Herečka Luba Skořepová prošpikovává komikou i divadelní tragédii
Milým pátečním (23. září) hostem Dvojky a pořadu „Je jaká je“ byla po 11:00 hodině herečka, spisovatelka a také prý tak trochu jasnovidka Luba Skořepová.
Nestárnoucí herečka. To je bez nadsázky Luba Skořepová, která se vlastně jmenuje Libuše. „Jméno ovlivňuje váš osud. Ta šťastná jsou např. Josef a Marie, která vidím jako červená. Zatímco Jan nebo Zdeňka jsou zelená a modrá a jejich nositelé mívají často problémy“. Libuše je, podle ní, teplé jméno. „Vidím ho béžově jako vanilkovou zmrzlinu s čokoládovou polevou.“
Luba Skořepová tvrdí, že v jejím životě se odehrály dva velké zázraky. Tím prvním bylo dětství, strávené u babičky v Podkrkonoší. Byla to prý vzácná žena, která měla velký dar slova. „Byla velmi nadaná na básně, ale neměla peníze na tužku a papír. V pozdním věku ale už psací potřeby měla a využila toho. Když jsem později četla její tvorbu, říkala jsem si: to je studánka! Tu schopnost psát mám po ní.“ Projevilo se to už na základní škole, kde Luba Skořepová slavila úspěchy se svými slohovými pracemi. „Učitelky byly nadšené a kluci mne prosili, abych jim pro děvčata psala zamilované básně.“ Když se pak ve 13 letech sama zamilovala, musela se z toho také tzv. vypsat. „V básních jsem tehdy často plakala. Možná proto, že mám ráda nešťastné lásky.“ Babička jí předala i úzký vztah k přírodě. „Když se topila vosa a já ji nechtěla pomoct, říkala: nesmíš zabít z vlastní vůle žádného tvora.“
Druhým zázrakem bylo angažmá v Národním divadle, kam nastoupila v roce 1948 a Zlaté kapličce zůstala věrná dodnes. „V Náchodě ale nebyl nikdo, kdo by mne připravil na zkoušky na konzervatoř do Prahy, tak jsem se učila role sama u Metuje, kde jsem křičela celé sloky z Mackbetha.“ Toužila po dramatu, ne po komediích. „V příjmací komisi seděl tehdy Zdeněk Štěpánek, který mi předpověděl, že budu komikem. A to se také splnilo. Když jsem pak na divadle náhodou dostala dramatickou roli, tak jsem si pošmákla. Ale prošpikovávám komikou i tragédii. Mám to zkrátka v sobě trochu pomíchané.“
V Divadle v Řeznické hraje v současnosti v monodramatu Pomluva, které vypráví o životě a smrti Marie Antoinetty prostřednictvím ducha této královny, která zemřela krutou smrtí pod gilotinou. Luba Skořepová si se svou hrdinkou dokonale rozumí a pomáhá divákovi se zatajeným dechem sledovat příběh mladičké dívky od jejího sňatku s Ludvíkem XVI. až po čekání na smrt. „Ona si přehrává celý svůj život a tam pro herce není chvíle k nadechnutí. Musíte zachovat kontinuitu, napětí, které publikum udrží v pozornosti. To musí být třesk.“
Do studia si přinesla scénář k vlastní hře s názvem „Nezlobíš se…?“, která bude mít brzy premiéru v Kolowratském paláci v Praze. „Je to spíš taková hříčka, která se odehrává v nebi a zabývá se převtělením. Mluvím tam např. s Bohem. Ale je to těžké, protože učit se vlastní text je pro mne to nejsložitější.“
Více informací najdete v záznamu rozhovoru se Stanislavou Lekešovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
