Hance nevadí, že jí bude páďo. Lucie Bílá má teprve třicátiny a slavice osmnáctiny

Jak říká, už je velká holka a dokládají to kulatiny, které oslaví příští rok. „Mně nevadí, že mi bude páďo. Naopak. Přijde mi to roztomilý. Kdyby se mi tak nedařilo a nebyla jsem tak spokojená, tak třeba budu zticha a budu zatloukat. Ale nemám důvod. Je to fajn,“ myslí si Lucie Bílá.

Hanka, Lucie nebo Karel

Jak říká, Lucka Bílá má teprve třicátiny. a jako slavíkovi je jí 18. „Ale tý Haničce ve mně bude 50,“ přiznává. „Nevím, jestli v tom dělám lidem hokej. Ale jsem stejně Lucka jako Hanka. Slyším na obě jména. A když někdo neví, říkám: Říkejte mi Karle. My máme v rodině několik Kájů.“

Schody do nebe

Zásadní v její kariéře nebyly jen ty Neposlušné tenisky. „Pak to byli Bídníci, pak Láska je láska a Pavel Vrba a Ave Maria. Ono těch schodů do toho mýho „nebe“ bylo víc. Ale všechny byly zásadní a tak nějak hezky jako puzzle do sebe zapadly.“

Když se prý doma podívá na všechny možné ceny, v duchu se sama sebe ptá, jestli to byla ona, kdo to všechno stihl. „To neříkám proto, že si myslím, jaká nejsem hvězda. Ale protože mám pocit, že se mi to všechno zdá. Mám velký štěstí, že žiju krásnej a barevnej život.“

Neumí hrát a to je největší dar

V muzikálových rolích Johanky z Arku, Carmen nebo Boženy Němcové na jevišti pokaždé umírala. V jejím případě se dá říct, že doopravdy. „Já neumím hrát. Já si to opravdu prožiju. Jsem ráda, že jsem schopná těch hlubokých emocí, protože mi potom lidi věří.“

Lidi podle ní brzy zapomenou, co řekla nebo co pro ně udělala. „Ale nikdy nezapomenou, jak se se mnou cítili. To je můj největší dar.“ Výjimečně teď neumírá v muzikálu Addamsova rodina.

„To je představení, který zbožňuju, protože přijdeme do divadla a už se všichni smějeme. Je to zábavný, lidi to baví a všichni jsou nadšený. Mám ráda, když se lidi smějou. Ale je pravda, že k životu patří smích i pláč. Je to jako dvě strany jedné mince.“

První pražskojarní rockerka

Lucie Bílá je první zpěvačka současné hudby, která vystoupila na Pražském jaru. „Ten pocit orchestru za zády a zkusit si jiný žánr!“ Od té doby jsou v jejím repertoáru árie a klasická hudba. A publikum si zvyklo. „Těší mě chvilku křičet a chvilku šeptat. To je přesně, jako že k životu patří smát se i brečet.“

Kam chodí zlobivý holky

Klasika ji baví. Přesto je Lucie Bílá ráda, že ji svého času pro nadbytek uchazečů nevzali na konzervatoř. „Asi bych trajdala po světě a zpívala klasický opery. Ale jsem moc ráda za ten směr, který mi život poslal.“

Naštěstí byla trochu zlobivější a nechtěla mít nad sebou bič v podobě jasné tóniny. Chtěla si zkrátka spíš hrát. „Chtěla jsem víc blbnout, protože, jak říkám: Hodný holky jdou do ráje a zlobivý, kam chtějí.“

Proč je pro ni tak důležitá rodina? Jak se udržuje fit? Jak se připravuje na vánoční svátky? Více uslyšíte v iRadiu.