Jak to vidí Ivan Hoffman - 26.4.

26. duben 2010

Pravidelným pondělním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl novinář a komentátor Ivan Hoffman. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Ivan Hoffman. ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech přeje Vladimír Kroc. Zdravím do Zlína Ivana Hoffmanna. Dobrý den.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také zdravím srdečně ze Zlína, tak.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Letecké společnosti sčítají škody, které jim způsobil islandský vulkán Eyjafjallajökull. Jenom ČSA mluví asi o sto padesáti milionech korun. A ta kritizuje Evropskou unii, že nejednala dostatečně pružně. Prý pět dní trvalo, než ministři dopravy zorganizovali telekonferenci. Co o tom myslíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak je zajímavé, že politici obecně teda jsou připraveni jenom na to, co právě je. A když se stane nějaká událost nečekaná, tak vlastně tehdy musí improvizovat a tehdy se ukáže, že vlastně na všechny nečekané věci připraveni nejsou. Ta jejich schopnost předvídat, co bude a mít prostě nějaký plán navíc je omezena na jejich volební období zhruba. A také zájem o to, co bude. To znamená, já bych nebyl překvapený tím, že jsou jako zaskočeni, když najednou ve vzduchu je prach, všichni si vzpomněli na letadlo, které před časem proletělo sopečným prachem, vyply mu všechny čtyři motory a tato myšlenka prostě prošla všema médii, tak to oni měli prostě jako zřejmě první na mysli. Co mně na tom překvapuje je, že spíše to bývá naopak, že většinou ta představa, že je potřeba vydělávat peníze, vítězí nad tím strachem. My prostě jsme vychováni na filmech,kde prostě jsou žraloci, kvůli kterým by se měla zavřít pláž, ale vždycky se najde někdo, kdo zatlouká skutečnost, že ti žraloci požírají lidi jenom proto, aby prostě ta pláž vydělávala, aby lidi chodili, aby neklesl turistický ruch, aby lidi neodešli jinam. No a prostě živení těmito filmy máme tu představu, jak politik vlastně stojí na straně byznysu a bagatelizuje rizika. A teď najednou vidíme, že prostě politici vidí nějaké riziko, zřejmě ho teda přehnali, zřejmě se mohlo létat o trochu víc a někde, kde ten mrak nebyl tak nebezpečný. A oni teda udělali rázná opatření, radikální a zase je na ně zle. Tak já mám pocit, že tady se jim trochu jako křivdí a myslím si, že zakázat letadlo bylo mnohem rozumnější než nechat nějaké z nich spadnout.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co nám to vůbec říká o tom, jakým způsobem je nastavena ta naše civilizace a vůbec způsob života?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak je nastavena úplně blbě, to víme všichni a už dávno a nic s tím neuděláme. Všechno bude trvat tak dlouho, dokud se to nepokazí. To je prostě zákon. Se džbánem prostě chodíme pro vodu tak dlouho, až se utrhne ucho. A tohle to jsou ty případy, až když vlastně se něco stane, až pak to ex post řešíme. Pro případy, že bychom chtěli něco jako řešit dřív a být na to připraveni, je jiné přísloví, a to totiž, že je nesmysl kupovat střechu na dům, který ještě neshořel. To znamená, já mám pocit, že na tom se nic nezmění, takhle to bude vždycky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tisíc barelů ropy denně vytéká do moře Mexického zálivu po výbuchu a potopení vrtné plošiny The Quater Horizon. To tedy nevypadá na malou ekologickou katastrofu.