Jak to vidí David Mareček - 1. května

Jaká je role etiky v umění? Jak totalitní režimy ovlivňují uměleckou tvorbu? A co říká na jazzový klub na střeše Rudolfina? Je to oživení historické budovy nebo koncepční nesmysl? Dotkli jsme se i opravy dálnice D1 a zeptali se, jak bude cestovat mezi Brnem a Prahou či jak řeší podobné problémy v cizině.

MgA. David Mareček PhD.
je od února 2011 generálním ředitelem České filharmonie, do té doby byl ředitelem Filharmonie Brno, učitelem hry na klavír Konzervatoře Brno, dříve pak dramaturgem, zástupcem ředitele a učitelem hry na klavír a dějin a literatury klavíru, korepetice.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnes je naším hostem pan David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Já vás vítám. Dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sochy ze soukromé sbírky Adolfa Hitlera vydrželi na česko-rakouské zemské výstavě ve Vyšším Brodě jen několik hodin. Kvůli ostrým protestům návštěvníků je pořadatelé museli uklidit. Existuje, pane Marečku, etická hranice toho, co se má a co nemá vystavovat?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, měla by existovat, ale je ta hranice dost tenká a často dost těžko vlastně tu hranici určit, protože u umění asi jde o to, za jakým účelem bylo vytvořeno. Jestli ty sochy byly vytvořeny pro to, aby propagovaly nacismus, aby propagovaly tu ideologii nebo jestli to byly sochy vlastněné vlastně tím diktátorem, ale nebyly vystavované třeba někde byly součástí sbírky, kterou prostě měl pro sebe a v tom, v historii je mnoho příkladů zneužití ať jedním či druhým směrem. To znamená, kdy buď ideologie zneužila umění vlastně úplně nevinně, takovým hodně známým a jasným příkladem je třeba skladba Les Prelude Preludia od Ferenze Liszta, to je překrásná symfonická báseň, jedna vlastně z prvních symfonických básní, co byly vytvořeny, jenže nacisté ji použili jako znělku pro rozhlasové zpravodajství o svých teda vítězstvích a úspěších a tak z pochopitelných důvodů tu skladbu po válce nebylo možno mnoho let hrát, protože to spojení, které se tam vytvořilo, bylo tak silné, že to zkrátka nešlo a u některých posluchačů věřím, že přetrvává do dnes, protože třeba s mým dědečkem jsem na toto téma mluvil a on jako milovník hudby samozřejmě se od toho dokázal oddělit, ale stejně to v něm nějak zůstalo. Tak to je případ, kdy opravdu dílo vytvořené úplně za jiným účelem, bez toho, že by v tom kdokoliv mohl něco eticky závadného hledat, tak bylo takhle zneužito. Jiná věc jsou třeba Wagnerova díla, kde už víme historicky, že Wagnerovy názory byly antisemické, to znamená, že tam těžko mluvit o zneužití přímo, protože to dílo k tomu vybízí a tam už se myslím posouváme právě k té hranici, to znamená tehdy, kdy to dílo vlastně úmyslně propaguje něco, co je eticky nepřijatelné, co je obecně vlastně nepřijatelné, tak v tu chvíli se to dílo myslím stává problematickým samo o sobě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se, pane Marečku, zmínil o Richardu Wagnerovi, lze třeba v tomto konkrétním příkladě oddělit Wagnera jako člověka, který byl známý svým antisemitismem a Wagnera jako skladatele? To je otázka, kterou si zejména, a nejenom teda Němci, kladou zrovna v roce jubilanta.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, to je taková skoro filosofická otázka. A já nevím, jestli třeba vůbec mám právo na tu otázku odpovědět nebo nějak to soudit. Měli jsme zajímavou debatu na tohle téma s panem dirigentem Byčkovem, což je ruský dirigent, ale židovského původu a on sám si vybral pro jeden ze svých programů Wagnera a poměrně často Wagnera uvádí a já jsem se ho ptal přesně na tohle, jestli teda se dá ten Wagner osobnost nebo osoba oddělit od Wagnera skladatele. Tušil jsem odpověď, když ho vlastně sám uvádí a on říkal, že to umění je tak velký, že by mu vlastně přišlo škoda, kdyby se nemohlo uvádět, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Izraeli, promiňte, tam dosud platí, pokud se nepletu, neformální zákaz uvádět díla Richarda Wagnera.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
