Jak to vidí Eva Syková - 1. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí, vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem profesorka Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky a přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě. Dobrý den.
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vstoupili jsme do nového měsíce. V březnu se každoročně koná Evropský týden mozku, letos od 12. března. Určitě vítaná příležitost jak pro veřejnost odbornou, tak i samozřejmě pro vědce. Jak vy vnímáte, spatřujete význam této akce? Je to vlastně tady v Česku takové trošičku vaše dítě, paní profesorko.
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
No, tak úplně tak moje dítě to není, protože ta historie je taková, že ta akce začala vlastně ve Spojených státech a byl tam mecenáš pan Dana, který založil takzvanou Dana Alliance a ta měla za cíl seznámit veřejnost s nejnovějšími výsledky vědy, poznatky o mozku především. Protože věda o mozku je poměrně složitá, ne vždycky veřejnost rozumí tomu, těm novým poznatkům. Musíme si uvědomit, že to je přece jenom náš nejdůležitější orgán, že tam sídlí ta naše duše a že tedy ta onemocnění, která postihují mozek nebo míchu, jsou skutečně velice nebezpečná a lidi trápí a dnes vlastně pacienti nebo příbuzní pacientů se chtějí dozvědět, jaký je mechanismus těch onemocnění a jaké jsou naděje třeba okamžitě a nebo do budoucnosti jejich možné léčby. No a tak to je ten cíl a potom druhým cílem je seznámit s tím hlavně mladé lidi, studenty, dokonce i děti v běžné školní docházky. Už o tomhle tom výzkumu tak, aby vlastně v budoucnosti je ta věda zaujala. No a ta akce se rozšířila brzy i do Evropy, bylo založeno Londýnské centrum a Švýcarské centrum pro určitý okruh zemí a my jsme vlastně dostali to centrum do Prahy. Tam vlastně se to sdružuje ty země na východ od Německa nebo prostě nás a ty další východní země. No a máme celou řadu aktivit. Nejenom tedy organizaci toho Týdne mozku, ale překládáme i různé materiály, které potom distribuujeme a jiné akce, které na webových stránkách se potom mohou publikovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy sama přirovnáváte výzkum mozku ke zkoumání vesmíru.
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
Ano, protože je to takový trošku nekonečné. Já bych řekla, že určité orgány, nebo určité typy vědy vidí někde konec, nebo dá se říct, že to poznáme tu skutečnost. My lidský mozek a jeho funkci myslím si, že nikdy úplně nepoznáme. S tím to je vlastně podobné tomu vesmíru a je tam opravdu toho hodně, co ještě nám zbývá. Takže si myslím, že věnovat se třeba pro mladou generaci v budoucnosti výzkumu mozku, je velice hezké.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Evropského týdne mozku se Česká republika účastní, pokud se nepletu, počtrnácté. Bylo před těmi lety příliš složité a nebo naopak snadné prosadit tuto akci také u nás v Česku?
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
No, tak příliš složité to nebylo, protože Akademie věd tradičně jaksi podle přednášky vědecké pořádala, pořádá také Týden vědy ještě na podzim, kde to není jenom směřované na mozek nebo na biologii a ten, ta akce vlastně původně měla jenom poprvé měla jenom jeden den a pak měla nějakých víc dní a nakonec skutečně, nebo brzy se z toho stal celý týden tak, jak je to i v jiných zemích. A není to jediná akce, nejsou ty přednášky, ale jsou to i návštěvy ústavů a řekněme i jiné návštěvy zase našich pracovníků ve školách, kde přednášejí studentům a není to taky jenom ten týden v celém tom roce, ale i v jiných dnech. Potom se dělají různé akce, které se tomu věnují.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste řekla, že vlastně ten zájem veřejnosti neustále stoupá, protože to plyne také z rostoucího počtu mozkových onemocnění a chceme se o mozku a nemocech dozvědět, pokud možno, co nejvíce porozumět těm příčinám. Myslíte si, že taková akce, jako je konkrétně ten Evropský týden mozku, vede k tomu, že i více dbáme na naše zdraví právě i ve směru prevence možná?
