Jak to vidí Ivan Hoffman - 2. dubna

"Vlastně jsem na Praze (pozn. redakce dnes Českém rozhlase Dvojka) udělal kariéru: Začínal jsem v nočním pořadu a dostal jsem se do "prime time", řekl Ivan Hoffman o své současnosti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Ivan Hoffman. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezké ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomenu novinku, jaktovidi@rozhlas.cz. Tak to je adresa pro vaše případné dotazy do tohoto pořadu. Americký herec, producent a scénárista Adam Sandler se svým filmem Jack a Jill proměnil v Los Angeles rekordních 10 z 11 nominací na filmovou anticenu Zlatá malina. Možná i to je reklama. I když negativní. Co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak určitě ano. Člověka zajímá to, co je dobré a pak ho zajímá to, co se lidem nelíbí. To je určitě antireklama funguje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale jak vlastně, jaký smysl mají takové anticeny a co si asi autor, scénárista musí pomyslet, když zvítězí na plné čáře v tomhle, v těch anticenách?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak je potřeba si uvědomit, že takové ceny nedostane někdo, kdo je úplně neznámý. To znamená většinou se jedná o poklesek někoho, o kom se jinak docela daří, kdo už má nějaký věhlas a jehož filmy lidi baví a chodí na ně. To znamená, je to spíš takové, když někdo šlápne vedle, taková lehká zlomyslnost. Takové ty doopravdy špatné filmy samozřejmě nikdo nehodnotí, protože se ani nevysílají.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Návštěvnost kin klesla meziročně o pětinu. Znamená to, že nastane konec biografu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, skoro to tak vypadá, protože to je doopravdy mimořádný propad a když si uvědomíme, že do kin se obrovsky investuje a technologie jsou stále dokonalejší a filmy stále dražší, tak je to vlastně takový zdánlivý paradox. Ale těch důvodů určitě je několik a ten první z nich je, že jít do kina je luxus. A tento luxus si navíc stále méně dopřávají i ti, kteří na to mají. Když srovnáme kolik stál kdysi lístek do kina, když jít do kina byla běžnou součástí, jak člověk trávil čas, dnes je to pomalu investice a když jde rodina do nějakého multikina, tak je to stojí tisícovku a to už je doopravdy hodně peněz ve chvíli, když přichází krize, tak už i lidé přemýšlejí o tom, jestli ty peníze neinvestovat do něčeho jiného. Ale to je jeden z důvodů. Druhý bude v nabídce. Protože těch filmů, které se stanou událostí, o které se mluví, asi není mnoho a do třetice určitě se mění životní styl. Kino lze mít doma, je to levnější, pohodlnější, ukazuje se tedy, že do kina se v minulosti masově chodilo jaksi paradoxně vlastně z nouze a to si asi výrobci filmů, distributoři a provozovatelé těch dokonalých digitálních multikin neuvědomili, asi jim to nikdo neřekl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No ale ono je to také tím, že právě ta multikina vytlačila ty bigrafy, nebo biográfky, na menším městě dnes už nenajdeš žádné kino. A je to možná něco podobného jako jsou hypermarkety, které ničí ty malé obchůdky. Ono vlastně to souvisí s dalším tématem, k té otázce, co bylo dřív, jestli vejce nebo slepice nám teď přibyl ještě jeden rébus, proč jsou méně kvalitní vejce z velkochovů dražší, než kvalitnější od těch drobných chovatelů?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono to vypadá, jako nedopatření, ale já mám pocit, že to je naprostá zákonitost. Takhle funguje tržní prostředí. Jakmile někdo získá monopol, tak ho získá na základě toho, že nejprve dumpingovými cenami, různými subvencemi se zlikviduje konkurence, když zůstane pár velkých, tak potom to, co investovali do likvidace konkurence, vyinkasují od spotřebitelů tím, že jim to prodají dráž. Jinými slovy to, co se děje kolem vajec, je vlastně řekl bych taková ekonomická osvěta, aby, aby prostě lidé prohlédli a uvědomili si, že sleva není zadarmo. Ale je to i osvěta pokud jde o ten svět zvířat. Já si pamatuju, že my když jsme před nějakými 12 lety se definitivně přestěhovali z města na vesnici, tak jedna z prvních knih, která nám byla tehdy velice užitečná, byla encyklopedie slepic. Slepice, to je zvláštní svět, to když člověk doma má, tak sleduje doopravdy od toho líhnutí, jak úplně se to narodí, kde nic tu nic, pak rostou, potom, když snášejí první vajíčka, tak se to musí naučit, jo, ty vypadají často neforemně, člověk se jim i směje, ale oni se to pak naučí. No a hlavně, když potom člověk dlouhou dobu jí ty domácí vajíčka, tak vlastně už ani si nepamatuje, co se v tom obchodě prodává a když potom si to koupí, tak, to se nám stalo jednou, že v zimě nějak slepice málo nesly, tak jsme si koupili vajíčka a zjistili jsme, že to je úplně jiný produkt, než jaký doma 12 let jíme a je to tak, že ta slepice od toho, už se teď vlastně ví, protože došlo k takové určité osvětě kolem těch vajíček, tak ona vlastně žije v kleci, za celý svůj život se nedozví, že existuje tráva, natož aby prostě se proběhla po trávníků, nebo aby ochutnala. Ona je určená ke snášení vajec, nikdy se nepotká s kohoutem, nevysedí kuřátka, její život prostě doopravdy za nic nestojí, jo, úplně podřízená potřebám lidí, kteří konzumují to, co snese. No a ta slepice za to, co jí v drůbežárně člověk provádí, se mu samozřejmě mstí a vyprodukuje vejce, jehož kvalita je naprosto mizerná, jo, prostě to se, no ono je to vlastně falzifikát skutečného vajíčka. Jo, teď možná trochu kvůli kráse přeháním, ale ne doopravdy moc. To znamená to vajíčko doopravdy má mít tu velice nízkou cenu, protože má i velice nízkou hodnotu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jakože ty myslíš, že je to takový hromadný bojkot těch slepic?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, já si myslím, že slepice v té drůbežárně pochopitelně mstí. No, tak ony musí absolvovat prostě ten svůj život podle technologických předpisů, dostávají ty krmné směsi tak, aby to vajíčko snesla co nejrychleji, aby bylo co největší, aby bylo každý den. To znamená, že ty nároky jsou obludné. Ve skutečnosti, když člověk tu slepici pěstuje, tak ji úplně jinak krmí, musí se o ni samozřejmě nějak starat a to vajíčko, které člověk dopěstuje doma, tak vlastně není levné, protože když i odmyslíme veškerou práci, tak jenom ty základní náklady, které kolem něj jsou, tak, kdo si spočítal, je na nějakých 2,50. To znamená, určitě se vyplatí ty slepice doma chovat, ale vůbec se nevyplatí někomu z města ty vajíčka prodávat, protože ve chvíli, když člověk si za ně řekne něco, co je nějaká reálná cena, tak se všichni řeknou, tak to snad jste se snad zbláznili, tak to přece v každém supermarketu je za polovinu. Jinými slovy, to domácí vajíčko reálně, ať má hodnotu nějakých 7 korun, ale je zvláštní, když je těch 7 korun chce někdo za ten falzifikát. To je, to je teda katastrofa.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to je takové už předvelikonoční téma. Možná po Velikonocích už to téma tématem přestane být. No, když jsi narazil na tu Šimkovsko-Grosmanovskou větu z povídky Exkurze do zoo: Nechci slevu zadarmo, mně to připomnělo takovou páteční zkušenost, kdy otevírali v Praze nový obchod, navzdory logu to nebylo tedy ovocnářství, ale komunikační technika. A oni avizovali v ten den 10% slevy. Jenomže ty ceny byly nadsazeny až o 15 %. Přesto tam stála fronta. Tak si říkám, proč si stále nabíháme tak laciným trikům?