Historie audio i video techniky na vás čeká přes léto ve staré Vodárenské věži v Týništi nad Orlicí
Ve staré Vodárenské věži v Týništi nad Orlicí máte možnost navštívit Letní muzeum a galerii. Teď o prázdninách vás tam čeká i výstava starých rádií, magnetofonů, gramofonů a televizorů. Vše zapůjčeno ze sbírek vášnivých sběratelů Milana Linky a Michala Honse z Častolovic, kteří před lety vystavovali i tady u nás v Českém rozhlase Hradec Králové.
Byli jste to vy, kdo v naší Radiokavárně v roce 2014 tenkrát vystavoval?
Ano, už je to hodně dávno. Byly tady také na ukázku začátky vysílání televize, funkční gramofony i magnetofony. A byl tady zapojen i první československý televizor.
Čtěte také
Jak vypadal? Nebyla to taková skříň podobná rádiovému přijímači s malou obrazovkou?
Ta maličká obrazovka původně sloužila v radarových zařízeních. Jen udělali jinou barvu stínítka, protože jinak v té době nebylo ještě z čeho vybírat. Takže se to postavilo z dostupných věcí. Byl to rok 1954. Úhlopříčka té obrazovky tenkrát byla 14 centimetrů.
Jak vy jste se dostali k tomuto zajímavému koníčku a vášnivému sběratelství?
Milan Linka: Musím zavzpomínat na svého strýce z Ratenic, který vlastnil takovou dílničku, kde měl spoustu této techniky. A mně se vždy ty stroje líbily. A tak se nám jednoho dne povedlo, že jsme si přivezli domů své první historické rádio a začal jsem je sbírat. To rádio existuje dodnes a stále funguje. Uchvátil mne ten pohled na elektronky a postupně začala ta rádia přibývat. Postupně se to vše vyčistilo a opravilo. Sbírám je zhruba od sedmé nebo osmé třídy základní školy.
Čtěte také
Michal Hons: Se mnou to začalo tak, když mne u babičky zaujalo staré elektronkové rádio, které ještě babička s dědou používali. Líbilo se mi tam ono magioko a jak to uvnitř svítí. Celé mě to uchvátilo. Muselo se to žhavit, nejlépe pustit 15 až 20 minut předtím, než chtěl člověk něco poslouchat. A stejné to bylo i s televizory, tam to byla klidně až půlhodina, než se vše stabilizovalo. Bylo to velké dobrodružství, celý přístroj se rozzářil a začal být slyšet zvuk. K tomu krásně prosvětlené barevné stupnice.
Umíte to vše také opravit?
Musíte se to naučit, protože jakákoliv složitější technika potřebuje nějakou údržbu. Zásobu náhradních dílů a lamp musí mít člověk z nepoužitelných a neopravitelných rádií. Občas se dá něco nakoupit dopředu. Třeba ze dvou či tří radiopřijímačů poskládáte jeden.
Co jste nám přinesli ukázat?
Máme tady v podstatě krystalku, to je výroba kolem roku 1930. Je to luxusní přijímač, protože má už výstup na dvě sluchátka. Je to radiopřijímač, který nepotřeboval žádné napájení, žil s anténou a z uzemnění. Anténa nejlépe někam na strom a už to hrálo.
Spolek přátel města Týniště nad Orlicí
Rádi bychom schraňovali pro budoucí generace písemné materiály, věcné předměty, fotodokumentaci a vše, co si zaslouží být zachováno a souvisí to s městem Týniště nad Orlicí.
Já už jsem také pamětník, protože tam vidím i walkmana a kazeťák.
Kdo neměl v 80. a 90. letech walkmana a později diskmana na cédéčka, tak jakoby nebyl. Však to znáte. Ale to mi přišlo, že se zase až tolik neuchytilo, diskmany brzy nahradily telefony a MP3 přehrávače. Což už je dnes v podstatě také historie. Ve Vodárenské věži v Týništi nad Orlicí je vše z těchto začátků opět k vidění.
Čtěte také
Pojďme se tedy podívat k vám na vodárenskou věž. Většina exponátů, které máte ve sbírce, je funkčních?
Většina věcí je ve sbírce by hrála a hraje, ale většina přijímačů, když je déle odstavena, tak se stejně musí rozebrat, prostříknout potenciometry a vypínače, pak zase pěkně běhá. Nejlépe je těmto věcem, když se používají.
Co vás baví nejvíc? Velká stará lampová rádia z období první republiky?
Michal Hons: Já mám opravdu nejraději lampová rádia, ty nejstarší kusy. Ale zároveň obdivuji i modernější kusy z těch 90. let, různé hifi sestavy a tak.
Milan Linka: Já mám v oblibě šedesátá léta, když už začalo VKV, začaly se vyrábět předchůdci různých ekvalizérů, tónové clony a všechny různé vychytávky. Ta rádia hrají do dnes. A designově jsou to vše nádherné kousky, návrháři se na nich krásně vyřádili.
Čtěte také
Co tedy všechno uvidíme v Týništi nad Orlicí na Vodárenské věži?
Historickou audio a video techniku od samého začátku. Je tam truhličkové rádio, je tam krystalka, jsou tam různé návody na rádia, dokumenty, jsou tam koncesní listiny, protože tenkrát nešlo přinést rádio z krámu a provozovat ho jen tak. Muselo na něj být povolení. Jsou tam stavebnice z 60., 70. i 80. let. Je tam také ona zmíněná první televize z roku 1954. Takový rozhlasový přijímač zmodernizovaný na televizor.
Baví vás vůbec dnešní streamovací služby, které máme na telefonu? Jdeme po ulici a posloucháme si jakoukoliv písničku.
Já jsem zastánce klasického poslechu třeba přes FM. Ale věnuji se i digitálnímu DAB+ vysílání, to mě zajímá. Ale poslech přes počítač, to už úplně ne.
Přeji vám, ať se přijde do Týniště nad Orlicí podívat na tu krásu spousta lidí. Celý rozhovor o historii audio i video techniky si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Týniště nad Orlicí je dynamicky se rozvíjejícím městem i oázou klidného bydlení uprostřed lesů
Český rozhlas Hradec Králové vás dnes zavede do města v lesích, jak také často bývá označováno Týniště nad Orlicí. A tam mají starostou Libora Koldinského z TOP 09.
-
Má cesta k rozhlasu? Možná vás to překvapí, ale posunul mne...
Dnes u mikrofonu Dobrého rána Českého rozhlasu Hradec Králové sedí člověk, kterého asi ani nemůžeme nazvat hostem, protože Český rozhlas obecně pro něj znamená už s...
-
Stará budova Českého rozhlasu v Hradci měla úžasné kouzlo....
Na dnešní setkání tady u nás v Českém rozhlase Hradec Králové jsem se opravdu moc těšil a trochu mnou hloubá zvědavost, jestlipak si na mě ještě náš dnešní host, mu...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
