Jak to vidí Ilona Švihlíková - 11. května

Ilona Švihlíková hojně publikuje jak doma, tak v zahraničí (Slovensko, Německo, Rakousko, Velká Británie). Účastní se řady veřejných vystoupení obzvláště k problematice současné krize a možných řešení. V roce 2010 vydala svou první monografii Globalizace a krize, v roce 2011 ukončila habilitační řízení a získala titul docent.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem docentka Ilona Švihlíková, ekonomka a politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Vidíte, málem bych dodala to ekonomické, protože o ekonomice také budeme hovořit. Vy jste se ale před pár dny zúčastnila ve Zlíně mezinárodní konference, která se zabývala zemědělstvím, jeho budoucností, kvalitou potravin. Jak vy vidíte ty aktuální problémy v tomto resortu?

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
Takže dobrý den. Ta konference byla nesmírně zajímavá, i když je potřeba říct, že do značné míry byla velmi depresivní, protože tam byl popsán realisticky stav, ke kterému naše zemědělství došlo za těch posledních 20 let, a on to není moc hezký obrázek. Když se podíváme na ten vývoj obchodu, tak zjistíme, že Česká republika dnes má zápornou obchodní bilanci v té zemědělské produkci, k čemuž samozřejmě není žádný racionální důvod. My jsme země, která v těch základních plodinách může být jednoznačně soběstačná, což už neplatí, máme velké deficity například v masu, ale to není jenom otázka obchodu. Ta nepříliš dobrá čísla najdeme i v tom, jakým způsobem se u nás zachází s úrodnou půdou. Těžko budeme hledat zemi minimálně v rámci Evropy, která tak laxně zachází se svým asi největším bohatstvím a místo toho, aby ta půda byla obdělávána, aby se využívala, tak se na ní staví různé logistické obří haly, což samozřejmě tu půdu neskutečným způsobem degraduje. A byla tam, jaksi bylo tam zmíněno velké množství dalších problémů od kvality potravin, od toho, že zemědělci u nás vlastně dostávají mnohem nižší dotace než v okolních zemích, řekněme, té původní, původní patnáctky Evropské unie, což je samozřejmě velmi silně znevýhodňuje. No, že také vidíme ten negativní trend, že pokud už vyvážíme, tak vyvážíme tu nezpracovanou komoditu a nemáme přístup k té přidané hodnotě. Takže ten celkový obrázek nebyl příliš veselý, ale zase je potřeba říci, že tam především tedy pan docent Šuba vystoupil s poměrně jasnými návrhy, co s tím lze dělat, dokud ještě je alespoň trochu času. Mě tam jako ekonoma, jako člověka, který se zabývá dlouhodobě vývojem komoditních trhů, zaujalo několik věcí a hlavně to, jakým způsobem se u nás neuvažuje, a to neplatí jenom o zemědělství, v dlouhodobém horizontu, to znamená ta naprostá absence vize, takové to ono se to nějak udělá samo, což nás samozřejmě v té globální konkurenci nesmírně znevýhodňuje, protože většina těch, řekněme, inteligentních zemí nebo ty, které teda si počínají zdatně, tak mají prostě nějaké dlouhodobé, nějakou dlouhodobou vizi nějaký plán, který se snaží naplňovat právě v tom zemědělství. Tady na tom potravinovém trhu došlo od toho roku 2008 k opravdu velkým změnám a ty ceny potravin globálně velmi, velmi dynamicky rostou. A dlouhou dobu se uvažovalo tak, že prostě když bude v nějaké zemi nedostatek, že se to doveze, že budu spoléhat na ten globální trh, a ta potravinová krize 2008, 2009 jasně ukázala, že když dojde na lámání chleba, tak ty země myslí především samy na sebe, ti velcí vývozci zemědělských plodin i potravin jako třeba Indie nebo Argentina, tak ta jejich první reakce byla, že zakázaly vývoz. A logicky, prostě staraly se o to, aby na jejich vlastním trhu tedy bylo dostatečné množství potravin a většina zemí, mimo teda České republiky, u nás ne, na to zareagovala tak, že si uvědomila, že ta potravinová soběstačnost patří ke klíčových strategickým úkolům. Když zanalyzujeme projevy významných státníků od Spojených států po Rusko, po Francii, tak zjistíme, že to téma potravinové soběstačnosti se zařadilo hned vedle té energetické bezpečnosti, což už se skloňuje, řekněme, nějakých 10, 15 let, a že tedy se snaží udělat maximum pro to, aby byly v těch hlavních plodinách, v tom, jaksi v tom jádru zemědělství soběstační. U nás se tomu nějak zvlášť velká pozornost nevěnuje a pořád asi žijeme v nějakém falešném domnění, že ty potraviny dovezeme a moc se už ale nezajímá za jakou cenu a v jaké kvalitě a jak moc to poškozuje nejenom naše zemědělce, ale vůbec venkov. Ten rozvrat venkova, to ubývání osidlování, to, jak mladí lidé odcházejí do měst, to zase patří k těm závažným problémům, kterým se u nás věnuje skutečně jenom minimální pozornost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z čeho to pramení, paní docentko?