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ona je velká. Dalo by se to bagatelizovat tím, že vlastně ropa je taky příroda, je to přírodní látka, která prostě sice asi by měla být někde pod povrchem, ale když se dostane nahoru, tak asi to není až taková hrůza. Ale my to neradi vidíme, když to plave a když to prostě obaluje něco a umírají ryby a tak dál. Prostě jsme alergičtí na ty ropné skvrny,a to z toho důvodu, že je to vlastně produktem té naší těžby. Zvláštní je jak u té plošiny hned se řeklo, že příčinou nejspíše bude lidská chyba, jak tomu bývá ve všech případech v minulosti, jak tomu vždycky bylo. To určitě byla lidská chyba, protože pokud si někdo nezapálil cigáro anebo tam někdo hrubě neporušil nějaké bezpečnostní předpisy a jenom prostě bouřka to utrhla ode dne, to potrubí, na kterém to nahoře někde plave, no tak to je také přece lidské pochybení, lidská chyba, protože co to je za nápad udělat něco, co plave někde nahoře ve vzduchu a zdola to nasává tu ropu a něco takového se může stát. Tady zase je to Murphyho přísloví, že může-li se něco pokazit, tak se to určitě pokazí, to znamená, tou lidskou chybou, která to provází, je už ten samotný nápad.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Paradoxně krátce před tím dal americký prezident Obama zelenou dobývání ropy právě u pobřeží Virginie, což je po dvaceti letech první povolení vyjma Mexického zálivu k těžbě ropy na území Spojených států.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je zvláštní, protože to by se očekávalo prostě od Bushe. Ale zřejmě tam byla ta opozice tak silná právě proto, že se to od něj očekávalo. No a teď přišel demokratický prezident, kteří mívali vždycky v minulosti, řekl bych, větší slabost pro přírodu a pro nedotknutelnost některých teda rezervací a tak dál. A na to zřejmě ta opozice nebyla připravená, a tak to prošlo, no.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To říká Ivan Hoffman, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu v pravidelném pondělním pořadu Jak to vidí. Tady je Český rozhlas 2 - Praha. Povídáme si s Ivanem Hoffmanem. Radek John je podle průzkumu STEMu nejpopulárnější politik. Háček je v tom, že fakticky ale ještě politikem není. Do té vrcholné politiky se jakoby teprve hlásí, ne?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, proto je nejpopulárnějším politikem, protože tím politikem ještě není. To je takový trochu paradox. Ale já bych v tom viděl potvrzení takového dlouhodobého obecného trendu, a to totiž, že každé volby, co paměť sahá do minulosti, odkdy jsou teda volby svobodné, tak má, každé volby mají takového neoficiálního vítěze ve straně, která prostě se nečekaně navzdory tomu volebnímu systému, který je takový, jaký je, dostane do parlamentu, překoná teda těch 5 %. A to je v našich poměrech skoro zázrak, protože to většinou bývají strany, které mají málo peněz na volební kampaň, málo billboardů. Podle veškeré logiky volební, která existuje, by neměly mít šanci vůbec žádnou, a přesto se tam dostanou. To znamená, jedná se o strany, které se do parlamentu dostávají navzdory, z trestu vůči těm stranám velkým, tradičním, které nesplní očekávání, které vyvolaly v tom předvolebním období a potom v tom volebním období, kdy vládnou. To znamená, tyto malé strany jsou voleny podle mě voliči, kteří chtějí změnu a je to těm velkým stranám za trest. Vzpomeňme jenom ODA, Unii svobody anebo naposledy zelené. To jsou všechno tyto případy. Zvláštní na tom ještě je to, že zkušenost s těmi stranami je taková, že jakmile se dostanou do parlamentu, tak většinou se nechají nalákat do nějaké koalice, a to se stranami, které právě voliči chtěli volbou nové strany potrestat. To znamená, že oni se sice dostanou do vlády, na čtyři roky je vidíme zasedat v různých úřadech. Oni, jak jsou malí, tak mají ale velmi dobrou vyjednávací pozici,takže ty svoje lidi dostanou prostě někam, kde je doopravdy vidíme. No a oni se tam pak za ty čtyři roky dokonale znemožní a příští volby se zas hledá nějaká jiná malá strana, která by prostě se zvolila těm velkým za to, jak to dělají špatně. A tenhle ten rituál se stále opakuje. Já samozřejmě přeju Radku Johnovi, aby to bylo tentokrát jiné, jo, aby prostě ta strana přišla do parlamentu s tím, že doopravdy bude tam takovým tím hlídacím psem, že prostě bude dávat pozor na ty politiky, že na ně bude donášet, žalovat, co dělají špatně. Prostě, že je bude držet jakoby pod krkem a hlídat, aby prostě nedělali blbosti. Ale moc v to nevěřím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Není to ze strany nás voličů příliš jednostranné vidění nebo černobílé, buď anebo? Zkrátka je to tedy negativní volba, jak jsi řekl, ale přece jenom vypadá to, že se nad těmi osobnostmi a politickými stranami příliš nezamýšlíme.