... no, z pochopitelných důvodů. A vlastně veliký skandál vypukl v Itálii, kde Daniel Barenboim jako šéf La Scaly se rozhodl uvést sezonu 12-13 Wagnerovou operou, ačkoliv v tom roce 13 má výročí také národní hrdina italský Giuseppe Verdi, takže ty emoce jsou velké. Docela by mě zajímalo, kdybychom měli nějaký stroj času, tak docela by mě zajímalo, jak se na to budou dívat posluchači třeba za 100, za 200 let prostě později od toho vzniku, protože těžko se domnívat, že tady do ideologické spojování nebo nespojování je věcí jenom minulého nebo předminulého století. Ono to je v umění odjakživa a když půjdeme zase k velkému autorovi, jako je třeba Beethoven, tak je docela známá věc, že Heroika jako jeho jedna z jeho nejslavnějších symfonií nesla původně věnování Napoleonovi a Beethoven později to věnování škrt, když svůj postoj k Napoleonovi změnil a nechal tam jenom velkému člověku. Čili myslím si, že to umění se vlastně dá nebo i musí do určité míry oddělit, ale někdy to potřebuje čas, protože ta historická konotace je příliš silná, no a někdy je to na úvaze a přijetí nebo nepřijetí toho konkrétního ať už posluchače tedy recipienta nebo návštěvníka výstavy, čtenáře a no a nebo na rozhodnutí toho, kterého umělce, který to dílo propaguje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na případu Vídeňské filharmonie vidíme, že někdy uplyne několik desetiletí než vlastně se otevřou archivy, než se začne zpracovávat jaksi důkladněji ta minulost. Narážím na zprávu tří nezávislých historiků, kterou už známe několik týdnů. Podle ní například 62 ze 123 členů Vídeňské filharmonie byli za 2. světové války členy NSDAP, dva dokonce v jednotkách "SS", dokonce tradici novoročního koncertu zavedli nacisté, ale nejenom v tomto případě. Vídeňská filharmonie samozřejmě zpracovává tu minulost, ale i v Bayreuthu jaksi u části potomstva Wagnera vidíme ne vždy velkou chuť k otevírání právě archivů, k utajování informací. To asi neprospívá také vlastně k té pověsti.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, ono neprospívá to vůbec, protože ta informační otevřenost je naprosto nezbytná k tomu pochopení historie. Ale na druhé straně určitý odstup je vlastně nezbytný taky časový. Já teď tím nehájím to zamezování k přístupu k informacím, to si myslím, že není otázka, to by mělo být přístup k informacím by měl být okamžitý, ale mluvím spíš o hodnocení té které epochy nebo té které osobnosti, které ten odstup vyžaduje jednoznačně, protože, když zůstaneme v tom Německu, tak třeba Wilhelm Furtwängler, velký německý dirigent, vlastně jedna z největších postav hudby světové, tak zůstal za 2. světové války v Německu a ačkoliv nikdy nekolaboroval s nacisty a dokonce je známo mnoho příkladů toho, jak se Furtwängler choval, už třeba dopis z roku 1933, kdy psal Goebbelsovi a ohrazoval se tam velmi ostře nějak skrytě proti vlastně persekuci židovských umělců, píše tam, že umění se dá dělit jedině na dobré a špatné a nikdo nemá právo ideologicky nebo rasově nebo jakkoliv jinak vlastně umělce diskriminovat a nezůstal jenom u těch slov, ale pomáhal mnoha židovským umělcům. Dokonce i třeba dostal některé z koncentračních táborů a riskoval tím strašně moc a riskoval to proto, že byl tak velkou osobností, že ani ti nacisté si na něj vlastně netroufli, ačkoliv odmítal nacistický pozdrav, odmítal ho i třeba v dopisech Hitlerovi a přesto, že ty jeho postoje byly takhle konzistentní a takhle jasné a dosvědčené mnoha lidmi, tak stejně měl po válce obrovské problémy a byl třeba jmenovaný nebo měl být jmenovaný šéfdirigentem Chicagského symfonického orchestru a ten jeho přesun do Ameriky neproběhl prostě