Informační kampaň k referendu o vstupu do EU

15. únor 2003
Duel Radiožurnálu

Patnáctého a šestnáctého června proběhne referendum o vstupu České republiky do Evropské unie. S jakým výsledkem a s jakou účastí, o tom možná rozhodne i informační kampaň, která se rozbíhá v těchto dnech. Má to být informační nebo propagační kampaň? Ptám se prvního hosta v dnešním ženském duelu, socioložky doktorky Jiřiny Šiklové, dobrý den.

Host (Jiřina Šiklová): Dobrý den. Já se domnívám, že by to měla být tedy záležitost opravdu referenda, to znamená, taková záležitost, na které by se podíleli občani. My totiž jsme si zvykli, že za nás někdo rozhoduje v něčem a tak to tady bývalo a pak teda máme na koho nadávat. Proto já si přeju, aby se k tomu referendu dostavilo co největší počet možných lidí, kteří tedy se rozhodnou tak nebo onak. Já samozřejmě budu vždy, aby se rozhodli pro vstup do Evropské unie, ale to je můj názor.

Moderátor (Vladimír Kroc): Čili ta kampaň by podle vás měla být spíš přesvědčovací, než informační.

Host (Jiřina Šiklová): Já se domnívám, že by měla být přesvědčovací, informační samozřejmě přitom také a i proto, protože lidé opravdu nejsou informováni co je čeká a co je nemine.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co nám k tomu řekne Jana Adamcová, ředitelka odboru komunikační strategie ministerstva zahraničních věcí, dobrý den.

Host (Jana Adamcová): Dobrý den. Ta kampaň má dvě roviny. Jedna je dlouhodobá a ta je samozřejmě informační. V rámci ní platíme bezplatnou telefonní linku, kam si kdokoliv může zavolat, platíme internetový server, platíme sedmnáct našich regionálních evropských informačních středisek, a to jsou všechno dlouhodobé aktivity, stejně jako financování projektu neziskového jsou vždy na celý rok plánovány a doufám, že budeme pokračovat i v roce 2004, protože, myslím si, že paní doktorka má pravdu v tom, že opravdu je to veliká absence informací. Ta druhá rovina, ta mediální, viditelná, o které se neustále hovoří, to bude opravdu otázka šesti týdnů a je na ni vyčleněn rozpočet řádově šedesáti milionů korun.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ono je možná pravda, četl jsem názor, že těžko kampaň, vedená jenom několik týdnů před referendem, může ovlivnit významnější skupinu lidí. Většina už je teď rozhodnutá.

Host (Jiřina Šiklová): Já se domnívám, že není rozhodnutá, protože lidé prostě nemají ty informace. Já jsem jezdila před volbami do Senátu s jedním panem senátorem a tak jsem viděla, že to jsou úplně základní otázky, které lidi kladou. Bylo to na Strakonicku a ty se opravdu týkaly těch elementárních věcí. Navíc, každý je ovlivněn, když se ho zeptáte a kdo vám to říkal, jmenuje někoho ze svého okolí. To mě ještě více přesvědčilo, že ta, ať už to nazveme kampaň nebo přesvědčování nebo informační tedy, rozšiřování informací, by mělo být vedeno opravdu na té lokální úrovni.

Host (Jana Adamcová): Přesně tak. Právě proto zapojujeme do komunikace celou řadu významných subjektů, komunikujeme od odborů přes profesní komory, asociace, svazy, církve a další uskupení, protože to jsou přesně uskupení, jejichž, řekněme členové nebo, nebo příznivci musí být kontaktováni. Jim musí být sdělovány konkrétní zkušenosti, konkrétní názory a myslím si, že bude klíčové opravdu, jak se celá tato občanská společnost zapojí do komunikace. Není to jenom u neziskového sektoru, je to obecně u těchto významných subjektech.

Moderátor (Vladimír Kroc): A podporujete právě ty neziskové organizace i finančně?

Host (Jana Adamcová): Samozřejmě. My jsme uzavřeli soutěž pro neziskové organizace, já tady mám přehled, přišlo jich přesně tři sta osmdesát sedm žádostí a celková částka, která je žádána, je tři sta sedmdesát sedm milionů šest set dvacet pět korun.

Moderátor (Vladimír Kroc): Což je skoro dvojnásobek celého rozpočtu.

Host (Jana Adamcová): Přesně tak. Takže bohužel budeme muset některé projekty nefinancovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaká jsou kritéria pro výběr těch, kteří uspějí v té soutěži?

Host (Jana Adamcová): Tak především kritérium je, aby informace byly podávány těm lidem, kteří se normálně o Evropskou unii nezajímají a kteří jsou vlastně velmi těžko oslovitelní. To znamená budeme se soustředit na lokální práci, lokální informovanost a na opravdu aktivní přístup k těm lidem. Protože, kdo už je teď aktivní, si informace najde. Je spoustu informačních zdrojů. Ale většina lidí si informace sami nehledají a my chceme využít neziskový sektor právě proto, aby šli a sdělovali konkrétní informace.

