„Důležitý je, aby lidi dělali chyby.“ Hvězdný prach za Václavem Postráneckým

„Já nesrovnávám, jak to bejvávalo,“ svěřoval se na Dvojce Václav Postránecký. Oblíbený herec filmových i televizních komedií v úterý 7. května 2019 ve 22:40 v kruhu nejbližší rodiny podlehl dlouhému a statečnému souboji se zákeřnou nemocí.

„Důležitý je, aby lidi dělali chyby. Aby dělali jeden kopanec za druhým. To je jejich povinnost. Protože až pak jsou chytrý a až pak je taky nikdo nebude poslouchat. Protože lidi budou potřebovat dělat svoje blbosti. A takhle je to furt,“ byl si jistý při natáčení rozhlasového pořadu Hvězdný prach.

Hrál už jako čtyřletý

„Herce bez očí“, jak mu s oblibou říkal Jaromír Hanzlík, proslavily role ve filmech a seriálech S tebou mě baví svět, Cirkus Humberto nebo Byl jednou jeden dům. První film ale natočil už jako pětiletý. „Ale to nebylo žádné herectví,“ bránil se v rozhovoru.

Václav Postránecký několik let pro Dvojku natáčel zábavný pořad Sklípek|foto:Jindřich Jeníček

„Hrál jsem Smolíčka Pacholíčka a Jelena se zlatými parohy hrál Otomar Korbelář. Já to tehdy celý musel umět nazpamět, protože jsem ještě neuměl číst.“ Postránecký byl taky od roku 1957, tj. od 14 let, členem Divadla Československé armády.

„Hrál jsem tam velkou roli adolescenta, takového pancharta z lepší rodiny, ve hře Jiřího Mahena Mezi dvěma bouřkami,“ vzpomínal. „V souboru panovaly vojenské poměry, někteří z herců dokonce chodili v uniformách.“ Herectví paradoxně nikdy nevystudoval.

Vyučený zámečník

V Tesle Strašnice se učil zámečníkem ve stejné dílně jako Vladimír Pucholt. „To bylo zvláštní. Já jsem se tam učil, protože můj tatínek, který byl vášnivým komunistou, si myslel, že dělnický původ je základem k životní kariéře. A Vláďa měl tatínka zavřenýho, který posléze jako doktor práv dělal topiče v Realistickém divadle.“

„Ale já jsem za to vděčnej. Samozřejmě jsem se naučil pracovat s kovem, ale poznal jsem se s lidmi, kteří ovládají něco jiného a mistrně,“ popisoval. „Já od té doby špatně snáším despekt k dobře vykonané i jednoduché práci. Protože ani to neni sranda.“

Na DAMU ho nevzali

Na DAMU ho nevzali. „Pro zkoušky na DAMU jsem se rozhodl 10 dní před jejich konáním. V podstatě mě k tomu donutil Lexa Postler, tatínek Simony Postlerové, se kterou jsem hrál. A Ota Sklenčka mi zařídil dodatečně přihlášku. Měl jsem vlastně tlačenku.“

Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor

• Upravit
• Smazat

Nezničitelná satira s famózním Václavem Postráneckým v roli Chlestakova. Natočil v roce 1972 režisér Jiří Horčička. Poslouchejte dnes od 20:00 ve vysílání anebo pak až do středy 15. května 2019 tady na webu.

„Perfektně jsem se naučil tři monology, mimo jiné Chlestakova z Revizora. Jenže tam po mě chtěli tři básničky, ale já uměl jen jednu. A když jsem pak spustil toho Chlestakova, tak mě zastavili, že prý jestli tu hru vůbec znám a já přiznal, že ne. A to už zakročil Ota Sklenčka a říká: Václave, ty nic neumíš, nedělej si vostudu, seš šikovnej kluk, přijď příští rok a pořádně se připrav. Takže takhle mě vyhodili.“

Dělal i oponáře

Do divadla F. X. Šaldy se dostal jako jevištní technik. „To jsem točil s Frantou Peterkou film Chlap jako hora a já měl tehdy problémy doma s tatínkem a Franta mi říkal: Hele, než tyhle modřiny, seber se a přijeď do Liberce, my tam potřebujem šikovnýho eléva.“

„Se svářečskými zkouškami bych měl čtyřikrát větší plat v dílně než jako elév, ale já chtěl na jeviště. Nakonec jsem tam nastoupil jako technikář-oponář. Jako úplnej nýmand, člověk, který tam byl pár hodin, a tam byli zasloužilý technikáři, kteří se na to místo klepali kolik let.“

Oceněný prezident Herecké asociace

Hrál pak v Uherském hradišti, v brněnském Státním divadle, 10 let v Městských divadlech pražských a od roku 1979 byl členem činohry Národního divadla. V roce 1995 získal Cenu Thálie za roli Podkolatova v Gogolově Revizorovi.

Čtěte takéKompletní archiv pořadu Sklípek Václava Postráneckého na Dvojce

V letech 2005–2011 byl prezidentem Herecké asociace. Hrál asi ve 170 filmech, vedle hraní i režíroval, a to jak na divadle, tak v televizi. Věnoval se i dabingu a v roce 2005 získal Cenu Františka Filipovského za nejlepší mužský dabérský výkon ve francouzské filmové komedii Zločin v ráji.

„Hraju teď v Národním, ve Staváku, v Kolowratu, v Ungeltu, U Hasičů, v Bráníku, po celý republice a vím, co to je plnej barák, a vím, co to je plnej barák nadšenejch lidí, kteří se dívají na živý umění a dělaj druhou půlku. Protože to, jak to představení dopadne, je vždycky práce publika. A ta šťastná, kouzelná, nádherná, mimořádná představení jsou jenom díky tomu publiku,“ upozorňoval.