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to zvláštní, ale když člověk kupuje cokoliv, tak si uvědomuje, že firma, která něco prodává, tak dá vysokou cenu a z ní automaticky, u stavebních materiálů například to je až neuvěřitelné, dají rovnou slevu 30%, pak je ještě nějaká sezónní sleva, pak, aby, i když člověk koupí do určité doby velmi rychle, tak ještě dostane další slevu. To znamená člověk musí komplikovaně propočítat, za kolik vlastně mu ten výrobek nabízejí a pak se někdy dostane k někomu jinému, který prostě tentýž výrobek vyrábí v malém a řekne, já vám za celou dodávku budu chtít tolik a tolik a to je konečná cena, k té už prostě si nepřirazím nikdá ani korun. A tehdy člověk si najednou uvědomuje, že začíná to fungovat naopak. Tento člověk, který řekne konečnou cenu, ke které už nebude chtít žádnou přirážku a ani nic a nespekuluje kolem toho, je nakonec daleko důvěryhodnější, než ta firma, která vymyslí komplikovaný způsob, jak člověka nalákat na to, že něco bude mít levněji a nebo zadarmo. Ono se to nakonec obrací tím, že tu fintu používají všichni, tak už jakmile mi někdo nabízí slevu, tak vím, že mě chce okrást.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V dnešním deníku vychází tvoje glosa nazvaná: Co s lobbingem? Proč mají politici pro lobbisty takovou slabost?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak s lobbingem je, zdá se, doopravdy problém. Ukazuje se, že politici nejen, že se nechají ovlivnit, ale oni se rádi nechávají ovlivnit. Ono je to dáno tím, že lobbista je vlastně prostředníkem mezi tím, který chce něčeho docílit a mezi tím, který o tom rozhoduje. To znamená ono by vypadalo strašně špatně, kdyby šéf nějaké stavební firmy přišel za poslanci a řekl jim, potřebuju, abyste upravili zákon takovýmhle způsobem, pro mě to bude výhodné a já vám potom se za to odměním tím, že vám někde zaplatím dovolenou a nebo vám koupím nějaké propisky a nebo, prostě, kdyby si takhle přímo napřímo úkoloval a kupoval, tak by to vypadalo hloupě a občané, jako daňoví poplatníci by si řekli, no, tak moment, tak my toho politika platíme a on místo toho, aby se staral o naše zájmy, tak prostě podporuje tady privátní byznys, tak to je nějak špatně. Ne? Tak proto vlastně existuje lobbista, který je prostředníkem, je to člověk, který vůči tomu, který něco potřebuje, vystupuje jako klient, ten byznysmen, nebo ta banka si ho platí a vůči politikovi vystupuje jako jeho kamarád z tenisu a nebo z golfu, člověk, který se s ním projde po jachtě a nebo, nebo s ním dobře povečeří v nějaké dobré restauraci a on prostě je takovým jakoby přestupným článkem, jak vlastně toho politika zmasírovat, zpracovat, ovlivnit a něco mu za to samozřejmě nabízí. Politici z jedné strany cítí, že ten lobbing je problém, protože, že oni mají lobbisté tuto funkci, to se samozřejmě ví a lidé už se na ty lobbisty dívají s takovým podezřením, ale z druhé strany, nechtějí o ně přijít, protože s kým by pak chodili na ten golf, že, kdo by je pozval na tu večeři. Takže oni uvažují, jak to udělat, aby se nažrala koza, teda nažral vlk a koza zůstala celá. Tady v tomto příběhu tou kozou, to jsme my občané a teda pardon, my jsme tím vlkem, tak my jsme ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jsi se v tom začal ztrácet trochu v těch příměrech.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... ano, já jsem se v tom zamotal. A tou kozou to jsou ty bonusy, které dostávají.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, podle prezidenta Klause je zveřejňování odposlechů hra s ohněm. Takto reagoval na ty poslední odposlechy. Právě všichni známe Bém-Janoušek, teď už to je i umělecky zpracováno od včerejška. Proč si myslíš, že takto reagoval? Proč to vidí jako větší zlo tu formu, než ten obsah?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To souvisí možná ještě s tím vlastně lobbingem. Ono je to stále totéž, jestli je problém to, co se děje a nebo to, jak to vypadá. A já mám takový dojem, že pro hodně lidí problém vzniká nikoliv tehdy, když někdo lže a nebo, když něco, když je nenechavý a něco ukradne, problém pro ně vzniká až tehdy, když se na to přijde. To znamená, já docela chápu, že jim ani tak nevadí to, co si mezi sebou ti lidé říkají, protože to ještě, pokud se o tom neví, tak mají pocit, že to ještě demokracii neohrožuje, ale ve chvíli, když se to zveřejní a když se ukáže, že ti lidé dělali nějakou nepravost a všichni si o tom povídají, tak mají pocit, ano, tak to je ten moment, kdy se někdo nechal chytit a tím pádem ohrozil demokracii. Je to, je to legitimní vidění, tak může to takhle člověk brát, ale myslím si, že to je chyba, že to je omyl. Já mám dojem, že ta demokracie je ohrožena ještě před tím, než je ten odposlech zveřejněn. A to ve chvíli, když se něco páchá, když se něco doopravdy děje špatně. Když hovoříme o těch odposleších, tak vlastně hovoříme o tom, o těch lidech, kteří mezi sebou vlastně vytvořili nějaké uzavřené společenství, ve kterém, ve kterém dělají něco, o čem vědí, že by se to asi nelíbilo, že to společensky není úplně v pořádku, že by je za to lidi nepochválili, a proto to dělají neveřejně, ukrývají se, utajují, a tak vlastně vzniká místo otevřeného nějakého společenství, společenství uzavřené, ve kterém se uplatňují takové ty mafiánské prvky, jo, to je to prostě vyvolená kasta lidí, kteří mezi sebou prostě si vzájemně jdou na ruku, pomáhají a ti ostatní jsou jim prostředkem k tomu, aby se jim dobře žilo. No ale jakmile prostě ta mafie pronikne až do politiky, tak tam samozřejmě vznikne problém, protože lidé dříve nebo později se to nějakým způsobem dozvědí a teď prostě chtějí vysvětlení a ptají se. Tak my vás platíme, ale vy pro nás nepracujete, tak nejste náhodou pro, nejste náhodou zbyteční? To čekám nutně napadne. No a tehdy najednou doopravdy je ohrožen ten systém a pokud ta demokracie stojí na nějakých takovýchto, na takovém tom mafiánském podloží, na takovém tom nějakém mafiánském základu, no tak to, co je ohrožené, tak je ohrožená mafiánská demokracie, a to, že je ohrožena, to je v tomto případě co já myslím i naprosto správně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám, že máte k dispozici adresu, mailovou adresu jaktovidi@rozhlas.cz. 60 miliard, tolik by se prý mohlo ušetřit, kdyby byl boj s korupcí úspěšný. Už je, Ivane, čas rozmýšlet, jak s tou sumou naložíme?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, ano, to je takové, jak se to říká, že člověk dělí kůži medvěda, který ještě běhá někde po lese. Samozřejmě, že ty, je potřeba prostě ten záměr pochválit, to je třeba říct na první místě, protože ty opatření, které se zavádějí proti takové té nejkřiklavější korupci, jsou konzultovány s Transparency International, což je organizace, která na celém světě dlouhodobě sleduje korupci a snaží se s ní nějak bojovat, neboť korupce, to je doopravdy nepříjemný jev, to je taková společenská rakovina, která, která nás hodně stojí a prostě není možné se s ní smiřovat. Takže určitě je dobré, když na zakázky nad milion korun je povinná soutěž. Když se zakážou losovačky, protože s tím u nás doopravdy je velká zkušenost, velká ostuda. Rovněž, že v tendru by mělo víc než jeden uchazeč a tak dále. Prokazování vlastnictví u akciovek, které prostě se ani neví, komu patří, protože akcie jsou na doručitele. Tak to jsou všechno správné kroky, které člověk může říct jen houšť a ještě větší kapky. Ale druhá věc je, že to, aby se doopravdy výrazně omezila korupce a aby ty peníze se neztrácely, tak by se muselo nejprve změnit to společenské klima. To znamená nejprve by muselo být vlastně bez ohledu na to, jestli na to je zákon, nebo není, lidem jasné, že prostě některé věci se nedělají, protože se nedělají, protože je to tak špatně, protože to tak není dobře, protože to není slušné. A zatím to vypadá tak, že se pracuje na takovém tom, těch donucovacích mechanismech, jak něčemu zabránit, ale naprosto chybí osvěta. Tady, kdyby někdo řekl, tohle to nedělej, to je neslušné, tak se mu lidé vysmějí, protože naprosto se vytratila taková péče o morálku, mravnost, celý systém je postaven na glorifikaci a nebo na řekl bych lhostejnosti k těm špatným lidským vlastnostem. Zdůrazňuje se agresivita, chamtivost, egoismus a kdo by přišel s tím, že buďme k sobě prostě nějak slušní a nějak si všímejme jeden druhého, to, jak ses mě před časem ptal, jestli u nás prostě vymizelo to, že se lidi, když se potkají, pozdraví jo, to mám stále někde v hlavě, že doopravdy to je, to je totiž to nejpodstatnější, jo. Jakmile lidé upustí od toho, co dělá, od nějakého přátelství a takové vzájemné ohleduplnosti, tak jde všechno do háje a může se vymyslet, jakékoliv donucení, vymyslet jakýkoliv zákon a on jenom částečně ten problém vyřeší.