Harcuba
Antonín Kotík vykládal příjmení Harcuba ze slovesa harcovati ve významu „hrčeti“, ale harcovat znamená primárně „nepříteli na oči vyjížděti, vybízeti ho, potýkati se“, později pak získalo i význam, se kterým si ho spojujeme dnes, totiž „potloukat se“, „potulovat se“.
Přípona -uba je sice nezvyklá, ale uvádí ji i Josef Beneš, i když bez dalšího výkladu, není tedy zcela jasné, jestli se podle něj pojí k základu apelativnímu, nebo slovesnému. Je i staré apelativum harc ve významu „boj“, „vojenský výpad“, „bitka“, „potyčka“. Příjmení Harcuba tedy patrně označovalo nějakého vojáka. Celkem u nás žije 183 nositelů příjmení Harcuba, nejvíce jich najdeme v Tanvaldu a Jilemnici. Nedaleko odtud leží město Harcov, jehož název Antonín Profous vykládal podle majitele jako „Harcův dvůr“, přičemž jméno Harc/Hartz podle něj vzniklo z domácké podoby německých rodných jmen Hartman nebo Hartwig (obdobně jako je Fritz z Fridricha). Snad by tu tedy byla možná i souvislost mezi příjmením Harcuba a tímto místním jménem, popř. se jménem Harc.
Použitá literatura:
A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 120
