Jak (pře)žít ve vícegenerační rodině? Kateřina Cajthamlová vzpomíná na rady svého dědečka
„Poznala jsem několik různě vedených domácností,“ svěřuje se v rozhovoru psychoterapeutka.
„Můj dědeček měl tři pravidla: úcta k těm, kteří něco umí, prostor pro ty, které něco baví, a vzájemná výhodnost toho, že je každý jiný. Pracující rodiče mě dávali k prarodičům a tetičkám. Poznala jsem tak několik různě vedených domácností.“
„U tety to byl matriarchát, kde se muselo vařit podle rodinných receptů, a matka rodu kontrolovala úklid. Nejlíp se žilo u dědečka. To byla volná rodina nezávislých lidí. Byla tam svoboda projevu a domlouvaly se hranice. Mně se ten styl líbil nejvíc.“
Váš příběh
Paní Markéta má s jednou babičkou velice úzký vztah, protože bydlely ve společném bytě. „Používám stejné recepty, peču stejné buchty, vařím stejné omáčky. Mám ji zafixovanou jako osobu, která všem pomáhala, byla usměvavá.“
„Zřejmě to byla vřelá a moudrá osoba,“ říká Kateřina Cajthamlová. „To, že někdo dodnes vaří podle jejich receptů, není proto, že by to vyžadovala, ale tak na ni vzpomíná.“
Respekt ke starším lidem
Paní Radku vychovávali prarodiče od 9 let. „Naučilo mě to mít ke starším lidem respekt. Babičce je 89, a je v domově seniorů. Jezdím ji tam pravidelně navštěvovat a vztah máme stále krásný.“
„To není jen tím, že je paní Radka hodná a má ráda babičku, ale i tím, že se k ní babička chová mile. Můj dědeček říkával: když budu protivný, zůstanu sám, protože za mnou nikdo nebude chodit,“ dodává Kateřina Cajthamlová.
Jak se jí líbí projekt Ježíškova vnoučata? Jak si získat nevlastního vnuka? Více uslyšíte ze záznamu.
Související
-
Psycholog: Dítě, které žije ve vícegenerační rodině, se líp naučí naslouchat
Žije u vás pod jednou střechou několik generací? Podle psychoterapeuta Luciana Kantora je to dnes fenomén hlavně menších měst a vesnic. Rozhodně to ale není k zahození.
-
Pevné objetí - O škole lásky v rodině s Jiřinou Prekopovou
Psycholožka Jiřina Prekopová se mohla ve své profesi uplatnit až po emigraci do Německa po roce 1970. Do té doby byla například dělnicí v JZD, uklízečkou, telegraf...
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.