, /nesrozumitelné/ milionů, a pak vypadnou.

redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů. Jak to vidí, každý všední den v 8.30 na dvojce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes s Ivanem Krausem, spisovatelem. Vy jste během let doma i v cizině dospěl k poznání, že politika je do jisté míry divadlo.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano. Ve Francii, v Německu, tudy, kudy jsme šli a žili, tak jsem prostě začal mít pocit, že se blíží divadlu a to společné je, že v ní často něco nehraje. Akorát se mění, ty role zůstávají stejné, akorát se mění herci. Jinými slovy, ta politika je jistě nezbytnost, ale fascinovalo mě vždycky jedna patos volebních projevů a plakátů, objímání cizích dětí, který dostanou ti politici už nažehlený do ručiček, případně štěňátek, když došly děti, tak štěňátka. A teď jsou tam ta hesla - a ta strana je zelená, modrá, červená, štráfovaná. Ta hlesla se sobě podobají jako vejce vejci. "Jsme tu pro vás. To uvidíte, jak se vám povede dobře. My pro vás všecko uděláme." A pak je po volbách a lidi jsou nejprve trošku zklamaní, že se to zcela nedaří, a pak jsou i rozhořčení a třeba ve Francii se pak říkalo: A vždyť je to pořád stejný, koho já mám volit. To mluvím o posledních letech. 70. léta ne. V Německu Helmut Schmidt, dej mu pánbůh zdraví, úžasný to muž, osobnost, však ho neustále Němci vzývají, to byla doba dobrá. Potom se to malinko stalo technokratickou, byrokratickou záležitostí. To byl kancléř pan Kohl, ale bylo zase sjednocování, což nebyl lehký úkol. Ale vždyť Němci neznali stávky, protesty, to nebylo. Tam byly dohody. Tam si sedli k společnému stolu. A všechno se to trošku změnilo. Takže my žijeme v takové doby, si myslím, kdy politici uměj nádherně mluvit, podívejte se na pana Ratha, já byl fascinovanej, jakej rétor to je. Dokonce úplně vynechal, že se dopustil trestného činu. On to tak přemluvil, použil takových sloves, takový sémantiky a dokonce tam byl ten lítostivý výraz: No, kdybyste měli být ve vězení jako já, to byste viděli, jak je to ošklivý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve vaší nové knize si všímáte také mezinárodních, řekněme, polibků.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mám teď na mysli těch delegací, které se líbají většinou na letišti. Ale myslím si, že tento rituál víceméně je pořád podobný nebo je zachován.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano. Já mám to trauma. Já se vám přiznám ve svém věku, kdy se líbal Brežněv s Dubčekem. To jsem ten polibek, jak se mu říká, Jidášův polibek? Ten jsem nezapomněl. Ale jinak je to taková přátelská záležitost, je taková ta objímačka, je líbačka, potřesávačka. No a uplyne doba, povšimněme si, kdy Kaddáfí už jest zločincem, už nedojíždí do Paříže, aby tam udělal nákupy do obrovského košíku za miliardy a najednou vyvěrají věci, najednou je tedy velmi, velmi nepřijatelný. Od stejných lidí, kteří ho tam přijímali, kteří mu stavěli stan v Paříži, aby se cítil fajn, a pak vyjde najevo, že někdo z té kliky kolem Kaddáfího řekne, no, ale my jsme vrazili do pana Sarkozyho dost peněz. A to mě, ať už to ..., já nevím, co je pravda, co ne. Já nevím. První věc je, že když čtu noviny, že nevím, co je pravda. Nám se vede líp? Já nevím. Já čtu mezi řádky. Anebo se jdu podívat na ekonomickou stránku, protože ta pravda v pondělí je už zase ve středu změněná, že to byl omyl. Tak v tomhle žijem a docela dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak vy jste teď procestoval celou republiku právě s těmi Mezinárodními polibky. Jaký obrázek se vám naskytl co se týče čtenářské obce. Liší se třeba region od regionu?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To jsem necítil. Ale měl jsem radost, přiznám, byli jsme taky na gymnáziu takovým jako vzorovým, nějak pod EU, nevím přesně a tam ti žáčci a žákyně byli velmi milí a překvapili mě řadou dotazů, který měli, otázek, že jo, když paní učitelky je vybídly. Pak jsem byl v knihkupectvích, literární kavárna, muzeu a tak dále. To je celkem pozitivní zážitek. Je to pozitivní, protože vy se potkáváte s lidmi, kteří rádi čtou, mají rádi knížky a vy jste ráda, že ty knížky rádi mají, zejména vaše, pokud možno, skromně. No, a je to a já to beru, má žena je svědkem, já někdy bručím: Jé, zas pojedeme. Kam to? Kolik je to kilometrů? Teď na mě jdou tyhle chmury opouštět rodný dům, domeček. A pak si hned říkám: Mlč, troubo! Musíš udělat, co tvou povinností je. Protože musíš jim, musíš tam přijet a dát najevo svou vděčnost, že mají o knížky obecně, nejen, že jo, o vlastní zájem, že nikoliv jen o spořitelní, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podepisují se třeba na čtenosti, jestli jste to pocítil, rostoucí ceny knih?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Rostou a mně je líto lidí a mě to znervózňuje. Tak například mé mateřské nakladatelství Academie má tu výhodu, že jsou tam jisté, já nevím, možnosti, subvence od Akademie věd, takže to nestoupá tak rychle. Ale já jsem tady byl, doufám, jedním z prvních, který, taky jsem za to byl kritizován, byl toho názoru, že se musí vydávat i levné paperbacky, to, co máte v Německu, že si nemusíte kupovat knížku, tak si počkáte, a pak je Taschenbuchverlag. Vždyť to znáte.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte ve dvou verzích.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
A koupíte si totéž, abyste nevydávala tolik peněz. My to tady nemáme, my to tak nahrazujeme občas - levné knihy, teď už zas to moc nedělají. A já si myslím, že k mladejm lidem vždycky jsem byl pro, aby se ty knížky dostaly za menší cenu, protože nemůžeme, a vůbec k sociálně slabším, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co se vás na těch besedách, setkáních mladí čtenáři nebo vůbec čtenáři nejvíce ptali? Byl tam nějaký motiv shodný?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, tak motiv. Oni jedni jsou čtenáři, kteří mají rádi ty rodinný knížky, a druzí zase třeba tu, jak já tomu říkám, druhou nohu, ty satiry. Tak oni chtějí vědět, jestli člověk píše pravidelně, jestli na to nastoupí v nějakou hodinu. Já jim říkám to vůbec ne, nejsem tak ukázněnej. A pak se jim snažím vysvětlit, že vy píšete i ve chvíli, kdy nepíšete, to jest vy si rovnáte písmenka v hlavě, třeba v lese nebo uprostřed Prahy, a pak se pokusíte to dát na papír, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale pravidelně jste hostem v našem Jak to vidí a budeme se těšit na další návštěvu a povídání spisovatele a herce Ivana Krause. Děkuji. Přeji hezký den.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Děkuju a hezkej den i našim posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v Jak to vidí bude naším hostem chirurg Pavel Pafko. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.