Já jsem byl tak blbej, že jsem si myslel, že parlament vládne. Že má nějakou moc, vzpomíná Jan Kačer na vývoj po roce 1989

17. listopad 2014

Jaká to byla doba? Jen si to představte: Rudolf Hrušínský v Parlamentu a na Hradě postavička v krátkých kalhotách s koloběžkou. „Vzpomínky jsou dobré, pokud ještě žijou. Jakmile jsou moc sentimentální, tak už to není ono,“ říká známý režisér.

Je rok 1989. Na národní třídě tlučou studenty. „My musíme hrát a tím hraním ukázat, co si myslíme,“ tvrdil tehdy Radovan Lukavský. „Pane profesore, to už jsme dělali dlouho,“ odpověděl Jan Kačer a začal s kolegy stávkovat.

Nezůstal ale jen u slov a pustil si i do aktivní politiky. I když přiznává, že trochu omylem. „Dva kluci na mě křikli: Jaký bys měl heslo do voleb? Já řekl: Tolerance a kreativita. Hergot, to nikdo nemá, řekli a zapsali mě. A já pak dostal 167 000 hlasů.“


V letech 1990–1992 zasedal ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění. Nejdříve za Občanské fórum, po jeho rozpadu v roce 1991 za Občanského hnutí. Neúspěšně kandidoval v senátních volbách 1996 a 2004.
Zdroj: Wikipedie

Výbuch dětské radosti

Vzpomíná na úžas ze setkání s lidmi, které obdivoval. „Trochu naivně jsem si myslel, že všichni ti lidi jsou ti nejlepší. Že nás si ten národ vybral a teď nám svěřil vládu,“ přiznává.

„Já jsem byl tak blbej, že jsem si myslel, že parlament skutečně vládne a má nějakou moc. Tak jsem tam furt chodil do knihovny, učil se ty právnický kličky.“

Listopadové ztráty a nálezy

Největší autoritou v polistopadovém parlamentu byl podle Jana Kačera Rudolf Hrušínský. Ale zároveň podle něj bylo největším přínosem, že se objevili noví lidé. „Jako když vyvoráte brázdu a to, co je pod povrchem, zůstane nahoře.“

Za ta léta jsme ale také něco ztratili: vzpomínku na totalitu. „Tak strašně jsme chtěli zapomenout… Vzpomínky jsou dobré, pokud ještě žijou. Jakmile jsou moc sentimentální, tak už to není ono.“

Jan Kačer a Daniela Brůhová, v pozadí Dalibor Gondík

17. listopad oslaví Jan Kačer četbou ze vzpomínek Václava Havla. „Kdybyste mě tady ale nedrželi, já bych okamžitě letěl na Národní třídu zopakovat si ten frmol.“

Více uslyšíte v iRadiu.

autor: Daniela Brůhová
Spustit audio