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
No, já si právě myslím, že těch důvodů je celá řada. Jedna z nich tedy je, že zemědělství u nás je nahlíženo do značné míry s despektem, musím říct, že se mu nevěnuje pozornost, že je považováno za nějaký zastaralý, prostě téměř zbytečný sektor. A já si pamatuju na ministry zemědělství a není to tak dávno, kteří právě říkali - a co bychom podporovali nějaký naše zemědělství a venkov, tak si to dovezeme, my budeme dělat ty investiční fondy, jako jo. Tímhle tím stylem prostě uvažovat v dnešní době, kdy jenom ty ceny energií budou prostě velmi dynamicky růst, tak to je, to je, myslím, naprosto scestná úvaha. A jedna z těch tragédií je, že u nás se střídají ministři zemědělství, kteří tomu odvětví ale vůbec nerozumí a jejich priority jsou zřejmě někde úplně jinde. No, a pak právě ta absence té dlouhodobé vize. My se tady staráme o to, jak jde co seškrtat a ubrat, ale už se skoro vůbec nestaráme o to, kde ty hodnoty vzít, to znamená, kde bychom měli něco aktivně vytvářet, v jakých odvětvích, jakými způsoby, tak o tom se u nás téměř jakoby žádná debata nevede a skutečně si myslíme, že ono se to nějak jakoby samo, čímž se stáváme velmi lehkým terčem pro ty zformované globální síly, které jsou koncentrované, velice silné. Podívejme se jen na ty, na ty řetězce samozřejmě, které opanují tedy u nás tu maloobchodní síť a asi těžko můžeme čekat, že prostě nějaký individuální farmář si tady vymůže něco u řetězců, které ovládají prostě půl planety. To je naprosto iluzorní. Takže to, co nám tady také mimo jiné chybí, je, je mnohem užší spolupráce jak mezi tedy zpracovateli, tak potom mezi tím odbytem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co tedy budeme mít na jídelníčku, pokud se ta situace nezlepší?

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
No, já si myslím, že náš jídelníček už to zažívá teď a to je množství velmi nekvalitních potravin nejenom domácích, ale hlavně z toho zahraničí, že se prostě stáváme odbytištěm potravin takové třetí cenové kategorie, o což si ale koledujeme sami právě tím, jakým způsobem se chováme k půdě a jak nedáváme tomu, tomu prioritu, i v té politické sféře to zemědělství vždycky končí někde, někde úplně, někde úplně na konci, i když, jak už jsem zmínila, ty inteligentní země se k tomu staví úplně, úplně jinak. No, a potom se dozvídáme, že jíme technickou sůl a čím vším teda byla krmena kuřata a tak dále a my to tady prostě do sebe ládujeme. Ono je to také samozřejmě o té, o té nízké ceně a o tom, že u nás nemáme ty odbytové možnosti pro naše, pro naše zemědělce a že vůbec ten problém se řeší, když už vůbec nějaká řešení padají, tak velice izolovaně. A to mě zaujalo na té, na té konferenci, nejenom ta kritika samozřejmě, ale hlavně co s tím, to znamená, byla to taková přínosná konference v tomhle obrovsky, že tam padaly konkrétní návrhy, jak z té špatné situace ven. První z nich.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pár, pár nám řekněme, promiňte.

