Financování kultury ze soukromých zdrojů. To je cesta pro Evropu, tvrdí Marek Vrabec
Marek Vrabec je už 20 let impresáriem nebo jak se dřív říkalo uměleckým ředitelem. V současnosti má pod křídly dva velké hudební festivaly: Struny podzimu a Dvořákova Praha.
Manažerství velkých kulturních akcí studoval, kromě Česka, i v USA. „Na americké zkušenosti bylo zajímavé, že oni jsou zvyklí financovat kulturu z individuálních zdrojů, tedy od mecenášů.“
Na rozdíl od evropské kultury, kde se má za to, že odpovědnost za financování kultury nese stát. „Skutečnost je taková, že stát nemá prostředky na provozování umění, které by bylo na evropské, nebo dokonce světové úrovni.“
Každý dar se cení
V Americe se státem nepočítají. „Oni tam nemají centrální podporu ničeho, a díky tomu vynalezli způsob, jak financovat kulturu ze soukromých zdrojů. Myslím, že pro Evropu je to cesta, jak dál.“
Nebylo by to „jen“ implantování nějakého amerického modelu. „Je to něco, co je bytostně spjato s naší kulturou. Jen to bylo přeťato historickým vývojem.“ Kdysi bylo běžné, že lidi přispívali na spolky a organizace, třeba hudební, které jim byly blízké.
V Kennendyho centru pro umění mají v databázi 25 tisíc individuálních dárců. „Pro našince je to nepochopitelné. Částky se pohybují od 100 dolarů ročně až po miliony.“
Co dlužíme Dvořákovi
Marek Vrabec je impresáriem festivalu Struny podzimu a k tomu si „přibral“ ještě Dvořákovu Prahu.
„Před třemi lety jsem dostal i tuto příležitost a byla to pro mě výzva. Je to krásná práce. Na rozdíl od Strun podzimu, který je nadžánrový, je Dvořákova Praha festivalem výlučně klasické hudby.“
Přehlídka nese jméno Antonína Dvořáka, kterému prý ještě hodně dlužíme. „Nemáme tolik osobností, kterými bychom se mohli tak pyšnit a které by takto dobyli svět. Když si uvědomíme, na jakém piedestalu mají Poláci Chopina, tak máme pořád co dohánět.“
Jaké byly jeho začátky na Pražském hradě? Mají hvězdy světového formátu zvláštní požadavky? Více uslyšíte v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.