proto, že řada ale renomovaných umělců jako Arthur Rubinstein, Vladimir Horowitz, Arturo Toscanini, se postavili proti němu, postavili se i s nesmyslným argumentem, že neměl zůstat v Německu v tu chvíli. Takže vidíte, že ten odstup někdy způsobí to, jestli tu hranici překročíme jedním nebo druhým směrem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česká filharmonie plánuje letos i příští rok zrekonstruovat vnitřní prostory Rudolfina, oživit tento skvost chce také jazzman Rudy Linka, který by rád vybudovat na střeše budovy moderní prosklený jazzový klub. Co vím, pane Marečku, tak vy nejste z toho příliš nadšen. Není to dobrý nápad?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, moc z toho nadšen nejsem. Já si dovolím ještě jeden, jednu odbočku, utéct vám z té otázky a oslí můstek proto tomu těžko lze odolat, je to anekdota, není to historická věc, ale abychom se dostali od té nacistické ideologie k Rudolfinu, tak je traduje se příhoda, že Heydrich vlastně chtěl nechat odstranit sochu Mendelssohna ze střechy Rudolfina, když jsme na té střeše, a že ti dělníci, kteří to měli tehdy na starost, tak si nebyli jisti, který teda ten Mendelssohn je, no a logicky vzali sochu s největším nosem a tu teda shodili a ukázalo, že shodili Richarda Wagnera. Tak je to, jak říkám, je to anekdota, není to asi historický fakt, ale pro, pro odlehčení a pro ten přesun do Rudolfina jsem odolat nemohl. No ale zpět tedy k tomu jazzovému klubu. No tam především ten, ten předpoklad, ze kterého pan Linka vychází, tak mu úplně nerozumím, protože on říká, že potřebuje Rudolfinum oživit, přitom Rudolfinum je jedna z nejvytíženějších budov pražských, kulturních, kde vlastně každý den něco probíhá, ať už je to výstava, nebo jsou to koncerty a zdaleka ne jenom koncerty České filharmonie, ale třeba právě SOČRU, Pražské komorní filharmonie, dalších pořadatelů Pražské jaro, které za chvíli začne ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vám, omlouvám se, pane Marečku, jenom do toho vstoupím, protože pan Linka tady není, tak musím ho alespoň citací zastoupit. Říká, že například v Amsterodamu nebo v New Yorku a jinde jsou podobné projekty běžné a také upozorňuje na fakt, že ze střechy Rudolfina je vidět, cituji: "Na Hrad, na Vltavu, na Karlův most, přesně to, co dělá Prahu Prahou."

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, to ano a taky z Vltavy, z Hradu a z Karlova mostu je vidět na střechu Rudolfina a pražské panorama je chráněné UNESCEM a to Rudolfinum je vlastně celistvá budova, já bych nechtěl působit jako konzervativní staromilec. Myslím si, že jako moderní architektura je báječná věc a že odvaha, kterou mají mnohá světová města, vlastně spojovat historickou architekturu s moderní, takže je naprosto žádoucí, nemusíme chodit daleko, třeba ty pyramidy před Louvrem, které taky byly svého druhu nebo svého času kontroverzní věcí, ale prostě se mi zdá, že Rudolfinum tuhle tu nadstavbu vlastně nepotřebuje a že by mu spíš škodila. Koneckonců tam v té, v tom záměru je i zklidnění Palachova náměstí nebo vůbec vyřešení toho prostoru a tam se pan Linka vlámává do dávno otevřených dveří, protože existuje 10 let, zhruba 10 let starý projekt pana architekta Králíčka, který prošel architektonickou soutěží neboli v ní tedy zvítězil a který má pražský magistrát k dispozici a který právě s tím zklidněním a s kultivací toho prostoru počítáno. A z toho vychází i ta naše studie otevřeného Rudolfina, kterou ministerstvo kultury už schválilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O atraktivní projekty rozhodně není nouze ve Spojených arabských emirátech. Vy jste jeden emirát, Abú Dhabí nedávno navštívili s Českou filharmonií, bylo to, pokud vím úplně poprvé, co jste se vypravili do arabského světa. Jak vypadalo zákulisí zájezdu, pane řediteli?