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
Ano, první z nich je, uvědomit si skutečně ty ceny energií. To nejsou jenom hnojiva a doprava, a to znamená, že my potřebujeme tu produkci zemědělskou lokalizovat nutně, to znamená, potřebujeme zajistit, aby ty jednotlivé kraje nebo regiony se stávaly co nejvíce soběstačnými a hlavně, aby se u nich koncentrovalo nejenom jaksi ta, ta produkce ve smyslu něčeho pěstování nebo, nebo chov, ale celý ten řetězec. To znamená zpracování potravin, odbyt v tom daném místě lokálně, ale také zpracování odbytu a výroba energií. To už dneska jde velmi dobře spojit, ale u nás zase si počínáme poměrně nehospodárně. Máme velký nárůst třeba bioplynových stanic, ale kolik z nich prostě to teplo pouští jen tak jaksi do vzduchu a nijakým způsobem ho nevyužívá. Prostě ten potenciál na rozvoj tady je velmi dobrý, ale ta první věc je, uvědomit si, že to je závažná otázka a že je potřeba jí věnovat plnou pozornost a hlavně vytvořit celkovou koncepci a nečekat, že ono se to nějak udělá samo, protože v tom případě budeme jenom snadnou kořistí pro ty síly, které už jsou dávno zkoncentrované, které mají globální dosah, nebo minimálně evropský dosah a my skutečně budeme na té úrovni, že budeme dodávat pouze to mléko a to obilí a ta přidaná hodnota bude nulová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem Jak to vidí je docentka Ilona Švihlíková a e-mail pro vás od paní Věry: "Někteří si myslí, že by se od stávajícího systému mělo přejít k systému jakési výměny zboží. Je to reálné."

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
Tyhle úvahy, to znamená naturální směna zboží za zboží se vždycky objevují v krizi. Zákonitě. Ono to souvisí s tím, jak klesá kupní síla, jaksi nejsou peníze. Ten nápad sám o sobě myslím, že není úplně špatný nebo zavrženíhodný, ale nemám jaksi pocit, že by jaksi řešil tu pravou podstatu toho, jak se v současné době nacházíme. To, co já považuji za poměrně dobrý nápad, je sdílení věcí. Na to už existují celkové servery třeba od komunity.cz, kde si můžete věci mezi sebou půjčovat, což myslím, že je dobrý nápad nejenom v tom, že jsou tam značné úspory, ale hlavně to buduje něco, co nám zoufale chybí nejen v tom zemědělství a to je důvěra a spolupráce mezi lidmi. My jsme se to úspěšně za těch posledních 20 let minimálně odnaučili. No, a jinak vyměňování zboží za zboží, jak říkám, v krizi je to poměrně běžný způsob, ale má to i své značné nevýhody. Já když vykládám vývoj peněz svým studentům, tak jim vždycky u té naturální směny povídám dvě pohádky nebo opakuju pohádku a jedna je o kohoutkovi a slepičce, kde jim vysvětluju to, čemu se říká problém dvojí shody, to jak ta slepička běhá, teďko chce zachránit kohoutka a hledá jaksi ten, ten problém té dvojí shody, to znamená, že musí najít toho ševce, kdo mu něco udělá a pro zemědělce, aby kohoutka zachránila, a provede několik velmi komplikovaných operací, které nakonec teda jen tak tak stihne a kohoutka zachrání. Samozřejmě jaksi v reálné situaci by už bylo dávno kohoutkovi, než by to slepička takhle všechno oběhala. To je ten problém, prostě najít toho, kdo má to, co já chci, to jako není vždycky úplně, úplně snadné, i když samozřejmě ta moderní technologie nám to do značné míry ulehčuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I když ta, promiňte, pohádka taky nebyla, byla docela dlouhá, než se dopracovali k tomu happy endu.

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
No, právě no, kohoutek, myslím, že už by skončil na tom dvoře docela špatně teda, než ta slepička to tam oběhala. No, a ten druhý problém té ekvivalence, tam zase používám pohádku jak dědoušek měnil až vyměnil. Ta jak dědoušek se vydá, myslím, s krávou na trhu a provede několik velmi špatných směnných operací a bude vyměňovat krávu za kozu a pak to nějak skončí tím, že vymění kočku za jehlu a tu ještě ke všemu ztratí jako, takže se vrátí bez ničeho a babička ho kupodivu teda dědouška něčím neplácne po hlavě a ještě je ráda, že se jí vrátil, jo, ale tak to je skutečně jenom pohádka, ale ono to ukazuje, jak je těžké jakoby tu směnnou hodnotu ustanovit, jo, jestli za krávu dostanu 3 kozy nebo 4 králíky a podobně. Takže já bych peníze jako takové nezavrhovala. Ten problém je, že ty peníze v současné době nefungují úplně ideálně a že je vůbec těžké definovat, co to peníze jsou, ale jakoby nevylévala bych s tou vaničkou i to dítě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi se shodneme na tom, že samozřejmě počet obyvatel planety roste a zajištění dostatku potravin se stává jedním z těch hlavních prioritních úkolů naší současnosti, byť si ne vždycky uvědomujeme, jak už jste se o tom zmínila, potravinovou krizi. Může například ekologické zemědělství nasytit svět nebo se budeme muset orientovat převážně na ty konvenční metody, co myslíte?