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mám tady mail od paní posluchačky Elišky Svobodové, cituji: "Pane Hoffmane, co byste poradil občanům, jak mají dát této vládě a poslancům najevo, že nesouhlasí s jejich přístupem k ekonomice a domnívají se, že jejich kroky nešetří, ba naopak, ať se snaží, vedou ještě ke většímu zadlužování, viz pan Kalousek nové dluhopisy. Lidé kvůli vysokým daním nakupují v cizině. Jak jinak než protesty mohou říct našim představitelům, že se mýlí, že by měli spolupracovat s opozicí, aby kroky vedly k lepším řešením?" Tolik citace.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to je na celý pořad, že? Já si myslím, že to, že člověk řekl nahlas, co si myslí, je samozřejmě potřebné a užitečné a já si dokonce myslím, že v jistém věku je to i povinnost, jo, že, že když člověk hlavně zamlada by neměl brát věci tak, jak jsou, že tak už musí navždycky zůstat. Věci se přece mění. Ale jakmile člověk stárne, tak zjistí, že většinou, když se věci mění, tak mění ještě k horšímu. To znamená tam už potom já už jsem v tom věku, kdy si říkám, že pokud se mi něco nelíbí, tak bych měl já za sebe udělat něco pozitivního a ne očekávat, že to udělá někdo druhý. To znamená, já od té vlády neočekávám naprosto nic a vůbec si nemyslím, že i když prostě ji budu kritizovat, že se nějak polepší a nebo, že něco udělá za mě. To, na to jsem už dávno rezignoval. Vím, že pokud to chci, aby bylo něco řečeno, tak to musím říct, pokud chci, aby se něco udělalo, tak to musím udělat já. Jinými slovy, už se nevymlouvám na nějaký princip zastupitelské demokracie, kdy někomu jsem dal hlas a teď si myslím, že on si toho bude nějak cenit, nebo, no nebude, to prostě už vím, že ne. To znamená jsem pro to, aby, jakmile člověk si uvědomuje, že je něco ve světě ekonomie v nepořádku, tak by to řešil sám.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na Internetu se dnes objevil seznam členů ODS. Tentokrát obsahuje i rodná čísla a čísla mobilních telefonů. K úniku dat se hlásí sdružení pod názvem Anonymous a k tomu kroku je prý vede nezájem politiků o názor občanů České republiky. Je to cesta protestu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já nevím, proč jenom ODS, proč nezveřejní současně ČSSD a ostatní strany, když už teda? Protože je omyl si myslet, že jedna z těch stran má nějak mimořádně jiný styl politiky, než všechny ostatní. Je to prostě jeden tým. Oni si převlékají mezi sebou dresy, ale jsou to stále stejní. Tak to je první taková trochu naivita. A zadruhé, já nevím, mně se to moc nezamlouvá, nebo já nejsem stoupencem toho, aby se ukazovalo na lidi jednotlivě prstem. Je potřeba si uvědomit, že ti lidé, kteří kdysi vstoupili do těch politických stran, tak velmi často tak činili z důvodu takové péče o věci veřejné, měli pocit, že je dobré se prostě zúčastnit toho společenského života i touto formou a někteří tam zůstali proto, protože to je pro ně výhodné. A někteří tam zůstali proto, protože z jakési setrvačnosti, některý možná jenom z nostalgie. Jinými slovy vzít to tak, že na ně uplatníme nějakou kolektivní vinu, to se mi vůbec nelíbí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pan Matoušek nám napsal otázku: Co si myslíte o tom, že ta pokažená morálka je dědictví komunistického režimu, jak se často prezentuje?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já, kdyby se to řeklo, já nevím, dva roky po převratu, tak bych o tom třeba uvažoval, ale dnes mám takový pocit, že se stále bojuje tady proti minulému režimu. Je to docela výnosné a navíc se člověku už nic nemůže stát, protože už je 20 let pryč, že, ale, ale já si myslím, že to je zbytečné, že je potřeba se vyrovnávat s úplně jinou minulostí, a to je s tou, kterou tady tvoříme posledních 20 let. To je náš velký problém, co tady vzniklo. A ne, z čeho to povstalo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
"Myslíte si také, že zdražení léků o 7 % s DPH 14 % je nová metoda eutanázie naší vlády na důchodce?" Tak to formulovala svůj dotaz paní Damašková.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Minule mi přišel takový mail, ve kterém se popisuje, jak taková paní v lékárně prostě předloží recept, ta jí řekne, počkejte, ale na to je nějaký doplatek, zaplatíte mi 1200 korun, teď ta babička prostě se rozpláče a odchází a lékárnice jí říká: Vemte si ten recept s sebou, protože ho potřebujete a ona říká, nač mi budou ty léky, když zemřu hlady jo. No a tohle to je mail, který mi přišel ovšem už potřetí. Jinými slovy tento příběh si lidé vyprávějí jako takový novodobý bonmot, jak se zachází s lidmi potřebnými, s lidmi bezmocnými a je to samozřejmě takový emocionální vzkaz, protože, když tohle čteme, tak v každém se prostě, no prostě máme zlost, jo, protože, co to jako je. No ale ve skutečnosti je to daleko složitější. Vůbec ten způsob, že lidé konzumují obrovské množství léků a že ten zdravotní stav se odvíjí a nebo naše představa o zdraví se odvíjí od toho, co všechno spolykáme, to je celé taky určitá forma manipulace. Prostě přece v minulosti spousta lidí dávalo přednost tomu, že zdravě žije a potom třeba tolik léků nepotřebovali a ani jich tolik nebylo. Já si nejsem vůbec jist, jestli celý ten zdravotnický byznys, do kterého jsme vtaženi, jestli taky není součástí nějaké manipulace, jestli teda my se sami také nepodílíme na tom a jestli sami neneseme určitý díl viny na tom, že se takhle necháme oblbnout těmi farmaceutickými firmami.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
"Pane Hoffmane, jak vidíte problém lidí, ke kterým nyní patřím i já, kdy v případě voleb nevím, jak se zachovat. Samozřejmě volit považuji za nevídanou možnost, ba i povinnost, na rozdíl od dob socialismu, ale není pro mě žádná přijatelná možnost?" Ptá se Zdeněk Hronek z Českých Budějovic.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Znám lidi, kteří vlastně i na bázi nějaké, nějakých sociologických úvah a tak dál studují vlastně společnost dlouhá léta, uvažují, jakým způsobem lze docílit toho, aby lidem, které volíme, se dalo důvěřovat a vznikají různé modely, není to tak, že by prostě se nevědělo a že by lidé nedomýšleli, pouze se o tom nepíše a nikomu se nechce o tom nějak mluvit, protože ten systém, který zde máme, se všichni snaží ještě nějakým způsobem zachránit a vylepšit, než definitivně zkolabuje. Ale určitě ten způsob, kdy volíme kandidátky politických stran, kdy vlastně ti lidi mezi sebou se domluví, kdo, kdo bude mít vliv, kdo bude mít moc a námi si to nechají jenom nějak posvětit, je špatný. To znamená, určitě má smysl volit někoho, koho znám, když je, když se volí na malé obci a tam prostě se podaří spoluobčanům někoho, koho si vážím, přemluvit, aby to vzal, pak mu dají důvěru, no tak my máme takového starostu, který je starostou potřetí a je mimořádně zajímavý tím, že se umí postarat o obyčejnou babičku v zimě, když prostě dává pozor, aby někde nezůstala sama, když je všechno zaváté sněhem, ale současně umí komunikovat s boháči, kteří prostě mají obrovské majetky a staví se taková ta luxusní sídla a je to prostě člověk, který je na svém místě a váží si ho všichni, jo, to je, a dělá to dobře. Takže volit někoho, koho znám, tak, tak určitě ano, tehdy má smysl jít k volbám, ale volit někoho, koho jsem v životě neviděl, o kom mám špatné reference a nebo koho vybrali nějací jeho straničtí partajníci, no tak považuju za naprostý nesmysl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl Ivan Hoffman, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu. Za týden máme velikonoční pondělí, takže za 14 dní na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra Zita Senková a Max Kašparů. Vladimír Kroc přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.