Folklor z Moravy a Kolumbie je často podobný, říká hudebnice Marta Töpferová

Hudbě se Marta Töpferová věnuje od svých osmi let. O tři roky později emigrovala s maminkou a sestrou do USA. Žila v západoamerickém Seattlu, posledních 16 roků je ale usazená v New Yorku, o kterém říká: „Je to nesmírně unikátní město. Tím, že se v něm setkávají hudebníci a umělci z celého světa, je obohacující. Prorazit tam je určitě těžké, musím ale říct, že je zase, hlavně pro mladého hudebníka, velmi inspirativní. Člověk zde má pořád energii, musí se učit, něco objevovat, jít dál.“

V jazycích ztracená a nalezená

Jejím rodným jazykem je čeština, po odchodu z tehdejší ČSSR do Ameriky se musela naučit anglicky, její hudební srdce ale plane pro španělštinu. Počátek lásky k této jižanské řeči se datuje k přelomu 70. a 80. let. „Moji rodiče měli kolegy z Chile, kteří přijeli do Československa, kde studovali a pak i pracovali. Dali nám desku skupiny Inti-Illimani, která je opravdu nádherná a já jsem se do ní úplně zamilovala. Pořád jsem si ji dokola pouštěla.“ Do latinskoamerického folkloru se hluboce ponořila až po emigraci. „V novém světě jsem se snažila najít. Tím, že jsem byla emigrant, mě to táhlo k lidem s podobným osudem. Začala mě zajímat španělština, kterou jsem se potom jako dospívající dívka naučila.“

Cesta k Druhému břehu

Zatím nejaktuálnější album The Other Shore (česky „Druhý břeh“) z roku 2011 je nazpívané v angličtině a autorka sama ho nazývá „experimentem.“ „V hudebním životě pociťuji, že mám základy z české a moravské hudby, což bylo moje dětství, a potom v latinskoamerickém světě. Co se anglicky mluvícího světa týče, nikdy jsem nezpívala např. jazz, blues. Měla jsem ale potřebu se v této řeči nějak najít nebo vyjádřit.“ Ona potřeba nakonec vykrystalizovala v její loňský hudební počin, ke kterému zpěvačka dodává: „Protože v angličtině nemám kořeny, vznikla deska s takovým folk – alternativním zvukem.“

Folklor a nejkrásnější hudba

Folklor je téma, ke kterému se Marta Töpferová neustále vrací. Vztah si k němu budovala už v dětství, kdy zpívala české, moravské a slovenské lidové písně v pražském dětském pěveckém sboru Mládí. „Když jsem pak byla starší, uvědomila jsem si, jak jsou mi speciálně moravské skladby blízké. Platí to ale i o slovenských písničkách, jejich zvuku, lyrických polohách nebo nečekaných kadencích. To mě vždycky moc oslovovalo.“ Na folkloru se jí líbí napojení na přírodu a také to, že je z něj cítit lidské žití v přírodním světě zahrnujícím ptáky, stromy, práci na polích. „Tohle je mi velmi blízké a myslím si, že nejkrásnější hudba na světě často bývá napojená na přírodu.“ Z podobných důvodů ji zaujal i latinskoamerický folklor. „V textech se často vyjadřují podobné emoce, situace. Ač se jedná o odlišné národnosti, může člověk zjistit, že folklor z Moravy a Kolumbie mnohokrát obsahuje velmi podobné prvky.“

Chcete-li se dozvědět více, poslechněte si záznam rozhovoru Daniely Brůhové s hudebnicí Martou Töpferovou.