Expedice: Recyklovat lze leccos. Třeba i CO2 nebo lithium z baterií. Ústečtí vědci hledají cesty, jak na to
Recyklace už dávno není cizí slovo. Každý den třídíme odpad, aby ho bylo možné dál zpracovat. Běžně si kupujeme oblečení, obuv, papírnické a další zboží z recyklovaných materiálu. Recyklace papíru, skla, plastů je téměř samozřejmostí. Vědci ale jdou dál. Vyvíjejí postupy, které umožňují recyklovat k dalšímu využití i to, co nám dělá opravdu těžkou hlavu. Například skleníkové plyny, anebo lithiové baterie. Zabývají se tím také odborníci z ústecké univerzity.
Kysličník uhličitý, tedy CO2, je plyn, který se běžně vyskytuje v atmosféře. Jako skleníkový plyn se spolu s ostatními stará o to, aby planeta nezmrzla. Jenže člověk svou činností, zejména spalováním fosilních paliv, objem kysličníku uhličitého dramaticky zvyšuje. To se pak odráží třeba na klimatu.
Emisní plyny surovinou budoucnosti
V poslední letech se proto stále naléhavěji volá po snížení produkce CO2. Vedle snížení produkce může pomoci také zachytávání a další zpracování. Vědci dokonce tvrdí, že CO2, ale i další emisní plyny, jsou surovinou budoucnosti.
Technologie, které by to mohly dokázat, přibližuje profesorka Pavla Čapková z Centra nanomateriálů a biotechnologií na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Na stejné univerzitě působí také tým profesora Pavla Janoše. Hledá a zdá se, že našel cestu, jak z vybitých lithiových baterií získat lithium, které se dá opětovně použít v nových bateriích. Takový postup by výrazně ušetřil kov, po kterém je a v budoucnu ještě bude velká poptávka a jehož naleziště jsou omezená.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
