Ivan Hoffman

Ještě nikdy se nestalo, že by nám na pozemek přiletěl čáp. Až teď v neděli. Objevili se navečer dva a jeden z nich dosedl na betonový sloup elektrického vedení.

Jeden můj známý mi ukázal na internetu elegantního jaguára, starší luxusní kupé, které se chystá koupit z Německa, kde prý boháči mají oči už jen pro elektromobily.

V Japonsku začaly po ročním odkladu 32. letní olympijské hry – bez diváků a za přísných protiepidemických opatření. Jaká je atmosféra v Tokiu?

Ty staré vzpomínky z mládí, kdy člověku bylo šestnáct, jsou ostré a věrné, odlité do paměti jako z bronzu. Navždy. Až je škoda, že už pro ně zbývá jen nepočetné publikum.

Filozoficky vzato je člověk odsouzen k volbě a i nevolit je volba. Nebýt proti očkování a neriskovat očkování je kompromis, při kterém vakcína nepomůže, ale ani neublíží.

Pochybnosti o pokroku mám odjakživa, s věkem se to zhoršuje. Je možné, že stárnu v době, kdy pokrok strádá absencí skutečných problémů, které jsou díky pokroku vyřešeny.

Co kdyby k vítězství pomohlo ověšet se duhovými náramky a pokleknout na podporu černých přátel, o které nemají fotbalisté mezi sebou nouzi? Za pokus by to určitě stálo.

Společnost, která vsadí na solidaritu, je lepší, než ta, které sází na soupeření, komentuje postoj státu při následcích  řádění ničivého tornáda Ivan Hoffman v Jak to vidí.

​Vyznavači zdravého životního stylu Cristianu Ronaldovi se oškliví slazené nápoje. Kdyby ale chtěl být v osvětě důsledný, nepropagoval by jako alternativu vodu v plastu. 

Rok co rok kontroluji místo, kde z loňských semen vzejde noční panna. I letos už je její stanoviště vypleto tak, že rostlinky vyrůstají v deseticentimetrovém rozestupu.