Hledíme si dnes češtiny míň než dřív?
Kde se poučit o češtině a jaká je kvalita dnešních novin?
Otázka:
Velmi lituji dnešní mládež, nemá kde nabrat správné tvary. Dřív nebylo tolik knížek na odporně lesklém drahém papíru, ale i v nejobyčejnějších novinách – co bylo napsané, bylo správně česky. Mohli jsme cokoliv ověřit.
Že jsou gramaticky i obsahově pochybné internetové komentáře pod články, to je v pořádku, ale ti, co ty články zveřejňují, by česky umět měli – nebo by redakce měla mít někoho, kdo umí a opraví... snad. Nebo už ani na té naší řeči nezáleží?
Díky, že se češtinou zabýváte. Mluvené slovo v rozhlasech mi připadá srozumitelnější, také mám pocit, že při rozhovorech se moderátor/ka nesnaží za každou cenu nevychovaně překřikovat hosta...
S díky za pěkné pořady
VTi
Odpověď:
Dnešní mládež má k dispozici řadu příruček, ve kterých se může poučit o správných tvarech, např. Příruční mluvnici češtiny, mluvnici Čeština řeč a jazyk, samozřejmě Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost a školní vydání Pravidel českého pravopisu. Kromě těchto příruček se o stylovém rozlišení některých tvarů lze poučit v knize Současná stylistika. Výtečným zdrojem, který současné mládeži bude asi nejbližší, je Internetová jazyková příručka.
V prestižních celostátních novinách a časopisech se rovněž dbá na jazykovou kulturu a jsou v zásadě spolehlivým zdrojem, ve kterém se uživatelé češtiny mohou setkat se správnými tvary. Samozřejmě, že jazykové nedostatky se v nich v určité míře najdou a bylo tomu tak vždy, a to navzdory tomu, že prestižní deníky měly a mají své korektory a redaktory. Pochybení se může stát, ale ve skutečně prestižních tiskovinách množství jazykových nedostatků nepřekračuje únosnou mez.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.