Jak to vidí Ilona Švihlíková - 14. června

Ilona Švihlíková hojně publikuje jak doma, tak v zahraničí (Slovensko, Německo, Rakousko, Velká Británie). Účastní se řady veřejných vystoupení obzvláště k problematice současné krize a možných řešení. V roce 2010 vydala svou první monografii Globalizace a krize, v roce 2011 ukončila habilitační řízení a získala titul docent.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Ilona Švihlíková, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
O korupci se mluví až do omrzení, ale kauza začíná stíhat kauzu. Asi je to dobře. Včera jsme se dozvěděli, že policie chce, aby Poslanecká sněmovna vydala Vlastu Parkanovou kvůli předraženému nákupu španělských letounů CASA, to, když byla současná místopředsedkyně dolní komory parlamentu ministryní obrany. Než se dostaneme k té samotné kauze, nebo k tomu případu, zlobí vás, že jsme se o tom dozvěděli dřív od novinářů, než poslanci od policie?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
No ono už je to skoro takový český folklór teda, ale asi by to takhle být nemělo. Problém je v tom,že na těhle těch kauzách, které se samozřejmě i dobře mediálně prodávají, se snaží prostě různé skupiny různými způsoby přiživit, viz uniklé fotografie a podobně ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tam to ale šlo rychle.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
Ano, no, možná až podezřele rychle, no, a potom samozřejmě je tady i ten problém, že tady máme nějaké zvláštní vztahy, kdy ty informace unikají určitými směry. Což taky dost o něčem vypovídá. Minimálně tedy o tom tedy, jakým způsobem funguje policie. Takže to jsou věci, které nám můžou připadat někdy třeba zábavné, ale ono to signalizuje, že v tom systému je skutečně nějaká hlubší porucha.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co se vlastně Vlastě Parkanové klade za vinu? Ona se brání, že o nevýhodném nákupu, tedy s otazníkem, rozhodla celá vláda.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
Tak vláda samozřejmě rozhoduje jako kolektivní orgán, to je pravda. Já neznám přesně to obvinění, protože možná nemám ty speciální vztahy tam k policii, ale já si myslím, že tady je důležité vůbec otevřít to téma, jakým způsobem se rozhodovalo a rozhoduje o veřejných zakázkách tohoto rozsahu a že by bylo skutečně potřeba se podívat na poněkud, ty řekněme, větší cifry. Tím nechci jaksi úplně podhodnocovat nějakých 7 milionů, ale samozřejmě z hlediska toho, co běží ve veřejných zakázkách, to je naprosto minoritní částka. Ten zásadní problém je, jakým způsobem se rozhoduje o veřejných zakázkách a jak potom jsou ty zakázky realizovány. A to nejenom na té úrovni centrální vlády, ale také na úrovni měst. Podívejte se prostě, jak dopadla Opencard, pro kterou teďka zoufale prostě se hledá nějaké využití, aby těch 800, nebo možná ještě více milionů jaksi úplně nepropadlo oknem, jo. Takže tady je strašně důležitá ta zpětná vazba. Nejhorší na tom je, že oni existují systémy, jak tyhle věci pohlídat, to znamená my pořád jakoby hledáme nějaká řešení a něco se vymýšlí a přitom existuje už spousta systémů, jak tohle riziko té netransparentnosti značně zmenšit, až téměř jaksi limitně přiblížit k nule. Máme systémy opendata, ta současná technika umožňuje plnou transparenci těch zakázek, to znamená i tu možnost, aby občané sami si to hlídali. Koneckonců, pokud to hlídat nebudou, tak to vždycky nutně musí dopadnout špatně a máme takové i nástroje, jako je třeba participativní rozpočet, kde ti občané přímo vidí do rozpočtu dané obce, nebo daného města, dané čtvrti a ve chvíli, kdy o části těch investic rozhodují, tak ta možnost, že se něco velkolepým způsobem rozkrade, je také velmi malá. A tohle jsou nástroje, se