Jak to vidí Ivan Hoffman - 8. dubna

To na náš známý e-mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Naším dnešním hostem je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji do Zlína dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také přeji hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My budeme trochu bilancovat. Nový prezident Miloš Zeman je ve funkci přesně měsíc. Jak hodnotíte jeho start? Paní Zemanová v rozhovoru pro Právo mimo jiné uvedla, že se manžel možná angažuje víc než se od něj očekávalo.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to bych neřekl. Ono se očekávalo, že se angažovat bude. Slíbil to. Velmi se na tu situaci těšil a dá se doopravdy hovořit o tom, že na Hradě je nové koště, které tím pádem dobře mete. I když, když se podíváme na Miloše Zemana, je to politický rutinér, který sice na 10 let z politiky vysoké nebo té vrcholné vystoupil, ale tím pádem bychom mohli hovořit o starém koštěti, které dobře mete, protože si odpočinulo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, na druhé straně, když se podíváme, přišel se čtveřicí jmen ústavních soudců, podepsal euroval, vyvěsil vlajku Evropské unie, navštívil Slovensko.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, přesně tak. Těch aktivit je hodně. Při všech byl hodně vidět i kvůli tomu, že nepotřeboval nějakou další společnost, z mnoha těch akcí udělal takové "one man show". Hodně se diskutovalo o tom, jestli vyvěšení vlajky Evropské unie neměl být ministr zahraničí a nebo jestli ho ministr zahraničí neměl doprovázet na návštěvě na Slovensku, kde všude by byl býval Miloš Zeman mohl předvést, že teda to není jenom jeho sólová role, že teda umí spolupracovat i s ostatními. To se nestalo. Zatím si tedy vystačil sám. A to se mu do budoucna nemusí úplně vyplatit, protože z těch nápadů, které přednáší a které zveřejňuje, některé určitě zapadnou, některé dokonce narazí, protože nebude mít k nim partnery. no a pokud jde o recepty, které má na řešení situací, tak také nemusí všechny zabrat, pokud vlastně nebude věci předjednávat a dokud bude na Hradě jenom sám za sebe. To znamená to, že ho bylo hodně vidět, je z jedné strany pochopitelné, z jedné strany i logické, taky možná v něčem dobré. Ale má to svá úskalí, má to svá rizika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem vládu obvykle, pokud se nepletu, hodnotíme, když uplyne 100 dní, tak ještě dejme Miloši Zemanovi alespoň ty další dva měsíce, než se pustíme do nějakého zevrubnějšího hodnocení. Co myslíte?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
My mu můžeme dát hodně času. Otázka je, jestli se od něj můžeme dočkat něčeho víc než, co předvádí. Je jisté, že Miloš Zeman na Hradě nebude zklamáním. Mnoho lidí se obávalo, že jakmile Miloš Zeman usedne na Hrad, takže to bude naprostá katastrofa. Je jasné, že tomu tak nebude, že s ním všichni komunikovat budou. Ono to souvisí i s tím, že funkce prezidenta je tradiční, je u nás, má prostě svou prestiž a ať by byl prezidentem kdokoliv, tak určitý respekt vždy bude mít. Miloš Zeman navíc je politik, který není hloupý. Je to prostě chytrý člověk, který mnoha věcem rozumí, má na ně svůj názor, o věcech přemýšlí. Jiná věc je, jakým způsobem se chová k lidem. Tam prostě i jeho nejbližší spolupracovníci často říkají, že ta jeho schopnost empatie anebo spolupráce není zrovna velká, používá lidi asi jako kelímek, na kterém je návod k použití, vyhoďte, to jsou slova jeho nejbližších spolupracovníků, kteří říkají, že jakmile někdo pro něj není užitečný, tak se ho zbavuje někdy i docela drsně. To znamená ten okruh lidí, kterými se obklopí, je tímto samozřejmě limitován. Když se podíváme, tak nejblíž k němu mají lidé z minulosti a ti všichni už jsou za určitým zenitem svých možností. To znamená se Zemanem lze oprášit věci, které v minulosti fungovaly, ale těžko se dočkáme věcí nových. Já ze všeho nejvíc kvituji jeho důrazná zavedení majetkových přiznání. To je něco, o čem mluví dlouhodobě, a co by doopravdy mohlo pomoct. Už třeba jsem rozpačitý s tím, jak přichází se starými recepty, jak rozhýbat ekonomiku, které stojí na tom, že když se bude utrácet, tak se ekonomika rozhýbá. S utrácením nějaké velké zkušenosti nejsou, ale se zavedením majetkových přiznání a s kontrolou, zda lidé nabyli své bohatství poctivě anebo si nakradli, tak to doopravdy důležitá věc, a to je iniciativa, ve které mu budu obrovsky držet palce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem návštěva na Slovensku, kterou jsem zmínila, přitáhla pozornost domácím Zemanovým sporům s ministerstvem zahraničí. Naznačuje ten spor ohledně jmenování několika velvyslanců, že s novým prezidentem to bude mít česká zahraniční politika nesnadné?