Helena Vondráčková chystá na Dvojce svůj pořad. „Mám trému, ale už se moc těším,“ přiznává
V červnu oslaví půlkulatiny. „Uskuteční se řada koncertů. Jejich mediálním partnerem bude Český rozhlas.“ A připravuje také nový pořad na Dvojce.
Sladké mámení Heleny Vondráčkové začne už v sobotu 5. března. „Vracím se tam, kde to začalo. Moje první nahrávky jsou s Orchestrem Československého rozhlasu, který řídil Josef Vobruba nebo Karel Krautgartner. Určitě mám trému, jestli to budu zvládat tak dobře jako Karel Gott nebo Meky Žbirka přede mnou. Ale už se na to moc těším,“ ujišťuje zpěvačka.
Loni vydala novou desku a koncem roku i reedici historicky prvního LP vybraných písní pro Helenu s názvem Ostrov Heleny Vondráčkové. „Při koroně jsem nemusela prohlížet dům do všech koutů, ale mohla jsem pracovat na nové muzice. Po letech jsem i jednu písničku natočila jako videoklip.“
Walkman pro Bonnie Tyler
Česky, německy, anglicky, francouzsky, italsky, japonsky, maďarsky, polsky, rusky a slovensky. V těchto jazycích už Helena Vondráčková zpívala. Tak například v roce 1970 odjela na festival do Japonska.
„Když jsem seděla na zkoušce před podiem, přinesli mi první walkman a já si tu písničku v japonštině pouštěla a učila se ji. Vedle seděla Bonnie Tyler a po očku sledovala, co dělám. Nedalo jí to a přišla se zeptat, co to mám. S radostí jsem jí walkman ukázala a Bonnie byla ohromená. Prohlásila, že ho musí mít taky. A druhý den už měla ten samý walkman.“
Nečekané setkání v Sao Paulu
V roce 1975 zpívala v brazilském Sao Paulu. „Chodili jsme na jídlo do baru, kde dobře vařili. Naproti nám seděla blondýnka a sledovala klavíristu a kapelníka Luďka Švábenského. Po chvíli jí to nedalo, vstala, přišla k nám a řekla větu, po které jsme se takřka všichni skáceli z barových židlí: Luďo, ty se na mě nepamatuješ? Já su z Brna, my jsme spolu chodili do první třídy!”
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.