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
No, tohle byl velký, tohle byla velká debata právě v tom Zlíně, do jaké míry je tohle možné nebo ne. Já se nechci vydávat za experta na zemědělství, který tenhle problém rozřeší, ale tam právě u těch zemědělců jsem vnímala určitou nedůvěru k tomuhle systému, ne snad že by úplně ignorovali prostě péči o krajinu a širší souvislosti, ale právě s tím, že třeba u těch biopotravin mají značné obavy, že to není pro všechny, že samozřejmě ty biopotraviny jsou mnohem, mnohem dražší a těm zemědělcům ne že by jim jaksi prostě péče o krajinu a to, jakým způsobem se chovají zvířata, že by je to vůbec nezajímalo, ale oni skutečně mají velké obavy, že prostě je to natolik drahé, že většina populace na to vůbec nedosáhne. A i z toho důvodu nepatří k těm, kteří by prostě biopotraviny a vůbec tenhle ten způsob zemědělství nějak silněji podporovali. Ale na druhou stranu tam skutečně padaly návrhy, které jsou, myslím, poměrně nechci říct nové, ale, řekněme, jsou vynuceny právě těmi rostoucími cenami energií jako je to lokalizace produkce, což samo o sobě má velmi dobré ekologické dopady. Logicky, prostě když koncentrujete produkci, zpracování a spotřebu, tak neskutečně omezujete minimálně tedy ty dopravní náklady, tu překládku, kvalitu potravin, a zároveň tam byly zmíněny i některé jiné techniky, jako je bezorebné setí a podobně právě i z důvodu tedy šetření půdy. Takže myslím si, že se tam dostává řada těhle aspektů, i když u těch biopotravin tam myslím si, že panují tedy odlišné názory.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě další e-mail k tématu od paní Františky, zdraví vás a ptá se, jestli byli na konferenci i představitelé ministerstva zemědělství nebo přímo ministr zemědělství, jestli si to uvědomí a co udělají pro záchranu?

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
Já jsem je tam neviděla, se přiznám. Je možné, že tam byli, já to nevylučuju. Ona to byla opravdu obrovská konference a v té hale bylo asi 500 lidí. Vím, že tam vystupoval hejtman Zlínského kraje a že samozřejmě hlavní příspěvky měl pan docent Šuba a pan docent Hurta, kteří nejenom tedy řekli jasně, jak věci leží, ale především co s tím lze dělat. Já se tak trochu obávám, že tam jakoby z těch oficiálních ministerských míst nikdo nebyl, minimálně já jsem teda žádné jakoby reakce na tuhle opravdu obrovskou akci nezaznamenala. A vzhledem k tomu, k jakým obrovským přesunům dochází pokaždé, když se mění ministr, tak mám takový neblahý pocit, že tady skutečně nepanuje žádná velká vůle si aspoň uvědomit tu závažnost toho problému. Ono by skutečně stačilo, kdybychom se podívali trošičku do zahraničí, do toho Rakouska nebo do těch zemí, které i ty země, které nemají ideální přírodní podmínky, tak dokonce i ty se snaží často za obrovských nákladů zvýšit svoji potravinovou soběstačnost a kladou samozřejmě důraz právě i na kvalitu potravin, na zpracování a u nás tahle ta témata pořád tak nějak leží ve stínu. Jak už jsem zmiňovala, myslím, že to byl premiér, který prostě prohlásil, že není potřeba se těmhletěm věcem jakoby věnovat, že my budeme to sídlo pro ty investiční fondy. Tak to myslím, že jaksi hovoří za vše.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to tedy jinými slovy, že vlastně ta potravinová soběstačnost a koncepční zemědělská politika patří určitě nejenom u nás mezi priority?