kterými už jsou ve světě zkušenosti. Jeden příklad máme přímo za humny, v Bratislavě, takže ono to dělat jde. Ale je skutečně potřeba, abychom se nad tím zamysleli celkově. Že aby to nebylo jakoby na koho to padne zrovna ten černý Petr. Ale abychom tyhle věci řešili uceleně, jak na úrovni centrální vlády, tak právě i na těch nižších, a taky si nedělejme iluze, že by tam by to probíhalo vždycky úplně košér, to rozhodně není pravda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já se tady probírám posluchačskými e-maily a tento se mi líbí od Pravoslava Procházky, když vy už jste mu asi teď odpověděla. On má takovou úplně jednoduchou otázku. Co si myslíte o tom, co se tady děje v závorce korupce?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
No, víte, ta korupce je hodně starý fenomén, to není nic, co by neexistovalo, ale ona nám dneska jakoby překračuje ty meze, které, řekněme, bývávaly obvyklé. Jednak tím, že ty některé ty veřejné zakázky samozřejmě mohou mít obrovské hodnoty a také v tom, že se nemyslím, že to je specifické pro české prostředí, ale u nás to je minimálně velmi silné, vytváří určitá bratrstva, ono se tomu říkají kmotři a tam nějaká ideologie nebo politické zakotvení jaksi zcela vedlejší, jaksi to je, my se tady spojíme, pak se třeba na té radnici vystřídáme, ale máme prostě ty svoje podnikatele, kteří jaksi nám pomohou když tak s tou volební kampaní. No ve chvíli, kdy prostě máte politiku postavenou a ty kampaně vyloženě na tom, kdo má víc peněz, tak se tomu ale těžko můžeme divit. To znamená my musíme skutečně, když chceme něco s tím udělat, a předpokládám, že asi většina z nás s tím něco udělat chce, je otázka vůbec nastavení financování politických stran, nastavení limitu ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, že vám skáču do řeči, tak přece argumente, že to byly ale peníze na volby, to je nějaká omluva, nebo jak tomu rozumět?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
Já tomuhle argumentu úplně nerozumím. Tak chápu, že prostě David Rath se hájí, to je logické, že se hájí. Je možné prostě, že byl třeba nějak v té stranické struktuře pověřen něco s tímhle tím způsobem jaksi přebrat ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale pořád byly nelegální černé peníze.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
To, tak to úplně přesně nevíme samozřejmě, respektive já to takhle nemohu jakoby přesně ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak s velkou pravděpodobností asi by je jinak nenosil v té krabici.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
Ale je to každopádně velice zvláštní situace, ale stejně tak prostě je zvláštní, když teda, řekněme, že to je malá částka, aniž bych to omlouvala, ale tady skutečně máme prostě v těch veřejných zakázkách cifry, které jsou stonásobně větší, jo, takže tady bych trošku jako nevím jestli třeba na Mosteckou uhelnou, kde bylo 12 miliard by nasadili takovouhle jaksi váhu, nemyslím přímo policistů, ale že by se tomu to státní zastupitelství tak věnovalo, já nemám ten pocit. Myslím, že to tam leželo asi tři čtvrtě roku, nechali to úplně být tu švýcarskou žádost ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak možná právě ale zase záleží na tom státním zástupci a to se teď taky řeší, to je další otázka.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
