Eliška Fučíková: „Ano, opravu o mě říkají, že jsem vdova Rudolfa II.“

22. únor 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Eliška Fučíková

Předpoledním slavnostním hostem Dvojky s datem 22. 2. 2012 (dnes totiž slavíme naše malé dvojkové výročí) byla Eliška Fučíková, historička umění, která Prahou provedla nejednoho ze světových státníků a dalších významných hostů.

"Vdova" Rudolfa II.
Eliška Fučíková je nositelkou Ceny za významné bádání v oboru renesančního umění, kterou ji udělilo londýnské muzeum, získala také Cenu za přínos památkové péči či francouzský Řád rytíře věd a umění. To jsou jen některá z ocenění, které má na svém kontě. Hlavně je ale jednou z našich největších odbornic na Rudolfínskou dobu a život Rudolfa II. Na co je nejvíce pyšná? „Asi na to, že jsem se spolupodílela na ocenění Rudolfínského období podle toho, co mu náleží. Do té doby byl Rudolf II. často považován za šílence, který sbíral všechno možné. Jeho zkoumáním se z Rudolfa postupně stal významný proud dějin umění, který mu tak dal jistou satisfakci. A důležité je i to, že se projevilo v praxi, a to na četných výstavách, ale také zájmem sběratelů.“ S nadsázkou je také označována jako Rudolfova vdova.

Eliška Fučíková

To co dělá, dělá opravdu ráda
„Vždy musím na tom, co dělám, najít něco, co mě baví. Pravděpodobně, kdybych byla přinucena dělat něco jiného, tak bych to dělala asi se stejným zaujetím. Asi bych ale nedokázala dělat něco, co mě nebaví. Když jsem konkrétním problémem pohlcena, tak mě to vlastně samo vede. Na začátku bádání často opravdu nevíte, až kam se dostanete. Často vás to tam dovede samo, a to i na místa, která jsou pak zásadní.“

Eliška Fučíková

Zajímavé paralely
Proč se rozhodla zkoumat právě Rudolfínskou dobu? „Byla to vlastně náhoda. Dostala jsem ji jako náhradu za to, co jsem zkoumat chtěla, tedy za barokní kresbu. Když jsem do toho začala pronikat, tak jsem zjistila, že je to velmi zajímavé zkoumání a postupem doby se to stalo posedlostí.“ Zaměřila se nejprve na kresbu té doby, později na Rudolfovo sběratelství a později ji zaujalo celé období. „Postupem času se opravdu ukázalo, že celý tento věk byl nesmírně zajímavý a má zajímavé paralely s dnešním světem. Některé paralely jsou veselé, některé smutné. Jako příklad mohu uvést, jakým způsobem se na císařském dvoře intrikovalo, samozřejmě, jaké bylo chování lidí, ale také lidská ctižádost, závist, která dokáže poničit lidskou osobu. Rudolfa zejména jeho příbuzní opravdu neměli rádi, a to hlavně pro jeho širokou škálu zájmů a také kvůli jeho toleranci.“

Rudolf II. (1606-1608)

Výstava desetiletí
Eliška Fučíková
byla kurátorkou největší výstavy "Rudolf II. a jeho doba", která kdy byla o tomto císaři nejen v Česku pořádána. Příprava běžné výstavy prý trvá nejméně tři roky. „Vždy se začíná s listem exponátů, poté následuje mravenčí produkční práce, kdy se obesílají různé instituce, kterých se ptáme, zda svůj exponát půjčí nebo ne a také např. za kolik. V době vzniku této velké výstavy měla Praha tu výhodu, že šlo o díla, která zde vznikala. Takto jsme měli opravdu otevřeny nejedny dveře. Samozřejmě, že se ale nepodařilo půjčit úplně všechna díla, o která bychom stáli. Ale opravdu mohu říci, že jsme tehdy dostali věci, které se normálně nepůjčují. Byla to opravdu největší výstava Rudolfínské doby, která tady asi v dohledné době asi znova nebude.“
(Pozn.
Rudolf II. žil od 18. 7. 1552 do 20. 1. 1612, jako český král vládl 1576-1611, korunován byl roku 1575.)

Vídeň je pro Rudolfa II. asi osudová
A v jakém stavu byly pražské sbírky Rudolfa II., když je Eliška Fučíková poprvé viděla? „Poprvé a to nejlepší z rudolfínských sbírek jsem viděla ještě v době, kdy tady vládli soudruzi, ve Vídni. Ona totiž většina jeho děl byla, bezprostředně po jeho smrti, odvezena právě do Vídně. Švédové odvezli jen asi jednu šestinu a část sbírek byla rozdělena mezi jeho bratry. V samotné metropoli zůstala jen malá část. Zajímavé ale je, že se některé věci velkou oklikou do Prahy zase dostaly. Šlo právě o dědictví bratrů, kteří je prodali. Tyto sbírky pak podruhé směřovaly do Vídně.“

Rudolf II. a Matyáš II. v roce 1608 v Praze

Celý rozhovor Martiny Kociánové a Elišky Fučíkové si určitě poslechněte v audiozáznamu. (Najdete jej na začátku článku.)

autor: lup
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser