Ivan Malý: Konference Média a Ukrajina – rozhovor s Josefem Pazderkou

Jaké byly ambice Plusu při této konferenci?

Když jsme na Plusu i v rámci vedení celého zpravodajství uvažovali, co bychom k výročí ČRo udělali, tak aby to rezonovalo společností i tématy, které v současné době zpracováváme, bylo téma jasné. Zpravodajství Českého rozhlasu má dnes jediného stálého zpravodaje na Ukrajině Martina Dorazína a i díky tomu dodáváme posluchačům věrohodné a ověřené informace přímo z nitra tohoto konfliktu. Proto byla válka na Ukrajině hned priorita a přemýšleli jsme jen o tom, jak to pojmout. Spojili jsme proto síly v celém zpravodajství a začali jsme generovat něco, co by mohlo mít hluboký smysl. 

Záměrem konference bylo stát od začátku na dvou ideových nohách. První noha měla přinést autentická svědectví z Ukrajiny, a to jak od novinářů, tak vybraných osobností. Druhá noha pak měla být reflexí války od světových intelektuálů. Tím jsme se snažili trochu navázat i na předchozí projekt Plusu Střepy (Střepy: Ruská invaze na Ukrajinu očima českých spisovatelů vznikla na základě podcastové série, pozn. red.). Ten reflektoval především české hlasy a my jsme se to snažili vytáhnout na další level. Tím nám vykrystalizovalo, že musíme mít konferenci mezinárodní. Jako konferenční prostor jsme cíleně zvolili Jatka 78 v pražských Holešovicích, který svou syrovostí nejvíce odpovídal realitě války.

Jak se vám tedy podařilo dovézt zahraniční osobnosti do Prahy?

To nebylo úplně jednoduché. Nakonec se to povedlo, byť někteří kvůli probíhající válce nemohli být na konferenci osobně (vyjet z Ukrajiny pro muže produktivního věku bylo téměř nemožné), ale pouze na dálku. I tak vznikla konference, kterou svou účastí poctil prezident republiky Petr Pavel. Konference byla spojena i s hackerským útokem na weby Českého rozhlasu, který ale, myslím, jen podtrhl důležitost tématu konference. 

Jaký dopad měla konference na českou veřejnost? 

Chtěli jsme touto konferencí ukázat, že Český rozhlas je po sto letech stále živou a hlavně moderní institucí, která reaguje na aktuální dění. Záměrem bylo směřovat konferenci hlavně k domácímu publiku. I proto se veliká část přednášek vysílala živě na stanicích ČRo Plus a Radiožurnál. Bohužel ale, nebo možná bohudík, byl brzy ráno napaden hackerským útokem web zpravodajských stanic Českého rozhlasu. Ukázalo se, že tato konference podle našich informací vadila hackerům, kteří pocházeli z Ruska, a díky tomu se o ní nakonec psalo i na řadě cizojazyčných webů a získala tím mezinárodní rozměr.    

Konference byla především ideová. Vzniklo během ní nějaké poselství?

Pro mě osobně bylo nejpodstatnější to, že jsme tomu konfliktu vrátili naprosto reálné tváře, dodali spoustu velmi silných svědectví a konkrétní příběhy. Pro mě bylo důležité, co nám říkal starosta Kyjeva o konkrétních lidech, kteří se musejí schovávat v krytech. Novinářky zase přibližovaly reálné příběhy lidí a díky tomu se intelektuálně analytická debata vztáhla ke konkrétním osudům.      

Je možné, že média, a zvláště rozhlas mohou nějak svébytně přispět k informování o dění na Ukrajině?

Já jsem žil deset až dvanáct let v zahraničí, hlavně na východě. A díky tomuto odstupu vidím, jak obrovsky kvalitní veřejnoprávní média Česká republika má. Když totiž tato média dobře fungují, vytváří takové neviditelné pojivo společnosti. Ta má pak větší stabilitu, má tendenci hledat vyvážený střed, hledat prostor na kultivovanou debatu a dodávat další kulturní a společenské impulzy. A myslím si, podle své zkušenosti, že veřejnoprávní média zde máme ve velmi dobrém stavu. Sté výročí vysílání Českého rozhlasu jen potvrzuje skutečnost, jak kvalitní službu rozhlas poskytuje naší společnosti, aby byla kvalitně informovaná. Fascinující je také to, že audio vysílání prokázalo po sto letech obrovskou životaschopnost v nových formátech. Je vidět, že nabralo s novými přístupy i technologiemi nový dech a je velmi populární. Jen se bojím, že někteří lidé berou za samozřejmost něco, co v mnoha jiných státech vůbec samozřejmé není.   

Celý audio prostor prochází technologickou i obsahovou změnou. Je to pro Rozhlas tedy problém nebo naopak?

Je to šance a příležitost. Už od svého vzniku byl přeci rozhlas nucen se technologicky adaptovat. Přijde mi, že má za sebou také skvělý terén svých posluchačů. Vybudované publikum, které právě čeká, co rozhlas přinese. Pro mě je úplně fascinující zjištění, že ve třicátých letech 20. století, když byla ekonomická krize, získal tehdejší československý rozhlas přes milion platících abonentů. To je skvělá startovací čára i pro výzvy, které přicházejí teď. Myslím si, že Český rozhlas má všechny předpoklady k tomu, aby byl úspěšný a dalších sto let sloužil české veřejnosti.  

Český rozhlas Plus letos uspořádal konferenci Média a Ukrajina. Společné hodnoty, společná odpovědnost. Loni to byl projekt Rozděleni svobodou. Co má ČRo Plus v plánu dál? 

My se snažíme všechny své projekty maximálně provazovat v rámci zpravodajství. Takže se budeme věnovat evropským volbám, plánujeme také velký sociologický průzkum Rozděleni Evropou. Chceme se společně s iRozhlasem a Radiožurnálem zaměřit na náš vztah k Evropě a víc se podívat do podhoubí naší integrace do evropských struktur. I prizmatem války na Ukrajině je totiž jasně vidět, jak je dobré, že jsme do nich začleněni.

Chystáme se také zlepšovat nabídku Plusu, aby neměl jen živé vysílání, ale plynule také rostl i v dalších audio platformách. Nově jsme rozběhli podcast Na východ, který se hodně kouká na celý post-sovětský prostor. Dlouhodobě se budeme také snažit najít cestu k mladším posluchačům. Celkově je ale potřeba dodat, že poslechovost Plusu je stále na vzestupu, a to je skvělá zpráva.