Tak doufejme, že by se to nějak vyřešilo. Ale ta cifra samozřejmě těch 12 miliard to je už je úplně někde jinde. To je mimochodem ta valorizace důchodů na příští rok, jo, to je ta odpovídající cifra. No a tak k té korupci. My, jak už jsem naznačila teda nějaká řešení jsou, ale musíme si taky uvědomit, že ona ta korupce dneska má velice sofistikovanou podobu i v tom, že ona se dá jakoby uzákonit. Je tu možná zní zvláštně, my si vždycky korupci vybavíme ve spojitosti s nějakým nelegálním jednáním jo, ale ono to jde udělat i tak, že prostě v rámci zákona vyčlením určitou část veřejného sektoru pro ten soukromý a potom už to můžu zařídit tak, aby prostě můj kamarád, nebo ten, kdo mi financoval volební kampaň, bych se mu jaksi odvděčil tím, že prostě on dostane určitou oblast na starosti a to už se dokazuje jakoby mnohem hůř tenhle ten styl, kdy jaksi já daruju určitou část toho veřejného tomu soukromému. Typickým příkladem, a tomu se říká dobývání renty, ekonomické teorie, typickým případem je třeba nastavení současného penzijního připojištění, jo, to tak to je dáreček pro banky, protože ten produkt sám o sobě, jestli taky třeba máte a díváte se na tu křivku těch výnosů, tak zjistíte, že většinou vám nepokryjou ani inflaci a že kdybyste neměl ten státní příspěvek, tak je to naprosto neatraktivní produkt, jo, a tímhle tím způsobem ten stát vlastně pomáhá dotuje jednak teda ty nejbohatší skupiny, co si můžou spořit, což je samo o sobě paradoxní teda a jinak samozřejmě enormně pomáhá těm bankám. A takovýhle příkladů bychom mohli najít spoustu a přitom to jako je to korupce, není to korupce, kde je ta linie jo? Ale každopádně já dávám určitou výhodu, určitý dáreček nějaké speciální skupině, a přitom to na první pohled to je naprosto legální, jo, takže my musíme to naše vnímání toho, co je a co není korupce opravdu rozšířit a trvat na těch pravidlech. Nemůžeme říkat, že to je prohraná bitva, to je neskutečně demoralizující. Je potřeba skutečně se podívat na to, jak se transparentně dá hospodařit, ty zkušenosti ze světa tady jsou, už jsem slyšela spoustu takových jakože ve Skandinávii mají lidé jinou morálku a proto vždycky jsou na tom nejlépe, že jo, ty indexy korupce a tam prostě ta Skandinávie vždycky úplně vévodí, ale ono je to taky tím, že oni mají jiný proces rozhodování, oni mají demokratický proces rozhodování, když všechny ty různé skupiny prostě se nesejdou jako až ex post, tady to je hotovo, vy to podepíšete a když ne, tak zlobíte, ale oni už rozhodují před tím, oni vybírají ty podklady. A ve chvíli, kdy je do tohohle zatáhnete a jde to všechno zveřejňujete, průběžně tak prostě ta šance, že každý si z toho něco uloupne, je hrozně malá. Takže ono to jde, ale musí se chtít. Podívejte se, jak jsme dopadli u třeba těch anonymních akcií, že jo?

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podle Českého statistického úřadu vzrostla za první čtvrtletí průměrná měsíční mzda na 24 126 korun. Reálně po odečtení inflace poklesla o 0,1 %. Snad dobrá zpráva je, že se inflace mírně snižuje. Jak to vidíte vy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
No, já mě ta inflace, musím říct až zas tak jako ukazatel nevzrušuje, tak samozřejmě tam máte DPH, které vám tam vždycky jakoby naskočí, ale když jsem se dívala na ta data ČSÚ, oni vždycky zveřejní pravidelný kalendář, tak to, co mně tam vadí je samozřejmě to, že na rozdíl od těch okolních zemí, tak to naše HDP jde dolů, to znamená minus 0,7, tam už je něco nastartováno a on to není, asi nebude výkyv podle mého názoru, protože ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je to možná tím, nebo možná tím, podle ekonomů, že domácnosti a lidé šetří a já jsem se na to ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
No jasně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... jsem se na to chtěl právě zeptat, jestli se už tady neukazuje, že cesta těch škrtů, pouhých škrtů není to pravé, že je to opravdu může ochromit ekonomiku?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