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Uvidíme. Blízkým poradcem Miloše Zemana je Hynek Kmoníček, který je na ministerstvu jako doma, myslím ministerstvu zahraničí, prošel tam všemi funkcemi, všechny tam zná a do budoucna lze předpokládat, že se některé věci budou předjednávat a že se o některých sporech příliš ani nedozvíme. Teď je zvláštní situace, že Miloš Zeman není úplně, respektive jeho názory nesouzní s některými názory jeho předchůdce. To znamená, že to je takové období, kdy některá jména už posvětil bývalý prezident Václav Klaus, zřejmě na ministerstvu zahraničí s nimi Karel Schwarzenberg počítá a najednou do toho přichází nová iniciativa nového prezidenta, tak se to musí všechno nějak asi utřást. Pokud jde o ty návrhy a jména, tak zřejmě se bude obchodovat, handlovat, to prostě k politice asi patří. S těmi konkrétními jmény, když se podíváme na pana Remka, který by měl být podle Miloše Zemana velvyslancem v Rusku, tak tam ještě člověk docela rozumí tomu, že je to člověk, který má kvalifikaci europoslance, pohyboval se i v politice, není to jenom bývalý kosmonaut, není to jenom člověk, který určitě bude v Rusku dobře přijat, ale už přece jenom se pohyboval ve vysoké politice. Pokud jde o Livii Klausovou, tam je to trošku složitější, protože její kvalifikací je, že je manželkou, ona byla manželkou premiéra, ministra financí, předsedy parlamentu, prezidenta, ale to, že seděla v mnoha správních radách, kde byla dobře honorována a občas k tomu poznamenala, že někdo musí živit rodinu, když manžel se věnuje politice, to byly takové vtipy, které na začátku toho nového režimu prostě rádi utrousili lidé do novin a tak dále a dneska už to vůbec není vtipné. Dneska už si na to člověk vzpomene a říká: To je zvláštní. Tak ta podle mě nějakou kvalifikaci na to, aby zastupovala Českou republiku na Slovensku příliš nemá. Tak tam Miloš Zeman docela riskuje, že mnoho lidí si vysvětlí tuto jeho podporu paní Livii Klausové jako odměnu za to, že celá rodina bývalého prezidenta ho podpořila v prezidentské kampani a to, to bych řekl, že je trošku chyba. To ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já bych, pardon, omlouvám se, nebyla by ale první paní Klausová, která by na takový post přišla zvenčí. Když se podíváme na diplomaty v předcházejících letech a také to prezidentovo zasahování do jmenování velvyslanců, co se týče Miloše Zemana, tak také by nebyla nebo není žádná novinka. Spory měl Václav Havel s kabinetem Václava Klaus, Václav Klaus naopak třeba s vládou Jiřího Paroubka.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, to patří u nás v politice řekl bych, to u nás patří k politice, a to hlavně z toho důvodu, že postavení prezidenta je zvláštní. On z jedné strany je hodně vidět, má velký vliv, ale neformální. Formální vliv má vláda a to, že dnes je tolik slyšet o Miloši Zemanovi a že všichni konstatují za ten první měsíc ta jeho aktivita je značná a že zastínil vlastně všechno ostatní dění, které se v politice děje, tak ono je to dáno tím, že vláda je v těžké depresi, na ústupu a snaží se prostě co nejmíň pokazit. To znamená co nejmíň dělat. To znamená i to je důvod, proč je Zemana tolik vidět, ale za normálních okolností je to vláda, která určuje politickou agendu a prezident spíše tomu přihlíží a sekunduje. To znamená teď je taková doopravdy mimořádná situace, který je pro Miloše Zemana příznivá a je hodně vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem lze za kariérního diplomata, což se vyčítá paní Klausové, že tím kariérním diplomatem není, považovat Alexandra Vondru, o kterém se hovoří, respektive, kterého by rád v Izraeli viděl pan Schwarzenberg, byť nutno dodat, Alexandr Vondra má zkušenosti v diplomacii. Nicméně z ní odešel.