František Husák
Mám rád poctivé divadlo, kde není možné podvádět, kde se ta umělá divadelní skutečnost tvoří s tou největší odpovědností a vážností, jako kdyby se skutečně měl pokaždé znova stvořit svět. Svět pro lidi. A děti jsou schopné takhle divadlo chápat...
František Husák nebyl rozhlasovým hercem a přece charakteristický hlas téměř okamžitě připomíná jeho tvář a některé televizní a filmové role. Jednoznačně asi nejznámějším zůstává herecký výkon Františka Husáka ve filmu Ecce homo Homolka, kde byl druhým z generace Homolkových, trochu bázlivým Ludvou - manželem Heduš Heleny Růžičkové. Režisér Jaroslav Papoušek hledal tenkrát pro svůj film netradiční, méně známé tváře a František Husák (24.5.1936 - 8.11.1991), tehdy herec Činoherního klubu, byl nakonec ve své postavě tak přesný, že se mu filmový Homolka stal nadlouho vlastním stínem... Na jevišti byl ale repertoár divadelních rolí Františka Husáka naštěstí mnohem širší a výraznější. Když ucítím, že je někde parta, která chce dělat, neváhám a musím být u toho... - tahle slova přesně popisují začátky divadelního putování Františka Husáka. Patřil k tomu legendárnímu ročníku na DAMU, jehož studenti poškole odešli do Ostravy, aby se pak po několika letech vrátili do Prahy a založili tu Činoherní klub. František Husák v něm byl kolegou, partnerem i kamarádem pozdějším hereckým hvězdám jako byli a jsou Jiří Hrzán, Petr Čepek, Ladislav Mrkvička nebo Jiří Kodet... Už v ostravském Divadle Petra Bezruče hrál Krysaře, v Shakespearovi Petruccia nebo Malvolia, v šestadvaceti letech (!) byl Cyranem své generace v režii Jana Kačera.
V polovině sedmdesátých let prakticky na vrcholu popularity odešel František Husák z Prahy do jižních Čech, nechtěl být přítomen nucenému rozpadu někdejšího velmi silného pocitu vnitřního spojení nejenom mezi herci, ale především mezi jevištěm a hledištěm v Činoherním klubu. Chtěl hrát pro děti, protože v nich cítil upřímného a přirozeného partnera. Dětský divák je spontánní a nezáludný, toho jen tak neoklamete. V Českém Krumlově pracoval mj. taky se souborem rómských dětí: zpívali, tancovali a hráli divadlo. Malí Rómové měli Františka Husáka za svého tátu nebo staršího kamaráda. S loutkami jezdil za dětmi po vesnických školách, aby si spolu vyprávěli o tom, co viděli na jevišti a kreslili obrázky. Ani v té době ale František Husák nezapomínal na filmovou kameru, a tak to, co nám dnes zbývá jako vzpomínka, jsou především jeho filmové postavy, které byly tiché a nenápadné, měly v sobě zvláštní druh smutku a melancholie, ale taky jednodnuchost a přirozenost. Tu jim ostatně propůjčil sám František Husák. Před filmovou kamerou se jen jakoby pohyboval, chyběla mu velká gesta, nakonec ani je nepotřeboval, stačilo mu jenom být sám sebou, ať už hrál ty svoje figurky, postavičky nebo role výraznější jako byl např. doktor v Kachyňových Sestřičkách... František Husák zemřel před devíti lety v nemocinici na následky zranění neznámých útočníků - možná je jeho smrt námětem pro další díl z televizního cyklu Nevyjasněná úmrtí - ovšem v případě Františka Husáka zároveň s podtitulem nesmírně zajímavý život. Z rozhlasových rolí Františka Husáka připomínám alespoň jeho účinkování v dramatizaci románu Julese Verna: Michail Strogov.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka