Jak (pře)žít ve vícegenerační rodině? Kateřina Cajthamlová vzpomíná na rady svého dědečka

27. listopad 2018
Kateřina Cajthamlová

„Poznala jsem několik různě vedených domácností,“ svěřuje se v rozhovoru psychoterapeutka.

„Můj dědeček měl tři pravidla: úcta k těm, kteří něco umí, prostor pro ty, které něco baví, a vzájemná výhodnost toho, že je každý jiný. Pracující rodiče mě dávali k prarodičům a tetičkám. Poznala jsem tak několik různě vedených domácností.“

„U tety to byl matriarchát, kde se muselo vařit podle rodinných receptů, a matka rodu kontrolovala úklid. Nejlíp se žilo u dědečka. To byla volná rodina nezávislých lidí. Byla tam svoboda projevu a domlouvaly se hranice. Mně se ten styl líbil nejvíc.“

Váš příběh

Paní Markéta má s jednou babičkou velice úzký vztah, protože bydlely ve společném bytě.  „Používám stejné recepty, peču stejné buchty, vařím stejné omáčky. Mám ji zafixovanou jako osobu, která všem pomáhala, byla usměvavá.“

„Zřejmě to byla vřelá a moudrá osoba,“ říká Kateřina Cajthamlová. „To, že někdo dodnes vaří podle jejich receptů, není proto, že by to vyžadovala, ale tak na ni vzpomíná.“

Respekt ke starším lidem

Paní Radku vychovávali prarodiče od 9 let. „Naučilo mě to mít ke starším lidem respekt. Babičce je 89, a je v domově seniorů. Jezdím ji tam pravidelně navštěvovat a vztah máme stále krásný.“

„To není jen tím, že je paní Radka hodná a má ráda babičku, ale i tím, že se k ní babička chová mile. Můj dědeček říkával: když budu protivný, zůstanu sám, protože za mnou nikdo nebude chodit,“ dodává Kateřina Cajthamlová.

Jak se jí líbí projekt Ježíškova vnoučata? Jak si získat nevlastního vnuka? Více uslyšíte ze záznamu.

Spustit audio
autoři: Jiří Holoubek, Zdenka Kuchyňová|zdroj: Český rozhlas

Související