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, moc ne. Ale tady bych řekl, že v případě toho Radka Johna, tak tam je určitá věc, která dobře funguje. On jako televizní moderátor, jako reportér, který prostě se věnoval investigativnímu pořadu, je spojen s péčí o věci veřejné. On je symbolem hledání různých chyb, snaží se prostě stát na straně toho občana. A tam, kde jiné mechanismy selhávají, tak tam potom on přicházel prostě přes tu televizní obrazovku, přes ta média a nabízel lidem prostě možnost, jak se bránit. A i prostě za ty lidi se jakoby bral. No a tohle to je věc, která se počítá, kterou on má k dobru. To je kapitál, díky kterému získává ty volební preference. Protože když se podíváme, je zde ještě jedna strana, která jakoby nově překračuje 5 %, to je TOP 09, ale to je něco jiného, to je strana recyklovaných politiků, kteří už byli někde jinde. Je to vlastně nová strana se starými politiky, kteří navíc jsou vlastně takovou doplňkovou volbou pro lidi, pro které ODS je příliš málo vpravo, tak je to takové vlastně béčko ODS. Ale měli bychom říkat áčko, protože programově je to pravicovější strana, než je ODS, která prostě se drží blíž k tomu politickému středu, aby prostě získala větší elektorát, více voličů. To znamená, to není ta malá strana, která má překročit těch 5 % a být něčím novým. Něčím novým může být právě ten Radek John.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme na chviličku za politická humna. Viktor Orbán v Maďarsku slaví. Aktuálně jsme se dozvěděli, že s jeho pravicovou stranou tedy získal v parlamentu ústavní většinu, vrací se po osmi letech na post premiéra. Jaká je toto zpráva pro okolní země?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si Viktora Orbána pamatuju jako úplně mladého politika ještě po převratu. On byl takovým vzorem těch mladých liberálů, kteří v otevírajících poměrech přicházejí, mají západní univerzity, ale přitom nezůstávají někde v cizině,aby vydělávali peníze, ale jako vlastenci se vracejí domů a vstupují slavně do parlamentu, kde když oni mluví, tak všichni dávají pozor, média jim, kdybych to měl říct vulgárně nebo slangově, žerou z ruky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zobají je možná přesnější.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Zobají z ruky, to je, ano, to slovo, které jsem hledal. Omlouvám se za to, které jsem našel místo něj. Tak tam, prostě já si pamatuju, jak v tom Maďarsku oni byli vzorem prostě. Oni ani tak nebyli konzervativci, myslím, že byli spíš takoví liberálové, doopravdy lidé, ve kterých byla taková naděje, že ta politika bude k něčemu vypadat. Pak samozřejmě on prošel určitým politickým vývojem a teď, když se dostává k moci a je to teda naprostý triumf, tak si myslím, že mu musí být z toho úplně špatně, z takového vítězství. To je doopravdy, on utrpěl hrozivé vítězství, protože tato situace prostě neposkytuje žádnou výmluvu, žádné alibi. Jemu prostě byla svěřena moc, aby prostě to dal do pořádku, aby to zachránil, ale přitom to skoro nejde. To znamená, já na něj budu hrozně zvědavý, budu mu jako držet palce právě proto, že tu jeho dráhu jsem sledoval od začátku. Rozhodně je to politik charismatický, je to člověk, který se pro politiku, jak se někdy říká, narodil a tak dál. To, co se mu vyčítá a co se projevuje většinou v kampaních, že to je totiž nacionalista a že s ním budou problémy v zahraniční politice a tak dále, to si myslím, že nebude tak horké. Ono ve chvíli, když člověk má tu moc a odpovědnost, tak mnoho těch věcí, které vypadají hrozivě, se nakonec zmírní. I s tím Slovenskem se nakonec prostě nějak domluví a určitě se tam nebude válčit, ale to, co ho čeká doma, prostě to řešení těch vleklých hospodářských problémů v situaci, jaká je a v Evropě, jaká je dnes, tak téměř nemá šanci uspět.