Od šaška třídy po českého Shakespeara. „Ke všemu, co dělám, mě přivedla náhoda,“ říká režisér Antonín Procházka

Že je multitalentovaný, si Antonín Procházka prý nikdy neuvědomoval. „Sice jsem byl šašek třídy a amatérsky jsem něco psal už v dětství, ale že bych se tím měl živit, mě nikdy nenapadlo. Pravděpodobně jsem to nasál podprahově. Otec byl dirigent a scházela se u nás řada muzikantů, kteří v našem obýváku nacvičovali operety,“ vzpomíná.

Otec ale chtěl, aby se stal ekonomem. „Šel jsem tedy na střední ekonomickou. Jenže pak se to celé nějak zvrtlo a skončil jsem na DAMU,“ přiznává. Smysl pro humor ale po otci zdědil. „Táta byl velký recesista, ale i máma byla veselá kopa.“

Snídaně u Lábusů

Humor přitom nemusí být vždy vrozený. „Třeba kamarád Jirka Lábus má nesmírně úžasný humor, přitom jeho maminka neměla absolutně žádný. Jednou se mě ptala, co si dám ráno k snídani. Naporučil jsem si topinky, vajíčka, croissanty i dort. A ona mi to všechno ráno na tácu přinesla.“

Čtěte také

Jiří Lábus: Matka si stěžovala, že dělám ostudu

Stejně jako divadlo byla i cesta k psaní plná náhod. „Odjakživa jsem měl rád malé divadelní formy a psal jsem po jejich vzoru skeče. Uváděli jsme je v Divadle pod Lampou v Plzni. Když to viděla naše dramaturgyně, přišla za mnou a zeptala se, jestli nechci napsat něco pro kamenné divadlo. Styděl jsem se při představě, že by herci říkali moje věty. A tak vznikly Klíče na neděli, které se vyvedly... a já pak musel pořád psát.“

A s režií to bylo podobně. „Klíče na neděli režírovala dcera Zdeňka Štěpánka. Já jí do toho furt mluvil, takže mi pak řekla: ,Tak si to dělej sám.‘ Režírovat své vlastní komedie tedy byla taková z nouze ctnost. Učil jsem se za pochodu. K muzikálům to byl ale už jen krůček.“