Haně Marvanové dnes vadí občasné "zametání kauz pod koberec"

Po absolvování Právnické fakulty university Karlovy v Praze. Měla dvě možnosti, kam nasměrovat svůj život. „Mohla jsem dělat kariéru, nebo se postavit na druhou stranu barikády. Známost lidí z disentu mne přivedla na myšlenku, že člověk musí něco dělat proti zhoubnému systému.“ Říkala si, že pro její děti je největším vzorem rodič a proto by měl jít příkladem. Doufala také, že její potomci a rodina nebudou toto rozhodnutí vnímat jako chybu.

Za své názory a neústupnost v roce 1988 byla půl roku ve vězení. „Brala jsem ho jako důsledek svého počínání,“ říká Hana Marvanová. První měsíc v žaláři považuje za nejvíce strastiplný. Trestanec, čekající na soud netuší, jak dlouho v cele bude. „Tato nejistota ho znervózňuje a trvá, než se s osudem srovná.“

Od února 1990 do roku 1998 byla poslankyní, nejdříve České národní rady, později Poslanecké sněmovny. Řadová politika jí dnes však nechybí. Co však postrádá je atmosféra, která byla v politice počátkem 90. let, kdy se tvořily základy. Tedy ústava, nominoval se ústavní soud a mnoho dalšího. „Neměli jsme ponětí, jak funguje parlamentní systém a kapitalismus. Spousta lidí dělala tuto práci za mnohem méně peněz s mnohem větším nasazením,“ vzpomíná bývalá politička.

Hana Marvanová|foto: Jan Sklenář

Po odchodu z politiky začala pracovat jako právnička. Kritikou soudnictví ale nešetří. Nevidí totiž zlepšení v rychlosti, s jako soudy jednotlivé kauzy vyřizují. Přesto se dle jejího názoru mnohé změnilo k lepšímu. „Nemáme už, jako před rokem 1989 politické procesy. V tuto chvíli se situace překlopila do druhého extrému. To, co zažíváme je zametání kauz pod koberec. Za posledních pět let se můj názor na soudnictví velmi zhoršil. Zažívám situace, kdy jsou kauzy na objednávku politických stran, nebo vlivných lidí zastavovány. Ve světě je po objevení médii takový proces okamžitě přešetřen. V naší zemi je prošetřen, ale nic se nezmění.“