Eva Kadlčáková

Stavy srdečních kolapsů a selhání nejsou jedno a totéž. V magazínu Zdravíčko Českého rozhlasu České Budějovice to vysvětlil kardiolog Štěpán Havránek.

Xenie, xenofobní xantipa, xeroxuje texty k seznámení. „Ksakru! Ksindl! Kiksnul!“ ksakruje. Xylofonista Xaver, ksichtu xantózního, reflexivně k slečně: „Xerox?“

Kvak Quido kvaltuje. „Quo vadis, Quido?“ kvokne kvočna. „K vodě, k vodě, “ kvákne Quido. „Kvůlivá čemu?“ kvoká kvočna. „Kvůli kvalitě a kvůli kvantitě,“ kváká Quido.

Achich ach, A! Absolutní absence aforismů, abstrakce i alegorií.

Babi bydlela blízko boru. Borovice byly v boru bohaté, pod borovicemi bez, pod bezem borůvčí, v borůvčí bordel. Boží běloby bídně. Babička se do bludiště bála.

Běh je u nás stále oblíbenější. Není divu. Je to levný sport, pohybujeme se při něm většinou venku, dokonce ani parťáka nepotřebujeme. A navíc je tak trochu návykový.

Tesař tesá trámy, tahá těžká tělesa, těsná trám na trám, tvaruje trámoví. Teplo, tesařovo tričko tiskne tělo, trhne a triko to tam. Tetování táhne se od tricepsů k týlu.

„U nás i ve světě pravidelně rekreačně sportuje jen 5 až 10 procent populace, což je alarmující!“ To uvedl ve Zdravíčku o tělovýchovném lékařství primář Bohumil Markalous.

Sýkorka se sluní na sekvoji. (Sou v subtopech sýkorky? Snad sou.) Sýkorka sedí, svými slaboučkými stehýnky semtam šoupne, sleduje, co se šustne.

Hrášek a housenka hořeli. Hořeli hezky. Hlavně hrášek. Hrachorovými háčky hladíval housenčiny hebké hoblinky, hojivě k housence hovoříval.