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
Určitě. Protože my se tam tomu i v těch přednáškách věnujeme a říkáme vlastně lidem, jak mozek trénovat třeba, nebo jak, to je takový zvláštní výraz, ale jak prostě stimulovat činnost mozku, protože ty nové výzkumy právě, o kterých se tam často hovoří, tak ty ukazují, že duševní aktivita ve vysokém věku a fyzická aktivita ve vysokém věku vede k novotvorbě i nových mozkových buněk a to je velmi nový nález a to vlastně znamená, že ti lidé by se na to měli vlastně soustředit. A vzhledem k tomu, že naše populace stárne, tak je to stále důležitější a důležitější. Protože my chceme vlastně, aby ta stárnoucí populace si zachovala vysokou kvalitu života a ta je závislá z velké části právě na činnosti mozku těch starých lidí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Radí v dnešním Jak to vidí profesorka Eva Syková. Ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd a předsedkyně České společnosti pro neurovědu profesorka Eva Syková je hostem dnešního vydání Jak to vidí. Předpokládám, že určitě vítáte aktivity a iniciativy, jako je budování vědeckých a návštěvnických center. Například v Brně, v Liberci, v Ostravě, ve Vítkovicích, tam vyroste jedno centrum na místě bývalé ocelárny. Ta centra se zaměří na technické, přírodní vědy, do tří let by je mělo vyrůst celkem 9. Obří planetária, vesmírné projekce nebo exponáty z oblasti medicíny. Prostě už to vyučování nebude nudnou záležitostí u tabule.
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
Určitě. Já po těch zkušenostech, které s lety mám, vidím, jak velký zájem skutečně ve veřejnosti je o vědu a o to, co se nového ve vědě děje. Dneska jsou lidé velmi vzdělaní a i lidé třeba na venkově třeba v televizi, rozhlasu a podobně. Takže další a další akce skutečně vyhledávají a my jsme se zrovna včera jsem se setkala s takovým názorem, že je to škoda, že se to všechno děje jenom dopoledne a odpoledne a že by se to mělo dít ještě večer, aby lidé taky mohli tyto akce navštěvovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, že se jenom vracím zpět k tomu Evropskému týdnu mozku. Předpokládám, že vy se budete věnovat oblíbenému vašemu tématu, a to jsou kmenové buňky, biomateriály.
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
Budu se tomu věnovat, ale v léčbě mozkových právě onemocnění ve vztahu tedy k mozku.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak váš ústav, Ústav experimentální medicíny získal dotaci Evropské unie na projekt inovační biomedicínské centrum, slouží jako takzvaně první podnikatelský inkubátor v oblasti kmenových buněk a tkáňových náhrad. Co si pod tím všechno představit? Jak se vám daří naplňovat vaše předsevzetí?
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
Víte, my potřebujeme pro to, abychom ty výsledky základního výzkumu, to jest to, co publikujeme a to, co je naší hlavní prací, tak abychom viděli také, že se skutečně dostane až k tomu lůžku toho pacienta, tak potřebujeme udělat celou řadu kroků. A jedním z těch kroků je, že se ty věci musí vyrobit, to je pochopitelný. Každej produkt, kterej se má někde uplatnit na trhu a tedy prostě pro společnost, tak se musí někde vyrobit. A v případě tedy terapií pomocí kmenových buněk a biomateriálu, to jsou takzvané moderní terapie se tomu říká, tak tam je potřeba mít speciální podmínky pro to. A proto, abychom to vůbec mohli zkoušet a potom, abychom to mohli do klinických studií pro první pacienty udělat, tak je třeba vybudovat speciální pracoviště. A na toto pracoviště jsme dostali peníze z Evropské unie a z Magistrátu hlavního města Prahy, v takzvaném projektu JPD2, jednotný programový dokument pro Prahu a tam jsme vybudovali takové prostory čisté, superčisté, kde je možné rozmnožovat ty kmenové buňky pro pacienta a skutečně mu je tedy potom podat. No, tak to je jeden cíl toho, že tam máme tady ty laboratoře specializovaný. Pak tam máme poradenské centrum pro to, pro ty firmy, které to vyrobí, protože stejně jako farmaceutické firmy vyrábí léky, tak buňky musí taky nějaké firmy vyrábět. Čili je potřeba je založit, je to velice specializovaná problematika, většinu to vychází zase od vědců, kteří mají třeba zájem od mladých vědců založit nějakou takovou společnost, takže ten, to inovační centrum jim pomáhá v těch legislativních věcech, jak takovou společnost založit. My jsme měli dva projekty, poměrně hodně peněz na to, abychom vyškolili ty lidi, jak vlastně takový podnikatelský záměru uskutečnit. A potom dalším velmi důležitým cílem je najít pro ně peníze, najít pro ně sponzora, na spolupráci s podnikatelskou sférou, která se bude účastnit na té firmě tak, aby tam byly zajištěny ty první prostředky pro ten rozvoj té společnosti. Tak my tam máme 6 takových společností dneska, některé jsou z našeho ústavu, některé ne a ty se tam tak pomalu rozvíjejí. Třeba jedna připravuje kmenové buňky pro zvířata Ponasel, už se nám podařilo vyléčit nějaké pejsky, nějaké koně. Pro nás to má ještě ten význam, že vlastně je to taková předzkouška pro to, než to můžeme dát pacientům, protože to funguje u těhle těch velkých zvířat, tak to velká naděje, že to bude fungovat u pacientů. No a pak máme další firmy, které se pomalu rozvíjejí. No a ta hlavní firma je vlastně vlastněná majoritně naším Ústavem experimentální medicíny a tam teda je to těžiště přípravy těch kmenových buněk pro klinické studie pro pacienty s různými typy onemocnění.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže projekt i jinými slovy usiluje o užší propojení té, toho základního výzkumu a podnikatelské sféry. Máme v tomto směru ještě velké rezervy tady v Česku?