No úplně mi to říkáte, teď jste to řekl za mě a sebral jste mi to. Když se podíváme třeba na to, jak klesají domácí zakázky, ty vám jdou dolů už 10 měsíců v řadě, stejně tak maloobchodní tržby u potravin, což je jako už, to už se opravdu tne do živého, abych tak řekla a stejně tak ČSÚ samozřejmě tahle data zpracovává, takže tam jednoznačně najdete, že to je pokles domácí poptávky. No a to se vám samozřejmě nutně negativně odrazí na výběru daní, to znamená za první kvartál nám na DPH chybí 4 miliardy, nevím, kde se vykouzlí a tímhle tím stylem pak samozřejmě nemůžete ale konsolidovat veřejné finance, jo, jako nemůžete je neustále podvazovat růst, protože potom ty daně prostě nevyberete, nemluvě o tom, že u některých daní se ani moc nesnažíme teda, aby se vybraly, ale my se koncentrujeme na ty nepřímé a ty jsou samozřejmě jednoznačně navázány na spotřebu a ta půjde dolů, protože ty mzdy prostě se nevyvíjejí vůbec dobře, že jo, samozřejmě to DPH, to je velice silný zásah a takové ty předchozí úvahy, že to snad požere jakoby pojme ta marže těch obchodníků, se ukázaly být jako naprosto scestné. Koneckonců každý z nás, kdo prostě nějakým způsobem nakupuje a porovnává ty ceny, tak to přímo vidí. Takže ta situace české ekonomice je, řečeno mírně, dosti nedobrá a já tam hlavně nevidím jakoby nějaký možný impuls k zlepšení, protože tady se pořád argumentovalo, že nás z toho vytáhne ten export. Což teda jednak není pravda, ale to bychom se dostali do nějaké makroekonomické debaty, ale zase, prostě ta čísla toho Českého statistického úřadu hovoří jasně. Ten první kvartál ukazuje, že když ten export rostl, tak ten propad té domácí poptávky byl silnější. Proto máme minus 0,7 pokles hrubého domácího produktu a já teda to, co mě teda na tom jakoby nejvíc vadí je, že nemám pocit, že by tady z hlediska těch hlavních institucí, byla nějaká sebereflexe. Já se dokonce trošku obávám, že oni to svedou na ten zahraniční vliv, a tohle není zahraniční vliv. Tohle je vyloženě jaksi home made, to je jaksi náš hlavní příspěvek k rozvoji, nebo spíše k destrukci té české ekonomiky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mám tady dotaz bez podpisu. Myslíte si, že je správné oslavovat den daňové svobody?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
No, ten den daňové svobody takzvaně říká, že jakoby už neděláme na stát, ale, že jako děláme na sebe. To je zhruba ta základní idea a už z toho víceméně plyne, že ten stát je vnímán jako nějaký prostě negativní aktér. Tohle se naprosto neslučuje s mým jaksi světonázorem, protože moje oblíbené heslo, že ten stát je náš, prostě ten stát je tady pro to, a historicky vznikl pro to, aby stanovil nějaká pravidla a taky mimo jiné proto, aby ochránil ty slabší vůči těm silnějším.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale zase se vracíme k tomu, že to musíme kontrolovat, aby to tak opravdu bylo.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
To vždycky, to vždycky. Ale jako jednoduše řečeno, prostě silný stát nepotřebují a stejně tak nepotřebují pravidla. Oni si je zaplatí a zařídí sami. To znamená mělo by být v zájmu těch slabších aktérů, aby nechtěli tu destrukci státu. A teď je otázka se ptát, co od toho státu chceme, jaké služby, jak by měly fungovat a jak za ně budeme platit. On už Karel Havlíček Borovský se tomuhle trošku jakoby věnoval a pozoroval jednu zajímavou tendenci, že Češi by rádi, aby ten stát jim poskytoval řadu služeb, ale nechtělo by se jim za ně platit. A to dost dobře nejde. My třeba vidíme krásně ta Skandinávie je prostě příklad, kdy to je vyrovnáno. Jsou tam velmi vysoká očekávání od státu, asi nejširší na světě v tomto jaksi ohledu, vlastně sociální, zdravotní, školství a tak dále a zároveň je tam i ochota za to platit. To znamená velmi vysoká daňová kvóta a pak to funguje bez problémů. Koneckonců