Ivan Hoffman

Jsou dny, kdy to na naší zahradě vypadá, jako bychom holdovali permakultuře. A někdy vyplejeme. Budeme tedy cosi mezi ekologicky poblouzněnými sluníčkáři a bastardy.

Každá doba je krom toho, o čem se mluví, definována i tím, o čem se mlčí. K mediální masáži patří i mediální ticho, které se rozhostí, když se realita rozejde s ideologií.

Mediálním hitem je poklidné drama v Afghánistánu. Vítězství Tálibánu bez krveprolití ukazuje, že importované západní hodnoty pro Afghánce nejsou to, za co má smysl bojovat.

Přístroje, které záhadně kolabují, jakmile u nich vypršela záruka, patří ke koloritu doby. Často za to mohou součástky s plánovanou trvanlivostí.

Ještě nikdy se nestalo, že by nám na pozemek přiletěl čáp. Až teď v neděli. Objevili se navečer dva a jeden z nich dosedl na betonový sloup elektrického vedení.

Jeden můj známý mi ukázal na internetu elegantního jaguára, starší luxusní kupé, které se chystá koupit z Německa, kde prý boháči mají oči už jen pro elektromobily.

V Japonsku začaly po ročním odkladu 32. letní olympijské hry – bez diváků a za přísných protiepidemických opatření. Jaká je atmosféra v Tokiu?

Ty staré vzpomínky z mládí, kdy člověku bylo šestnáct, jsou ostré a věrné, odlité do paměti jako z bronzu. Navždy. Až je škoda, že už pro ně zbývá jen nepočetné publikum.

Filozoficky vzato je člověk odsouzen k volbě a i nevolit je volba. Nebýt proti očkování a neriskovat očkování je kompromis, při kterém vakcína nepomůže, ale ani neublíží.

Pochybnosti o pokroku mám odjakživa, s věkem se to zhoršuje. Je možné, že stárnu v době, kdy pokrok strádá absencí skutečných problémů, které jsou díky pokroku vyřešeny.