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
Tak rezervy určitě máme. Nám se podařilo už takovou spolupráci navázat. I když jistě bychom rádi viděli, kdyby bylo více peněz z té podnikatelské sféry. Jenomže, víte, trošku podnikatelská sféra samozřejmě uvažuje zcela správně trochu jinak, než uvažují vědci. Ti vidí nějaký cíl a vědí, že je potřeba do toho investovat a že se to třeba vrátí až za 5, za 10 let, kdežto ta investující podnikatelská sféra často chce vidět a jak to už bude příští rok a jestli už příští rok vlastně to aspoň se vyplatí, tak na nule to bude vlastně ta investice a ten zisk a jestli potom už to začne vydělávat a tak. A tak to jako ty vědci neradi tohle to dělají, protože to jako jim připadá zbytečný, nebo neumí to tak, tak je ta spolupráce tam potřeba. V tý společný firmě je potřeba ta vědecká část, to know-how a ty znalosti a potom ta část podnikatelská, která není jenom v tom, že se tam dají ty peníze, ale i v tom, jak vlastně tu firmu prosadit na trhu a jak ty výrobky potom tedy zpeněžit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo by v současném systému také další možností, jak podpořit ten výzkum a vědu i mecenášství? Setkáváte se s tím také ve vědě, mecenášství?
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
Mecenášství, určitě. Ano, my už jednáme i s některými mecenáši, kteří mají zájem i výzkum základní v podstatě financovat. Je to, není toho tolik, kolik bych toho toho jaksi řekla, by se jistě využilo, ale jsou tací, to mecenášství může být takové, že skutečně na nějaký projekt výzkumný ten mecenáš dá peníze, ale pak je to víceméně to mecenášství i v tom, když je to spoluúčast na nějaké té firmě, protože i ten dotyčný může, ví, že se to nemusí povést a takový tyhle ty inkubátory, jako my jsme tady vlastně otevřeli, tak ty jsou v našich zemích okolních, v Rakousku a ve Švédsku a v Německu běžně a ty mají všechny své mecenáše a ve skutečnosti ten jejich cíl je takový, když se povede a vydělává každá desátá firma, která se tam inkubuje, tak to je veliký úspěch. Čili ne všecko skončí tak, že se to povede. A proto právě je to určitý rizikový podnikání tohle to, ale nakonec může vést i tedy k velikým, zaprvé k velkému teda výsledkům dobrým a zadruhé i k tomu zisku, protože nakonec to tam být musí, aby se to mohlo rozvíjet dál, tak musí se nějaký peníze vydělat, který se tam pak zase investují.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak složitá, nebo spíše zdlouhavá je cesta přenést ty výsledky vědy do praxe?
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
No, tak ta je, ta je opravdu zdlouhavá. Především v tý medicíně. Není to tak třeba někdy v těch technických vědách, protože, když vyrobíte nějaký nový výrobek a prodává se a je bezpečný celkem jako, tak to jde poměrně rychle. Zatímco v té medicíně my musíme všecko dát nejprve do takzvaných klinických zkoušek a ty trvají 3-10 let. A tam vlastně se zkoumá nejdřív jenom bezpečnost té záležitosti a ještě před těmi klinickými zkouškami na lidech vlastně, jsou preklinické zkoušky na zvířatech. A ty, to nejsou jenom laboratorní pokusy, to jsou první, že prostě se udělají nějaký pokusy, něco vyjde a pak se musí udělat ta preklinika zase se za velice kontrolovaných podmínek, který každý může potom zkontrolovat a zase se testuje ta bezpečnost na zvířatech a dělají to většinou speciální agentury, které tohle to provedou a dají na to razítka a podobně. A pak se teda napíše ta klinická zkouška a to jsou skutečně metry papíru, jo, my už to ani neříkáme, kolik je to papíru, ale skutečně je to celá řada papírů, kde každej úkon, který se na tom provede, musí být popsán na několika stránkách. No a tohle to se potom dá na Státní ústav pro kontrolu léčiv a ten k tomu má připomínky a zase se to opravuje a nakonec tedy možná schválí takovou klinickou studii a potom zase vyhodnocuje tu klinickou studii a pak teprve vlastně se z toho stane ta nová léčebná metoda, což je ten cíl, aby se z toho stala nová léčba běžně hrazená pojišťovnou a nabízená pacientům.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě to je běh na dlouhou trať. Lze třeba jeden příklad, jak dlouho trvala, trvalo vůbec přenesení těch výsledků do praxe, třeba v jednom konkrétním případu, jestli se jedná o proces několika let?
