Europarlament je normální!

Jedním z místopředsedů eurosněmu byl zvolen sociální demokrat Libor Rouček. Připomeňme, že europoslanecké místo zastával už v předchozím období a veřejnost si ho může pamatovat jako někdejšího mluvčího vlády Miloše Zemana.

Rouček je jeden ze sedmi europoslanců za ČSSD a celkově jeden ze 184 členů socialistické frakce na štrasburské půdě. Člověka tak napadá, proč právě ne zrovna průbojný a médiím se vyhýbající Rouček získal místo v nejvyšších patrech parlamentní hierarchie.

Sem právě vstupuje politický matrix. Libor Rouček je sice jen jeden ze 184, nicméně ČSSD patří sedmá příčka ze šestadvaceti národních delegací mezi evropskými socialisty; 7 z 26 není špatné skóre, zejména uvážíme-li, že s Čechy se na úzké spolupráci dohodli Slováci ze strany Smer premiéra Fica. Úzká spolupráce znamená společné hlasovací listiny, prohození podpory kandidátů na různé funkce, zkrátka vystupování jako jedna entita. A dvanáct europoslanců už je poměrně silná delegace v rámci všech členských stran socialistické frakce.

Rouček byl tak odměněn za volební výsledek ČSSD, která víc než ztrojnásobila počet svých europoslanců oproti minulému období, a byl odměněn také za symbiózu se Slováky. Bezpochyby se na věci odrazila i aura Jiřího Paroubka, který patří mezi úspěšné socialistické lídry, neb shodil pravicovou vládu Mirka Topolánka a má potenciál porazit ho v blížících se volbách - to všechno se počítá.

Sám Rouček k zisku funkce také přispěl. Pro svoji mírnou povahu a znalost jazyků - Rouček žil před listopadem 1989 několik let v emigraci, mluví anglicky a německy - se pro socialisty stal předsunutou jednotkou k řešení témat podél linie Východ-Západ. Je-li potřeba pochopit události v bývalém ostbloku, šéf socialistů Martin Schultz podle lidí z jeho okolí jako první volá Roučkovi. A je-li potřeba usmířit socialisty z nových a starých členských zemí Rouček je u toho. Frakce někoho takového po rozšíření potřebovala a v Roučkovi ho našla. "Oceňujeme ho coby člověka kompromisu, náš most mezi východem a západem," přitakal na Roučkovu adresu jeden ze Schultzových spolupracovníků.

Hle, jak je pro zisk prestižní nominace i v Evropském parlamentu důležitý stranický kontext a nikoli osobní známost europoslance. Při hlasování pak pro Roučka zvedli ruku také lidovci, ideoví oponenti, neb se na tom předtím dohodli se socialisty v rámci velkokoaličního paktu. Máme tu tedy další důkaz političnosti unijního sněmu.

Politika - tentokrát ta za zavřenými dveřmi - nyní málem rozdrtila novou frakci Evropských konzervativců a reformistů, kam patří i europoslanci za ODS. Příběh byl následující. Její členové se dohodli, že lídrem bude Brit, protože Britové tady mají nejsilnější zastoupení. Na post místopředsedy parlamentu proto frakce nominovala Poláka coby zástupce druhé nejsilnější národní delegace. Jenže na poslední chvíli se přihlásil ještě i Edward McMillan Scott od Britů a odmítl stáhnout svoji kandidaturu ve prospěch Michala Kaminského, i když ho k tomu vedení britských toryů vyzvalo. Následné tajné hlasování o místopředsedech eurosněmu, kde jsou rozhodující hlasy poslanců z velkých frakcí a nikoli menšinových formací typu té česko-britsko-polské, vyneslo post Mc Millan Scottovi. Kaminski dostatečný počet hlasů nezískal a prohrál.

Co se stalo, byly hlasy od evropských lidovců pro Brita. Mc Millan Scott je jedním z proevropských toryů, kteří nesouhlasili s odchodem od lidovců a založením frakce s ODS. Proti nové frakci byli i lidovci, protože každá ztráta počtu poslanců je přibližuje k nutnosti uzavřít velkokoaliční pakt se socialisty. Mc Milan Scott a lidovci proto mají stejný zájem - rozbít novou frakci a vrátit alespoň část toryů do lidovecké rodiny.

Mc Milan Scottova neoblomnost byla potrestána odstavením ve frakci a pravděpodobně dojde i na poslancovo vyloučení. Musel to tušit - a nějak se pojistit. Jak, to naznačil lídr eurolidovců Joseph Daul. Po zemětřesení u konzervativců prohlásil, že lidovci jsou v principu připravení vzít zájemce mezi toryi zpět... Poločas rozpadu nové frakce tím byl odstartován.

Ačkoli to tak nevypadá, přispěli k tomu nyní i Češi. Europoslanci za ODS si do svého čela zvolili překvapivě nikoli dosavadního šéfa Jana Zahradila, ale Miroslava Ouzkého. Logika je tu přitom následující: Zahradil pro frakci a proti lidovcům, Ouzký pro lidovce a proti frakci... Inu, politika. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .