Jak to vidí Ivan Hoffman - 27.9.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Máme pondělí, poslední zářijové a první podzimní, ve zlínském studiu Českého rozhlasu je připraven náš spolupracovník a komentátor Deníku Ivan Hoffman, dobrý den.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji dobré ráno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
I u vás leje?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, no, no, bohužel.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To asi všude. Ivane, zdá se, že není kandidát do komunálních voleb v Praze, který by se nezastával návrhu Kaplického knihovny, ty o tom píšeš ve svém úvaze Kaplický se vrací v Deníku, čím to, že i ODS tak najednou obrací?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Nevím. Je zajímavé, že to vysvětlení nakonec je velmi jednoduché. Současný předseda pražské ODS říká, že v Občanské demokratické strany byli vždycky proti tomu projektu vlastně jenom jednotlivci, nicméně vlivní. No, tak z toho bychom mohli pochopit, že už Václav Klaus anebo pan Vodrážka nebo koneckonců i Pavel Bém, i když myslím, ten je ten v tom trochu nevině, už nejsou vlivní, protože jinak se ten prudký postoj změnit nedá. Nejprve všichni to ironizují a to dílo pomlouvají a nelíbí se jim, a pak najednou, najednou je hezké. Já dokonce ani nevím, jestli je to tak, že se líbí ten návrh všem Pražanům, jestli je to teda nějaká, řekl bych, společenská poptávka předvolební, možná jenom se to líbí určité cílové skupině, kterou vytipoval nějaký manažer a řekl, tohle to musíme podpořit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já si teď nejsem úplně jist, ale mám pocit, že ty jsi nikdy nebyl velký zastánce tohoto návrhu, nebo ano?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já spíš asi ano. Já vlastně jsem si to nechal vysvětlit od, od kolegy Ježka, ještě bývalého ředitele knihovny, který k tomu uměl dobře říct, proč je to potřebné a navíc se mi zdá, že je to moderní architektura, která asi v Praze má být. Teď jsem trochu skeptický vůči tomu návrhu, jestli to má být na místě toho Stalinova pomníku jako občan.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem právě si chystal otázku, jestli si nezaslouží vzhledem k okolnostem důstojnější místo ten blok.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, jsou dvě místa v Praze, kde by architekti strašně rádi zanechali stopu a kde se téměř s jistotou nic nepostaví. Jedno místo je na Staroměstském náměstí, to je to křídlo radnice, kde už bylo tolik soutěží a tolik architektů už navrhlo, jak by to mělo vypadat a nikdy se nic nepostavilo, až nakonec přišel takový návrh, že by tam možná bylo dobré udělat rozptylovou louku, kde by byl popel všech těch architektů, kteří se zúčastnili všech těch soutěží. No, a druhým takovým místem ... No, tak myslím že to někdo jako z recese v rámci některé té soutěže prostě i jako navrhnul. No, a druhé místo je právě ten, to místo na Letné, ten Stalinův pomník, kde vlastně je to tak strašně viditelné, že téměř není stavby, která by se dala s jistotou postavit s tím, že bude i v budoucnu hezká. To říkám proto, protože ty styly se mění a já třeba jsem měl takové obrovské zklamání z Paříže, kde jsem jednou viděl celou tu čtvrť železobetonovou, která je přes řeku na druhé straně od francouzského rádia, od rádia France, tak tam je právě takovéto železo, beton, sklo, no, a to je něco tak strašně škaredé, ale ve své době to bylo hrozně moderní. No, a tak bych se docela toho bál a myslím, že i architekt Kaplický ten návrh zasazoval do určitého prostředí a měl představu, jak v něm bude působit. To znamená, asi to nejlepší místo, pokud tam ta stavba má stát, já myslím, že by měla, tak, protože vyhrála mezinárodní soutěž náročnou v těžké konkurenci, tak asi odborníci říkají k tomu něco, co bych já akceptoval, tak by to mělo být tam, kde on to navrhoval a kde měl pocit, že to bude fungovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A kdyby sis měl vsadit, věříš, že nakonec na tom místě skutečně ona knihovna v podobě blobu bude stát?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já nevím, já si myslím, že to vůbec nezávisí na tom, jestli se to někomu líbí, nebo ne. Bude to záviset na nějakých lobbistických tlacích. Půjde o to, kdo prostě na tom vydělá, jestli mu to bude stát za to a kdo je čí kamarád a tak. Já myslím, že v tomhle našem korupčním klientelistickém prostředí ty důvody, proč některé věci vznikají a jiné nevznikají, jsou takové, že by normálního člověka vůbec nenapadly a bude to záviset na lidských vztazích a kdo je s kým kamarád daleko spíš než na tom, jak se rozhodnou odborníci. To je mimochodem i věc, která Janu Kaplickému strašně vadila, že do odborné debaty lidí, kteří mají nějaký vkus a nějaké technické vědomosti a přemýšlejí o věcech v širokých souvislostech, nakonec vstoupí politici, kteří mají jenom ten svůj mandát.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů. Jak to vidí, od pondělí do pátku vždy v 8:30. Český rozhlas 2 - Praha.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jako každé pondělí s Ivanem Hoffmanem. Svým způsobem architektonické dílo je i obchvat hlavního města. V souvislosti s jeho otevřením se mluvilo o čočce, o sodě, o předražených dodávkách, nic jsem ale neslyšel o těch, kteří to, myslím, grandiózní dílo navrhli, postavili, není to, Ivane, nevděk?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já nevím, jak to bylo, když se dělaly podobné obchvaty třeba ve Vídni a tak, jestli se tam mluvilo o těch lidech, kteří to projektovali a kteří to i doopravdy udělali. Ono u nich se to bere, že to je jejich prostě práce, a tak se o nich vlastně nikdo nebaví a nikdy se nedostanou do světla teda těch kamer, i když je samozřejmé, že bez lidí, kteří to vypočítají a spočítají, tak taková věc nevznikne. Já mám v rodině, teda moje manželka má strýce, který vypočítal jeden most, prostě jak má vypadat, přes Dunaj, a to bylo jeho celoživotní dílo, to je věc, kolem které se točil celý jeho život. A myslím si, že on vždycky zůstal jedním z těch bezejmenných lidí, o kterých se nikdy nemluvilo, ale bez něj by to prostě nestálo, tak to máš samozřejmě pravdu, ale z druhé strany, když se člověk na ten, na to dílo dívá a ptá se po jeho významu, tak já z toho mám takový smutný pocit, že pokaždé, když se udělá takováto velkolepá stavba, tak se nám zdá, že ano, tak teď už konečně se bude lehce dýchat a teď se bude dobře jezdit a teď vlastně najednou ty auta se tam na ty silnice konečně vejdou, jenomže důsledkem toho je, že opět přibyde aut, tím pádem opět bude potřeba jednou přidávat další pruh, jinými slovy, je to nekonečné. My musíme stále, anebo měli bychom přemýšlet i o tom, nejenom stále dobíhat tu situaci, kdy už se prostě na těch silnicích nedá hnout, ale jít na to i z druhé strany a uvažovat, kolik aut by vlastně na těch silnicích se mělo pohybovat, aby ty silnice jednou stačily. Já nevím, jestli jsme toho schopni, spíš ne. Jsme ve vleku prostě té neustálé výroby a ta auta jsou stále dostupnější, má jich stále víc lidí, proto je potřeba stále víc silnic. Je to prostě nekonečné. My se tady úplně zabetonujeme nakonec. Teď myslím ne my dva, ale jako lidé a ta cesta je do pekel, to prostě nevyvíjí se to podle mě dobře.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, nevím, jestli Praha pamatuje větší zácpu než byla v Den bez aut nebo v den, kdy měl být Den bez aut, to asi taky o něčem vypovídá.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, ano, to je přesné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nevím, jestli jsi zaznamenal takovou kuriozitu, protože když mluvíme o tom obchvatu, tak most, který měl původně sloužit sjezdu do Komořan, prý chtějí teď zastupitelé zase zbourat, protože se občané tam nedohodli, kudy by vlastně ten sjezd z onoho obchvatu měl vést, jak tomu rozumíš, zbourat čerstvě postavený most?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že se to nestane. Já teda jsem před časem měl několik kamarádů architektů a já jsem se jich ptal na osud některých takových velmi škaredých staveb a oni řekli, že teda mění se režimy, ale ty budovy vesměs zůstávají a ty díla vesměs zůstávají, že prostě neboří se. Nevím proč a nevím, jestli je to pravda, jestli je to pravda ve všech případech, teď se uvažuje o tom, že se, že se zboří takový nápadný dům, tuším, v Krkonoších, taková ta bouda nahoře, taková zvláštní architektura, která překáží v krajině, hotel, a teď jsem o tom právě také pochyboval, jestli se to nakonec stane, nebo ne. A tady si myslím, že určitě ne, nakonec se ti lidi nějak domluví, ale já moc nevěřím na to, že se něco dá snadno zbourat. Dá se zbourat v centru města starý obchodní dům, když je silná skupina lidí, která tam chce postavit nějaký moderní v rámci řetězce, který už je tak silný, že si, že přemluví to zastupitelstvo, to ano, ale toto asi nebude ten případ, ale uvidíme.
redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí publicista a komentátor Ivan Hoffman. Reprízu si můžete poslechnout dnes večer 5 minut po 23. hodině, anebo už za hodinu na našem internetu v Rádiu na přání. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete už zítra také na našem internetu na adrese Praha.rozhlas.cz.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Řečeno s Cimrmanem, kdykoliv něco vyšetřila parlamentní komise, udělal jsem si čárku. A víte, kolik jsem si jich udělal? Ani jednu, přátelé. V tomto světle asi nemusíme želet, že nevznikne parlamentní vyšetřovací komise kvůli podezřelým armádním zakázkám. Ptám se Ivana Hoffmana.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě. Je to tak, že ta komise, není jí prostě škoda, no. Nic by nevyřešila, politici by si popovídali o problému, ale výsledek by z toho žádný hmatatelný nebyl. Já dokonce si myslím, že pokud jde o armádní zakázky, tak ani nelze docílit jejich průhlednost. Pohybuje se kolem toho příliš mnoho lobbistů, ve hře je příliš mnoho peněz, je to tak všude, ve všech zemích. Prodej zbraní je neuvěřitelně lukrativní činnost pro určité lidi. A z druhé strany ovšem, to se to musí říct hned v jedné větě, ani nelze nikdy zrezignovat na tu průhlednost, je potřeba usilovat o něco, čeho stejně nejsem schopni docílit, ale z jednoduchého důvodu, že kdybychom o to neusilovali, tak by to bylo ještě horší. Je jenom jeden způsob, jak docílit, aby nedošlo ke korupci a neprůhledným situacím kolem armádních zakázek, a to je ta možnost, že bychom zrušili celou tu armádu, což je věc, kterou já si teda umím docela klidně představit, ale rovnou jsem skeptik a myslím, že k tomu nedojde.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je tedy naděje, že armáda někdy svoji pověst očistí? Jak jsem pochopil z tvých slov, myslíš, že spíš ne.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že spíš ne, protože když vezmu to, jak jsme si právě od toho, že bude armáda špičková, profesionální, výborně vybavená, štíhlá, moderní, pružná, slibovali vlastně, že se změní teda velmi výrazně její obraz proti tomu, jak vypadala před těmi 20 lety, řekněme, když to byl obrovský moloch, který spolykal strašné množství peněz a společnost, anebo hodně lidí si i říkalo, že no, my pro to nemáme, já nevím, některé výrobky, anebo naše úroveň životní není tak vysoká, protože máme tu armádu, a poukazovalo se na Německo, které po druhé světové válce nesmělo mít armádu a od toho se odvíjely úvahy o tom prudkém hospodářském růstu, no jo, tak jim je dobře, nemusí mít tanky, vlastně je nesměli mít, no, a proto tak rychle vyrostli a tak se z národa, který byl v Evropě na tom úplně nejhůř po druhé světové válce, stal, stal stát a národ nejbohatší. No, ale ukazuje se, že my jsme teda se zbavili té strašné přítěže, té koule u nohy a nic příliš se nezměnilo, že by bylo vidět, že bychom najednou strašně jako byli na tom dobře, když máme méně kasáren, méně tanků a méně letadel, tak to ne, ty peníze někam prostě se vypařily jako pára nad hrncem a zůstala nám ta perfektní profesionální armáda, která má jeden skandál za druhým.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A ještě kdybychom se vrátili k otázce právě vyšetřovací komise, parlamentní vyšetřovací komise, která měla vzniknout kvůli podezření k armádním zakázkám, proč je něco tak zoufale nefunkčního jako parlamentní vyšetřovací komise?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Myslím, že ty komise za prvé nemají nějaké jasné pravomoce, na základě kterých by mohly nějak rozhodnout a basta, jo, že by řekly, bude to takhle a hotovo. Ony jsou schopny jakéhosi politického zadání, anebo doporučení anebo, tak to je jeden důvod. Ale ten druhý je, že v těch komisích sedí amatéři, jo, tam je prostě vedle sebe lékař, právník a ekonom, prostě lidé, kteří vůbec tomu nemůžou rozumět. A já nevím, jestli vůbec chtějí. Berou za to nějaké příspěvky k platu, anebo nějaký honorář, anebo dokonce, dokonce ani to, jenom si tak občas sednou, vypijou kafe, ale podle mě to jsou lidé, kteří nejsou vůbec kompetentní, aby té věci rozuměli a aby jí mohli rozhodnout. Znovu říkám, zase mají jenom ten svůj politický mandát, to už se pomalu stává jako klišé, ale začíná to být hanlivé slovo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je to tedy výraz nezdolného optimismu, že stále ti poslanci navrhují nové a nové parlamentní vyšetřovací komise?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak, ono určitý smysl to má. Ten politik musí ukázat, že když o něčem vyšel v novinách článek na první straně a bylo něco odhaleno, takže mu to není jedno. On musí na to zareagovat, protože jinak by vypadal, že mlčení souhlas, že vlastně mu to nevadí, anebo že dokonce to podporuje takovou nějakou korupci, tak on musí hlasitě říci ne. A ten způsob, jak u nás politici hlasitě říkají ne, my se s tím nesmíříme, my s tím něco uděláme, tohle nemůžeme jenom tak nechat, alespoň teda pro dobu, dokud se o tom píše v těch novinách, tak je, že založí parlamentní komisi. Oni tím vlastně vyjdou vstříc lidu a ukážou, že jsou něco jako my, ale nejsou.
redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí publicista a komentátor Ivan Hoffman. Reprízu si můžete poslechnout dnes večer 5 minut po 23. hodině, anebo už za hodinu na našem internetu v Rádiu na přání. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete už zítra také na našem internetu na adrese Praha.rozhlas.cz.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dá se čekat generální stávka, kterou straší odbory? Jejím důvodem by prý mohla být výpověď bez udání důvody, pokud se objeví v inovovaném Zákoníku práce.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak, já si to představit umím, ale hodně bude záležet na tom, jestli se podaří získat odborům pod novým šéfem Jaroslavem Zavadilem jakýsi punc nadstranickosti, nezávislosti na politických stranách a jestli se jim podaří přesvědčit zaměstnance, lidi, kteří se živí prací, že zastupují jejich zájmy. Já když vidím toho nového šéfa, jaký je rozhodný a tak, a porovnávám ho s Milanem Štěchem, tak si myslím, že asi ano, že to je prostě člověk, který vypadá, že je takový rázný, umí prostě si stoupnout před ty lidi a stručně říct to, co oni si myslí, což je podstata, to je princip, takhle musí vypadat nějak, nějak ten lídr, ten šéf, ten člověk, za kterým lidé jdou, ale z druhé strany už to, že se objevil na sjezdu sociální demokracie, to znamená, že znovu uvažuje o partnerství s některou z politických stran, tak to ty jeho šance z druhé strany z mého pohledu, samozřejmě každý si to může myslet jinak, ale podle mě snižuje. Jakmile totiž ty odbory se navážou na určitou politickou stranu, tak okamžitě ztrácejí část svých sympatizantů. Už znovu mohou být vnímány jako jenom prodloužená ruka nějaké partaje, jako taková, minule jsem to tady použil takový výraz, sociálnědemokratická úderka, no, a to prostě potom mnoho lidé odradí. Je potřeba si uvědomit, že ty odbory ani jinde ve světě nejsou bez snahy ovlivnit politiku, to se teď stalo v Británii, kde labouristé podpořili jednoho z kandidátů, teda odbory podpořily jednoho z labouristických kandidátů, ten se stal předsedou Labour Party a teď labouristé si říkají, no, tak to je ale katastrofa, ten nás zavleče doleva, jo, přitom labouristé jsou u nás vnímání jako levicová strana, ale ve skutečnosti ta strana chce být někde ve středu a ty odbory, ty by měly být úplně mimo politiku a doopravdy se brát za zájmy určité skupiny lidí. To znamená, ta odpověď moje je komplikovanější, ale závisí skutečně od toho, do jaké míry prostě se vyprofilují ty odbory u nás jako, jako samostatná síla mající svůj určitý záměr. Pokud budou součástí toho politického boje, tak si myslím, že jejich šance je malá.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ministr financí Miroslav Kalousek obhajoval snižování platů ve státní sféře s tím, že věří, že to, co vláda dělá, je maximálně sociálně citlivé. To je citace. Vidíš to také tak?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já už po volbách jsem předpovídal, že tato vláda bude se snažit nakonec, když dojde k nějakému konfliktu, počínat si konsensuálně a z těch silných slov, která pronáší, nakonec mnoho nezbude a že prostě na to jednoduše nenajde odvahu, aby dělala nějaké dramatické reformy, na které by doplatili, doplatili lidé, že to bude tak nějak zkoušet, ale nakonec uhne. Také vidíme, že hned po té mohutné manifestaci odborářů už byl ministr Drábek smířlivější, než byl předtím. A takhle to, myslím, doopravdy bude, takže ta sociální únosnost určitá zde nastane a bude vynucena právě tím tlakem. A tam, kde tlak nebude, tak tam samozřejmě vláda bude si počínat sociálně neúnosně, ale to je logické. To je vždy otázka tlaku, protitlaku, akce a reakce, tak je to ve fyzice a proč by to mělo být jinak v politice.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Už teď prý víme, že ve zdravotnictví bude příští rok chybět 10 miliard korun. To zní skoro jako poplašná zpráva.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak, zdravotnictví je dobrým příkladem, že svěřit řešení společenských témat ekonomům je cesta do pekel, jo, oni ze všeho udělají samozřejmě kšeft, na všem se pokusí vydělat. V čem jsou problémy toho zdravotnického systému, se samozřejmě ví, ale ony jsou nejčastěji popsány blogery, zasvěcenými lidmi, kteří do toho vidí, v internetových diskusích, ale z toho blogu se nikdy nedostanou na přední stránky novin, do nějakých komentářů, protože to se jednoduše nikomu nehodí. To zdravotnictví doopravdy buďto bude jednou fungovat tak, aby dobře sloužilo lidem, anebo bude fungovat tak, aby bylo ekonomicky výnosné, no, a to jsou dva úplně různé protichůdné modely. A my prostě ty peníze najdeme jedině tehdy, když se prostě na tom zdravotnictví někteří a některé firmy přestanou, přestanou život, když se na něm přestane vydělávat, když jeho smyslem bude znovu léčit lidi, ale jestli taková situace se ještě může vrátit, nevím.
redaktor
--------------------
Jak to vidí neurochirurg Vladimír Beneš, publicista Ivan Hoffman, biskup Václav Malý, místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová nebo další české významné osobnosti z nejrůznějších oborů lidské činnosti? Jak to vidí od pondělí do pátku vždy v 8:30. Český rozhlas 2 - Praha.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes si povídáme s Ivanem Hoffmanem. Zítra máme Den české státnosti. Ivane, ty ses v Deníku pustil v souvislosti se svatým Václavem do úvahy, že toto jméno na tom není co do obliby nijak zle.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, vlastně není, protože je nějaké dvanácté a třeba jméno Josef je až za jménem Václav, pokud jde o jména, která se dávají v letošním roce novorozencům, což je zajímavé, protože Josef, na Josefa, to si pamatuju, každej druhej byl Josef, vždycky Honza a dneska je víc Václavů, ale je fakt, že v té první desítce toto jméno není a tak samozřejmě člověk uvažuje proč. Jestliže jsou tam všichni apoštolové, tak proč tam není náš svatý Václav. Ale asi se to těžko dá vysvětlit, především asi závisí na takové momentálně oblibě a na takovém nějakém trendu, který právě je v tom pojmenovávání dětí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jestli jsem to dobře pochopil, tak jsi navrhoval, že by se budoucí prezidenti měli třeba losovat z nositelů těchto jmen, čili jak píšeš v Deníku, tak Václavů nikdy nebude dost.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak je to samozřejmě taková nadsázka, ale kdyby se to vzalo statisticky, tak je to velmi výjimečné, že poslední dva prezidenti jsou oba dva Václavové. Já samozřejmě jsem také přemýšlel o tom, kteří další Václavové by přicházeli v úvahu a já mám ve velké vážnosti čtyři. A je to teda Václav Bělohradský, filozof, toho velmi rád čtu, no, potom je to Václav Hudeček, houslista, toho mám odjakživa rád a i se s ním tak nějak znám, podobně jako s písničkářem Václavem Koubkem, no, a potom je zde biskup Václav Malý, který, kterého také osobně znám, tak jsou to čtyři Václavové, kteří pro mě jsou podstatní, ale já k tomu rovnou hned dodávám, u každého z nich by byla velká škoda, kdyby prostě se věnoval nějakému kladení věnců a jmenování různých potentátů, protože každý z nich je v tom svém oboru naprosto nenahraditelný. No, tak já bych prezidenty losoval právě z těch obyčejných Václavů.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, je otázkou, pokud vím, tak lze samozřejmě nechat si změnit příjmení za určitých okolností, neslyšel jsem o tom, že by si někdo nechal oficiálně změnit křestní jméno, ale třeba ve státním zájmu by to bylo možné.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, tak to je zajímavé, to by byla také cesta, ano, ano. Jinak k tomu svátku bych řekl, že podstatný je stále pro nás teda ten, ten svatý Václav, který se svými rytíři dlí v Blaníku a tam, tam prostě čeká a když bude nejhůř, tak přispěchá na pomoc. A já jsem zjistil, že vlastně i toto je cimrmanovská situace, kdy prostě z některé z jeho her pochází výrok, že vlastně nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, a proto tam vlastně stále přetrvává i v situacích, kdy si myslím, že už by pomalu byl důvod, aby přišel.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, vypadá to, že Den české státnosti letos proprší, doufejme, že blaničtí rytíři nebudou potřeba tam, kde zase možná bude pršet až příliš. V každém případě, co si vůbec myslíš o státních svátcích a vůbec o dnech volna? My si asi příliš nepřipomínáme obecně ten svátek jako takový, spíš to užíváme jako volný den zkrátka.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to tak, ale jakmile už je nějaký volný den, tak si ho lidé nenechají vzít, prostě většinou na něm trvají, takže to zůstane. A není vyloučeno, že jednou se sem tam někdo tak nějak zamyslí a řekne si, no dobře, ano, máme ten volný den, ano, jsem na to zvyklý, ale proč vlastně? Co je toho příčinou? A dneska je to strašně jednoduché. Do Googlu si někde zadá anebo do nějakého vyhlédavače, do Seznamu, svatý Václav a najednou prostě mu tam vyjede v nějaké Wilkipedii anebo v nějakém, nějaké odkazy na to, co se vlastně stalo a řekne si, aha, to je vlastně docela dobrý důvod, proč, proč světíme ten svátek. A například já už jsem to takhle párkrát udělal a zjistil, že ty svátky nejsou úplně nesmyslně vybrané. Například ten svatý Václav, tak ten je docela příjemný patron.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Konstatuje na závěr našeho pondělního povídání Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Díky, na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Na slyšenou.