Ivan Hoffman: Něco hezkého
Měl bys napsat něco hezkého, našeptává pokušitel ve mně. Chce to fanatikům hodit vidle do šíření nenávisti. O pozitivní náměty nouze není. Stále je k vidění něco pěkného. Vždy se něco hezkého děje. Jde jen o to, nenechat se uhranout špatnostmi. Nedat se strhnout proudem nevraživosti, nezabřednout do informační stoky, nenechat si vnutit nepřátele, nezaneřádit si srdce závistí anebo pýchou.
Napiš něco hezkého, třeba jako kdysi Jiří Suchý Píseň o rose, radí mi ten vnitřní hlas. Nejsi přeci nějaký komentátor, jsi básník. Není tvým údělem profilovat se konfliktem.
Čtěte také
Nech diskutéry, ať si vyškrábou oči a rozdiskutují se do bezvědomí. Není tě zapotřebí tam, kde přeočkovaní přenašeči pořádají hon na čarodějnice. Lovili by i tebe.
To raději napiš něco hezkého, i když víš, že je to nošení dřeva do lesa. Svět je na tom lépe, než to vypadá v televizi. Soudím tak alespoň podle toho, co jsem v ní vídal, když jsem se na ni ještě díval. Lidé jsou vesměs hodní a skvělí, jen se to o nich nedočteme, neboť místo nich se v médiích kvůli vyšší sledovanosti přednostně řeší různí darebáci, devianti a aktivisté.
Zdolat Everest
Nebuď sketa a napiš něco hezkého, slyším provokatéra, který přitom z Bible dobře ví o těch perlách, co není radno házet sviním. Že je pošlapou a obrátí se proti básníkovi?
Čtěte také
A je snad něco jiného básníkovým údělem, když i v té nejtemnější době drze navléká na tenkou nit korálky slov? Není snad způsob ticha, kterým ve válce mlčí múzy, výmluvnost sama? Lze k tomu nemlčet?
Ať to beru jakkoli, napsat něco hezkého je dobrá volba. Jde o zvednutí rukavice hozené osudem. Na rozdíl od zla, jež se šíří lehkým perem, zlé mysli, co pro tvrdé slovo nikdy nejde daleko, se to hezké tváří jako banalita, dělá se obyčejným, cudně odvrací tvář.
Napsat něco hezkého, aby to nebylo triviální, trapné, aby to bylo o něčem, je věru důstojná výzva. Je to jako zdolat neviditelný Everest. Jakkoli Everest prý už není, co býval.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