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
My jsme tady tu aktivitu vlastně začali přibližně před asi 8 lety. A v roce 2002 vlastně jsme udělali prvního pacienta s míšním poraněním v klinické zkoušce a tenkrát to bylo na povolení ministerstva zdravotnictví, ale vzápětí co jsme, co ten první pacient dostal kmenové buňky vlastní, tak jsme napsali tu klinickou studii první a od té doby vlastně se specializujeme na to, abychom pomohli třeba jiným lékařům v tom, jak tu klinickou studii napsat. Čili, jedním z dalších cílů toho inkubátoru je, pomoc napsat klinické studie někomu třeba i jinému. Nás samozřejmě především zajímají ty kmenové buňky, ale nejsou to jenom ty kmenové buňky. Jsou to u různé, různá imunofarmaka, která zkoumáme, jsou to materiály, které třeba na výztuž kostí, chrupavek a podobně, tak i ty vlastně nás zajímají, aby se dostaly co nejdříve do té praxe. No, tak to, co je vlastně cílem tady té naší nevýdělečné, bych řekla, toho centra, toho inkubátoru, ten nemá žádný výdělek, ten si akorát musí na sebe zcela vydělat, takže nemůžeme do toho žádné veřejné peníze dávat, tak je, aby pomohl v té, těm začínajícím firmám jednak, jak jsem říkala a potom i konkrétním osobám, které chtějí dělat klinickou studii, tak jim jí pomůžeme napsat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesorka Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd. Když hovoříme o propojení výzkumu a praxe podnikatelů a zapojení právě do toho procesu, tak od myšlenek k aplikacím to má ve vínku takzvaná technologická agentura. Vy jste, paní profesorko Syková, místopředsedkyní její výzkumné rady. Jaké projekty podporujete? Na co se zaměřujete?
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
Tak my jsme výzkumná rada, my jsme poradní orgán, ale technologická agentura podporuje právě projekty, které jsou společné vědeckých pracovišť a té podnikatelské sféry. Čili výsledkem, to je rozdíl od jiných grantových agentur, které máme, výsledkem je skutečně nějaký produkt, nějaký průmyslový vzor nebo patent a eventuelně potom tedy ten produkt. Týká se to všech oblastí. Týká se to oblasti životního prostředí, dopravy, techniky, medicíny také, všech těhle těch oborů. Čili ty projekty, které tam se dávají a jsou to zase projekty, které se hodnotí a potom z nich se vyberou ty nejlepší, které se financují, tak ty vždycky musí být společný a musí mít nastíněny, jakých výsledků bude dosaženo. Je tam několik typů projektů a ty jako bych řekla nejprestižnější se právě teď hodnotí a myslím si, že během 14 dnů bude jasno. To jsou takzvaná centra kompetence. To je velice důležitý projekt, kde je poměrně hodně peněz až na 8 let mohou dostat takováto centra, která spojí třeba několik podnikatelských subjektů a několik vědeckých subjektů za určitým cílem. Těch, je to hodně práce s těmi projekty, protože vlastně tam přibližně je to takových 150, 200 stránek, který musí být dvoukolová soutěž a ty výsledky skutečně nahradí centra, která tady už byla z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, takzvaná, pro takový aplikovaný výzkum. My jsme třeba měli jedno takové centrum 9 let. A tahle všechna skončila a vlastně teď se to přesunulo do jisté míry do té technologické agentury. No, tak doufejme, že ta technologická agentura bude mít stále více a více peněz, protože to je vlastně jediný zdroj, jak my můžeme tohle to podpořit. To, o čem jsem mluvila, o tom rozvoji těch malých firem a o tom, aby podnikatelská sféra dávala více peněz do toho, aby jí to zajímalo, tak přeci jenom taky to není jenom taková charita, to určitě ne. Podnikání není nikdy charita. A je potřeba, aby z tohohle toho projektu tam ty základní prostředky vlastně byly. Takže to je velká naděje pro ty inovace.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, jaké možnosti dává právě tento výzkum třeba studentům vysokých škol? Jaké je tam propojení možná i s podniky? Pokud vím, tak loni byla vlastně součinnost vysokých škol a podniků hodnocena jako nejslabší z členských zemí OECD.