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano, bylo to poprvé a je to svět skutečně specifický. Tam tedy je vidět, že kde není nouze o peníze, tak se může dařit umění. Otázka je potom vkusu a množství, ale byla to velmi zvláštní zkušenost, protože ten arabský svět vlastně takhle přijímá to naše evropské umění a někdy si s ním úplně neví rady. Oni tím, že si to mohou dovolit, tak si kupují to nejlepší, staví se tam pobočka Louvre v Abú Dhabí, je tam pobočka Sorbonny pařížské, má se tam stavět veliký operní dům a ten festival, na kterém jsme byli, tak se odehrává v takovém honosném hotelu, kde je taky třeba jediný, říkají to aspoň, jediný automat na zlato na světě, kde si můžete tak jako za peníze vhozené rovnou koupit zlato a ze složení a z reakcí publika vidíte, jak, jaký to je vlastně střet světů a kultur, kdy čekáte 25 minut, než přijde šejk a do té doby prostě nesmí začít koncert, tak jsme měli pocit, že jsme se přesunuli o pár set let zpátky, tady v Evropě a publikum, které je ale smíšené, je spíš složené z cizinců, kteří tam žijí nebo pracují, tak ale ani tohle publikum neví vždycky, jak reagovat. Byly koncerty, kde publikum už když umělec odcházel z pódia, tak přestávalo tleskat, protože měli pocit, že když tam není, tak se vlastně netleská. Když se vrátil, tak se zase rozlehl bouřlivý potlesk a nebylo to proto, že by se jim to nelíbilo, protože tím umělcem byl Placido Domingo a jindy zase vstávali a tleskali po každém čísle toho programu, takže to byla zvláštní věc. No a taky jsme tam viděli třeba mešitu, která je asi šestá největší mešita na světě, a to byl velmi silný zážitek, protože, když si představíte památku, kterou budete obdivovat nebo my už ji tedy obdivovat nebudeme, ale budou ji lidé obdivovat třeba za 200, za 300, za víc let a vy ji vlastně vidíte novou, úplně nově tedy postavenou a tam se spojili umělci z mnoha zemí světa, špičkoví, jsou tam nádherné vlastně vykládané květiny, do, do, do kamene, je tam největší koberec celistvý, který je v té hlavní části teda mešity, jsou tam pompézní lustry, kde si už vkusově vlastně nerozumíme úplně, protože ta barevnost je taková z našeho evropského pohledu kýčovitá, zelená, oranžová a jako ty nejdivočejší kombinace barev, ale, ale jako vlastně kulturní, kulturní střet myslím v tom dobrém slova smyslu, to bylo zajímavé, pozitivní i negativní třeba v tom, že ten dostatek nebo až přebytek peněz ne vždycky je zárukou moudrého plánování nebo nakládání s nimi. Takový extrémní příklad byl most, který jsme měli možnost vidět, který byl celý zatarasený a vedl na soukromý ostrov, byl to tedy soukromý most, tak potud jako nic proti mostu, ale ten most měl v každém směru 4 pruhy. Jako chtěl jsem říct jako nějaká česká dálnice, ale není taková žádná u nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty by se teď hodily, pane Marečku.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Velmi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď vás teda opravdu vezmu za slovo, možná téma, které překvapí u umělce, ale jak víme, odstartovala rozsáhlá oprava nejstarší a nejvytíženější české dálnice D1, potrvá 6 let. A vás se bytostně dotýká, protože vy vlastně pendlujete každý týden mezi Brnem a Prahou. Zůstanete u auta nebo zvolíte jiný dopravní prostředek?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, dodal bych - je nás hodně, kteří pendlujeme mezi Brnem a Prahou. Já jsem měl to štěstí, že jsem už byl nucen loni zvolit jiný dopravní prostředek, tedy vlak, takže jsem si to trochu vyzkoušel a je to myslím ta lepší alternativa v současné době. I když ten začátek, který byl tak mocně ohlašován médii a bylo zřejmé, že ta oprava bude problematická, tak se spíš projevil tím, že vlaky jezdily plné a ještě ten první den měly zpoždění, protože se tam stalo nějaké neštěstí na té trase a dálnice byla v podstatě prázdná a průjezdná, ale je to, no, je to neštěstí, že to bude trvat tak hrozně dlouho, 6 let, protože tím, že není vybudovaná žádná doplňková infrastruktura, že se vlastně nedá jezdit tou severní větví, což byl původní plán, tak si myslím, že ty problémy budou veliké, trošku se bojím, že vlaky začnou být přetížené, protože v momentě, kdy to bude ten nejspolehlivější dopravní prostředek, tak se jako množství lidí ve vlacích zvýší a upřímně řečeno si nedovedu představit, jak to bude těch 6 let fungovat a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za provozu.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
