Helenu Štáchovou okouzluje možnost vdechovat život kusu dřeva

14. únor 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Helena Štáchová

Hodinový přepolední rozhovor magazínu Je jaká je patřil v pondělí (14. února) loutkoherečce a dabérce Heleně Štáchové.

S Helenou Štáchovou jakoby přišly do studia Dvojky známé loutky Spejbla, Hurvínka, Máničky, Žeryka a dalších postaviček, které fascinují dětské publikum již po několik generací. Na své první setkání s nimi (to jí byly 3 roky) si dobře pamatuje. „Bylo šokující. Ve hře se totiž vyskytl duch a já se ho tak lekla, že jsem se dala do pláče.“ To jí ale neodradilo od studia na Divadelní fakultu Akademie múzických umění. Po absolvování vysoké školy se v roce 1966 stala členkou Divadla Spejbla a Hurvínka, které je její celoživotní láskou. A to měla nabídky i do jiných divadel! Ale zvolila si loutkové, protože v sobě nemá potřebu sebeprezentace a je „od přírody infantilní“. Kromě toho ji okouzlovala možnost oživit kus dřeva a vdechnout mu život do té míry, že se loutka „začíná chovat sama podle svého“.

Práce je pro ní neustále velkým koníčkem, ke kterému se stále více upíná. „Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že, jak ráda říkám, není čas ztrácet čas. Divadlo miluji a je pro mne jednoznačnou prioritou. Usínám s ním i ráno vstávám. Dokonce když chodím do parku na procházky se psem, stále něco nového vymýšlím.“

Baví ji především psaní nových her, i když by jí chyběla symbióza s divadlem. „Potlesk a světlo v dětských očích je velkou vzpruhou. Ale když píšu, cítím se být vlastním pánem. Jsem sice spisovatelkou z úleku, ale vymýšlení nových zápletek a dialogů je krásná věc.“ Psát začala H. Štáchová až když začala vodit loutky. „Nadávala jsem, že nejsou ženské role. Z mého popudu v roce 1971 vytvořil Miloš Kirschner novou loutku, která se okamžitě stala další z kmenových postav divadla. Je jí paní Kateřina Hovorková, Mániččina bábinka.“ Ta poskytla H. Štáchové možnost rozšířit herecký part, který navazuje na tradici Divadla S+H, podle které jeden herec vytváří současně dvě typově a charakterově odlišné postavy. Nejlepší fóry ale při psaní vkládá do úst Hurvínkovi, protože „on je přeci jen stále hlavní figurou“. Napsat novou hru není vůbec jednoduché. „Často mívám pocit, že všechno tady už bylo a bojím se, že nový nápad nepřijde. Naštěstí je dnes svět velmi různorodý a hlavně, děti jsou díky internetu a televizi velmi vyzrálé, takže nové téma se vždycky najde.“ Jiné je psaní pro dospělé publikum, kde nachází prostor i pro politická témata. „Tato představení jsou pochopitelně jiná, ale dělá mi radost, že diváky dostávám zpátky do dětství.“

V Divadle S+H mají kolem 800 loutek, protože pro každou inscenaci musí mít jinou velikost, jiné oblečení a také jinak navázané vodící nitě. Jejich garderoba prochází sice změnami, ale dřeváky, frak a kšandičky stále platí. Do Hurvínkovy zimní výbavy patří i oteplovačky a kulich. „Máme Spejbla v životní velikosti, Hurvínek je i v nadživotní.“

Hurvínek

Kolika jazyky „dřevění herci“ mluví? Prý ve 20, včetně čínštiny. Tou loutky mluvily během vystoupení na EXPO 2010 v Šanghaji. Spejbl s Hurvínkem se nedávno museli naučit 21. jazyk. Vietnamsky se totiž obraceli na publikum v Hanoji.

Více podrobností najdete v rozhovoru s Marií Retkovou.

autor: eh
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Z Frenštátu do pohádky. Stačí věřit na dobré konce.

Veronika Sedláčková, moderátorka ČRo Plus

Pohádka o Raškovi

Pohádka o Raškovi

Koupit

Jiří Raška vyhrál na olympijských hrách v Grenoblu 1968 zlatou olympijskou medaili. Spisovatel Ota Pavel úspěch popsal v nezapomenutelné Pohádce o Raškovi. Čte Oldřich Kaiser