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
Naprosto, naprosto. Skutečně ten potravinový šok 2008, 2009 byl obrovský a hlavně se ten mýtus toho nemám potraviny, nemám dostatečné množství, tak si to prostě a jednoduše dovezu, tak ten mýtus jednoznačně padl. Prostě ukázalo se, že když přijde takováhle krizová situace, tak ti velcí exportéři potravin v tom globálním měřítku v první řadě logicky myslí na svůj vlastní trh. Takže tady skutečně nastal obrat o 180 stupňů a většina zemí na to zareagovala. Třeba to fórum G20, tak tam právě mimo takové ty klasické věci jako je regulace finančních trhů, tak tam nově všude vystupuje právě důraz na potravinovou soběstačnost a na to, aby tedy to bylo spjato samozřejmě i s těmi úkoly, jako je péče o krajinu, jako je péče o venkov, takže to pro ně prostě je důležitá politická agenda, ale jak už říkám, u nás prostě je to, je to stále na okraji zájmu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání Jak to vidí je docentka Ilona Švihlíková, ekonomka a politoložka. Vraťme se ještě k výsledkům voleb prezidentských ve Francii a parlamentních v Řecku. Jak hodnotíte ty výsledky? Překvapily vás?

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
Musím říct, že mě zas až tak nepřekvapily, i když budou mít obrovské dopady ty volby jak v Řecku, tak ve Francii. To vítězství Hollanda je totiž jednou, možná dokonce jedinou šancí, jak se postavit proti těm německým plánům té fiskální konsolidace a jak vůbec podle mého názoru tu Evropu zachránit. Já si myslím, že pokud by ten fiskální pakt byl plně realizován, tak potom nevyhnutelným výsledkem bude rozpad Evropské unie, protože to bude tak obrovský ekonomický tlak, který vůbec nebude možno ustát. To znamená, tady myslím, že od toho vítězství Hollanda se do toho vkládají značné naděje a teďko bude tedy skutečně záviset na tom, jakým způsobem bude schopen se proti té německé politice, která je nakonec kontraproduktivní i sama k sobě, postavit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže, promiňte, už to nebude tandem Merkozy, jak se říkalo s Angelou Merkelovou, ani Merkoland?

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
Myslím si, že ta, ta doba, kdy Německo a Francie tvořily takovou tu základní dynamiku Evropské unie, je do značné míry pryč. Ono tyhle ty hospodářské rozpory se projevují i v té širší rovině právě u té G20, kdy existuje značné napětí mezi Spojenými státy a Německem, a samozřejmě Hollande si uvědomuje, že ta škrtací politika je naprosto kontraproduktivní. To vidíme koneckonců v tom Řecku, že jo. Ve chvíli, kdy prostě škrtáte tímhletím způsobem, tak nejenom, že ničíte tu společnost, ale vy ničíte samozřejmě i tu ekonomiku a jediné, co se děje, že se vám stále bude teda ten hrubý domácí produkt zmenšovat a ten poměr dluhu na HDP vám tím pádem ne že bude klesat, ale naopak roste. Řecko je koneckonců jednoznačný příklad a uvidíme to potom i ve Španělsku i v dalších zemích. Ty, ty volby v Řecku, nevím teď přesně, jaký je aktuální stav vyjednávání, je docela možné, že budou následovat další volby v červnu, ale není koneckonců překvapivé, že tam jednoznačně vyhrála nebo posílila ta, ta radikální levice, která tu politiku škrtů odmítá. Teď bude záviset na tom, jakým způsobem se k tomu postaví celkově Evropská unie a myslím, že ten scénář toho, že Řecko odejde nebo bude odejito z eurozóny, se opět dostává mezi ty dosti pravděpodobné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Levicový posun v Evropě neboli evropské jaro, tak někteří komentátoři pokřtili ten aktuální vývoj ve Francii a v Řecku, nutí nás Evropany vlastně ta nekončící krize finanční, ekonomická ke změnám volit nejen doleva, ale jak jsme viděli v kolébce demokracie dokonce do extrémů?

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
To je normální reakce. Tak ve chvíli, kdy prostě je provozována nějaká politika, která má drtivě špatné sociální dopady a navíc nefunguje, prostě zoufale nefunguje a ty dopady, ty výsledky jsou kontraproduktivní, tak je prostě jasné, že ti voliči hledají nějaké alternativy. Ty alternativy se hledají mimochodem teda v celém tom, tom západním světě, to se netýká rozhodně jenom Evropy, my pozorujeme podobné tendence koneckonců i ve Spojených státech, jo, kde prostě se objevují najednou návrhy prostě nového uspořádání ekonomiky, třeba právě s větším důrazem na, na lokalizaci produkce nejenom v té zemědělské oblasti, to znamená to hledání je logické. Prostě ve chvíli, kdy mám tady přetrvávající krizi, už o ní hovoříme nějaké 4 roky, byly vyzkoušeny různé operace, různá, prostě různé hospodářské politiky, žádná z nich neměla nějaký pozitivní nebo zásadnější pozitivní dopad, no, tak je prostě jasné, že pokračuje hluboké hledání alternativ. Je to logický proces.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle listu The Daily Telegraph ty volby ukázaly, že Evropě se jaksi rozšířil zákeř mýtus místo obětavosti, vůli k těm úsporám, ke škrtům jakýsi víra, že existuje kouzelné a bezbolestné řešení. Není to tak, že vlastně i ve Francii nakonec Hollandovi nezbude vůbec nic jiného, než opravdu přistoupit k těm bolestným škrtům?

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
To se Telegraph tady moc nevyznamenal. No, takový ten mýtus toho, že to musí jít jedině takhle, to je, to je hrozně nebezpečná věc tohle, co se nám tady rozšiřuje, to /nesrozumitelné/, nelze jinak. No, jako za prvé, když chcete něco prosadit a většina občanů je proti, tak teda buď zrušíme demokracii a budeme prosazovat něco silou, ale znovu podotýkám, to je prostě kontraproduktivní. Ty, ty, škrtací programy nevedou k tomu, že by se to dluhové břímě snižovalo, ono se naopak prostě v poměru zvyšuje. U toho Řecka je to vidět poměrně jasně a dokonce to přiznávají i ty, i ta takzvaná trojka, ta Evropská unie, Mezinárodní měnový fond a Evropská centrální banka, a ty sociální dopady prostě jsou takové, že je těžko můžete snášet a hlavně ti občané jakoby jsou stavěni do té role, že to byli oni, kdo to způsobil a velmi často to nebyli oni, kdo to způsobil. Ten dluh jakoby se přenáší na ty, kteří nemohou utéct, kteří se nemohou bránit, to jsou právě národní státy a jejich obyvatelé, takže je logické, že ta řešení se hledají prostě někde jinde, jo, ale to je typické pro právě hlubokou krizi, že se otevírají řešení, o kterých byste v jiných případech neuvažovali. Ale je signifikantní, jak se tady prostě šíří zase jako mor to /nesrozumitelné/ není jiné cesty. To vždycky, když slyším, tak si říkám, v tom případě, pokud nemáme jiné cesty, tak tu demokracii zrušte, protože demokracie je o vývěru, demokracie je o tom, že mám nějaký vějíř a vybírám, samozřejmě potom má své následky podle toho, jakým způsobem si vyberu, ale ve chvíli, kdy nemám na výběr, tak podle mého názoru o demokracii už nemůžeme hovořit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A stihneme ještě odpovědět na e-mail od pana Josefa: "Co si myslíte, paní docentko Švihlíková, o zrušení zelené nafty a zavedení daně na víno. Je to likvidace naše zemědělství kvůli úsporám?"

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
Já si myslím, že to je další z těch restriktivních kroků, které toho věru zas tak moc nepřinesou a že to je zase jeden z těch typů prostě politik snažit se spíš brát tam, kde už nic moc není, protože ten sektor zemědělský na tom skutečně není nijak zvlášť dobře, mimo samozřejmě těch, kteří umí různými způsoby sahat na dotace, ale tam většinou ta produkce není, jo, to je potom jaksi o tom, jaké jsou tam politické vazby a podobně. Já si obecně myslím, že je potřeba jaksi brát zdroje tam, kde jsou a ne tam, kde nejsou. Ale k tomu jakoby u nás není moc velká vůle a hlavně není vůle ucpat ty odtoky, které u nás jsou tak značné, takže místo toho, abychom se prostě zabývali zásadními korupčními kauzami, abychom něco udělali s tím, že tady prostě jako snad nějak, nějak třetí zemi na světě máme anonymní akcie, že je možné, že když země, že kdy firma sídlí v nějakém daňovém ráji, tak prostě klidně dosáhne na veřejné zakázky, což je nepředstavitelný prostě v civilizovaný zemi, tak místo toho prostě budeme zavádět spotřební daň na víno. Já myslím, že to tak nějak pasuje do politiky téhle vlády.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí docentka Ilona Švihlíková, ekonomka a politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Děkuji za vaše postřehy a bude se těšit na další návštěvu.

doc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
--------------------
Děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V pondělí se, milí posluchači, můžete těšit na komentáře Ivana Hoffmana. Zita Senková přeje všem příjemný den i nadcházející víkend, na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.