... za provozu a jaký vlastně bude výsledek, protože ta dálnice ani nebude rozšířena na 3 pruhy, budou vlastně jenom rozšířeny ty stávající pruhy a nejsem odborníkem na dopravní stavby, takže si neosobuji právo to nějak soudit, ale je to prostě málo na takhle vytíženou páteřní komunikaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Musím na vás prozradit, že vy nesmírně rád řídíte. Ročně najezdíte po Evropě tisíce kilometrů. Takže máte i srovnání se zahraničím, kdybychom se podívali, jak tam řeší podobné problémy s modernizací nebo rekonstrukcí silnic?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, tak zase je to zkušenost tedy uživatelská, ale i ta uživatelská zkušenost je jasná v tom, že třeba v Německu nebo v Rakousku, když takováhle rekonstrukce probíhá, tak se zkrátka pracuje 24 hodin denně, to znají řidiči, kteří jezdí i třeba na dovolenou v noci, tak ví, že jsou tam výkonné světlomety a že ty práce probíhají stále. U nás to tak nebude a je to podle mě veliká chyba, protože ten čas by šel zkrátit, logicky si říkáme na polovinu, ale i kdyby ne na polovinu, tak by šel zkrátit velmi výrazně. Ale jako nutno říct, že, samozřejmě druhá věc je třeba chování řidičů, které si myslím, že je v jiných evropských zemích na daleko vyšší úrovni. Když vidíte Německo, ke je neomezená rychlost v mnoha úsecích dálnice a stejně i řidič, který jede 160 nebo 180, tak jede v pravém pruhu, pokud je tam sám v tu chvíli na té dálnici a u nás každý, kdo si projel D1 a zažil tu kolonu jedoucích vozidel v levém pruhu, které mají na tachometru 110 nebo 120 a jako jsou naprosto přesvědčeni, že musí předjet asi 5 kamionů než se zařadí. Takže trochu, myslím si, že jako i trochu víc slušnosti a takové snahy směrem k plynulosti provozu by tomu pomohly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče té budování, budování dopravní infrastruktury. Vím, že to taky pečlivě sledujete a srovnáváte s jinými zeměmi. Dokonce i s Japonskem, ale nevím jestli to tady asi vypustíme.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
No, Japonsko je takový, Japonsko je takový smutný pro nás příklad, protože Japonsko je fantastická země v tomhle směru. Měli jsme možnost tam s oběma filharmoniemi tedy i s Brněnskou filharmonií, kde jsem působil před tím, i s Českou filharmonií, jsme měli možnost tam cestovat a tam právě obě sítě, jak silniční, tak železniční, jsou na úrovni, o které se nám tady ani nezdá. Právě ty počty pruhů na dálnici jsou dostatečné, až vlastně je jich tam skoro nadbytek a když jsem se dozvěděl, že vlaky v té nejvytíženější době, kdy opravdu to byla nějaká letní špička, tak nejstrašnější zpoždění bylo 10 minut, tak myslím, že to na nás musí působit jako sci-fi teda veliký. Ale je to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ...

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ale je to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Děkuji za rozhovor a popřeji šťastnou cestu a pokud možno i plynulou. Mějte se hezky.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Děkuju. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. V pondělí od půl deváté bude naším hostem v Jak to vidí doktor Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. Příjemný závěr týdne všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.