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
No, ono to trošku souvisí s tím, jestli vlastně ty podniky také dělají výzkum, že jo, kde se tam ti studenti mají zapojit, jak se v těch podnicích mají zapojit. Když například ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestli by, promiňte, byla varianta i podniková stipendia například?
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
... to jistě by bylo dobře. To by bylo jistě dobře. A myslím, že to bývalo to a tam právě, kde ty studenty potřebují, to je velmi dobrá myšlenka, tam, kde ty studenty potřebují, myslí si, že jich mají nedostatek a nebo je nemají vzdělaný tak, jak by je chtěli mít, tak tam si myslím, že ta podniková stipendia by byla vhodná a myslím si, že vysoké školy by určitě na takovouto typ spolupráce přistoupily.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak tento týden je zrovna ve znamení neklidu vysokoškoláků, tisíce jich protestovaly a protestují proti reformě vysokých škol. Jak vy mimochodem, paní profesorko, vnímáte tyto protesty?
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
Tak víte, to je tak, že každá změna vždycky přináší samozřejmě rozčarování některým lidem. Já si myslím, že určitá reforma je potřeba. Jenomže takové reformy je třeba připravit tak, aby to byl konsensus těch vysokých škol a politické sféry, že jo. Čili myslím si, že možná nebyla dostatečně projednána tato reforma a nebyl nalezen ten kompromis. Ten se prostě najít musí, protože to je jako ve zdravotnictví. Když ve zdravotnictví chcete něco prosadit, tak to zdravotnictví je velice silná skupina lidí, která není tak lehký jim něco nařizovat. Stejně tak je to vysokým školám a tak dále. To jsou lidé, kteří jsou, který tomu věnujou celý svůj život a mají v tom veliké zkušenosti, zatímco ministři se střídají, politici se střídají, že jo, čili je to, je potřeba tady opravdu dialog, který některý musí skončit nějakou dohodou. No, jestliže to tady přijde nějaký direktivní nařízení, který se dostatečně neprojednalo, tak už z principu to povede k tomu, že prostě tady budou proti tomu protesty. Čili, já tady vidím ten největší problém, ne v tom, že některé ty věci v té reformě by se neměly udělat, některé ano, některé si myslím, že ne, nebudeme to asi do detailu rozebírat, ale předem, než vlastně se direktivně řekne, že takovýhle reformy budou a že už vlastně jdou do parlamentu a tak dále, tak by měl ten konsensus rozhodně se najít.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak, co si myslíte o rychlém získávání titulů na soukromých vysokých školách? Vyskytují se ty přehmaty i v přírodních vědách?
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
No, to je právě jeden z takových problémů, jo, který tady nastal a je to problém celé naší společnosti, kde jsou různé korupční aféry, které to lidi dost znechucuje a já si myslím, že ještě ta naše země v příštích 20 letech musí prodělat takový vývoj, aby tady takové věci se neděly. No a ve skutečnosti tohle je určitá taky korupční aféra, když máme vysoké školy, které udělují tituly neprávem, nebo za něco, co se za studium vůbec nedá považovat. Tak já to považuju za skutečně skandální, natolik, že by to mělo se opravdu velmi rychle dořešit. A to znamená, že opravdu, no právně prý je velmi těžké odebírat lidem ty tituly. Ale já myslím, že například to by se mělo na politické sféře prosadit a změnit eventuelně ty zákony, aby tohle to šlo a aby ti, kteří skutečně získali za půl roku někde nějaký magisterský titul nebo něco podobné, tak aby jim ty tituly byly odebrány, aby takové školy byly zrušeny a podobně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká na závěr dnešního Jak to vidí profesorka Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd a předsedkyně České společnosti pro neurovědu. Zítra od půl deváté bude dění kolem nás komentovat herečka Táňa Fischerová. Zita Senková přeje příjemný den. Na slyšenou.
Eva SYKOVÁ, profesorka, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, přednostka Ústavu neurověd Univerzity Karlovy na 2. lékařské fakultě
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.