Moderátor (Vladimír Kroc): Paní doktorko, když to zjednoduším, četl jsem v Lidových novinách váš názor, že by vlastně ta úloha toho neziskového sektoru měla být vyšší, že v této situaci by asi neměla velkou roli hrát média, jako reklamní agentury a podobně. Proč nesvěřit tu propagační kampaň profesionálům?

Host (Jiřina Šiklová): Já se domnívám, že to je věc opravdu přesvědčení a že profesionálové nám polepí republiku billboardy, pak těch dvě stě milionů klidně utratí, to není vůbec problém, a lidi na to budou se dívat otráveně a budou se na to dívat ti lidi, kteří kolem toho pojedou na, v autech a budou říkat, no zase nám tady řekli analogii, místo se Sovětským svazem na věčné časy, tak tedy s Evropskou unií na věčné časy a podobné věci. Vždyť přeci vidíte, jak vypadá kampaň před volbami. To taky dělají firmy, že? A podle mě billboardy není p.a. za prvé a za druhé to je přesvědčení občanů, a těm se to musí vysvětlit. A jestliže to dál, tím vůbec nepodceňuji informaci dám na internet, tak zase oslovuji nepatrnou skupinu lidí, která na ten internet se dokáže dostat a kterou to zajímá. Ale propagace, když tedy to řeknu takhle ošklivým slovem , se musí dělat i tedy mezi lidmi, kteří nikdy se na ten internet nepodívají a kteří ani číst noviny nebudou. Takže třeba ty naše Jenders list s novou asociací pro rovné příležitosti mužů a žen, což je několik desítek organizací, chtějí tyto organizace proškolit během dvou měsíců a tak dále, ty jejich teda vedoucí a ti potom budou navštěvovat jednotlivá pracoviště, kde se to uskuteční. Já například považuji za velice důležité jít do domovů důchodců a tam budu, samozřejmě agitovat ne tím, to a to vám z toho bude jako plus, ale uvažujte, co se stane, milí tedy přátelé, kteří máte tady vnoučata a tak dále , případně pravnoučata a když do té Evropské unie nevlezeme a nedostaneme se , tak to znamená, že tedy to vaše vnoučata budou žít v zemi, která bude jakýsi ostrov, kterou budou ostatní objíždět.Jo? Já si myslím, že je potřeba zvolit i tedy negativní agitaci. Co se stane, když tam nebudeme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Počítá se s reklamními spoty, vysílací časy mají stát údajně kolem osmdesáti milionů korun, je to vůbec správný směr, už to možná naznačila, jestli jsem dobře pochopil její slova, paní doktorka, mají se ty přednosti vstupu do Unie prodávat jako prášky na prádlo nebo proti bolestem v krku?

Host (Jana Adamcová): Tak především bych chtěla opravit jedno číslo, těch šedesát milionů, které jsem zmiňovala na mediální kampaň bude rozděleno a zahrnuje billboardy, spoty televizní, veškeré nákupy inzerce a podobně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže nebude to osmdesát, ale šedesát milionů,

Host (Jana Adamcová): Ne, ne, ne, bude to , bude to zhruba tato třetina, celé dvě třetiny půjdou právě do těch aktivit, které zmiňovala paní doktorka Šiklová, neziskovky, regionální informovanost a podobně. A k tomu argumentu, že, že se vstup do Evropské unie prodává jako mýdlo chtěla bych říci, že například v Británii je vláda největším zadavatelem zakázek pro reklamní agentury opírá služby, dřív v České republice jste si jistě mohli všimnout dobrých kampaní na týrání dětí nebo na Národní galerii. Myslím si, že když investujeme část do profesionálně odvedené práce a třeba větší část do občanské společnosti, že to bude vyvážené a dobré.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsme u těch čísel, Česká republika vyčlenila bezkonkurenčně nejvíc peněz z těch kandidátských zemí, tedy dvě stě milionů, už to tady padlo, blíží se nám jen Maďarsko, jinak Polsko dává asi čtvrtinu, nemluvě o Slovinsku, to je asi pět procent. Není to plýtváni?

Host (Jana Adamcová): Víte, ty, ty informace nejsou zcela přesné. Maďarsko dává téměř dvě stě milionů jako my, Polsko založilo nebo vytvořilo speciální jedno ministerstvo pro komunikační strategii. Dovedete si představit, kolik stojí velký dům asi se stovkou nebo se dvěma sty zaměstnanci? To je určitě více než dvě stě milionů, takže sice tato čísla jsou patrně zkreslená, ale ve finále ty ostatní státy investují často mnohem více.

Moderátor (Vladimír Kroc): Paní doktorko, máte pocit, že to je v pořádku?

