"Gentleman není ohroženým druhem," míní Ladislav Špaček

23. březen 2011

Hostem Martiny Kociánové po středeční 9. hodině byl Ladislav Špaček, bývalý mluvčí prezidenta Václava Havla. Mluvili spolu o etiketě a gentlemanství.

Vrstva gentlemanů vznikla v 18. století ve Velké Británii. Klasická třída aristokracie chudla, nebyla schopna přizpůsobit se průmyslové revoluci. Na druhé straně ale v dělnické třídě začali velmi rychle bohatnout továrníci – kapitalisté. Jediný rozdíl mezi šlechticem a boháčem nakonec byl jenom titul. Majetek měli ve srovnatelné výši. Díky tomuto poměru sil ve společnosti vznikla vrstva noblesních mužů, kteří se začali chovat jako šlechtici bez titulu,“ říká Ladislav Špaček.

Od tradiční šlechty tito muži přejímali všechny základy etikety. Tehdejší protokol byl velmi přísný. Například platilo pravidlo, že to, co dělá u stolu nejdůležitější osoba, musí ostatní opakovat. Když při jednom banketu vzala královna Viktorie do ruky husí stehno, museli to udělat všichni.

Ladislav Špaček

"Doba se velmi mění, vše se zjednodušilo,“ říká Ladislav Špaček a dodává: "Přesto prý ohleduplnost, takt, jemnost, citlivost, schopnost vcítit se do druhého zůstává neměnnými pravidly každého gentlemana na věky věků. Vždy musíme umět představit čtyři lidi a vzájemně si podat ruce."

Když půjde dívka na rande, bude mít na sobě velmi pravděpodobně mikinu a jeansy. Přesto ale bude podvědomě čekat, že se potencionální partner bude alespoň částečně chovat jako rytíř. Biologické danosti jsou nám všem vštěpeny natrvalo, a tak se rytířské kultury jen tak nezbavíme. Ženy byly vždy chráněným druhem. Nastupovaly jako první do záchranných člunů. Ve středověku je muži odváděli do hor, a to v dobách, kdy hrozily nájezdy cizích národů. A celou dobu se k nim muž musel chovat s citem. „Největším prohřeškem není olíznutí nože ve společnosti, ale nedostatek ohleduplnosti k ostatním,“ poznamenává Ladislav Špaček.

Gentleman od dob středověku prodělal značný vývoj. Vlastnosti, které by si každý měl zachovat za každé situace, jsou vyzařování osobní síly a galantní chování k dámám. Dnešní „český“ gentleman má jiný vzorec gest a chování než v roce 1920. Jedná se mnohem jednodušeji a příměji. Oproti tomu se v silně tradičním a konzervativním prostředí Velké Británie člověk učí etiketě již od útlého dětství. Tamní mladí muži jsou vedeni k tomu, aby se s naprostou samozřejmostí dobře oblékali a přejímali vzorce chování svých rodičů.

Odborník na etiketu Ladislav Špaček

Vrozený prvek je důležitý, stejně jako každá další predispozice. Záleží hodně na rodinném prostředí, zda dokáže být ve výchově etikety dostatečně stimulující. Jestliže tatínek obědvá v trenýrkách a pije pivo z láhve, nemůže očekávat, že jeho dítě bude diplomatem.“

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Martinou Kociánovou.

autor: Jan Profous
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?