žádná skandinávská země nemá žádné problémy s dluhovými krizemi, nebo s něčím podobným, ale je potřeba aby tohle jakoby bylo v souladu. A stejně tak je potřeba si uvědomit, že, když to nebude ten stát, kdo se o tyhle věci postará, nebo kdo bude garantovat nějakou úroveň, tak potom to může samozřejmě převzít trh, ale trh jako redistributivní mechanismus nezajímá potřeba. To znamená to, že vy jste nemocný, nebo že prostě jste bez práce a tak dále. To ten trh nezajímá. Ten trh jde tam, kde je kupní síla. No a to znamená nezajímá ho potřebnost, která by měla zajímat asi ten stát, ale zajímá ho kupní síla. A to vám vede k dosti jiným redistributivním rozdílům a prostě tomu, jak se ta ekonomika prostě potom vyvíjí a jak vypadají ty společenské rozdíly, jo, takže to je potřeba si uvědomit. No a u nás ta destrukce toho státu, to ho rozkládání, jak nedávno napsala pan profesorka Dvořáková, je právě o to víc podpořeno, že ti lidé mají pocit, a často velice oprávněný pocit, že platí ty daně, odvádějí a ono to pak zmizí na nějakých letounech, Opencard a já nevím, na čem všem ještě. To znamená, že to ta vazba je hrozně malá pro ně a tím pádem, jestli my budeme chtít ten stát nějak zachránit, což teda já bych chtěla, tak skutečně to, co nám tam bliká jako absolutně to první, je právě ta korupce, protože jako jak chcete, jakým způsobem vybírat daně a rozumně hospodařit, když prostě obrovské cifry vám mizí právě pro tyhle ty různá bratrstva, kmotrstva, nebo jak už se to všechno nazývá. Tady to skutečně vypadá, že žijeme jak jako v nějakém filmu o sicilské mafii. A to samozřejmě i na těch nižších úrovních, jako to prostě víte, když se říká, no, tenhle ovládá Příbram a toho platí tenhle a my to bereme téměř jako nějakou samozřejmost. A to už je potom nejenom ekonomický, ale to už je morální rozklad a ten se samozřejmě napravuje mnohem hůř.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říká Ilona Švihlíková náš dnešní host. Věra Bosáková se mailem ptá: Nebylo by dobré dát místo velkých podniků přednost středním a menším? Když krachuje velký podnik, je to problém a bývá zachraňován za velkých nákladů.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
Je pravda, že v těch posledních zhruba 30 letech v té globální ekonomice došlo ke vzniku bezprecedentně velkých firem, se jim říká nadnárodní firmy, které mají obrovskou ekonomickou sílu a často ty jejich tržby jsou větší než takové HDP celé České republiky a samozřejmě, když se dostanou do problémů ale, tak jaksi mají tu nataženou ruku směrem ke státu, i když před tím se jim třeba platit daně, to přece my nebudeme, ale běda, když se dostanou do problémů. Typické je tohle pro finanční sektor. Tam je to asi nejproblematičtější a právě proto se už několik let v souvislosti s tou současnou krizí navrhuje, aby se jednak jednoznačně oddělily určité typy bankovnictví, investiční a řekněme takové to drobné, ta spekulativní složka šla pryč a aby nebylo možno spekulovat s malými úsporami klientů a také se právě uvažuje o tom, že by ty velké bankovní korporace se rozdělily na několik menších. Já osobně si myslím, že je hrozně důležité, aby ekonomika, která má plnit i jaksi jiné účely pro společnost, než je jenom jaksi zisk pro několik jednotlivců, právě měla tu bázi v těch menších a středních podnicích, ale pozor, ty musí taky někdo financovat. To znamená, že to, co třeba nám hodně chybí v České republice, je, že my tady nemáme ten malý a střední bankovní sektor, což jinde, třeba v Rakousku, velmi silně plní komunální banky, nebo to, co my známe pod pojmem družstevní záložna případně kampelička a tenhle ten sektor u nás byl nejprve totálně neregulován ministerstvem financí, čímž byl zničen, má logicky dosti špatnou pověst, ale přitom on tvoří tu pilíř financování právě tohohle sektoru, který je hrozně důležitý i z toho sociálního hlediska. A vidíme, že to funguje. Ve Spojených státech jsou obrovsky silné komunální banky, právě toho malého typu, které prostě znají svoje klienty, znají ten region, investují do toho místního, nic je neláká investovat do nějakých pofidérních derivátů a tohle nám tady chybí a potom ty malé a střední podniky prostě na to financování velmi často nedosáhnou a buď tedy živoří na jaksi na okraji zájmů a ekonomiky a nebo prostě v takovýhle krizích se nutně zlomí. A potom ta naše struktura je skutečně dominována několika obrovskými hráči, které ještě nota bene teda nejsou v českém vlastnictví.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Agentura Moody´s snížila svůj rating Španělska na nejnižší hodnocení úvěrové spolehlivosti. Chci se ptát na to, jak to vidíte se španělskými bankami, ale teď je novinka, že stejná ratingová agentura snížila o 2 stupně úvěrový rating i Kypru, takže vůbec otázka zní takto: Jak dlouho vydrží eurozóna ještě v této podobě? Ekonomové se shodují, že maximálně rok.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
No, já bych pospíchala, musím říct, že bych pospíchala. Já si skutečně myslím, že takové ty částečné krůčky, které jsou typické pro Evropskou unii, není na tom nic špatného, se teď už jednoznačně vyčerpaly a že je potřeba udělat jednoznačně radikální krok, protože ty dluhové problémy se vzájemně násobí, prostě není tak, že jakoby Řecko stranou, Španělsko stranou. Tam prostě už se ukazuje, že nějaké menší záchranné fondy nebudou dostatečné. Když se ta hospodářská měnová unie ustavovala, tak tady byly hlasy, které říkaly, pozor, prostě ta společná měna je velmi, velmi silný nástroj. A jenom, když se podíváme do historie, tak vlastně těch pokusů bylo už spousta, to není žádná nová věc, ale z historie víme, že jediná měnová unie byla schopna přežít, a to byla německá měnová unie, která vyvrcholila 1871 znovusjednocením Německa. A tohle ten případ si myslím, je dobré trošičku připomenout, že prostě ta společná měna automaticky už vede k velmi silnému spojení, které bychom možná mohli až nazvat federací a bránit se tomu sice můžeme, ale potom tedy musíme říct, jakou jinou alternativu tady dáme. Já si myslím, že bude nutné vytvořit bankovní unii, že ten případ jako třeba u Irska, kdy ten stát přebral ty závazky bank, to byla skutečně, jak já vždycky říkám mým studentům, ekonomická sebevražda v přímém přenosu. To byla třetina HDP, to prostě ta země nemůže unést, to nemůže unést žádná země na svět. To je srovnatelný s tím, jako kdybyste šel do války, prostě začali vás bombardovat. Tak to je zhruba ztráta tohohle typu. A tady je potřeba skutečně vytvořit ta společná pravidla, pravděpodobně i ty eurobondy a také právě tu jednotnou, ten jednotný bankovní postup, záruku vkladů ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se to vlastně děje. Europoslanci teď podpořili zavedení většího dohledu Evropské komise nad rozpočty států eurozóny, vytvoření fondu na pomoc státům s tím vysokým státním dluhem a zavedení těch takzvaných evropských dluhopisů. Je to teda správná cesta?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
