Gabina Osvaldová se na premiéru Mauglího hodně těší. Musí ale dodat, že tam chybí spousta jejich textů

11. září 2013

Ve středu byla hostem Martiny Kociánové žena, která by mohla říct o své práci totéž, co říká Oldřich Nový v jednom ze svých filmů: „K práci potřebuji jen hlavu a tužku.“

Můžete ji znát z nejednoho filmu, dabingů. Původně absolventka pražské DAMU, píše od roku 1988 především písňové texty a patří v tom k těm nejlepším u nás. Znáte ji z několika filmů, třeba Lovci Mamutů, Marečku, podejte mi pero, z dabingu znáte její hlas, ale asi nejvíc ji můžete poznat právě skrze její texty. Po obrovském úspěchu muzikálu Johanka z Arku a Robin Hood je právě dnes večer premiéra muzikálu Mauglí. Mch. právě Mauglímu bude patřit i sobotní Tobogan Dvojky.

Před premiérou
Co zmůže textař v den premiéry? "Já dnes vykřikovala ze spaní. To se děje textaři před premiérou. Řvala jsem prý asi dvě hodiny, a musím rychle dodat, že nepoužívám žádné prášky na spaní ani jiné psychotropní látky.
Já si samozřejmě své dítě porodím a hýčkám a ve chvíli, kdy je dám do výchovy autorovi hudby a režisérovi, tak už s tím moc nezmůžu. A režisér si bere právo přetvořit úplně vše. Než si na to člověk zvykne, tak to bolí. Nejen já si dnes vyzkouším, co na diváky funguje. A hned dodám, že tam pak nakonec chybí spousta mých textů."

Co rozhodně, že se Gábina Osvaldová pustí do psaní muzikálu? "Když přijdu s námětem, tak je mi poskytnuta volnost. Nakonec to je samozřejmě vždy kompromis, konsensus, kdy se bavíme s ředitelem divadla. Původně jsem měla dělat Muže s železnou maskou. Postupně jsem ale zjistila, že mě to nebaví. Tak jsem si sama vybrala Mauglího."

Nový muzikál Mauglí v divadle Kalich

Práce "před"?
Jak dlouho trvá příprava? "My to s Ondřejem Soukupem děláme tak, že já píšu texty a on muziku. To je takové volnější. Ale občas je to i naopak jako u Johanky z Arku. Vlastní příprava pak vypadá tak, že si člověk načte vše, co potřebuje. Mám ji nejraději. Člověk leží u knih, u počítače, vypadá, jako že nic nedělá, a jen si čte. Když se vrátím k času, jak dlouho přípravy vypadají, tak kdybych musela hodně spěchat, tak se to dá stihnout za půl roku. Optimální je ale rok. Například u muzikálu Johanka z Arku jsem se hodně bála. A co mi pomohlo, byla první věc, kterou jsem napsala. Šlo o árii kata, kterou to všechno končí. A tak nějak jsem se toho přestala bát. Samozřejmě, že je potřeba dodat, že spolupráce s Luckou Bílou je úžasná. Ta zazpívá všechno."
A může dělat úplně cokoli, třeba si dopsat postavu? "Můžu. Teda celou polskou armádu si samozřejmě dopsat nemůžu. Také je jasné, že divadlo Kalich má své limity a vím, že můžu mít tak 15 postav."


Gabriela Osvaldová
Herečka a textařka se narodila 25. 7. 1953 v Praze. Vystudovala herectví na pražské DAMU. Má syna Františka. Jejím manželem je skladatel Ondřej Soukup, se kterým velmi úzce spolupracuje. Hrála v divadle i v televizi, nadabovala stovky filmových rolí, např. hlavní role v Zemi zaslíbené od Andrzeje Wajdy. Od 80. let se věnovala psaní textů. V podstatě z hecu otextovala píseň Miss Moskva pro Jiřího Korna. Skladba se stala velkým hitem a paní textařka tak byla na světě. S manželem Ondřejem Soukupem se věnuje rozsáhlým projektům pro divadlo Ta Fantastika. Připravili divadelní představení Zahrada rajských potěšení. V březnu 2003 napsali původní český muzikál Johanka z Arku. Muzikál měl během dvou let 825 repríz a zhlédlo jej 350 000 lidí. Nový muzikál Mauglí má premiéru 11. září, v divadle Kalich.Dnes už s Ondřejem Soukupem nežije, oba mají své partnery.
zdroj: Markéta "blackrain" Rejzková

Rozhodně si poslechněte celý záznam rozhovoru Martiny Kociánové a Gabriely Osvaldové. Hned budete mít lepší náladu.

autor: lup
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, ředitelka Vývoje a výroby

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.