Filmy roku 1968

Proč přišla Šíleně smutná princezna na dvacet let o část slavných scén? Mohl za to humor

Nadčasová hudební pohádka Šíleně smutná princezna byla po roce 1968 lehce upravená – vystřihli z ní scénu, kde se říká: „Vykládat vtipy o králi se může, ale nesmí se jim nikdo smát!“ Cenzorům se nelíbilo, že film vtipně glosuje společenské dění a s lehkostí kritizuje režim.

V červnu 1968 měla premiéru muzikálová pohádka Šíleně smutná princezna. V ústředních rolích se tu objevili už tenkrát oblíbení Václav Neckář a Helena Vondráčková, film byl populární i proto, že v něm lze vysledovat lehké dobové narážky. Ty následně během normalizace cenzoři vystřihovali.

Příběh o předem domluveném královském sňatku, který princezna bojkotuje předstíraným smutkem, sepsal scénárista František Vlček a režíroval Bořivoj Zeman.

Ve filmu se často jako vtipné drobné detaily objevují třeba SPZetky na královském kočáře i dobová mluva. Tím chtěli autoři film přiblížit mladým lidem.

Karikatury na tom filmu dělal Jiří Winter Neprakta... Je vidět, že ten film vznikal s obrovskou chutí, v obrovské euforii a s do té doby netušenou svobodou. A proto ten film je do dnešních dnů tak moderní a nezestárl jako mnohé jiné filmy z té doby.
filmový publicista Jaroslav Sedláček

Během dění pražského jara byly aktuální i některé další repliky, glosující atmosféru ve společnosti. Pohádkový panovník říkal například: Každá živnost má své povinnosti. Co by si národ pomyslel, kdyby už ani vládce se neusmíval vstříc radostné budoucnosti?

Prince s princeznou se ale glosování společenského dění netýkalo, ale zákeřní rádcové v podání Radka Vostřela a Josefa Kemra jich měli velké množství: „Musíme podniknout další…“ —  „Pletichy?“ — „Fuj! Kroky ve společném zájmu.“ — „To je totéž.“ — „Ale zní to líp.“

To myslim, že si spousta lidí uvědomovala, že sice je tady nějaký sympatický vůdce typu Dubček, kterému lze věřit, ale pak je tady nějaký aparát, nějaká mašinerie, která si bude dělat, co bude chtít bez ohledu na to, co si přeje tento sympatický politik Dubček, nebo co si přeje většina národa, nebo co by velel selský rozum. popisuje filmový publicista Jaroslav Sedláček.

Čtěte takéVzpomínáme na rok 1968! Časová osa, články a medailonky na webu projektu

Se začátkem normalizace cenzura požadovala, aby některé části byly z filmu vystřiženy – třeba jméno skladatele Jana Hammera, který emigroval. Zmizel také slavný rádcovský duet o tom, jak kout pikle, který se do Šíleně smutné princezny vrátil až po revoluci.

autoři: Jan Herget , kpk
Spustit audio

Související