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to stále řekl bych stejné v tom okruhu lidí, o kterých se uvažuje, jsou vlastně takové řekl bych staré tváře, politické celebrity a Alexandr Vondra kariérním diplomatem vlastně nebyl ani, když byl, ani když tím diplomatem byl. To znamená tam je to samozřejmě k úvaze. Já bych rád řekl ještě k Livii Klausové, ona pokud by se stala a pokud se teda případně stane velvyslankyní na Slovensku, ona určitě neudělá ostudu, ona prostě ty zkušenosti s protokolem má takové, že vlastně těžko je představit si, že by udělala nějakou chybu. Také se té role určitě dobře zhostí, bude se tomu věnovat s nějakou péčí. Tam je vlastně jediný problém, a to je ten konflikt zájmů, to je to, že vlastně přichází do té politiky poté, co se velmi výrazně angažovala v prezidentské kampani.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebylo by možná užitečnější místo toho rozruchu kolem personálií, aniž bych to chtěla jakkoliv zlehčovat nebo podceňovat, vzít si pod lupu českou zahraniční politiku? Podle Asociace pro mezinárodní otázky jí zcela chybí strategická vize.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to je přesně pravda. Já mám pocit, že tady se stále hovoří o lidech a když se hovoří o lidech, tak na prvním místě je psychologie, každý má někoho anebo nemá rád, je něčím favoritem a s těmi posty se stále obchoduje na takovém politickém bazaru, ale přitom doopravdy ta politika má vyjadřovat nějaké dlouhodobé zájmy státu, jeho směřování, ale i jeho hodnoty. To znamená v té naší politice je to doopravdy od zdi ke zdi, podle toho, kdo tam právě je, tak zaujme nějaké stanovisko, ale dlouhodobá vize, ta asi české diplomacii chybí. Může to být i tím, že nejsme velkým státem. Velkým hráčem v mezinárodní diplomacii, a tak nakonec ty zájmy, které rozhodují, nejsou dlouhodobé, strategické, ideové, ale ryze pragmatické. Doopravdy ta diplomacie se snaží být užitečná tam, kde z toho bude nějaký prospěch, nějaký momentální zisk. A no, ale to je špatná vizitka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme, Ivane, v hodnocení, jaké body podle vás dosud sbírá nová hlava katolické církve, papež František, který hlásá skromnost a chudobu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já ho sleduju velice pozorně a moc se mi líbil ten okamžik, kdy v rámci těch velikonočních obřadů odmítl anebo už jmenováním nějaké části oděvu hodně vznešené a tak dál a komentoval to tím, že karneval skončil. A mám pocit, že to je přesně okamžik, když on řekl: Karneval skončil a oblékl se skromně, vzápětí se odmítl ubytovat v paláci, kde bydleli jeho předchůdci a kde podle něj se klidně vejde 300 lidí a jemu stačí místo v papežském hotelu někde poblíž, několik málo místností, tak tehdy mám pocit, že zatímco svět to sleduje s velkým zájmem, ostatně se zdviženým obočím, protože to je něco nového a všichni čekají, až kam teda vlastně dál zajde se svojí vizí chudé církve pro chudé, tak naopak z řad katolického kléru už se prý i ve Vatikánu ozývá taková určitá nespokojenost a teď o Velikonocích u našich sousedů v Polsku proběhla velice zajímavá diskuse, kde média se trochu opřela do vyjádření polského kléru, polských vysokých církevních představitelů, kteří prostě na adresu Františka řekli, že církev není charitativní organizace a že by to prostě neměl přehánět, že církev je zde proto, aby hlásala evengelium, samozřejmě vyjadřovala solidaritu s chudými, ale pokud jde o charitu, tak tu prý daleko lépe umějí dělat organizace jiné. A to je zvláštní nápad, zvláštní myšlenka, protože my to známe z debat o státu, kdy se říká a liberálové tvrdí, stát zde není od toho, aby dělal charitu, charitu umějí daleko lépe dělat jiní, to znamená dejme tomu církve a najednou slyšíme, ani církvím se do té charity úplně za každou cenu nechce. Tak vlastně kdo zde umí dělat tu charitu, kdo je zde od toho, aby pomáhal druhým lidem. Prostě najednou se rozjiřují velice zajímavé otázky a ty jsou všechny na pozadí strašně jednoduchého, jednoduché změny, a to té, že papež se jednoduše rozhodl, že vezme to evangelium, které hlásá, vážně a místo víry v něco, co se kdysi stalo, bude praktikovat živou víru, víru v to, co se právě děje a co se právě dělá. To je asi ten rozdíl, to je to, co odlišuje Františka od těch předchozích papežů, a co vyvolává z jedné strany velké naděje a z druhé strany neklid.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem exprezident Klaus se v pátek vymezil vůči papeži. Je mu na něm prý podezřelá jeho hra na chudobu. Bude to tedy chtít velkou odvahu stát se Františkem?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No já bych předně řekl, že já jsem rád, že už mě názor pana prezidenta nemusí zajímat, to je názor nějakého institutu, ten bude vždy říkat něco jiného než všichni ostatní, ale ta myšlenka samozřejmě je správná. Ta, že se teprve uvidí a že uvidíme, jak dál se to teda bude vyvíjet. Ve chvíli, kdy představitelé katolické církve jezdí v drahých autech a zabývají se prostě církevním byznysem a kdy souběžně s tím se objevují zprávy o tom, že to hospodaření Vatikánu není úplně čisté a teď se to různě šetří a vatikánská banka prostě v nepěkných podezřeních, tak v takové chvíli se ukazuje, že ten majetek neotevírá církvi ruce k tomu, aby prostě byla akceschopná, aby něčeho docílila, ale naopak, že jim ruce svazuje. A to hlavní je, že pokud se opírá o nějakou doopravdy autoritu církev, o Ježíše Krista a o evangelia, tak oni jasně říkají, že spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do království nebeského. Jinými slovy bere bohatství nikoliv jako hřích, ale jako obrovské břemeno, jako něco, prostě co zatěžuje tu duchovní službu. A tu schopnost prostě být přesvědčivý, být důvěryhodný. Žít prostě ty ideály vlastním životem a ne o nich mluvit a žít při tom úplně jinak. To znamená, ta tady jde o pravdu, tady buďto prostě ta církev bude žít v pravdě a vrátí se k ní anebo zanikne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vláda by mohla pozítří rozhodnout o zrušení kontroverzního projektu sKaret jak to doporučuje premiér. Ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerevá chce karty nicméně zachránit, hlavně kvůli vrácení 300 milionů korun. Tuto sumu hradit odmítá a navíc zpochybňuje výši částky. Jak může tento politický mariáš dopadnou, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Může dopadnout všelijak. Určitě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo jak by měl?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jak by měl? No, já, mně by se nejvíc líbilo, kdyby stát se sám nad sebou zamyslel, teď když říkám stát, tak teď nemyslím nás občany, kteří jsme vlastně autenticky státem, ale myslím jeho představitele, kteří, a není to poprvé, nám říkají: My už s tím nemůžeme nic udělat, to je nevratný proces. Protože tady se podepsaly nějaké smlouvy a my je musíme dodržovat, protože jinak přijdou arbitráže, v nich přijdeme o spoustu peněz, to znamená, sice se to udělalo špatně, ale už v tom musíme pokračovat, protože už se to nedá zachránit. Tak tato myšlenka, to, když slyším, tak se mi doopravdy pokaždé otevře nůž v kapse. Tak jeden úředník někde na ministerstvu, který navíc je podezřelý možná bude ještě i odsouzený, něco podepíše a to se bere jako něco, přes co už dál nejede vlak. Ten stát je naprosto nesvéprávný. Kdokoliv jeho jménem učiní nějaký podpis pod dokument, který pak se ukáže, že je nevýhodný, možná dokonce tam byly i nějaké korupční záležitosti v pozadí, které se ale samozřejmě nedozvíme, protože korupce je diskrétní věc a museli by, musel by žalovat někdo z účastník a nikdo na tom nemá zájem, ale celé je to prostě nevýhodné, je to podezřelé, ale nedá se to změnit, protože už někdy někdo něco podepsal. Takhle to přece nemůže být. Smlouvy, které jsou na 20 let, se teda za těchto okolností nemůžou na nemají podepisovat vůbec. Protože, pokud nejsme schopni garantovat, že doopravdy vše proběhne k prospěchu občanů a v nějakém řádu a v pořádku, tak potom jsme schopni uzavírat jenom smlouvy na velice krátkou dobu a u kterých prostě se nějaké smluvní pokuty stanoví na nějaké nejlépe úplně bagatelní částky a tím vznikne současně i soutěžní prostředí, ve kterém je šance, že nevyhraje ten nejvlivnější, anebo ten, který prostě něco slíbí, ale ten nejlepší, který je schopen za ty peníze daňových poplatníků zajistit nejlepší službu. To znamená ten projekt není jenom kontroverzní tím, že jiné bance dá, odevzdá prostě do rukou obrovské peníze, obrovské prostředky a přes kterou pak proteče nesmírné množství peněz, což samo o sobě může vyvolat pochyby o tom, jestli je to výhodné, jestli má někdo mít takovýto obrovský monopol, ale současně je to ještě problém v tom, že jsme opět svědky toho, že jednotlivec uzavře nevýhodnou smlouvu a pak všichni se na něj vymlouvají. Takhle to prostě nemůže dál jít. Já mám pocit, že máme vládu, která se chová neodpovědně a že se to může změnit až tehdy, když lidé ponesou konkrétní odpovědnost za své činy. Což v případě úředníků a politiků by mělo být myšleno úplně doslova. Ne, že jim někdo prostě něco vytkne anebo, že se za něco omluví. Jim by měl propadnout celý majetek a i celé rodiny a všech dětí prostě do čtvrtého kolena. Kdysi, když někdo prostě operoval s cizími penězi, bankéř a nebyl schopen dostát závazků věřitelů, tak prostě měl pro ten účel v šuplíku pistoli a se zastřelil, protože mu jednoduše jeho svědomí nedovolilo dál tady mezi námi pobývat prost v takto ponižující a nečestné roli. Dneska prostě lidé, kteří utratí a zpronevěří a zašantročí obrovské peníze, se nám ještě nakonec smějí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pod názvem Soumrak kmotrům se včera na pražském Václavském náměstí sešlo asi 500 lidí, akci pořádala Holešovská výzva. Cílem bylo, respektive je ustavení dočasné občanské vlády a demise té stávající. Vás ten nízký počet docela překvapil.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, překvapil - nepřekvapil. Tak z jedné strany ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když to, promiňte, srovnáme třeba s těmi protesty ve světě po volbách asi mnoho lidí si libovalo v tom, jak jsme se probudili celá společnost, začíná se angažovat.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, je to přesně tak. My jsme asi poněkud zvláštní, protože ten trend, který vidíme v jiných zemích, v Rumunsku, na Kypru, ve Španělsku, to u nás prostě zdá se nehrozí ani náhodou ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč ne?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že musíme ty protesty rozdělit. Protestuje se buďto pragmaticky, aby se něčeho konkrétního dosáhlo a pokud se zdá, že se to nepodaří, tak pak ten protest vyhodnotí lidé jako, že nemá cenu. Anebo se protestuje principiálně. Protože protestuje se proto, protože něco je špatně a já se s tím teda prostě nesmířím a půjdu a vyjádřím se vůči tomu, vymezím se vůči tomu veřejně spolu s ostatními, protože prostě z principu, i když vím, že se tím ničeho nedosáhne. Mám pocit, že u nás se z principu neprotestuje vůbec. To vidíme na to, že zcela v komorném duchu se odehrávají všechny protesty, které z poslední doby můžeme zaregistrovat. Je to nedávný protest lékařů za lepší zdravotnictví, úplně komorní byl ale i protest antikomunistických studentů proti jmenování komunistů v krajských zastupitelstvech. To mělo obrovskou medializaci, ale jednalo se o hrstku lidí, hrstka lidí byla u vztyčování vlajky EU na Hradě, kteří pískali a byli proti, ale taky to nebyl žádný dav. A tak bychom mohli prostě pokračovat. U nás pokaždé protestuje několik málo lidí, velmi často počet novinářů a televizních štábů prostě přečíslí prostě ty demonstranty, kterých je jenom pár, ať už jde o místní poměry a nebo jde o akce, kde se angažujeme za dodržování lidských práv ve světě, tam také, prostě to jsou desítky lidí, kteří přijdou a vyjádří názor. U nás se prostě neprotestuje. A těch důvodů, když se ptáte, já si myslím, že jich je víc. Já mám pocit, že společnost je hodně rozdělená a tím pádem paradoxně chybí jak společný nepřítel, který dává lidi dohromady, tak i společný cíl, za který by se všichni postavili. Jinými slovy - každý chce něco jiného. No a pak je, pak jsou to takové psychologické a sociologické vlastnosti, my jsme každý raději sám za sebe než společně za nás. To je úplně jasně vidět. No a potom ten pohár trpělivosti, o kterém se říká, že prostě přetekl a tak dál, tak u nás prostě nepřetéká, u nás je ten pohár trpělivosti nekonečný. Já dokonce mám pocit, že my se prostě necháváme na sobě štípat dříví a jsme v tom ohledu tak odolní, že se nakonec každá ta sekera otupí a my v tom spatřujeme prostě v té, výdrži prostě, jak umíme věci vydržet, obrovskou výhodu. A poslední v čem je teda asi rozdíl je, že my z každé katastrofy, do které se dostaneme, nakonec uděláme legraci. Takže vlastně dá se říct, že u nás žádná lumpárna nevyjde na zmar, protože vždy je z toho prostě nějaký černý humor, nějaká sranda. Ale pochopitelně legrační to vůbec není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Děkuji za vaše postřehy a těším se opět na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také. Hezký den.