Hana Robinson chápe svou nemoc jako varovně zdvižený prst

Každodenním společníkem této talentované zpěvačky, skladatelky a pianistky není jen hudba, ale také roztroušená skleróza. Jak se člověku změní život, když u sebe objeví vážnou nemoc? „Je nevyléčitelná, takže se s ní budu přátelit celý život. Smrtelná naštěstí není, takže to neberu jako velké drama. Chápu ji jako takový zdvižený prst shůry. I když je pravdou, že když je mi hůř, tak sekám dobrotu, kdežto když je mi líp, tak trochu zlobím.“ Hana Robinson spolupracuje s nadačním fondem Impuls, který podporuje výzkum této choroby a staví rehabilitační centra.

Není nad Jižní Ameriku
Po gymnáziu v Brně studovala nejprve ve Washingtonu a v New Yorku, odkud jsem se dostala na světově proslulou hudební instituci Berklee College of Music v Bostonu. Právě tam se prohloubila její láska k jazzu, skladbě i zpěvu. „Ameriku mám moc ráda a prožila jsem tam krásný kus života. Odjela jsem tam ve svých 20 letech a to je důležitý životní moment. Hodně jsem cestovala a bylo to úžasné. Procestovali, lépe řečeno prostopovali jsme s bratrem také Střední a Jižní Ameriku. Všem bych doporučila Guatemalu. Nebezpečno je sice všude, ale je to spíš takový předsudek. Všude jsou lidé dobří a zlí.“

Bez práce nejsou koláče
Na rozdíl od Evropy je život v USA mnohem rychlejší. Žije tam spousta cizinců, takže lidé z jiných zemí se nesetkávají s nevraživostí. Školy se platí a nejsou to prý malé částky. „Bez stipendií se tam prakticky nedá fungovat, takže se člověk musí hodně učit. I při studiu jsem ale musela pracovat, abych se nějak uživila. Dělala jsem toho hodně, ale nejvíc jsem si vydělala jako barmanka.“ Zpočátku jí prý dělala potíže americká angličtina, ale hodně jí pomohl hudební sluch, takže dnes mluví anglicky dobře a ráda.

Zpěvačka Hana Robinson|foto: Tino Kratochvil

Život s cizincem není peříčko
Po promoci na Berklee odjela na návštěvu do Londýna, kde si hledala práci. Nakonec v Anglii zůstala tři roky a dokonce se vrátila do České republiky s jiným příjmením. Vzala si Angličana, se kterým žila nejprve v Londýně a později přímo u moře v Brightonu. „Seznámili jsme se v jednom londýnském baru, kam jsem se přišla ucházet o místo. Byla to láska na první pohled. Ale, bohužel, jak rychle to začalo, tak rychle to skončilo.“ Manželství s cizincem má podle Hany Robinson určitá úskalí. „Vždy vyvstanou problémy a otázky, kam se např. přestěhovat, kde a jak žít. I když mně se to zpočátku líbilo. Ale člověk se časem unaví. Dnes už jsem moudřejší a cizince bych si už nikdy nevzala.“

Mít talent někdy nestačí
Po nevydařeném manželství se přestěhovala zpět do Prahy, kde se náhodně setkala s textařem a hudebníkem Michalem Horáčkem. „Můj bratr Pavel jej potkal v Brně a doběhl domů pro moje CD. On si to album kupodivu poslechl a za nějakou dobu mi poslal texty, které jsem měla zhudebnit. Líbilo se mu to a tak začala naše spolupráce.“ Michal Horáček dal zpěvačce prostor jak pro skladbu, tak pro hru na piano a zpěv na svém albu Ohrožený druh, které později získalo ocenění Deska roku a Anděl.

Kdo Haně Robinson pomáhal při skládání písní k novému albu Brouk v hlavě? I to se mj. dozvíte z rozhovoru s Danielou Brůhovou.