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvíme-li o ekologických problémech, o co podle tebe jde v tom problému Řecka? O eurozónu nebo o Evropskou unii? A otázka zní, pomáhat či nepomáhat?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to možná ještě složitější. Takovou tou základní otázkou, která já si kladu u toho Řecka, je, kdo si vlastně teda žije nad poměry. Řekové jsou kritizováni ne v Německu, protože Německo, pokud se pomáhat Řecku, tak Německo bude pomáhat nejvíc a lidem se to moc nelíbí a mají pocit, že prostě si za to Řekové můžou sami, neboť si žijí nad poměry. Nad poměry si ovšem žijí i Španělé, nad poměry si žijí Portugalci, Irové, dokonce Italové si žijí nad poměry. U nás často také slýcháme, jak si žijeme nad poměry. Mně se to prostě zdá trochu podezřelé. Já mám pocit, že v souvislosti s tou pomocí Řecku a s tím jejich dluhem spíš má smysl se zamýšlet nad rolí různých spekulantů, kteří nabízejí půjčky ne proto, aby pomohli, ale proto, protože očekávají zisk a postupně jsou schopni dostat do dluhové pasti kohokoliv. Děje se to v afrických zemích různých, dělo se to v Asii, teď prostě se to už pomalu děje i v Evropě. A my prostě z jedné strany říkáme ano, dluhy se mají platit, protože jako dlužit je nevkus, ale to jsou myšlenky a to jsou zásady ještě z toho starého světa,ve kterém nebyla legalizována lichva v takovém rozsahu. To jsou zásady z doby, kdy prostě nebyly finančními různými spekulacemi a operacemi vytištěny a vymyšleny peníze. To je z doby, kdy peníze sloužily jako prostředek směny a ne jako zboží, které se nakupuje, prodává až nakonec dojde k tomu, že na světě je těch peněžních prostředků virtuálně desetkrát víc, než kolik je jich kryto prací, zbožím, materiálem, nerostnými zdroji, zlatem, já nevím čím, diamanty. Prostě to jsou nekryté peníze a těch je tolik a za ty nekryté peníze se kupuje moc a vliv. A teď prostě, co ti Řekové. Já se trochu divím, že se v souvislosti s Řeckem vůbec nikdo nezabývá Argentinou a tím, jak to vlastně dopadlo, když v té Argentině prostě došlo ke státním bankrotu a všechno, co tam prostě jim napůjčovali, najednou nebylo jak vrátit, protože kde nic není, ani čert nebere a jak je možné, že dneska ta Argentina je docela v pohodě, jak je možné, že prostě ty dluhy lze také odepsat, nejen splatit? A jak je možné, že když se odepíšou, tak nakonec nikomu nechybí? No, nakonec nechybí peníze, které prostě jsou vymyšlené. To znamená, já prostě si nemyslím, že to Řecko zaplatí. Já si myslím, že nakonec to dopadne tak, že Řecko možná bude vyloučené z eurozóny a ty dluhy se odepíšou, protože se je zaplatit nepodaří. Ale já si vůbec nemyslím, že by takový scénář byl špatný. Dokonce bych si myslel, že by Řekové měli doopravdy jim říct, nedáme vám ani korunu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je pondělí, a tak si v pořadu Jak to vidí povídáme s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku s velkým D a spolupracovníkem Českého rozhlasu. Připomínám, že přepis rozhovoru najdete na www.rozhlas.cz/praha nebo si můžete případně poslechnout reprízu dnes po třiadvacáté hodině. Zdá se, že premiéru Janu Fischerovi se služba vlasti v té nepolitické vládě vyplatila. Od září zamíří do křesla viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Tak to je asi hezký post.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano. Bude jedním ze čtyř viceprezidentů a pak jsou tam ještě důležití někteří vedoucí takových těch velkých odborů. Já bych řekl, že on bude z těch viceprezidentů ten nejméně důležitý. Ale to neříkám proto, že by to nebyl špatný post. On ten post bude určitě dobře placený. V Evropské bance pro obnovu a rozvoj bude sledovat komunikaci se zeměmi, kde ta banka působí a vliv na sociální problematiku a na životní prostředí. No a tam, kde se něco rozvíjí a kde se něco obnovuje, tak tam se prostě investují peníze do něčeho, co přináší určité škody. Já si myslím, že Jan Fischer, náš premiér současný, bude člověkem, který minimalizuje škody, a to psychologicky. On je na to dobře vybaven, protože se ukázal jako člověk, který umí velmi dobře komunikovat. A to se ukázalo za prvé v tom předsednictví Evropské unii, kde, a to asi nám nepřísluší říct, kdo byl úspěšnější,ale rozhodně nebyl méně úspěšný než jeho předchůdce, regulérní politik Mirek Topolánek. Všichni ho brali vážně, ale to psychologicky samozřejmě mohlo být dáno i tím, že potom, co se během předsednictví u nás měnila vláda, tak z toho byly velké obavy. A i kvůli těm obavám mohli být k němu jako vlídnější nebo nebýt tak až přísní a v podstatě se od něj málo čekalo a byla s ním taková spokojenost. Ale o jeho kvalitách spíše vypovídá to, jak zvládl a stále zvládá situaci na domácí politické scéně, kde pochopitelně z jedné strany ho ti politici potřebují, protože někdo vládnout musí a oni to neumějí a neumějí se domluvit na ničem. Ale z druhé strany, když mu daří a když v některých chvílích ta jeho popularita velmi naroste, tak je pro ně trnem v oku a strašně jsou na něj naštvaní, protože oni jsou přece ti důležití, oni jsou středem světa, na ně se všichni mají dívat a ne na nějakého nepolitického úředníka. Takže, v téhle té těžké psychologické situaci on prostě dokázal mluvit neustále slušně, s noblesou, se všema komunikovat a prokázal prostě s těmi politiky neuvěřitelnou trpělivost, jo, prostě jako větší než občané.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Těm se ale ulevilo, myslím těm zdejším politikům, že právě populární Jan Fischer z vnitřní politiky zmizí.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono se o tom spekulovalo, že by mohl skončit například u Miroslava Kalouska v TOP 09, ale já mám pocit, že ne, že to tak nebývá,že lidé, kteří jsou už jednou premiéry a úspěšnými, tak většinou míří výš, nezůstávají v takové nějaké lokální politice domácí a v okrajových stranách navíc,ale míří někam dál. To je případ, já nevím, Vladimíra Špidly anebo je to případ premiéra Tošovského, také z dočasné vlády, který skončil ve významné bance. Máme další dva premiéry, kteří odešli do byznysu a dneska jsou to velice zámožní lidé, jak bývalý federální premiér Čalfa, tak i premiér Gross, to je prostě dneska bohatý člověk. A jedinou takovou vlastně zvláštní výjimkou je premiér Zeman, který odešel trucovat na Vysočinu a tam prostě z odstupu několik let, dlouhá léta peskoval média a politiky svými sarkastickými poznámkami a vlastně sehrál takovou docela užitečnou roli. Jako intelektuálovi mu to asi stálo zato, protože určitě, kdyby chtěl, tak by se pro něj také našla někde nějaká důležitá židle. Ale jak je vidět, ani jemu to nevydrželo i on prostě se do té politiky nakonec nějakým způsobem vrací.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivane, my probíráme obvykle události posledního týdne. Verdikt Ústavního soudu, o kterém chci mluvit, už je starší, ale stále se o něm diskutuje. A to mířím právě k důchodům. Vlastně dalo by se říci, že je opravdu potřeba už se zamýšlet nad důchodovou reformou v souvislosti s tím, že Ústavní soud vydal výnos, že vlastně to rozdělení důchodů v současné době vzhledem k tomu,že někteří pobírali daleko vyšší mzdy, ale teď mají nepoměrně nižší důchody, takže to vlastně není spravedlivé. Řekl jsem to možná trochu zamotaně, ale ty víš, o čem mluvím.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono je to zamotané, ono je to zamotané dokonce tak, že i ten Ústavní soud se nakonec, mám takový pocit, trochu zalekl toho, co rozhodl a už dneska říkají, že nepředpokládají, že budou nějaké velké změny. Také politici si s tím neumějí příliš jako naložit, protože z jedné strany jsou tady principy a tam jde o to, abychom řekli, co je spravedlivé a co není. A z druhé strany je nesmírně komplikovaný systém toho důchodového zabezpečení a zajištění a tak dál, ve kterém každá drobnost, kdy do toho začne někdo rýpat, vyvolá lavinu prostě jiných stížností a soudních prostě žalob a já nevím čeho. Do toho začnou mluvit různé společenské skupiny a tak dál. A to se prostě rozšteluje, jo, prostě velmi snadno, ale velmi těžko dá dohromady. To znamená, proti tomu principu se nedá říct nic, jo. Jako někdo doopravdy platí celý život hodně, tak potom by neměl být na stáří odkázán prostě na pomoc druhých. Ale z druhé strany také nelze úplně pominout, že žijeme v nějaké civilizaci, v nějakém systému, který se snaží být solidární a který nikoho nenechává prostě ležet někde na ulici, to není prostě v naší tradici, v naší kultuře. A lidé, kteří prostě naopak jsou takoví velice drsní a velice by chtěli, aby každý se o sebe uměl postarat sám a jsou takoví až nemilosrdní,tak ti jsou také pro tu společnost, řekl bych, nebezpeční. Takže, na jedné straně je tady nějaká hrozba nějakého rovnostářství, které prostě nikdo nechce. A na druhé straně zase opačná tendence takové tvrdosti, drsnosti, která taky nedělá dobro. To znamená mezitím něco najít bude doopravdy těžké a já si myslím, že se to nikdy nepodaří.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Objevil se nápad na posílání dětí do školek už od dvou let. To je možná taky docela drsné, ne?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já si pamatuju, jak za minulého režimu bylo takové, to je strašně staré, takovým černým humorem se tak říkalo,že domovy důchodců jsou pomstou za jesle, jo, že vlastně to, že prostě jsou strčeny děti už za mala do nějakých těch kolektivních zařízení,tak se vlastně vytratí taková ta kdysi tradiční vazba mezi generacemi. A potom, když ti rodiče jsou staří, tak se vlastně diví, že prostě nemá kdo je opatrovat, že nemá o ně nikdo nějaký větší zájem a že je strčí prostě do ústavu někam, aby od nich byl pokoj. Ale to je prostě dáno tím, že dnes ve jménu rovných šancí, protože o tom se uvažuje právě proto, že mladé ženy mají horší prostě společenské uplatnění kvůli tomu, že ve chvíli, když mají děti, tak je to překážka v jejich kariéře, oni prostě přijdou o dobré místo nebo nemůžou se do něj včas vrátit a navázat prostě na své úspěchy v práci a jsou vlastně znevýhodněné. A tak se uvažuje, protože je strašně málo jeslí, že by děti mohly jít už od dvou let do školky a že dneska jich je asi třetina do těch tří let a že bych jich mohla být polovina až, padesát procent, těch, které dovršily toho věku. Ale na to se všichni stále dívají z pohledu těch dospělých. Málokdo se na to dívá z pohledu dětí a těm dětem je skutečně úplně nejlépe doma, v rodině, u maminky, a to co nejdéle. Tam prostě z nich vyrůstají nějaké harmonické osobnosti. Ale strčit je prostě někam do toho kolektivu těch malých vydřiduchů, jo, kteří jsou na sebe neuvěřitelně, se šikanují a bojují spolu prostě o všechno, tak to je docela na pováženou. A já mám pocit, že teda si koledujeme o nepříjemnosti, když takhle činíme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nešlo by spíš zařídit, aby právě v tom věku měli rodiče na své děti víc času, protože je to velmi krátké období, které se už nikdy nevrátí a navíc, jak jsi řekl, pro vývoj dítěte je možné nejdůležitější. Je to zbožné přání, ale asi naivní.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ale já ho s tebou sdílím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman, náš dnešní pravidelný pondělní host pořadu Jak to vidí. Povídali jsme si po rozhlasových linkách do Zlína. Ivan Hoffman je komentátor deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu. Přepis rozhovoru najdete na www.rozhlas.cz/praha. Ivane, díky a krásný den. Na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Hezký den tobě i posluchačům.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: iho
Spustit audio