Hra s loutkou? To je jako zázrak, říká Marka Míková, zakladatelka Loutek v nemocnici

"Bránila jsem se roli princezny. V té době jsem se snažila být nezávislá a divoká mladá žena, která hraje v kapele," vzpomíná s tím, že herecká zkušenost v ní podnítila zájem o herectví, a tak se třikrát přihlásila na DAMU. "Ani jednou mě nevzali," říká.

Osud to zařídil jinak, a tak se přihlásila na loutkářskou fakultu. "Tam to vyšlo, takže jsem vystudovala režii a dramaturgii," shrnuje. A co radí lidem, kteří mají zájem o loutkoherectví? "Mějte loutku a najděte si publikum," říká prostě a připomíná, že publikum je téměř všude, stejně jako děti.

Jak se z herečky stala loutkoherečka?

V současné době dává loutkám duši a život. "Připadá mi, že jsem častokrát účastnicí zázraku," přiznává. Loutka totiž podle Marky Míkové žije svým vlastním životem. Stačí vzít do ruky loutku tuleně a hned uvidíte, jak si vás očuchá a začne si hrát.

Marka Míková mimo jiné před 10 lety založila občanské sdružení Loutky v nemocnici. "Začátky byly náročné. Vzpomínám si, jak nás jednou vykázali z pokoje," nastiňuje. Za několik let se však situace změnila. "Teď nás lékaři vítají, znají naši práci," zdůrazňuje.

Když dáme dětem do rukou chrastítka

V nemocnicích hrají pro různě staré děti. Jak tedy přizpůsobují představení? "Vždycky začneme hrát a zpívat. Dětem dáme do rukou chrastítka," popisuje Marka Míková, která se domnívá, že právě hrou na rytmický nástroj vtáhne jakkoliv staré dítě do děje. Děti se podle ní uvolní a začnou být součástí představení.

Jaká atmosféra panuje během představeních v nemocnicích? A co jí dala návštěva Spojených států, kde také hrála pro děti? I na to se ptala po 11. hodině Marky Míkové moderátorka Stáňa Lekešová.