Iberoamerikanista: Vítězem pár hodin po volbách? Maduro své pochybné vítězství upevní násilím

„Situace ve Venezuele je zjevná. Je jen otázka, jak způsob manipulace, který provedla vláda, nazvat. Navzdory tomu, že je systém elektronický a výsledky by měly být zpracovány velmi rychle, vláda oznámila vítěze už na 80 % procentech, přičemž oficiální výsledky ostatních protikandidujících doteď nevíme,“ přibližuje v pořadu Jak to vidí... iberoamerikanista Radek Buben, podle něhož se bude vývoj v latinskoamerické zemi dále dramatizovat.

„Venezuelská vláda již stihla vyhostit diplomaty několika latinskoamerických zemí a dostává tak sebe sama do ještě hlubší izolace, než ve které byla. Ztrácí oporu i u umírněné latinskoamerické levice, která byla ještě ochotná s ní nějakým způsobem vyjednávat,“ popisuje.

Eskalace násilí?

K přezkoumání výsledku už vyzvalo Caracas devět zemí Latinské Ameriky. Opozice tvrdí, že může doložit své nezvratné vítězství. Maduro ji však viní ze lží a manipulací. „Zatímco podle vlády měl opoziční kandidát Edmundo González 44,2 % hlasů, podle opozice, která vychází z 81 % volebních aktů, má 67 a více % hlasů, což znamená, že z poraženého se stává dosti jednoznačným vítězem. A na těchto negativech se teď zjevně celá záležitost zasekne,“ odhaduje Buben.

Čtěte také

iROZHLAS

Povolební protesty ve Venezuele mají 11 obětí. Proti Madurovi vyšly do ulic tisíce lidí, stovky jsou ve vězení

Eskalace protestů je tak nasnadě, o to více, že Nicolás Maduro svolává na dnešek své příznivce a příznivkyně do ulic. „Mám z toho velkou obavu. Madurovi příznivci byli aktivní od začátku. I během voleb docházelo k útokům na ta volební místa, kde se očekávalo, že budou volit převážně opozici. Za Madura tuto práci vykonávají tzv. colectivos, což jsou úderky spíše z chudinských čtvrtí, lidé kriminálního charakteru, byť je nelze všechny paušalizovat jako zločince, protože to jsou často i letití levicoví aktivisté. V posledních letech se z nich ale staly paralelní ozbrojené síly k oficiálním ozbrojeným složkám, ochotné vyvolávat po dekádách špatných zkušeností v zemi s již tak vysokou kriminalitou další a další násilí.“

Obavy mocných

Klíčovým hráčem v takovýchto situacích je vždycky armáda, která může situaci zvrátit. „Kdyby armáda vypověděla poslušnost, situace Nicoláse Madura bude velmi vážná. Musel by se opírat už jen o svoji mobilizovanou údernou sílu. Armáda je ovšem ve Venezuele s režimem silně historicky propojena, je pramatkou celého současného nastavení v zemi a je i intenzivně zapojena do ekonomiky. Vojáci zastávají vysoké funkce, jsou i v Národní volební komisi, jsou zapojeni do spousty kriminálních aktivit, jež jim režim toleruje, mluví se o jejich propojení s narkoobchodem atd. Proto je logické, že se obávají toho, že pokud by nová vláda byla opoziční, mohla by tyto věci začít otevírat a začít je stíhat.“

Vedle obavy ze ztráty vlivu se ale armáda obává i mezinárodního stíhání. Ostatně i na samotného Madura je vypsána odměna 15 milionů dolarů ze Spojených států za narkoobchod a hrozí mu i stíhání Mezinárodního trestního tribunálu, což je sice podle Bubna v porovnání se světovou situací a s tím, co si dovolují jiné vlády třeba na Blízkém východě absurdní, ale Maduro s tím musí počítat...