Host (Jiřina Šiklová): Já si myslím, že by se mělo na to dát víc, že se to částečně bude muset potom doplnit, podívejte se Irsko, to to vlastně opakovalo dvakrát. Jestliže se nám to podaří už teďko dát a investovat to vhodně, vlastně běh informací, tak to bude samozřejmě lepší pro nás. Finančně i tedy z hlediska výsledků. Já totiž se nedomnívám, že věci se dějou automaticky a že teda se řekne, ale oni to stejně lidi schválí, když už předtím to schválili v Maďarsku a ve Slovensku a i v Polsku, tak si samozřejmě všichni řeknou, my tam půjdeme tady, že. To se prostě podle mě nedělá, to není správný přístup. Já nechci, aby lidé měli dojem, že jsou stádo. Já se domnívám, že lidé by měli se rozhodovat na podkladě informací, které jsou jim přístupné a nejen na podkladě jenom tedy . A proto se domnívám, že je to takto, se to má dělat a že by to měli dělit ty neziskovky. Podívejte se, důvěra vůči politikům je u nás minimální, naopak, když něco řekne politik, tak to lidi především berou jako agitaci. Druhá věc, pro jeho politickou stranu, řada politiků je proti tomu, protože ví, že jakmile vstoupíme do Evropské unie, mnohé čachry, které se dneska dělají, už nebudou tedy se moci dělat. Že se vlastně tedy politici zbaví části své suverenity, samozřejmě, protože jsou to politici, tak neříkají my budeme mít méně své tedy odpovědnosti a budeme okleštěni ve svých , v jednání ,ale vrazí to na nacionální notu a zdůrazňují, že to omezí suverenitu těch drobných lidí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsem se ptal na začátku, jestli ta kampaň má být informační nebo spíš propagační, měl jsem připravenou i otázku, jestli si myslíte, že je v pořádku, aby třeba z těch státních prostředků byly podporovány i sdružení, jako je třeba Občanské sdružení proti Evropské unii. Tedy ti, kteří chtějí propagovat, že bychom do Evropské unie vstoupit neměli.

Host (Jiřina Šiklová): Víte, já se domnívám, že určitě do demokracie platí teda a patří názory i proti a jestliže vláda se usnese, že do ní chce vstoupit a ta argumentace je pro tedy, aby teda jsme tam vstoupili, tak by přeci z těchto peněz neměla platit ty lidi, kteří jsou proti. Za prvé by mohla na to dát jiný rozpočet, když, že jo, a za druhé, je to přesně tak. Jestliže vláda inzeruje, že tedy nám nabízí oběd za, v podobě svíčkové, tak my nemůžeme žádat oběd v úplně jiném rozsahu nebo teda jinačí záležitost, která by byla. To si myslím, že dost dobře nejde. Já bych spíš preferovala takové organizace, které tedy nebudou lidem vymývat mozek a říkat jim, jo, jo, hurá do Evropy, že, jo, ale bude jim tedy dávat informace pro i proti. Protože to je podle mě přesvědčování. Jinak je to pouze kampaň.

Host (Jana Adamcová): Já bych chtěla doplnit, že právě kritériem pro výběr projektu neziskového sektoru vůbec nebylo, jestli jsou pro nebo proti, kritériem byla právě ,jak těžké je dostat informace k lidem třeba v regionu, to znamená, že opravdu ani, ani z názvu často nepoznáte, jestli je to odpůrce nebo příznivce, ani se to nedá takto vybrat. Takže tady ta selekce určitě probíhat nebude.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jinými slovy, může se stát, že dostanou prostředky z tohoto rozpočtu i právě organizace, které jsou proti vstupu. To tady paní doktorka naznačila, že si myslí, že to v pořádku není. Tam ale možná by měl padnout protiargument, že jsou to prostředky tedy ze státního rozpočtu, tedy všech daňových poplatníků a dnes je to zhruba třicet procent lidí, kteří jsou proti vstupu , tedy i v jejich vazbě asi mělo zaznít.

Host (Jiřina Šiklová): Vždyť to nikdo nikomu nebere. Samozřejmě, ale nemohu si to dát jednoduše do programu. Dáme si do programu objektivní informaci, do vám to přinese a v čem budeme zkráceni, tak to beru, že. Ale jinak, když si dám do programu, jedině, že jsem proti, no tak vlastně tím porušuju pravidla hry, protože to bylo vypsáno na jiný tedy program.

Host (Jana Adamcová): Já bych jenom chtěla upozornit, že z peněz daňových poplatníků jsou placeny právě veřejnoprávní média, tam je obrovský prostor a myslím si, že odpůrci vstupu dostávají tento prostor, můžou se vyjádřit a je to naprosto v pořádku, my respektujeme jejich názor, jenom je tady názor vlády, že výhody převažují nad nevýhodami, ale vláda určitě neříká, že je Evropská unie ráj a nenasazuje určitě lidem růžové brýle a ani to nebude cíl informační kampaně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já tady jenom musím poznamenat, že veřejnoprávní média jsou financována z koncesionářských poplatků, tedy ne ze státního rozpočtu, ale vy jak jste to myslela každopádně i to byl důvod, proč jsme vás právě dnes pozvali do Duelu Radiožurnálu. Děkujeme za váš čas, dnes našimi hosty byly socioložka doktorka Jiřina Šiklová, na shledanou

Host (Jiřina Šiklová): Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): A Jana Adamcová, ředitelka odboru komunikační strategie ministerstva zahraničních věcí, na shledanou.

Host (Jana Adamcová): Na shledanou. A nezapomeňte volit v referendu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Příjemný poslech Českého rozhlasu jedna, Radiožurnálu přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: vlk
Spustit audio

Více z pořadu