No, správná? Jakoby, pokud teda nechci, aby se ta eurozóna rozpadla, tak asi tímhle tím směrem by se mělo jít. Ty náklady toho rozpadu by byly dosti velké a i když Němci často jakoby říkají, že by rádi, aby třeba Řecko odešlo, tak ve skutečnosti, kdo by na tom nejvíc prodělal, nebudou Řekové, ale právě Němci, protože patří mezi hlavní, jejich banky patří mezi hlavní řecké věřitele. Takže představa, že by se tohle Německu nějak zvlášť vyplatilo, taková není. Ale ještě existuje jeden velice zajímavý návrh, který u nás tak nějak prosvištěl bez povšimnutí, kupodivu také z Německa, z Deutsche Bank, který navrhuje řešení podle mého názoru konstruktivní a velice zajímavé, a to je několik měn, které by obíhaly v rámci eurozóny. Zachování eura, ale zároveň by tam byla možnost oběhu pro národní, případně pro lokální měny, které koneckonců jsou logickou reakcí na krizi a v Řecku už tyhle ty pokusy vidíme. To si myslím, že by nebylo vůbec špatné, protože ono by nás to zbavilo jednoho dlouhodobého problému, který řešíme, a teď myslím jaksi v globálně, který řešíme. A sice to, že ty peníze na jednu stranu by měly obíhat rychle, aby stimulovaly ekonomiku a na druhou stranu by měly sloužit jako něco uchovatel hodnoty. To znamená spořit v nich a tahle to moc jakoby nejde dohromady, jo, toto, já ty funkce se vám dost tlučou a oddělit je, to znamená, dát tu lokální měnu s rychlejším oběhem a potom třeba to euro nějaké podobě zachovat právě pro tu funkci, řekněme, toho uchovatele bohatství pro to budoucí investování, tahle ta myšlenka se mi zdá jako velmi, velmi dobrá. Možná bude mít i naději na aplikaci, když přišla tedy z Německa, tak by to možná mělo trošku větší naději, než, kdyby s tím třeba přišlo to samotné Řecko. Ale eurozóna podle mě jednoznačně stojí před velikým zlomem a před velkým rozhodnutím, čím chce vlastně být, ale zase, jak říká hezky Rubinie, to je takový slavný americký ekonom, vůči Německu je potřeba si uvědomit, že federalizace není totéž co neokolonialismus. Je potřeba tyhle věci rozlišovat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se bavíme o euru, sledujete i to fotbalové?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
No, já miluju fotbal. Takže já se snažím dívat maximálně, co to jde na zápasy, i když se přiznám, že dívat se na to, jak hraje náš tým, není úplně povznášející, ale pak se člověk vždycky spraví náladu u nějakých jiných týmů. Mně prozatím velice se líbila, teda líbila by se mi hra Ruska, kdyby nehráli proti nám, pravda, ale velice se mi líbila, jak hrála Ukrajina, jo, to byl úžasný výkon. Někdo říká to je outsider, nebo prostě pořádací země, ale to byla skutečně nádhera, obrovská rychlost a já už jsem trošku jakoby fajnšmekr, takže se divám i na ty formace, to znamená tím způsobem hrají a musím říct, že po tom, co jsem zatím viděla, usuzuji, že formace 4:3:3 mi připadá prostě úplně úžasná a nechápu, proč ji včera nehráli Holanďané. Kdyby jí hráli, tak by podle mě s tím Německem neprohráli, no.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak podle vás dopadne sobotní souboj s Polskem?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
No, Poláci jsou doma samozřejmě a já prostě jako ne, že bych nefandila českému týmu, ale to, co jsem tam prozatím jaksi viděla, mě nenaplňuje přílišným optimismem. Já bych byla ráda, kdyby pan Bílek si uvědomil, že prostě někteří hráči v reprezentaci by tam neměli být za nějaké minulé zásluhy a za to, že prostě pobíhají po hřišti, ale jako bez balónu, což nemá zas až tak velký smysl a že by bylo asi dobrý tam nasadit takový ty mladý kluky, jak se říká, jako je Necid a Lafata a prostě dát jim šanci a potom by to možná ještě nějakým způsobme šlo. Ale když prostě vidím ty ostatní týmy, s jakou i taktikou jaksi nastupují, tak nemám pocit, že bychom měli nějak velké šance.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byla docentka Ilona Švihlíková z Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha. Díky a na shledanou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha
--------------------
Děkuji.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude naším hostem Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Vladimír Kroc děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.