Ivan Hoffman: Politický nešvar
Pozdvižení, které zavládlo po oznámení sebestředného televizního baviče, že se rozhodl založit politickou stranu, dobře ilustruje bezradnost, s níž přihlížíme politickému dění.
Na pováženou jsou už snahy provozovat politiku coby podnikatelskou aktivitu za účelem zisku, natož takovýto pokus o veřejnou seberealizaci, kdy se někdo míní provozováním politiky předvádět a bavit.
Televize Barrandov vysílá deset let, její hlavní tváří je Jaromír Soukup
Nejvýraznější tváří stanice je poslední přibližně dva roky její většinový vlastník a ředitel Jaromír Soukup, který Barrandov koupil koncem roku 2012.
Alarmující je, že se už několik politologů a komentátorů vážně zamýšlí, co to udělá s politickou scénou.
Budiž řečeno, že smyslem politiky je služba veřejnosti a vše ostatní je politický nešvar. Voličům by mělo být podezřelé už to, že se jim místo programu, jak organizovat společnost, aby dobře fungovala, nabízí někdo, kdo o sobě tvrdí, že je zosobněním požadovaného řešení.
Místo toho, aby politické strany generovaly politické osobnosti, sledujeme stále častěji, jak se jednotlivci s přebujelým egem obklopují ad hoc vytvářenými politickými stranami.
Demokratický restart
Třeba je to tím, že v krizi volič poptává krizového manažera a zavedené strany ho nenabízejí, neboť nejsou ochotny přiznat existenci krize, kterou navíc zpravidla mívají na svědomí.
Prolomit vlny: Vypravěč pohádek Soukup je pro smích, ostatní média by se u něj ale mohla inspirovat
Jaromír Soukup není dobrý moderátor ani novinář. Přesto jeho svéhlavé, ukoptěné obcování s žurnalistikou paradoxně může přinášet i pozitivní podněty. Stačí si jen položit otázku: Kdo se na jeho pořady dívá? A proč?
Ať je to jakkoli, strany, které stojí a padají s charismatickým vůdcem, jsou stranami na jedno použití. Jde o firmy bez historie, nabízející zboží bez záruky, jež není kde reklamovat, zjistí-li se, že je vadné.
Kupodivu v tomto smyslu vyjde na stejno, zda se o hlasy voličů uchází solitér s protirežimní anebo s prorežimní rétorikou. V prvním případě hrozí chaos, ve druhém stagnace.
Naděje, že politika nebude privatizována zámožnými podnikateli anebo narcisy, spočívá v tom, že se už dnes stranám nedostává členstva. Ambiciózní šéfové se nemají kým obklopit, takže vznikají titěrná společenství, jež většinu své energie vydají na sebeprezentaci a politický marketing a politiku spíše naivně glosují, než by ji dělali, což lidé dříve nebo později prokouknou.
Demokratický restart, který politika potřebuje, přijde spíše zdola, než shora. Nebude to vůdce, který vytvoří silné hnutí, přinášející potřebnou změnu. Bude to naopak.
Na začátku bude silné lidové hnutí za potřebnou změnu, které vygeneruje své politické vůdce. A je velice nepravděpodobné, že vygeneruje šlechtice, piráta, anebo televizního vševěda.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
